Zeyer

Představení jsem viděl před více než rokem a moc si z něj nepamatuju, což mám jako signální světýlko, že trvalý dojem nenastal a uděluji max. 60 %, a sice především za výborný výkon Zuzany Stivínové, za odvahu uvést na prknech Maxima Gorkého a za uplatnění prvků epického a absurdního divadla. Chvílemi na mne vykukoval z pod opony Brecht a to bylo těch pár wow momentů, které rozptýlily dotírající nudu.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Autorská novinka Rudolfa Kubíka zasazuje svůj příběh do prostředí Hollywoodu a s humorem reflektuje postfaktickou dobu, v níž lze i nelidskost prezentovat jako ctnost. Některé zápletky mohou připomenout klasické dramatické vzorce typu Tramvaj do stanice Touha, přesto si hra zachovává vlastní tón. Režie Petra Veselého (mj. Donaha) vede herce jistě a herecké výkony na PŘEDPREMIÉŘE 18.01.2026 působily vyrovnaně. Délka 120 minut je příjemně kompaktní. (Co však Fidlovačce dlouhodobě chybí, je jasnější dramaturgická koncepce, která byla patrná v éře Tomáše Töpfera.) Hra má potenciál sled nápadů ještě posouvat a dát hercům prostor si zaimprovizovat.

Vtipná mystifikace o kamarádech hudebnících ... Představení jsem viděl 21.12.2021, což tak hezky pasovalo k předvánoční době, navíc v covidovém období, které samo o sobě poušť připomínalo. Jaroslava Rudiše mám v oblibě, a tak mne zajímalo, jak se tématu v tandemu s Petrem Pýchou zhostí. Patrně to obsahovalo i autobiografické prvky nebo minimálně určitou životní reflexi, mělo to politický podtext a pointu, že někdy se stane něco tak absurdního (zde: Turkmenistán), co naboří dosavadní životní cestu. Martin Stránský jako Olin byl perfektní.

Zábavná inscenace, která nenásilnou formou provedla historií Národního divadlo a byla svým způsobem i vzdělávacím počinem. Nejvíce na hře oceňuji její informační hodnotu a energii herců. Ypsilonka nebyla nikdy můj šálek čaje, a nebýt darovaných lístků, ani bych se na představení nedostal. Bylo to celé nakonec lepší, než jsem čekal.

Zhlédnuto 31.12.2022 ve 14 hodin: Vtipná a inteligentní zábava, pěkné herecké výkony, zdařilá režie Lumíra Olšovského ... jako silvestrovské představení mi to sedlo a dodalo dobrou náladu. Zase se potvrdilo, že plzeňský muzikál v České republice dominuje a že Nové divadlo je pro tento žánr vhodným prostorem.

Toto pro mne bylo, je a bude 100 %. Viděl jsem dvakrát a pokaždé jsem se nesmírně bavil. Oba herce miluju, hlavně když hrají spolu, je tam symbióza a za ta léta absolutní harmonie ... Zároveň jsem si vědom toho, že ztrácím objektivnost (ale je nějaká recenze vůbec objektivní?), protože bych řval smíchy, i kdyby si povídali o počasí v Horní Dolní. Znám i diváky, co byli zklamáni a přišel jim ten humor primitivní. Já tam viděl společenský a politický přesah a moc bych si přál, aby se představení ještě někdy v budoucnu hrálo a aby pan Kaiser byl zdráv a našel k roli cestu (taky ke Kubrtovi). Mne taková představení léčí z nostalgie a z rozchodů.

Zhlédnuto 3.5.2023: Organické propojení textu Julia Zeyera a hudby Josefa Suka, které dokáže pokrýt téměř tříhodinový formát a nenudit. Představení tohoto typu jistě nebylo pro každého, ale kdo Zeyera miluje (viz můj nick :-), nemohl si nechat ujít. Z hereckých výkonů mi utkvěli Apolena Veldová, Andrea Mohylová, Pavel Pavlovský a Martin Stránský, který je výborný, ať hraje cokoli. Zpracování bylo lepší než někdejší pojetí olomouckého divadla, ale 100 % mi zůstane spojeno s filmem režiséra Petra Weigla z roku 1970 s Magdou Vášáryovou a Janem Třískou. Je to vůči divadlu nespravedlivé, ale každá dramatizace se tomu ideálu jenom přibližuje.

Výborné herecké výkony, svěží kabaret, na můj vkus ale přílišný pelmel ... plus je, že mladého diváka taková show může přivést do divadla, mínus je, že divák neznalý Shakespearova díla bude mít v hlavě směsici, ve které se bude sotva orientovat.

Navštívil jsem jako doprovod školního představení v Divadle Palace s obavou, jak budou studenti reagovat. Ani nedutali, líbilo se ... výborná režie, výborné herecké výkony, dle očekávání naturalistické scény, aniž by to působilo falešně nebo jako poučování. Taková představení pomáhají probudit zájem o literaturu, divák má snahu dozvědět se více o reáliích Západního Berlína let 1975-1978 nebo si dílo přečíst (ideálně v originálu). Taková představení mají smysl.

Zhlédnuto 09.09.2024 trochu z nouze ... chtěl jsem oddechovější hru, ale na programu byla celý měsíc převážně vážná témata. Nakonec jsem nelitoval - byl to zážitek. Výborná režie a herecký koncert dvou osobností - Martina Fingera a Pavla Rímského ... skvělé využití specifického prostoru Divadla v Řeznické. Hra by se na počátku tvářila skoro jako komedie, ale postupem času nikdo nezůstane na pochybách, že mrazivá odhalení se budou střídat s touhou se pomstít, se sebereflexí i odpuštěním. Výborně napsané a napínavé až do konce.

Píšu 4 roky od zhlédnutí (představení 29.12.2021) a vzpomínám si, že jsem cesty na Kladno nelitoval. Inscenace se mi líbila a za všechny pěkné herecké výkony bych zmínil: Jiří Š Hájek, Jaromíra Mílová a Michal Maléř. Plusem byla živá hudba a vyrovnanost souboru. Oproti staršímu představení v Divadle na Vinohradech s Viktorem Preissem v hlavní roli to ovšem nebyla taková švanda, proto "jen" 70 % ... Bylo to covidové období a návštěva divadla byla mimořádná událost. Jak člověk tehdy toužil po divadelním zážitku! Mimochodem, kladenské divadlo má moc pěknou budovu, to člověk nečeká v "hornickém" městě.

Píšu několik let od zhlédnutí (13.12.2019) na Malé scéně DJKT / budova Nového divadla v Plzni a snadno si vybavím scénu i herecký koncert dvou osobností - Martina Stránského a Jana Maléře. Rozplétání tajemství, rozdílné pohledy na skutečnost, pátrání po identitě ženy, svět dvou mužů a gradující děj.

Za děj 20 % ... jde o skládačku postřehů a zákaznických hlášek z brněnského hobbymarketu, které M. Křepelka psal na FB a Boris Jedinák z tohoto "materiálu" vybudoval odvážnou divadelní inscenaci. Část publika se baví, část je paralyzovaná a stále čeká, že se příběh nějak rozvine. Ospravedlňování tohoto konceptu argumentem, že jde více o metaforu společnosti než o jednu konkrétní prodejnu, zní jako z nouze ctnost ... takto by šlo argumentovat u jakékoli mozaiky (abych neužil slovo "slátanina"). Vynikající soubor DNZ prokázal, že zvládne hrát nehratelné, patří jim 100 %, čímž mi vychází (100 + 20) : 2 = 60 %. Obdivuji, jak se s tím popasovali.

Dobrá komedie, představitelé všichni dobří ... předpokládám, že každý divák si tam najde svého favorita, který zrcadlí jeho charakter ... nemá smysl jejich výkony srovnávat. Jenom nevím, zde to bylo tím, že na silvestra 2025 hráli dvě představení (byl jsem na prvním ve 14 hodin): jako by si pánové ještě šetřili energii na to druhé večerní, což v podstatě chápu. Ale nějak mi to přišlo na volnoběh, publikum bylo taky vlažnější a postupně to ztrácelo grády.

Nenáročná zábava pro silvestrovský večer. Některá témata - první lásky mladých - stále aktuální, některá další jsou trochu omšelá. Tři klasické hlavní hity muzikálu potěší, Zbyněk Fric je skvělý jako v každém muzikálu, ostatní účinkující mi nějak splývali ... probudila mne až závěrečná proměna Sandy Dumbrowski, která velmi připomínala nepřekonatelnou Olivii Newton-John. Choreografie kvalitní, jeviště v Kalichu zas tolik prostoru neposkytuje, chvílemi jsem měl o protagonisty obavy (skoky, schodiště), v Plzni by z toho vytěžili určitě víc.

Kvalitní předloha je předpokladem kvalitního divadelního zážitku, a to bylo naplněno. Opakující se motivy měly asi evokovat dlouhý pobyt řádových sester na Bílé Vodě - padající listí, automobily - ke konci to už trochu rušilo. V ženském obsazení mne zaujaly Kateřina Winterová a Johana Tesařová, ostatní představitelky byly méně výrazné, což však patrně souvisí s rolemi - řádová sestra holt není žena vamp. U pánů byli všichni na správném místě - Javorský, Siničák, Krupa a Dejdar ... Martin Dejdar mi oproti některým jiným recenzím připadal k roli perfektní, slizký děkan Rudolf Havraj, který stoupá po kariérním žebříčku a hledá si ospravedlnění.

X-tá repríza po 21 letech od premiéry hovoří za vše ... je snazší lidi rozplakat než rozesmát ... neexistuje vyšší a nižší humor, existuje jen spokojený a nespokojený divák ... těch spokojených dnes byla - soudě podle bouřlivé děkovačky - většina. Pavel Zedníček a Jana Paulová jsou pro mne ikony 90. let a stále hrají jako o život. Těm dvěma se povedlo v šedivý listopadový pátek mi vyčistit hlavu na 90 % (snad jen Kaiser s Lábusem to uměli na 100 %, což je v Kalichu zřejmě minulost, bohužel).

Ztotožňuji se s recenzentem Lukášem Dubským: Autorská inscenace Beaty Parkanové v první polovině baví budováním vztahu, pěkně formulovanou korespondencí a nabízí příležitost pro všechny herce, kteří se vhodně doplňují a prolínají. Druhá část je těžkopádnější, což vychází patrně ze snahy o zachování autentičnosti. Představitelky Evy už spolu tak neharmonizují, Luděk svou duševní nemoc transportuje směrem do hlediště, divák se ztrácí zároveň s ním. Mně zůstala otázka, zda šlo o lásku a dlouholeté partnerství narušené vnějšími okolnostmi či zda šlo o toxický vztah na hranici verbálního domácího násilí. Asi tak trochu obojí. Scéna i kostýmy ok.

Kytice je náš národní poklad. A že Erben tak trochu opisoval z německých balad, to k tomu patří ... Poté, co se o Kytici resp. Polednici pokusili filmoví tvůrci, se povedlo divadelníkům solidně nastavenou laťku nejen překonat, ale vše dosavadní trumfnout. Úskalí Kytice je v tom, že člověk má tu optimální formu zafixovanou ve své představivosti. Tady se vyplatilo Skutru jít do rizika. Dramatizovat Záhořovo lože / Holoubka chce pořádnou dávku odvahy. Výborné herecké výkony, poskládání balad do kompaktního celku, skvělá scéna, hudba a vizuálno. Kdo by čekal tolik repríz ... Dá se vidět i dvakrát, třikrát, a pokaždé osloví (i na druhé galerii).

Není divu, že pravidelně vyprodáno. Výborně napsaná komedie s jihoslovanskou příchutí a magnetizujícími herci, kteří na jevišti nechávají vše. Michala Dlouhého mám jako herce rád odjakživa ... nemyslím, že by zde přehrával, naopak k tomu slovinsko-chorvatsko-srbskému mixu skvěle pasuje. Mám rád delší představení a zpravidla se až po přestávce ponořím do děje. Tady bylo 75 minut bez přestávky přesně to ono. Píšu po třech letech od zhlédnutí a radost z tohoto představení je stále ve mně.

Oslovující téma s poněkud rozpačitým vyzněním ... potěšili mne moji oblíbení herci Jaromíra Mílová a Petr Vacek. Milan Šteindler je zde taky fajn. Píšu hodnocení tři roky po návštěvě divadla a bohužel si z představení kromě psa na jevišti a základní pointy, že žít se musí, mnoho nepamatuji. A tak víc napsat nemůžu. Tehdy jsem byl rád, že po covidové době divadlo funguje, a to mi stačilo. Na zážitku mi trochu ubrala jedenáctá hodina dopolední, ta atmosféra je vlažnější. Večer v divadle je večer! (psáno z předpremiéry 29.05.2022)

Představení podle románu Vítězslava Nezvala skutečně stále budí emoce. Za mnou seděli postarší Němci a naprosto zděšeně to komentovali "so ein Schmiertheater!" Pro mne nadprůměrné představení, výborně zpracovaná sonda do pocitů dospívající dívky, i když trochu s pochmurným vyzněním. (zhlédnuto 31.12.2024 na Nové scéně)

Solidní představení, solidní výkony, nápad s šikmou plochou (byť není úplně originální) sem skvěle pasuje. O Janě Plodkové jsem se mylně domníval, že vyniká na filmovém plátně, přitom je to skvělá herečka i divadelní. Píšu více než rok od návštěvy představení (zhlédnuto 25.9.2024) a pořád to ve mně rezonuje.

Kdybych se podíval předem na i-divadlo, čekal bych dle hodnocení něco super extra mega. Naštěstí jsem šel do divadla neinformován, očekávání na nule ... díky tomu překvapivě pěkné představení ... kombinace retra, vzpomínek, písniček a zajímavé teorie o mléku Kravík. Herci jdou přes hranice fyzických možností a celé to pobaví. Bohužel po nějaké době toho v člověku mnoho nezbyde, podobně jako po písničkách skupiny Lunetic.