Petr Husar

Nadčasová hra a aktuálně stále živá inscenace. Divadlo Mana prostě Čapka správně cítí a na jevišti skvěle zvládá.

Báječní Jantaři. Tahle mladá parta dala Hamletovi nebývalou energii, sílu a divadelní radost.

Starý dobrý Woody Allen. Ve Vršovicích se daří fotbalu i divadlu.

Když na konci sedmdesátých let natočil Jiří Krejčík Božskou Emu, byl z toho velký poprask. Viola jde na Emu Destinovou z jiného úhlu, ale koncert čtyř hereček je podobně silným zážitkem.

Ještě jsem jich pln, ještě mne neopustily, ještě ve mne přebývají Léblovy Čechovové ze Zábradlí. Ale už si dělám místečko pro nové. Havelkův elegický Racek v poetice mé duše zabrnkal na léblovskou strunu.

Velké sólo velkého herce. Jedna z posledních možností vidět Ivana Řezáče naživo.

Na minimalistické scéně opulentní divadlo. Dechberoucí výkon Vojty Vondráčka.

Proti proudu času rozkrývaný milostný trojúhelník. Znamenitá hra Harolda Pintera v Činoherním klubu dokládá, jaká je pro nás diváky škoda, že se Ondřej Sokol přestal stoprocentně soustředit jen na prkna, která znamenají svět.

Vytvořit z korespondence skvělé divadlo není vůbec jednoduché. Miloslav König (spisovatel Michel Houellebecq) a Václav Vašák (filosof Bernard-Henri Lévy) se však snad pro tyto své role narodili. Thalii by si nakonec zasloužili oba a také režisér Jan Mikulášek. Až neuvěřitelně zábavný zážitek.

Moc mne nezajímá, jak kdo Hamleta aktualizuje. Je to natolik nadčasové dílo, že pojímá lidský život v obecné rovině, jako nějaký nejmenší společný násobek všeho. Hra je sama o sobě aktuální v každé době. Hamlet v Národním divadle velikosti Shakespeara důstojně dostojí.

Další skvělý David Jařab v divadle Na zábradlí. Tak divadelní, zábavné, intenzivní. Režisér se tentokrát rozhodl hrát v simple angličtině, o to více vidíme skutečného divadla. Báječné.

Divadelní vidění Davida Jařaba prostě miluji. A ještě jsem si připomněl, jak jsem náctiletý během půl roku zhltnul téměř celé sebrané spisy Sigmunda Freuda.

Igor Bareš je na divadle bůh a Klára Cibulková se pro Violu narodila. Setkání Winstona Churchilla a Grety Garbo na výletní lodi rozehraje všechny možné tóny lidských vztahů. Ty molové i ty durové.

Po 11 letech derniéra skvělé hry. Dana Černá i Jana Stryková hrají fantasticky. Malá Viola je opět a vždy centrem báječného divadla. Další důkaz, že překlopení rozhlasové hry na divadlo přináší hercům velkou výzvu a velcí herci ji umějí využít. To nám ta divadelní sezóna krásně začíná.

Martin Hofmann odhazuje svůj širák v dál, jako by mu Edmond Rostand psal roli přímo na tělo.

Absolutní zážitek. Jen tak tak jsem stihl aspoň derniéru a měl to štěstí sedět hned vedle pana režiséra. Opět dokonalý Jan Hájek, hvězda pražského divadelního nebe. Ale na tomto představení je naprosto vše skvělé. Všechny herecké výkony, dramatizace, scéna, hudba. Ach, jaká divadelní radost.

Režijně opulentní varianta Hamleta. Až příliš nápadů, inscenačních i hereckých. Text ustupuje trochu do pozadí. Děrgel je výtečný, mohl by být ještě lepší.