Slamajak

65 %. Pojetí se mi líbilo, ale ke konci se mi (u záznamu inscenace) chtělo krapet spát. Ale velké plus za lehkou ironizaci, skoro až groteskní pojetí, místy až barokní herectví s přehnanou gestikulací a mimikou a za scénu a kostýmy.

Velké plus pro Annu Fialovou a Davida Janoška. Jinak pro mě inscenace až zbytečně moc křičela "podívejte, děláme ko-me-di-i!" a až moc se snažila být supervtipná; scénografie mi nesedla, kostýmy taky ne, dramaturgicky by textu myslím prospělo mírné proškrtání (buben? proč?) a ty náhodné zvuky, které k tomu občas hrály a občas jen zahrály, to taky nic moc. 55 %

Moje třetí návštěva shakespearovek (po Dobrém konci a Hamletovi) mi přinesla zatím nejpoklidnější zážitek, už jen proto, že se neobjevily trapné odkazy na Zemana, Babiše a spol., ale humor vycházel opravdu jen z textu. Obecně lehký nadprůměr, plus za decentní scénografii a za Petru Horváthovou, Petra Čtvrtníčka a Marii Štípkovou, byť ve vedlejší roli. V programu opět nenajdete jméno dramaturga/dramaturgyně - až si člověk říká, kdo tu hru tak všelijak seškrtal (podobně jako u Hamleta, kde ale proškrtání občas zvedlo obočí - na rozdíl od toho tady hra fungovala bez znalosti textu celkem dobře).

Hamletů už jsem pár viděl a ten poslední z Británie s Cumberbatchem a nejlepší Ofélií a Gertrudou všech dob mě asi moc rozmazlil. Tohle bylo scénograficky fajn, herecky pěkný, hudebně super, ale dramaturgicky dost mimo moje chápání (nevadilo by mi vypuštění slavných pasáží, ale hlavní fuj za to, co úprava udělala s Ofélií, a za to, že na konci se zničehonic zjeví Laertes, trošku to vyvažuje relativně neotřelé pojetí konce). No a závěrem - v mých očích to dost srážela neustálá potřeba dělat z toho komedii a za každou cenu tam nacpat odkaz na Babiše a spol. ("řekněte jméno! kampaň!" - proč?!).

Fajn zážitek, ale znova bych to vidět nepotřeboval. Hru jsem četl v originále a líbila se mi, překlad je fajn, ale když jsem viděl inscenaci, nedokázal jsem se ubránit dojmu, že a) scénografie se úplně nepovedla (ale to je možná zbytečně velkým jevištěm Azylu 78) a b) dramaturgyně se držela zbytečně zpátky a měla škrtat nebo nějak zhušťovat, protože místy se to děsně táhlo (ale kdybych hru neznal a napjatě čekal na pointu, možná bych to vnímal jinak). Ondřej Rychlý skvělý, Anna Kameníková fajn, ostatní mi přišli dobří, ale naprosto nevýrazní a nezapamatovatelní.

Už klasicky skvělá Jana Plodková, Jiří Vyorálek pak začíná kandidovat na post mého prvního fakt oblíbeného mužského divadelního herce lomeno lehký crush, na Kateřině Císařové mě potěšilo, že je jiná než jinde, kde jsem ji viděl. Scéna oukej, někdy možná moc pomalé tempo a moc podivných awkward tich, základní myšlenka fajn, ale jak se říká, the biggest room in the world is the room for improvement. Ale tak jako oukej, zasmál jsem se a líbí se mi, že Na Zábradlí se popere snad se vším, ale jakože... nějak to nebylo úplně ono, no, 55 %, a jelikož mám tyhle herce rád, zaokrouhluju nahoru.

Skvělé z hlediska scénografie, vizuální a hudební složky a choreografie a hereckých výkonů. Režijně-dramaturgické pojetí mi ale nesedlo, ztrácí se v tom určitá hloubka, kterou do toho Shakespeare na rozloučenou s divadlem vložil. Aktualizace a humor oukej, ale místy až moc (rozuměj: místy až příliš laciné).

Celkově super zážitek, ale místy se to hrozně táhlo, celkově tam tý činohry bylo dost mnohem míň, než jsem čekal, a když už tam nějaká byla, tak naprosto nevýrazná, a cirkusu tam po úvodu vlastně tolik taky nebylo. Místy spíš série sranda scén s dost volným propojením než cokoliv víc. Přesto to má něco do sebe a skoro bych na to šel znova.

Čekal jsem od toho trochu víc, konkrétně třeba trochu víc tuc-tuc-jakože-techno momentů, jak to bylo v traileru. Když ale tenhle moment, kdy Jindřiška Dudziaková tancuje na trojúhelníkovitý věci s prázdnýma lahvema přišel, měl jsem z toho husinu. Rozhodně je dobrý nápad si třeba poslechnout podcast Národního divadla o týhle inscenaci, pak to dává mnohem větší smysl. Celkově to byl nicméně příjemně WTF zážitek. Jindřišku Dudziakovou nekriticky zbožňuju, tady byla opět skvělá; Magda Borová taky. Zajímavý zážitek vycházející z hodně zajímavého konceptu, ale znovu to asi vidět nepotřebuju.

Tak trošku hot mess. Vypadá to hezky, ale na rozdíl od Krásky a zvířete Špinar(ové) to naštěstí zvládne víc než jen vypadat hezky. Jako obvykle zbožňuju Jindřišku Dudziakovou, snad poprvé se mi líbila Lucie Polišenská, Robert Mikluš taky celkem překvapil a Radúz Mácha je koťátko vždycky. Místy hodně vtipné, místy nuda, zpívánky mě neba. Oceňuju drobné nápady, od maškarní po astma Héry a naprosto dokonalý moment na konci, kdy Héra vystupuje z "mlhy". Některé nápady mi přišly krapet nevyužité nebo nedotažené, viz ústřední čísla a speed-dating. Ale tak jako fajn, jen znova to asi nepotřebuju.

Scénograficky, hudebně a herecky na jedničku, obecné pojetí (zasazení do prostoru, tři trojice postav plus dáma) se mi líbilo, ale celkově to pro mě nějak nefungovalo. Místy skvělé, místy rozpačité, místy nuda. Ale jsem rád, že jsem stihl derniéru a viděl jsem to.

Asi raději nebudu hodnotit text a la Barbie G. Gerwig (zbytečně doslovná, polopatická a prvoplánová rétorika ve stylu "pošleme teď všichni patriarchát do prdele"). Celkové pojetí fajn, zapojení queer performerů taky; z herců se mi tu strašně líbili Petr Jeništa a Jiří Svoboda, Martina Jindrová to utáhla skvěle a se ctí. Hudebně, vizuálně, scénograficky, kostýmově dobré, ale nic, co by utkvělo, posadilo člověka na zadek a tak dále - tomu se z technické stránky blíží asi jen Alyssa Dillard, záznam jejíhož zvukového doprovodu bych si klidně rovnou šel pustit na Spotify, kdyby byl. Koukám na tabulku "jak hodnotit", celkem přesně tu sedí 60 %.

Neurazí, nenadchne, nepřekvapí. Potenciál ženy v roli Krysaře nevyužit. Scénografie a kostýmy nezajímavé. Zaujal mě snad jen výkon Jacoba Erftemeijera a zapamatovatelná pro mě ještě byla Eva Josefíková (ale to možná jen proto, že jsem ji nedávno viděl v Šíleném Herkulovi, kterého - na rozdíl od tohohle Krysaře - z hlavy jen tak nedostanu).

Vizuál a zvuk na jedničku, pojetí a zasazení do cirkusu, ok, já tyhle cirkusový věci tuze rád. Komika pro mě fungovala až v druhý půlce, v první mě nebavila. Herecky smekám před Davidem Prachařem (i kdyby neměl prostor pro bůhvíjaký herectví, pořád si to zaslouží za technickou stránku) a Pavlínou Štorkovou (plus štěk věštkyně!). Aničku Fialovou mám hodně rád, ale tady se v tom pro mě úplně ztratila a neměla moc šanci mě posadit na zadek. Vlastně se mi to asi dost líbilo, ale něco tomu až moc chybělo. Postrádalo to pro mě nějakej drajv a emoční hloubku. Rozhovory K&Z byly plochý, pomalý, nevím.

Hlavní dojem: rozpačitost. Už text je pro mě rozpačitý, tak nějak se mi líbí hlavní myšlenka, ale tři tečky. Líbí se mi zpracování na jevišti, líbí se mi, že Nová scéna snese něco, z čeho je zřetelně znát, že za tím jsou primárně lidi z alterny, líbilo se mi, jak to místy dokázalo být dost vtipné, ale další tři tečky, skoro nulová využitost předmětů v ruce a... já nevím. Jako jak říkám, mně se to tak nějak líbilo, vlastně, asi, tak nějak, jakoby, ale prostě, já nevím, jsem z toho fakt na rozpacích. Bylo to trošku takový plácnutí do vody, ačkoliv se v předkreslených mantinelech daly házet supr žabky, nebo tak něco. Ale kdo ví, možná se vrátím.

Tohle mě bohužel minulo. Příjemně podivné (stylizací, ne vždycky úplně jasnou kontextualizací postav aj.), ale možná podivné až moc. Klasicky skvělá Marie Štípková a výborná nová tvář Anežky Šťastné, ale Bohdana Pavlíková, zdá se mi, svou roli úplně neutáhla. Místy příliš uondané, často neschopné udržet pozornost nebo nedejbože pohltit. Zajímavé zvuky beze slov, ale písnička neutkvěje v paměti, scénografie dobře minimalistická, ale možná ne dost (obešli bychom se bez žehlicího prkna?). Zajímavě divný, sem tam celkem vtipný, ale vlastně ne příliš originální nebo pohlcující příběh; poprvé po dlouhé době nemám ponětí, co mi tvůrci chtěli sdělit.

Premiéra: otřpytkování nahou performerkou, rozhovor pro-life vs. pro-choice, předčítání aktuálních zpráv o potratu, krátká choreo hereček s neurčitým významem, sesednutí všech k dlouhému stolu a řecký salát, předčítání části Lysistraty performerkami připomínající první čtenou amatérského divadla v Horní Dolní, odchod performerek a přehrávání audionahrávky rozhovoru o komplikovaném těhotenství. Nápad udělat moderně Lysistratu a vztáhnout k aktuálnímu dění na jedničku, pro alternativní divadlo až performance jsem všemi deseti, zážitek to jistě byl nový, ale celkově se to bohužel moc nepovedlo. Předem mělo být k dispozici víc informací.