Neherec

Četla jsem knižní předlohu, což byla asi výhoda. Každá postava měla v inscenaci svůj větší prostor, Vojtěch Hrabák výborný. Texty promítané na zeď měly svoje místo a konec, kdy jsem si mohla číst sama pro sebe a nechat vše v tichu doznít, mě dojal.

I kdybych tuhle hru viděla 1. ledna, s čistým svědomím můžu říct, že nic lepšího už tenhle rok neuvidím. Inscenace je krásná, poetická a velice křehká. Všechny složky spolu krásně hrají - scéna, kostýmy, neskutečně něžná hra Jenovéfy Bokové na housle, kdy máte pocit, že tóny jen zlehka prosvítají prostorem, jako sluneční světlo korunou lípy. David Matásek verši vypravuje, je živý a lidský a i to dodává hře krásnou rovnováhu. Vypráví příběh partnerské lásky a odchodu, občas zaslechneme zvuky emoce, občas probleskne vzpomínka nebo živý zážitek jeho ženy. Za mě je to dokonalé.

Hodnocení na mém blogu viz. Pravidla Nirvány (více v článku na blogu)

Druhá půlka výrazně lepší, na začátku jsem měla pocit, že jsem na amatérském divadle. Jitka Smutná je výborná herečka, té nemohu nic vytknout, energie Tondy Holuba je krásně nakažlivá. Dana Sedláková a Kajetán Písařovic zpestřují děj hraním několika figur, které skvěle odlišují, ale zbytek souboru vše sráží na průměr.

Příběh je velmi silný, na malém prostoru rozehraný tragický příběh, který v sobě nese celou tíhu začátku II. sv. války. Divadelní scéna nepřidala žádné velké kulisy, žádné divadelní triky a o to silnější je hra obou protagonistů, na které celé představení stojí. Po konci představení jsem snad poprvé v životě zůstala v divadle sedět (což naštěstí prostor Violy umožňuje) a neměla slov. Klobouk dolů před výkonem všech tří herců (protože i pan Somr ze záznamu je prostě vynikající) a tradičně skvělou režií Lídy Engelové.

Za mě vynikající, v té době jsem žila a takhle si ji pamatuji. Herci si sedli a skvěle jim to spolu hraje. Určitě zajdu ještě třeba za rok, ať uvidím, jak si hra sedla a zda zraje k ještě větší dokonalosti.

Tímhle představením jsme završili dvě divadelní sezóny plné her Martina McDonagha a jsem ráda, že právě tuhle hru jsem viděla jako jednu z posledních. Věděla jsem, na co se mám připravit a co mě čeká. Výkon Matouše Rumla je vynikající, Martin Hofmann výborný, ale nesnaží se vyčnívat a nechává prostor ostatním postavám. Každá z postav ve hře mi přišla výrazná a neměla jsem pocit, že by mi něco chybělo, ze mě dokonalý zážitek. Jen budu muset jít ještě alespoň jednou abych odhalila další McDonaghovy narážky, kterými jsou všechny jeho hry propletené. :-)

Jak už tu někdo psal, letní scéně plné ruchu z okolí tahle hra nesedí. Viděla jsem ji nejdřív nejdřív v bytovém divadle H2O s Krejčíkem, proto už se nedostavili momenty překvapení a i když jsem byla odhodlaná nesrovnávat, tahle verze se mě nijak nedotkla. Oceňuji alespoň improvizaci při práci s publikem, ale přiznávám, že podruhé už bych na ni nešla.

Nejlepší hra mojí letošní divadelní sezóny. Po první půlce máte pocit, že je vše uzavřené, ale Martin McDonagh překvapuje až do konce. Výkony herců naprosto bravurní.

Já jsem se prostě bavila. Od začátku do konce. Žádné prvoplánové, dvojsmyslné vtipy, prostě skvělý humor, výtečně zahrané. Na některých hrách je vidět, že se víc baví ženy nebo muži, tady se kolem mě královsky bavili úplně všichni.

Roman Tomeš je v téhle roli excelentní, dokázal zahrát roli, která vyžaduje velkou dávku teatrálnosti, v komorním prostředí Malostranské besedy a to tak, že nakonec byla vtipná, silná a citlivá. Občasné improvizace a reakce na publikum jen navozují pocit, že jste na skutečné show. Vendula Příhodová sice stojí celou dobu v pozadí, ale to neznamená, že je její role o to méně významná a její zpěv je prostě neskutečný. Po dlouhé době pro mě silný zážitek.

Díky malému prostoru se necítíte jako v divadle, ale spíš jako na skupinové terapii. Vtáhnutí diváků do děje je nenásilné, vtipné, ale i tak je potřeba s nimi improvizovat a reagovat na jejich nepředvídatelné reakce, což Daniel Krejčík zvládl skvěle. Osobně ho považuji za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace a tímto mi moje podezření jen potvrdil.

Jednoduchá, ale vysoce funkční scéna, vynikající práce všech čtyř herců a nápaditě vyřešený finální tanec, pro mě jednoznačně zážitek roku ve Švandově divadle.

Tahle hra nemůže být jednoduchá, jako nebyl jednoduchý život Édouarda Louise. Daniel Krejčík svoji roli zahrál výborně, Adam Mašura pro mě obrovské překvapení - byl vynikající! Všechno důležité z knížky se podařilo přenést na divadelní prkna, určitě si na hru zajdu ještě jednou, pro mě jednoznačně zážitek.