Romana35

Hra, která se zabývá aktuálními problémy dnešního světa, které kritizuje zábavnou a satirickou formou. Divákovi tak nastavuje zrcadlo k nahlížení vlastního chování. Představení začíná zajímavým způsobem, kdy se někteří z herců vmísí mezi diváky a až následně vstoupí na jeviště. Herecky dobře zvolené typy na jednotlivé postavy příběhu.

Příjemná komedie, která pobaví nepodbízivým humorem. V našem představení v roli Diane Nikol Kouklová, rovnocenným spoluhráčem Romanu Zachovi. A líbila se mi Ha Tahnh Špetlíková představující služebnou. Pouze mám výhrady ke scéně. Nevyvážené navržení scény pouze k pravé straně jeviště, kde se odehrává veškerý děj, takže diváci sedící v hledišti na krajích vlevo mají prostě smůlu. Koukají do zatažené opony ?

První delší půlka představení u mě zabodovala výborně ztvárněnou groteskní komikou. Skvěle odpozorovaný a zahraný italský naturel. Dobré režijní vedení herců, komediální linka nesklouzává do přehrávání, herci si drží svůj styl. Nejvíce zaujali Jaroslav Plesl, Klára Melíšková (ta role byla pro ni jako stvořená), překvapení v herečce A. Formanové (tu jsem viděla na jevišti hrát poprvé). Tradičně dobrý Hynek Čermák. Líbily se mi kostýmy herců + jejich líčení. Pobavilo. Druhá polovina hry už poněkud rozvláčná. S nástupem Ivana Trojana coby prefekta již humor trochu bláznivější a vtipy se opakující.

Podařeně napsaná izraelská divadelní hra o dědickém řízení mezi třemi sourozenci, dvěmi bratry a sestrou. Po počáteční scéně v právnické kanceláři se děj rozjede a běží dobrým tempem až k závěrečnému překvapení na konci představení. Komedie s hlubším přesahem k zamyšlení se nad otázkami etiky v souvislosti s honbou za penězi.

Zábavné od začátku do konce. Manželská dvojice L. Vlasáková x J. Dolanský potvrzuje v téhle hře, že humor a nadsázka jim není cizí. Herecké souznění na jevišti je patrné, stejně jako chemie mezi herci. Vtipně zvolená doprovodná hudba. No a jak dokázal Jan Dolanský ztvárnil introvertního Michala to se jen tak nevidí.

Představení je zábavné i pro ty, co zrovna nemilují fotbal. Je vtipné, zajímavé, pobaví. Ve hře se řeší i otázky ohledně mezilidských vztahů a profesních vztahů. Prostě Dejvické divadlo, tak jak jej známe. Shlédnuto díky aplikaci Dramox.

Známý Formanův film převedený na divadelní prkna. Představení má drive, energii, líbila se mi hudební čísla, písničky, živá kapela. Z hereckých výkonů jednoznačně kraluje Tereza Marečková v ústřední roli Anduly. Přesná stylizace do naivní a nezkušené dívky. Naproti tomu mi až tak úplně nesedlo obsazení Roberta Mikluše do role Mildy. Myslím, že fyzicky neodpovídá typu svůdce mladých dívek. Jinak bez výhrad. Shlédnuto ze záznamu.

Těžké téma z období našich dějin. Drsné, šokující, varující. Při sledování představení mi nebylo zrovna nejlépe. Nejvíce se vryje do paměti působivý monolog jedné z postav příběhu o konci její rodiny. Naštěstí tyto scény nezobrazeny explicitně, pouhý popis však mluví za vše. Herecky vyrovnané výkony. Shlédnuto ze záznamu, upraveno pro sledování v Tv.

Jestli záměrem tohoto představení bylo šokovat, tak se to povedlo, alespoň v mém případě. Tato hra má společného se Shakespearem jen nadpis. Nejsem příznivcem modernizace klasických děl, ale beru, že někdy může být inovace zajímavá. U sledování téhle hry se mě zmocnila jen nechuť a pocity trapnosti. Nejhorší byl pro mě závěr představení. Naštěstí sledováno jen ze záznamu (Dramox) a i tak jsem měla co dělat dokoukat představení až do konce.

Divák neznalý předem obsahu hry je jejím autorem (E. Albee) záměrně překvapen až šokován jednáním hlavní postavy příběhu. Zápletka odkazuje na míru tolerance a přizpůsobení se nezvyklé situaci absurdní formou. Vyostřený dialog hlavních protagonistů v první polovině hry byl ukázkou dokonalé herecké souhry mezi H. Čermákem (architekt Martin) a P. Špalkovou (Martinova manželka Stevie). Druhá půle hry po přestávce, i kvůli absenci Stevie, mi přišla méně zajímavá. Avšak razantní a nekompromisní závěr představení vše napravil.

Povedené ve všech směrech. Hezká scéna, pobavila vychytávka podél jeviště. (Seděli jsme v první řadě...). Typově přesné obsazení herců do svých postav. Živelný projev Marcela Rošetzkého v roli jednoduchého sládka proti umírněnému klidnému zobrazení intelektuála Vaňka v podání neméně dobrého Jana Beneše. Ozvláštněno dvěma hudebníky na jevišti.

Povedené představení v režii Brańa Holička. Už jsem od něj viděla hru "Ošklivec", která mě dosti zaujala. Duchařský příběh stavím ještě o stupeň výše. Je to konverzační hra s chytře vystavěnou zápletkou, dobře zahrané stupňující se napětí ve hře, komediální i hororová stránka pěkně vybalancovaná. Nejvíce mě pobavila postava Bena v podání J. Hájka. Scéna i zvolená hudba krásně navozují atmosféru. A úleky pro diváky, kteří nic nečekají, byly docela vtipné. Jedno z nejlepších představení ČK.

Elefantazie nese znaky Drábkova režijního pojetí, ve spojení s hudbou Darka Krále dotváří příběh podle skutečnosti, Josepha Merricka, přezdívaného "sloní muž.". V hlavní roli pod maskou k nepoznání Tomáš Havlínek. Ten mě v představení oslovil nejvíce, spolu s Tomášem Klusem, který si krom ztvárnění role doktora Treverse i zazpíval. Pěvecky samozřejmě převyšoval ostatní činoherce, což ovšem nevadí. Kostýmy a maskování herců na scéně velice povedené. Osobně bych se zaměřila pouze na příběh Merricka, některé dějové linky byly již navíc, ale i tak hodnotím jako vysoce kvalitní počin MDP.

Dobře napsané, dobře zrežírované a dobře zahrané představení. Švandovu divadlu se povedlo spojit všechny tyto věci dohromady a vznikla inscenace, která neuvěřitelně baví. Smršť pozitivní energie, která na diváka proudí z jeviště nenechá nikoho na pochybách, že sledováním tohoto představení stráví příjemný večer. Líbila se mi scéna, jak v první, tak ve druhé půlce hry. Kdo se mi líbil nejvíce byl Filip Rajmont v roli Albína. Jeho "matka" při rodinné návštěvě neuvěřitelně baví.

Situační špionážní komedie z rozděleného Berlína v osmdesátých letech. Dvojice mladých milenců v podání manželů Karla Heřmánka a jeho manželky Nikol Kouklové se pokouší dostat přes berlínskou zedˇ na Západ. Shodou okolností se tajný vchod nachází v bytě agenta Stasi, kterého výborně ztvárnil Jiří Hána. To přináší v příběhu našim protagonistům nemalé potíže a divákovi celou řadu komických gagů k pobavení. Z komedií Divadla Bez Zábradlí řadím tuhle k těm nejvíce podařeným, kterou jsem v poslední době u nich viděla.

Klasický muzikál Hello Dolly se pod režijním vedením P. Ondrucha povedl. Hostující Petra Jungmanová nezapře, že není na poli muzikálů žádným nováčkem. Dobrá souhra s partnerem ve hře Jakubem Dostálem, který hraje nabručeného Vandergeldera. Moc pěkně zpracované choreografie, taneční sborová čísla, vkusně udělaná scéna. Komické situace v ději pobavily. Ze stálého mosteckého souboru ne všichni na stejné pěvecké úrovni, lépe se vedlo pánům. (Dostál, Horehleď). Početná kapela doprovázející představení byla skvělá. Závěrečný standing ovation od diváků byl právem zasloužený.

Velice zábavná a vtipná konverzační komedie divadla Verze ze školního prostředí. Pětice rodičů v podání (L. Rybová, K. Frejová, I. Chmela, J. Janěková a D. Prachař) proti třídní učitelce jejich dětí. (P. Špalková).
Dokonalá souhra všech herců na scéně, dobré dialogy, humor, energie. Všichni výborní, nejvíce přece jen pobavil Igor Chmela svojí bezchybnou ostravštinou.

Viděno v oblastním divadle na zájezdu divadla Palace. Čili zájezdová komedie, tentokrát vkusně zahraná. Bez zbytečného parodování, jak se mnohdy nabízí, pokud muž herec ztvárňuje na jevišti ženu. Zde jsem neměla pocit, že by herci přehrávali. Krom výborných hereckých výkonů hlavní dvojice Gránský - Děrgel musím zmínit dobré uchopení role od Martina Pechláta.

Zhlédnuto díky zájezdu Spolku Kašpar v oblastním divadle, v intimním příjemném prostoru menšího sálu, což jenom umocňovalo klidnou a pokojnou atmosféru. Oba herci jak paní M. Steinmasslová, tak A. Petráš se citlivým a kultivovaným projevem, recitováním biblických veršů postarali o nezapomenutelný zážitek v adventním čase vánočním. Tohle se opravdu povedlo.

Představení má jeden veliký plus a tím je obsazení Kateřiny Brožové do titulní role (bez alternace). Postava dohazovačky Dolly v jejím podání neuvěřitelně baví, herečka má smysl pro komiku, potřebné charisma pro tuto roli, pěvecky výborná. Zaujal a potěšil Jaroslav Kovacs, stálý člen souboru ústeckého divadla. T. CH. Brázda mi však v roli H. Vandergeldera moc neseděl, přišlo mi, že mezi hlavní dvojicí chybí patřičná chemie. Délka představení poměrně dlouhá, ke konci náročná na pozornost. Scéna u soudu mě nebavila.

Zkušení a oblíbení herci Činoherního klubu pozvedají tuto konverzační komedii na dobrou úroveň. Smysl pro komiku prokázali především Ondra Vetchý (jeho opilecký výstup ve druhé polovině představení nemá chybu), Nela Boudová, Petr Nárožný. Ten má ve hře nejvíce prostoru, nesmím však zapomenout ani na Danu Černou. Stopáž inscenace není dlouhá, komedie pobaví a o to tu jde.

S touto hrou jsme se nepotkali. Herecky podařené, pro mě nejvíce zapamatovatelný výkon pana Norberta Lichého, který vždy patřil k mým oblíbeným hercům. Ovšem představení není mým "šálkem čaje". Fingované zabití údajné divačky z hlediště mi přišlo již přes čáru. Sledováno ze záznamu Dramox.

Zhlédnuto ze záznamu díky aplikaci Dramox. Naživo by mělo představení ještě větší kouzlo, i tak se na mě přenesla atmosféra této všem známé detektivní hry o S. Holmesovi. Bohužel jeho představitel v podání K. Rodena mě svým přehrávaným komediálním výstupem v roli detektiva vůbec nezaujal, ztvárnění této postavy úplně mimo. (režijní vedení ?). Naproti tomu výborně své postavy zahráli Viktor Limr (doktor Watson) a Jiří Suchý z Tábora (sir Baskervill). Scéna výpravná (kočár s koňmi, početný sbor), pěkné dobové kostýmy a výborná doprovodná hudba.

Komorní zábavná hra z lázeňského prostředí, která vypráví humornou formou, s nadhledem o nelehkém osudu jednotlivých pacientek. Dokonalá souhra všech tří hereček na scéně, hezky ztvárněny charaktery postav příběhu, působivé dialogy. Pěkné představení, které potěší, zahraje na divákovu citlivou stránku.

Zajímavě pojatá scéna, hraje se na Aréně, herci hrají uprostřed obklopení diváky ze třech stran. Ze čtyř stěžejních rolí mě nejvíce svým hereckým výkonem oslovili T. H. Abraham ( rytíř des Grieux ) a T. Horehleď (des Grieuxův přítel ze semináře Tiberge). Představení ozvláštněno živou klavírní hudbou, zpěv protagonistů ve hře mi přišel trochu zbytečný.