Klára M.

Hodně černý humor. :) Pokud si nedokážete dělat legraci ze smrti, tak na to ani nechoďte. Ale my jsme se bavily od začátku do konce a příjemně nás překvapily pěvecké výkony herců. Všichni herci byli skvělí, a co se týče tématu, je hodně těžké, ale smrt lze přežít jedině s humorem. :) Každá rodina by měla mít svého Erika.
(ještě by mě zajímalo, kdo v zákulisí dojídá ty buchty...)

Nenáročná zábavná konverzační komedie, herecky zvládnutá s grácií (J. Langmajer) a energií (P. Hřebíčková), na kterou se příjemně kouká a nemusíte u toho moc myslet. Ideální pokud si chcete odpočinout. Hra ale nemá ambice nějakého přesahu nebo hlubší pointy, s tím je třeba počítat.
"Sklenice na víno existují proto, aby člověk nemusel zaklánět hlavu, když chce vymlasknout celou lahev."

Pokud chcete přijít do divadla, prostě si sednout a nechat se bavit, tak tohle představení vynechte. Nejenže se budete muset přesouvat, ale bude se po vás chtít i určité zapojení, byť v menších skupinkách, takže žádná tréma snad nehrozí. Je to interaktivní, je to hravé a je to neskutečný chaos a sranda, bavila jsem se jako nikdy. Ale zároveň má hra poměrně komplikovanou zápletku, je náročná technicky a hudebně, má pozitivní pointu i poselství. Herci byli skvělí! Vlasta a metal absolutně nejlepší! :) Vlastně to celé bylo úplně šílené. Osahávali jsme jednorožce, dělali pokusy, hráli si s kuličkou a snažili se zachránit svět. Mám kámen mudrců!

Tohle je přesně ten typ představení, který pobaví, přinese několik témat k zamyšlení a vzbudí v člověku zvědavost, takže si pak chce pouštět nějaké filmy, dokumenty a hledá knihy o Marlene Dietrich. Všichni herci byli skvělí a jejich výkony (i zpěv) vyvážené, všechny tři dámy uměly Marlene ztvárnit po svém a ukázat určitou stránku její povahy. Líbí se mi originalita provedení, rekvizity, scéna, kostýmy, hudební doprovod, filmové prostřihy... Prostě nemám si na co postěžovat, sakra! :D

Hra pro první polovinu hlediště. Humor v tomto představení je založen na grimasách herců a ať máte sebelepší ostrozrak, pokud sedíte vzadu, většinu toho prostě nezachytíte.

Vtipné, zábavné, dojemné. Příjemná nenásilná forma komunikace s diváky, měla jsem pocit, že i herci sami se bavili, a to je vždycky super. Kvůli této inscenaci stálo za to jet do Prahy.

Rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to interaktivní, originální a zábavné, na druhou stranu extrémně roztříštěné v místě a čase, nelze stíhat všechno (ani ve dvou, i když se rozdělíte), rozjede se brutální FOMO, člověk se naběhá, nevmáčkne se všude, kam by chtěl... z vily jsem odcházela sice se zážitkem, ale nikoliv uspokojením. Příběh pro mě neměl rozuzlení a bylo to vysilující jak psychicky, tak fyzicky.
Dámy, neberte si ta laciná boa. Po konci představení to ve vile vypadalo jako po výstavě agresivních papoušků. :)

Hodně silný zážitek. Vynikající herecké výkony, geniálně vyrobená scéna, skvělé a vyloženě hravé doprovodné efekty, vtipná demontáž scény o přestávce :), závěrečná scéna s vlčími máky vytváří úžasný dojem a dokonalé zakončení. Začátek na mě působil rozpačitě a herci jako by mi nesedli do svých rolí, ale pak se to rozjelo a všichni byli skvělí. Druhá půlka hodně intenzivní (Chcimírům se líbit nebude). Rozhodně doporučuji, jen pozor na to, že je to fakt depresivní téma a sugestivní provedení.
Nikdo to tu nezmínil, ale prostor divadla X10 je příjemně vzdušný a nestísněný, to je u malých divadel celkem vzácnost.

Vtipné a poměrně svižné představení, byť začátek působil poněkud prkenně a herci jako svázaní v nepřirozených uhlazených rolích. Druhá polovina lepší, uvolněnější, vtipnější. Zážitek kazily dvě organizační věci - zcela přeplněné hlediště (zřejmě pro velký zájem přidané stolky navíc), kde bylo těžké dostat se vůbec na své místo, aniž byste někomu cizímu lezli po klíně, strčili do stolku nebo do židle (přestávka tak byla naprosto zbytečná, většina lidí raději zůstala sedět) a nepříjemná uvaděčka, která terorizovala hosty (nešlo si nevšimnout). Obojí bylo nedůstojné.

Lebka z Connemary se nese v poněkud depresivním duchu irského zapadákova Krásky z Leenane, současně ale nabízí množství vtipných momentů. Asi záleží, na jaké spolupublikum narazíte, protože já se až bála zasmát nahlas jaké tam bylo HROBOVÉ ticho. Tak jsem radši jen tiše prskala do dlaní. :) Líbilo se mi, že to mělo od obojího trochu, tak jak to na venkově bývá - osudy nervy drásající i směšné zároveň. Jen nám trochu vadilo, že to bylo celé dost uřvané. Každopádně plně neautomatizované otáčivé jeviště hodně pobavilo a přátelská atmosféra klubovny zahřála u srdce jako vždycky. :)

Vtipné, svižné, k zamyšlení, všeho je tam tak akorát. Vojta Kotek byl fajn, ale všichni ostatní herci taky naprosto skvělí!

60-70% Velice náročné představení jak pro diváky, tak určitě i pro herce. Vlastně jsem ráda, že mě to tentokrát moc nevtáhlo. Kdyby ano, asi se z té deprese měsíc nevyhrabu. Možná, že jsem si držela odstup a nedovolila hře zalézt mi pod kůži z bezpečnostních důvodů. Co mě oslovilo nejvíc byly výkony Petra Pochopa a Natalie Golovchenko (hlavně ve scéně "Můj muž"). Scéna je podle mě dobře a originálně vymyšlená, i kostýmy zaujaly. Rozhodně doporučuju na to jít jen v dobrém mentálním rozpoložení, aby vás to nesemlelo, a pak taky jen pokud druhý den nemusíte brzo vstávat (je to fakt dlouhý).

Výborná inscenace, důvtipná, nenáročná (v tom smyslu, že sledujete pouze dvě postavy na menší scéně) i nutící k zamyšlení. Obě herečky jsou fantastické a vlastně jsem si pak uvědomila, že jsem na nich mohla oči nechat. I když obě představují tutéž osobu, každá ji ukazuje z jiného úhlu pohledu, ty jejich rozpory mě hodně bavily. Představení má příjemnou délku, ani by mi nevadilo, kdyby bylo delší, ale vše podstatné je řečeno. Mám chuť pustit se po shlédnutí do autobiografie Eleanor Rooseveltové.

Naše hodnocení po skončení:
Já: skvělý!
Přítel: bez některých scén bych se i obešel
Kamarádka: to bylo ujetý (=nelíbilo)
Užívala jsem si každou notu, která vylezla z V. N. Bárty, ať to byl čistý jemný zpěv nebo jeho famózní chraplák a zejména když to bylo ve fortissimu. Viděla a slyšela jsem ho poprvé. Stejně tak super byl Jidáš, líbil se mi i kontrastně jiný projev Petra. Dasha je jako Máří jemná a oduševnělá, jen trochu otravně přetahovala noty.
Je to americky ztřeštěné a tempo první poloviny připomíná rozjetý parní vlak, přesto se mi to líbí. Jen choreografie sboru se mi zdála pořád stejná, neoriginální, nudná a přišli mi nesehraní.

Hra, kterou stojí za to vidět. I když se přiznám, že jsem byla šťastná, že si k některým interakcím nevybral mě. Na jednu stranu je to milé a vytváří to v sále určitý pocit sounáležitosti, na druhou stranu bylo znát, že ne každému je to příjemné a s jedním ne zcela dobrovolným účinkujícím jsem hluboce soucítila, já bych na jeho místě měla záchvat paniky a složila se. Ale možná by to ostatní pobavilo. :D
Bylo to hodně dojemné a vážné, ale zároveň jsme se nasmáli daleko víc, než jsem čekala. Celkový dojem? Spokojenost, až na ten diskomfort narušování osobní zóny. Není to pro každého. Introverti jsou v ohrožení! :D

Vtipné, akční, kreativní a nepříliš dlouhé, taková příjemná a adekvátní porcička zábavy asi jako... jako když si dáte rohlík, zahřeje v bříšku, ale nejste zahlcení. :) Shodli jsme se, že zpěv Richarda Fialy byl asi od třetí písničky (to už se nejspíš kvalitně rozezpíval) naprosto famózní.
Můj vztah ke Kájovi byl vždycky poněkud vlažný, na jednu stranu znám spoustu jeho písniček, neboť se jim jaksi nešlo v životě vyhnout, na druhou stranu jsem to brala jako hudbu vhodnou tak maximálně pro moji babičku. V divadle D21 mě jeho příběh dokázal pobavit i trochu zamrazit. A taky bylo potřeba se později trochu dovzdělat. Díky. :)

Tuhle hru, které interně říkáme Sardinky, sardinky! jsem už viděla v Divadle v Dlouhé, a ani tam mne tenkrát nijak zvlášť nenadchla. Jenomže až po shlédnutí provedení od Studia Dva zjišťuju, že v Dlouhé jim to neuvěřitelně šlapalo. Každé třísknutí i otevření dveří (a že jich tam je) bylo na vteřinu přesné, mezi herci byla patrná určitá "chemie" a zároveň vynikalo charisma jednotlivců. Studiu Dva to na letní scéně drhlo, bylo to křečovité, nepřesné, herci jako kdyby se vůbec neznali. Přišlo mi to jako jeden velký chaos a zároveň nuda. Nenašla jsem v tom vlastně nic, co by se mi líbilo. Zklamání.

Tohle představení se hrozně těžko hodnotí, možná také proto, že nejsem vysloveně fanoušek divadelní klasiky a neumím tedy ocenit to, že se ve hře neškrtalo. Herecké výkony byly skvělé a líbil se mi specifický charakter Blanche. Na tom to podle mě celé stojí. Příběh jako takový mě ale nijak zvlášť neoslovil, možná v kontextu dnešní doby zápletka nepůsobí tolik dramaticky jako dříve. Každopádně to pro mě bylo náročné především kvůli délce.

Líbilo se mi použití vůně kadidla v úvodní scéně v kostele - kolikrát v divadle vnímáte scénu nejen zrakem a sluchem, ale i čichem?
Skvělý byl výkon Mariana Vojtka, ve své roli působil sebejistě, vyrovnaně a majestátně, přesně jak jsem od Drákuly očekávala. Co mi naopak vadilo a drásalo nervy po celou dobu byl výkon Kamily Nývltové - křečovitý, nepřirozený, předramatizovaný. Snažila jsem se dívat jinam než na její obličej zkrabacený křečovitým výrazem, ale bylo to znát i ve zpěvu. Přetahovaná písmenka do dalších not mě úplně tahala za uši. Eva Burešová byla naopak přirozená a příjemná. Tanečníci spíše průměrní.

Nejvíc se mi líbila závěrečná scéna mezi sedadly, která měla prostě famózní atmosféru, a celkové vyznění příběhu. Co mi naopak vadilo bylo příliš mnoho efektů. Je sice originální, že si jak zvukové, tak vizuální efekty vytvářeli herci sami, na mě to ale působilo příliš rušivě a stručně řečeno jako "příliš mnoho serepetiček bez hlubšího významu". Měla jsem z toho pocit, že nestíhám sledovat všechno, co se na jevišti děje, nemohla jsem se uvolnit a nechat na sebe představení jen tak působit, ale musela jsem být ve střehu a pořád sledovat všechny herce. Kdyby těch efektů bylo tak o třetinu méně, mohlo to být perfektní.

Vlastně jsem nečekala, že se u tak mrazivého příběhu budeme i smát, ale tahle inscenace dokáže překvapivě dobře namixovat koktejl z obojího. Na můj vkus je tam až moc zbytečných "lekaček", které k navození atmosféry nejsou potřeba. Jinak je ale představení perfektní, zajímavé, má spád, má vtip, herci jsou skvělí a ten závěr? Tak ten vás vystřelí z bot! Je to pecka, fakt doporučuji.

Vše podstatné vyjádřil přede mnou uživatel Potlepa, podepisuji v plném rozsahu a dodávám - NENÍ TO NIC PRO CITLIVÉ POVAHY. Za sebe musím říct, že jsem si několikrát přála, aby to už konečně skončilo (myslím ta nervydrásající situace mezi oběma postavami). Příliš hlasitá hudba ještě zesílená depresivní atmosférou příběhu mi způsobila záchvat paniky, musela jsem si zacpávat uši a snažila jsem se prostě jenom přežít. Je to silný zážitek. Pro mě až moc silný.

Jednoduchá komedie bez důmyslnějšího humoru, ideální odpočinkové představení. Jan Dolanský tomu dává grády. :) Vadilo mi stísněné hlediště, čekání na zapnutí vzduchotechniky a příliš hlasitý mluvený úvod z reproduktorů. Všichni herci skvělí, ale Honza Dolanský se do toho fakt kvalitně položil, takže tak od půlky už jsme se chechtali jen tónu jeho hlasu a bylo úplně jedno, co říká. No, nebyl to zrovna intelektuální zážitek, ale i takový má svou cenu. :) S názory níže, že se jedná o "inteligentní humor" se úplně neztotožňuji, ale oceňuji, že není založen na vulgarismech jako v jiných divadlech. Jen je prostě jednoduchý.

Pokud se chcete prostě jen zasmát a příliš nedumat, pak je toto představení právě pro Vás. Dala bych klidně i 70%, nebýt vizuálně i akusticky nepříjemného projevu Terezy Kostkové. Netroufám si soudit, jestli jde o přehrávání, nebo jestli to má takto ve scénáři, každopádně přehnané grimasy, gesta i hlasový projev mi hodně vadily a snažila jsem se raději dívat spíš na druhou herečku. Když sedíte v první řadě, tak vám z toho téměř krvácejí oči a uši. Je to škoda.

K zamyšlení se objevily asi 3 zajímavé myšlenky, jinak je to spíš o vtipech. Někdy velmi jednoduchých, ale neurazí.

Pro zajímavost - skladba publika byla asi 95% žen.

S přítelem jsme se na hodnocení této inscenace neshodli. Mně se líbila, jemu ne.
Líbily se mi jak herecké výkony, tak samotný příběh a především silný emoční náboj.
Jemu se nelíbilo, že hru tvořily převážně o monology, takže šlo spíš o deklamování, než hraní. Také trochu trpěl, protože i přes svou průměrnou výšku měl problém s místem k sezení, drhnul koleny o sedadlo před sebou, a to opravdu není dlouhán. Jsou to organizační detaily, ale při rezervaci vstupenek jsme očekávali, že před představením zaplatíme Sodexo kartou, nebo alespoň normální platební kartou. Ani to nebylo možné, jen hotovost. Za to má Divadlo v Řeznické od nás palec dolů.