Národosolsobě

tohle je snad to nejrozkošnější na světě vůbec

no možná trochu dlouhé,

: poučené Německem v tom nejlepším slova smyslu (byla live camera i beseda se středoškoláky), přišlo mi to dojemné ( jen pár exkurzí na území citového vydírání), působivé, nejednoznačné.. Na dokumentární divadlo jsem se trochu těžce orientoval v přívalu faktů. Herci většinou hezky a taky tak nějak "doku" (až na občasné přehrání) charakterizovali postavy- M. Vítů je tradičně skvělá, bavily mě i brněnské posily L. Černoch a V. Hanzl.

další kus (jistě v podobném duchu jako tento) se bude jmenovat " Muži, kteří vypadají jako Stanislav Majer"

zenová inscenace nevšední krásy

první půlka asi takový divný..Westworld..?.. alespoň ve věčné hudbě najdeme fůru nálad a jakýsi temporytmus (temporytmus? to ze mě nejspíš promlouvá pozdní kapitalismus)...k tomu nějaké věty.. pokud má být ubíjející povaha první části kritická k systému, proč tolik připomíná fordistickou montážní linku? je prostě třeba to přetrpět do obdivuhodné druhé části, to přijde realismus a vyjeví se konceptuální povaha díla

Soylent green is people