Majdin_kulturni_svet

Nejhorší divadelní zážitek minulé sezony. Text je bez emocí, charaktery postav jsou naprosto ploché. Začátek inscenace velmi slabý, za 3 hodiny žádný posun. Herci přichází na scénu a odchází z ní bez jakéhokoli náboje; civilní odchod po smrti rodiče jsem naprosto nepobrala. KJ v hlavní roli neustále jenom ječí pronikavým hlasem, je přehnaně afektovaná. Scéna je o ničem, věci pro věci, které nemají žádné další využití. 3 hodiny utrpení. Nechápu, proč text nebyl nějak proškrtán. Do divadla se chodí kvůli divadelní akci, tohle ale s divadlem mělo společného opravdu velmi málo.

Byla jsem už třikrát. Napotřetí jsem si schovala koblihu až do konce, abych mohla házet. Povedlo se.

Herci přehrávají, neumí si udělat legraci sami ze sebe. Oni by chtěli, ale nejde jim to. Slátanina, strašný text, nechápu zařazení na repertoár ať už v jakémkoli divadle. (21.3.2016)

Krásné plynulé pohyby a nádherná práce s tělem a vozíky. (18.2.2016)

31.3.2016

78%, 28.10.2016 na hostovačce v Třeboni. Hodnotila bych výše, ale čekala jsem, že tvůrci půjdou ještě více na dřeň.

90% především kvůli výbornému výkonu Evy Elsnerové. Všechny ostatní strčila do kapsy.

Čekala jsem od toho hodně a asi proto jsem pak nakonec byla docela zklamaná. Radim Vizváry byl super, ale neukázal nic, co bych nikdy neviděla. Některé výstupy byly skvělé a vtipné, několikrát jsem si ale také bohužel pomyslela, že jsou docela trapné. Podruhé by se mi na to už jít moc nechtělo...Ale diváci byli nadšení, tak jsem prostě na tohle asi už moc zkušená divačka. Potom, co jsem viděla na Jatkách nebo v Mladé Boleslavi v představení Deburau, nemůžu bohužel hodnotit jinak..

Inscenace je postavená především na textu, skvěle funguje jednoduchá scéna, kde je využitý každý jednotlivý detail prostoru a každá sebemenší rekvizita. Vtipné scény se střídají se závažnějšími a ve vzduchu je cítit napětí z toho, jak vlastně dopadne tento příběh o zdánlivě všední cestě vlakem. Třešničkou na dortu je pak otočená scéna, kdy diváci sedí na jevišti a herečky hrají v hledišti. Jakoby diváci z jeviště pozorovali v hledišti vlastně sami sebe. A každý se sam za sebe musí rozhodnout, jak vlastně inscenace skončila. Inscenace mě velmi překvapila výborným zpracováním, text svou nadčasovostí.

Ke smůle jihočeského zpracování jsem viděla i nepřekonatelnou verzi Divadla v Dlouhé. V JD z toho mohli vytřískat mnohem víc, moc se mi to nelíbilo. Šlo tam uplatnit mnohem více nápadů. Tomáš Havlínek to celé táhne, ostatní dva jsou taženi.

Špinarka je další inscenace na seznam toho nejlepšího, co jsem kdy v divadle viděla. Nejde tu o nějaký vážný příběh, Špinarku si ještě spoustu z nás pamatuje. Jak říká autor, Tomáš Dianiška, je to takový divadelní popík. Ano je, ale v momentě, kdy Špinarka, Markéta Matulová, poprvé otevře pusu a zazpívá, naprosto si vás získá a vy jí až do konce zobete z ruky. Její herecký a pěvecký výkon jsou naprosto fenomenální, tohle by nedal jen tak někdo. Tříhodinová inscenace uteče jako chvilička a při závěrečné dekovačce nemůžete dělat nic jiného, než tleskat ve stoje! PS: Jakub Burýšek je také vynikající zpěvák!

Krásně a velmi citlivě zpracovaná autorská inscenace o životě Suzanne Renaud, která se stala ženou českého básníka Bohuslava Reynka a odstěhovala se za ním do Čech. Lucie Trmíková, která vede celou inscenaci s rozhodností, vtipem a upřímností sobě vlastní, je jako vždy vynikající. Markéta Cukrová a Adam Melíšek skvěle dotváří atmosféru inscenace svým zpěvem a hrou na violoncello.

Nejlepší inscenace letošní divadelní sezony. Beáta Kaňoková je neskutečná. Takové množství emocí jsem na divadle už dlouho neviděla. Příběh o tom, jak muž uvězní dvanáctiletou holčičku ve svém sklepě a drží ji tam několik let, je děsivý a zároveň vás drží v napětí, co bude dál. Seděla jsem v první řadě a chvílemi jsem ani nedýchala. Mrzí mě, že Beáta Kaňoková za svou roli nedostala nějakou cenu, protože by si ji zasloužila. Opravdu neskutečný zážitek. Na tohle se do Jihočeského divadla rozhodně vyplatí jít i pro mimobudějovické! (5.2.2020)

Na začátku se divíte, že je scéna téměř prázdná a přemýšlíte, s čím a kde se bude na jevišti hrát. Po zhlédnutí inscenace pak nevěříte tomu, že bylo jeviště téměř prázdné, protože ve svých představách vidíte naprosto jasně úplně všechny jednotlivé scény inscenace. Tak bravurně je napsaný text téhle hry. Neskutečný zážitek.

Divadelní odlehčená jednohubka, která by měla být must see pro všechny, kteří se narodili v devadesátkách - jako já. A vlastně k pro všechny ostatní.
Zavzpomínejte, jak jste sledovali Eso, četli Bravíčko a u toho pili Kravíka a pak se najednou znučehonic objevila nejúspěšnější česká chlapecká pěvecká skupina snad za posledních 1000 let složená z kluků, kteří se na začátku skoro neznali a navíc ani neuměli zpívat.
Fenomén 90. let představený v těch nejkřiklavějších barvách doplněný o výborná taneční a hlavně pěvecká čísla.
Odcházet budete zaručeně s písní na rtech, ať je hudba váš lék!