Romana35

Viděla jsem více zpracování téhle kultovní komedie na divadle. Musím říci, že představení brněnského městského divadla bylo jedno z nejpovedenějších. A to jsem sledovala pouze ze záznamu na ČT Art. Bylo to energické, vtipné, hravé. Celý herecký soubor, ať již herci ztvárnili studenty či učitelský sbor,
se postaral o skvělou zábavu pro diváka. Humor i komické scénky pěkně vybalancované, zazní téměř všechny známé hlášky z filmu. Velkým plusem navíc jsou dobré pěvecké výkony, herci si sami zajišťují hudební doprovod. Je znát dobré režijní vedení (Hana Burešová).

Zhlédnuto na ČT Art. Zajímavá hra z období druhé světové války. Moje první setkání s dílem poněkud kontroverzního spisovatele Milana Kundery na divadle. Po zjištění, že jde o absurdní komedii, jsem pochopila jisté přehrávání herců, jejich teatrální stylizace je záměrem hry. Podařená scéna napomáhá v zobrazení probíhajícího děje v obou rovinách.

Já jsem snad viděla jiné představení, než zde přítomní recenzenti pode mnou. Nechápu tolik kladných reakcí. Mě stálo veliké úsilí dokoukat toto představení až do konce. Tento režijní výklad od SKUTRU nebude mým šálkem čaje. Jediné co mohu pochválit jsou výkony herců Pavlíny Štorkové a Jana Sklenáře. Humor, který představuje ve hře přítomnost Miroslava Zavičára jde mimo mě. Úvod představení neskutečně úmorný, potom se hra "trochu" rozjede." Shlédnuto na aplikaci Dramox.

Přestože od prvního uvedení Millerovy hry uběhlo více než sedmdesát let, inscenace neztrácí nic ze svého aktuálního poselství i v současnosti. Pokud je dobře ztvárněna, což v tomto případě v MDP platí beze zbytku. Výborné herecké obsazení. Klobouk dolů před výkonem Miroslava Donutila v této náročné roli. Přesný vhled do mysli člověka zlomeného ve stáří ztrátou svých nadějí a idejí. Silná byla scéna v restauraci v závěru hry. Dobře čitelné byly přechody mezi současností a vzpomínkami na minulost. Představení se hraje bez pauzy, takže není porušena kontinuita hry.

Hra, která se zabývá aktuálními problémy dnešního světa, které kritizuje zábavnou a satirickou formou. Divákovi tak nastavuje zrcadlo k nahlížení vlastního chování. Představení začíná zajímavým způsobem, kdy se někteří z herců vmísí mezi diváky a až následně vstoupí na jeviště. Herecky dobře zvolené typy na jednotlivé postavy příběhu.

Příjemná komedie, která pobaví nepodbízivým humorem. V našem představení v roli Diane Nikol Kouklová, rovnocenným spoluhráčem Romanu Zachovi. A líbila se mi Ha Tahnh Špetlíková představující služebnou. Pouze mám výhrady ke scéně. Nevyvážené navržení scény pouze k pravé straně jeviště, kde se odehrává veškerý děj, takže diváci sedící v hledišti na krajích vlevo mají prostě smůlu. Koukají do zatažené opony ?

První delší půlka představení u mě zabodovala výborně ztvárněnou groteskní komikou. Skvěle odpozorovaný a zahraný italský naturel. Dobré režijní vedení herců, komediální linka nesklouzává do přehrávání, herci si drží svůj styl. Nejvíce zaujali Jaroslav Plesl, Klára Melíšková (ta role byla pro ni jako stvořená), překvapení v herečce A. Formanové (tu jsem viděla na jevišti hrát poprvé). Tradičně dobrý Hynek Čermák. Líbily se mi kostýmy herců + jejich líčení. Pobavilo. Druhá polovina hry už poněkud rozvláčná. S nástupem Ivana Trojana coby prefekta již humor trochu bláznivější a vtipy se opakující.

Podařeně napsaná izraelská divadelní hra o dědickém řízení mezi třemi sourozenci, dvěmi bratry a sestrou. Po počáteční scéně v právnické kanceláři se děj rozjede a běží dobrým tempem až k závěrečnému překvapení na konci představení. Komedie s hlubším přesahem k zamyšlení se nad otázkami etiky v souvislosti s honbou za penězi.

Zábavné od začátku do konce. Manželská dvojice L. Vlasáková x J. Dolanský potvrzuje v téhle hře, že humor a nadsázka jim není cizí. Herecké souznění na jevišti je patrné, stejně jako chemie mezi herci. Vtipně zvolená doprovodná hudba. No a jak dokázal Jan Dolanský ztvárnil introvertního Michala to se jen tak nevidí.

Představení je zábavné i pro ty, co zrovna nemilují fotbal. Je vtipné, zajímavé, pobaví. Ve hře se řeší i otázky ohledně mezilidských vztahů a profesních vztahů. Prostě Dejvické divadlo, tak jak jej známe. Shlédnuto díky aplikaci Dramox.

Známý Formanův film převedený na divadelní prkna. Představení má drive, energii, líbila se mi hudební čísla, písničky, živá kapela. Z hereckých výkonů jednoznačně kraluje Tereza Marečková v ústřední roli Anduly. Přesná stylizace do naivní a nezkušené dívky. Naproti tomu mi až tak úplně nesedlo obsazení Roberta Mikluše do role Mildy. Myslím, že fyzicky neodpovídá typu svůdce mladých dívek. Jinak bez výhrad. Shlédnuto ze záznamu.

Těžké téma z období našich dějin. Drsné, šokující, varující. Při sledování představení mi nebylo zrovna nejlépe. Nejvíce se vryje do paměti působivý monolog jedné z postav příběhu o konci její rodiny. Naštěstí tyto scény nezobrazeny explicitně, pouhý popis však mluví za vše. Herecky vyrovnané výkony. Shlédnuto ze záznamu, upraveno pro sledování v Tv.

Jestli záměrem tohoto představení bylo šokovat, tak se to povedlo, alespoň v mém případě. Tato hra má společného se Shakespearem jen nadpis. Nejsem příznivcem modernizace klasických děl, ale beru, že někdy může být inovace zajímavá. U sledování téhle hry se mě zmocnila jen nechuť a pocity trapnosti. Nejhorší byl pro mě závěr představení. Naštěstí sledováno jen ze záznamu (Dramox) a i tak jsem měla co dělat dokoukat představení až do konce.

Divák neznalý předem obsahu hry je jejím autorem (E. Albee) záměrně překvapen až šokován jednáním hlavní postavy příběhu. Zápletka odkazuje na míru tolerance a přizpůsobení se nezvyklé situaci absurdní formou. Vyostřený dialog hlavních protagonistů v první polovině hry byl ukázkou dokonalé herecké souhry mezi H. Čermákem (architekt Martin) a P. Špalkovou (Martinova manželka Stevie). Druhá půle hry po přestávce, i kvůli absenci Stevie, mi přišla méně zajímavá. Avšak razantní a nekompromisní závěr představení vše napravil.

Povedené ve všech směrech. Hezká scéna, pobavila vychytávka podél jeviště. (Seděli jsme v první řadě...). Typově přesné obsazení herců do svých postav. Živelný projev Marcela Rošetzkého v roli jednoduchého sládka proti umírněnému klidnému zobrazení intelektuála Vaňka v podání neméně dobrého Jana Beneše. Ozvláštněno dvěma hudebníky na jevišti.

Povedené představení v režii Brańa Holička. Už jsem od něj viděla hru "Ošklivec", která mě dosti zaujala. Duchařský příběh stavím ještě o stupeň výše. Je to konverzační hra s chytře vystavěnou zápletkou, dobře zahrané stupňující se napětí ve hře, komediální i hororová stránka pěkně vybalancovaná. Nejvíce mě pobavila postava Bena v podání J. Hájka. Scéna i zvolená hudba krásně navozují atmosféru. A úleky pro diváky, kteří nic nečekají, byly docela vtipné. Jedno z nejlepších představení ČK.

Elefantazie nese znaky Drábkova režijního pojetí, ve spojení s hudbou Darka Krále dotváří příběh podle skutečnosti, Josepha Merricka, přezdívaného "sloní muž.". V hlavní roli pod maskou k nepoznání Tomáš Havlínek. Ten mě v představení oslovil nejvíce, spolu s Tomášem Klusem, který si krom ztvárnění role doktora Treverse i zazpíval. Pěvecky samozřejmě převyšoval ostatní činoherce, což ovšem nevadí. Kostýmy a maskování herců na scéně velice povedené. Osobně bych se zaměřila pouze na příběh Merricka, některé dějové linky byly již navíc, ale i tak hodnotím jako vysoce kvalitní počin MDP.

Dobře napsané, dobře zrežírované a dobře zahrané představení. Švandovu divadlu se povedlo spojit všechny tyto věci dohromady a vznikla inscenace, která neuvěřitelně baví. Smršť pozitivní energie, která na diváka proudí z jeviště nenechá nikoho na pochybách, že sledováním tohoto představení stráví příjemný večer. Líbila se mi scéna, jak v první, tak ve druhé půlce hry. Kdo se mi líbil nejvíce byl Filip Rajmont v roli Albína. Jeho "matka" při rodinné návštěvě neuvěřitelně baví.

Situační špionážní komedie z rozděleného Berlína v osmdesátých letech. Dvojice mladých milenců v podání manželů Karla Heřmánka a jeho manželky Nikol Kouklové se pokouší dostat přes berlínskou zedˇ na Západ. Shodou okolností se tajný vchod nachází v bytě agenta Stasi, kterého výborně ztvárnil Jiří Hána. To přináší v příběhu našim protagonistům nemalé potíže a divákovi celou řadu komických gagů k pobavení. Z komedií Divadla Bez Zábradlí řadím tuhle k těm nejvíce podařeným, kterou jsem v poslední době u nich viděla.

Klasický muzikál Hello Dolly se pod režijním vedením P. Ondrucha povedl. Hostující Petra Jungmanová nezapře, že není na poli muzikálů žádným nováčkem. Dobrá souhra s partnerem ve hře Jakubem Dostálem, který hraje nabručeného Vandergeldera. Moc pěkně zpracované choreografie, taneční sborová čísla, vkusně udělaná scéna. Komické situace v ději pobavily. Ze stálého mosteckého souboru ne všichni na stejné pěvecké úrovni, lépe se vedlo pánům. (Dostál, Horehleď). Početná kapela doprovázející představení byla skvělá. Závěrečný standing ovation od diváků byl právem zasloužený.

Velice zábavná a vtipná konverzační komedie divadla Verze ze školního prostředí. Pětice rodičů v podání (L. Rybová, K. Frejová, I. Chmela, J. Janěková a D. Prachař) proti třídní učitelce jejich dětí. (P. Špalková).
Dokonalá souhra všech herců na scéně, dobré dialogy, humor, energie. Všichni výborní, nejvíce přece jen pobavil Igor Chmela svojí bezchybnou ostravštinou.

Viděno v oblastním divadle na zájezdu divadla Palace. Čili zájezdová komedie, tentokrát vkusně zahraná. Bez zbytečného parodování, jak se mnohdy nabízí, pokud muž herec ztvárňuje na jevišti ženu. Zde jsem neměla pocit, že by herci přehrávali. Krom výborných hereckých výkonů hlavní dvojice Gránský - Děrgel musím zmínit dobré uchopení role od Martina Pechláta.

Zhlédnuto díky zájezdu Spolku Kašpar v oblastním divadle, v intimním příjemném prostoru menšího sálu, což jenom umocňovalo klidnou a pokojnou atmosféru. Oba herci jak paní M. Steinmasslová, tak A. Petráš se citlivým a kultivovaným projevem, recitováním biblických veršů postarali o nezapomenutelný zážitek v adventním čase vánočním. Tohle se opravdu povedlo.

Představení má jeden veliký plus a tím je obsazení Kateřiny Brožové do titulní role (bez alternace). Postava dohazovačky Dolly v jejím podání neuvěřitelně baví, herečka má smysl pro komiku, potřebné charisma pro tuto roli, pěvecky výborná. Zaujal a potěšil Jaroslav Kovacs, stálý člen souboru ústeckého divadla. T. CH. Brázda mi však v roli H. Vandergeldera moc neseděl, přišlo mi, že mezi hlavní dvojicí chybí patřičná chemie. Délka představení poměrně dlouhá, ke konci náročná na pozornost. Scéna u soudu mě nebavila.

Zkušení a oblíbení herci Činoherního klubu pozvedají tuto konverzační komedii na dobrou úroveň. Smysl pro komiku prokázali především Ondra Vetchý (jeho opilecký výstup ve druhé polovině představení nemá chybu), Nela Boudová, Petr Nárožný. Ten má ve hře nejvíce prostoru, nesmím však zapomenout ani na Danu Černou. Stopáž inscenace není dlouhá, komedie pobaví a o to tu jde.