Matěj Konečný

Zajímavý příběh který se blíží grotesce. Výkon pana Němce je pak to, na čem inscenace stojí.

Milá a povedená inscenace, která zvedne náladu. Charaktery obou postav se krásně vyvíjejí a my tak sledujeme jejich společnou proměnu.

Do děje se divák dostává a s postavami se sžívá postupně, obraz za obrazem, stejně tak začíná věřit jejich opravdovost. Bohužel od začátku ví, jak vše skončí a od první až do poslední chvíle má neodbytný pocit, že inscenaci něco chybí. Možná náboj, celistvost, jasnější cesta pro diváka, těžko říci. Herecké výkony jsou naplněné uvěřitelné.

Absurdno - slovo, které o inscenaci vypovídá.
Realita? - vypovídá také, ale s otazníkem.
Z představení jsem odcházel s otázkou: takže o čem to vlastně bylo? Na druhou stranu musím říct, že jsem se nenudil, jedinkrát se nepodíval na hodinky a užíval si situace které na jevišti vznikaly.

Inscenace má svou zcela specifickou atmosféru, kterou jí dodává jednak umístění, jedinečná scénografie a usazení obecenstva herci před představením. Pěvecké výkony jsou skvělé. Během představení bylo vidět jak si herci užívají jednotlivé propracované etudy. Bohužel problémem inscenace je temporytmus, který se až do smrti Lukrécie téměř nemění. Poté se však stává dynamickým, což inscenaci dělá dobře. Závěr samotný je drsným ?aha momentem?.

Herecké obsazení je povedené a nabízí škálu charakterů, které se projevují v jednotlivých rolích. Dekorace, jejíž funkčnost od začátku baví, má jednu nevýhodu a sice, že mnoho kouzel prozrazuje předem. Hlas technika z reproduktorů kazí celkový dojem reálné situace, jinak se ale doopravdy pobavíte (pokud víte předem, že to bude tak trochu Tom a Jerry).

Jeden si mockrát myslel že už ho nic nepřekvapí a překvapilo. A pak znova. A ještě. A zas. Scéna. Hudba. Zvuk. Pohyb. Barva. Kouř. Světlo.

Energie, atmosféry a spousta otázek. Nový pohled na Maryšu. Nový pohled na Vávru. Nový pohled na Francka, na Lízala, na hru, kterou známe? známe?