Kateřina Vodáková

Bohužel toto mě minulo. Nedokázala jsem udržet pozornost...

Líbilo se mi zapálení a pojetí postavy I. Wojtylové, jinak slabé.

Skanzen na jevišti. Tohle nesoučasné divadlo opravdu není nic pro mě. Dala bych ještě méně, ale musím přeci jen ocenit pěvecké výstupy, které nebyly špatné a nadto i obrovský pohybový um a zápal pro herectví D. Ratajského. Z praktických aspektů pro diváka mě potěšila super účinná klimatizace, v horku panujícím venku je k nezaplacení.

Další z psycho her ve Švanďáku. Tento psycho-dusivý ráz zdejších kusů mě už začíná zmáhat, je toho temna již nějak příliš. Samotné hornické téma mě nezaujalo, nebavilo a živá hudba mě rušila, ač jinde bych ji cenila, zde nefungovala. Zajímavý nápad s bodláky a výrazný herecký výkon Filipa Březiny. Těším se, že u Švandů posílí svěžím vánkem herecký soubor a jsem zvědavá, jaké role nastuduje.

Spousta žvanění, rádoby vtipy, usmolené kostýmy, dost otravné (!) závěsy, kolovrátková hudba bez nápadu, Salzmannová otrávená ze špaget... K tomu všemu ještě tragická anti-herečka T. Marečková. Bohužel nic, na co by mě bavilo jít znovu. Havlův fraškoidní styl zkrátka nesedne každému, ostatně víc než třetina neobsazeného hlediště tomu odpovídá. Režijně výlet do minulého století. Koho ale musím vyzdvihnout - M. Donutilovi role neskutečně, ale neskutečně sedí! Jak ušitá jemu na míru. Herecky mě mile překvapil.

Některé myšlenky a situace (ty vážnější) mě zaujaly, ale jinak to není typ hry pro mě. Já hledám v divadle něco víc.

Jsem na divadle otevřená moderně a již zvyklá na všechno možné, ŠD velmi oblibuji, ale tato verze Cyrana mi bohužel nesedla. Přemíra vulgarismů, kosmonaut (?), rap, strohá scéna, obsazení ústřední dvojice - věkově, kýčový kabát Roxany... Na můj vkus se původní děj příliš vytratil. Není to vize pro každého, nicméně přítomní teenageři reagovali pozitivně, takže své diváky si najde. P. Kult jakožto nový člen souboru je zajímavý typ, který se uplatní. Překvapilo mě zde hudební nadání B. Pavlíkové.

Přidávám % za celkový výkon O. Veselého a úplně poslední scénu s telefonátem, jinak bych dala méně. Chce to v sobě mít dávku určitého masochismu, oblibu kýče a smysl pro travesti, aby toto pojetí člověku sedlo. Se mnou, ač nejsem konzerva, se to nepotkalo...

Srdcovka - Joskův překlad mám pod kůží stejně jako výborně obsazenou i mimořádně zahranou verzi ŠD. Tím více jsem od ABC čekala zcela (!) odlišné pojetí. Úspěch ve ŠD má být důvodem k převzetí nemalého množství stejných nápadů/rysů? Nemyslím si. + Meloun, psí granule, Savo, Burger King... nesmyslné. T. Havlínek s B. Kaňokovou jsou jako ústřední pár úchvatní, ale další obsazení je pohřbilo. P. Konáš nesedí věkově, I. Uhlířová a T. Milostný do výrazných rolí absolutně nezapadají typově - PRŮŠVIH. Mdlí, nevýrazní, slabá jevištní řeč a emoce, znuděná mimika. Na vraha úplný nonsens! Je mi to líto, protože ten text je prostě skvělý...

Bohužel jsem se jen párkrát zasmála u situací P. Tomicové s její "dcerou", ale jinak ne. Zvláštní pojetí, které mě nenadchlo. Přitom na bizarnosti a Drábkův styl chodím moc ráda, ale tento Revizor mě i přes slibné obsazení nudil. Škoda s tak aktuálním tématem...

"Boom" se u mě nekonal. Délka hry je vhodně zvolená a nesklouzla ke zbytečnému natahování jednotlivých linek, ale uchopení námětu a děj mě bohužel nebavil. Yerma v Rokoku na podobné téma je za mě úrovní úplně někde jinde. Hudba (ale zvukové ukázky z Popelky pro mě rušivé) i scénografie jsou takový průměr. Z obsazení mě bavil autentický a neokoukaný J. Burýšek, kterého bych ráda v Praze viděla i v jiném titulu. L. Žáčková přeafektovaná jako vždy...

Žel nesdílím zdejší nadšení. Chápu, že v ČR jsou některá divadla "rodinné podniky" a jsou tedy do všeho dokola obsazováni příbuzní (nemyslím však, že je to příliš k dobru), ale když v muzikálu na tento žánr půlka lidí prostě nemá, tak je to rozpačitá podívaná. Vyzdvihla bych zde ale talentovaného J. Fantu, který mě pěvecky mile překvapil! M. Tomešová a H. Seidlová jsou hudebně rovněž dobré. Naopak K. Heřmánek ml. je pro mě celkově natolik nestravitelný interpret, že mi četnost jeho výstupů a afektu otrávila celý večer. Živá kapela je fajn nápad, ale scéna by mohla být živější a proměnlivější. Pláten, sprejování a beden už bylo nějak moc.

Dlouhé, hůř čitelné, bohužel dějově nudné, u některých herců jsem měla pocit, že to moc nebaví ani je... Tradičně skvělí K. Krhovják, K. M. Fialová, I. Lupták a N. Horáková, ale ani oni celkové vyznění nezachránili. Lampičky na okraji jeviště sice hezké, ale nešikovný nápad pro diváka - překáží ve výhledu pro přední řady.

Hra s potenciálem a nezvyklou tematikou, ale rozpačitý a rozvleklý výsledek, který nedokázal udržet mou pozornost. Nadto slabá práce se scénou.

Nelíbí. Přepropagovaná, dlouhá nuda s bezduchým "humorem". Po divnoverzi v ABC jsem textu ještě dala šanci, ale ta hra není dobrá a nemá dějově co nabídnout, ač se převážně kvalitní herci snaží. Výkony jsou ale individuální, jako celek spolu nesouzní. L. Štěpánková působí k V. Matějovskému jako jeho výrazně starší sestra, zamilování není uvěřitelné. Stejně typově nesourodé a bez chemie jsou i zbylé páry. Ukájení smyčcem, nalepené chlupy, "ovečky" a etno kostýmy nebaví, scénograficky se nic neděje, nic tu neevokuje les a divně groteskní hudba se dokola opakuje. Společné hudební číslo, které má rozbít statičnost, vyznívá jako besídka amatérů.

Emoce ke mně na rozdíl od zdejších recenzentů nedorazily, ač je téma nadčasové. Zapamatovatelně ční pouze výkon Z. Kronerové. Kult kolem herectví M. Donutila je pro mě popravdě odjakživa nejasný. Prohlídka zákulisí ABC po skončení mě zaujala a bavila více než samotná inscenace.

Působivé jevištní řešení v prostoru ve foyer, kde dvojice hraje velmi blízko u diváků. Zborcená hranice vzdálenosti je sama o sobě nevšedním a intenzivním prvkem. Upoutá hlavně výrazné herectví všestranného J. Sklenáře, který dokáže měnit mimiku a polohy role hladce ze vteřiny na vteřinu. Ač je ve Valčíku náhody nasazení a soustředění K. Oltové a J. Sklenáře obrovské, nesedl mi kolotoč křiku, úpění, hysterie a zvukově otravného, neustálého bodování na její záda. Se hrou jsme se nepotkaly a hodinky jsem bohužel sledovala docela záhy po začátku. Prospělo by zkrácení o třetinu a proměnlivější děj. Talent J. Sklenáře je zajímavější než celá hra.

Nuda, nuda, nuda. První Špinarova režie, která mě nebavila a nemá děj. A to mi jinak jeho režijní rukopis sedí a jeho her jsem již viděla docela hodně. Tohle nezachránil ani fešák I. Irozovič, ty % dávám vlastně jen jemu. Nezanechalo to ve mně nic, emoce nula. Přestávka byla po nesnesitelně dlouhé době, po ní publikum prořídlo. A v tom krátkém kousku po přestávce mi vadil ten nesnesitelný smrad ze sborového kouření. Proč to mám dýchat za tolik peněz? Tento kus do Stavovského ne.

Ze Z. Piškuly vyrostl velmi charismatický a pohledný muž a také výborný herec. Toť jediné pozitivum této hry. Zoufale mě to nudilo a nepřišlo vtipné... Škoda, v souvislosti s výraznými personálními změnami v MDP jsem měla velká očekávání, o to více jsem zklamaná.

Nebavilo, nesedlo...

Téma jako takové je zajímavé a současné, má scénický/filmový potenciál. Ovšem paní sedící před námi hru celou prospala, čemuž se bohužel nedivím. Zdlouhavé a nudné provedení, scéna strohá, hudba nezaujala. Jiná paní hned v 1. řadě průběžně hýkala smíchy do ticha k situacím bez vtipu. Zkrátka větší show se odehrávala v hledišti než na jevišti... Promítání hraní ze zákulisí divadla je možná dobrý nápad, ale pokud projekce tak převažuje nad hraním na jevišti, je to na usnutí. R. Jašków výborný jako vždy, ale i když je ŠD má srdcovka, zde prostě lépe hodnotit nemohu, odpočítávala jsem konec...

Změť absurdních situací, která dohromady bohužel nedrží a nefunguje... Pro mě nestravitelná I. Uhlířová a M. Dadák. V dobrém ční výkon V. Kotka. Přestavba kontejneru ve druhé půlce nekonečně dlouhá a nudná, tu si měli nechat na přestávku. Část děje v kontejneru je pak stejně nejslabší... Jinak změna sedadel se ČK velmi nepovedla - nepohodlné, ztísněné, krutě málo místa na nohy, v hledišti horko a to je teprve únor. Škoda.

Titul a pojetí, které podle mě zdaleka nesedne každému. Dříve jsem do ŠD chodila velmi často, psychologická dramata a těžké kusy v divadlech cíleně vyhledávám, ale poslední sezóny vedení tíhne ve výběru repertoáru k tématu násilí dle mě více, než je záhodno. Přesto, že kniha je přelomová a nadčasová, nebaví mě ze 3 hodinové stopáže sledovat povětšinou mučení. Zaujala mě A. Šťastná a výběr hudby (Cash), ale jinak už znovu vidět nemusím.

Zvolený název se s dějem vlastně nepotkal, stejně jako se hra bohužel nepotkala se mnou. Zdařilé kostýmy, nákladná scéna i působivá hudba, herci se strašně snaží (jako vždy vynikající D. Bambas, V. Javořík, J. Maryško, T. Pavelka), ale slet obrazů se ve výsledku táhne. Tím, že jsou upozaděny osudy jednotlivých postav a blíže nepopsány jejich charaktery, přehršel bojovných, uřvaných a násilných scén nudí. Rovněž nesedí obsazení role soudce - lámaná čeština velmi ruší. Bohužel nevyužitý potenciál hry se již odrazil na velmi nízké prodejnosti a senioři typičtí pro DnV se tvářili dost rozpačitě... Škoda, měla jsem velká očekávání.