Radostný výlet

Dvě aktovky Thorntona Wildera spojuje v inscenaci O.Sokola především důsledná antiiluzivnost, ale i drobné detaily, které v Činoheráku do textu důmyslně zakomponovali. Dlouhý Štědrý večer tematizuje plynutí času a je sugestivní připomínkou lidské smrtelnosti i důležitosti rodinných vazeb. Nabízí lehce absurdní komiku (podpořenou i crossgenderovým obsazením rolí) a zároveň dost melancholickou atmosféru. Druhá aktovka je oproti tomu především komediální jednohubkou o jednom rodinném výletě, které zvážnění v závěru příliš nevychází. Ale pobaví herecky pěkně propracovanými situacemi, jež jsou pro výlety s dětmi typické.

Dvě velmi příjemné a milé aktovky, obě kladoucí důraz na rodinné a mezilidské vztahy. U první hraje prim časový rozměr, kdy se moc pěkně popisuje vývoj v jedné rodině během 3 generací. Hezky se zde povedlo odlišit časové posuny a ještě lépe narození a úmrtí jednotlivých postav, s čímž se na scéně krásně pracuje. Druhá se zaměřuje více na samotnou rodinu a vypráví jednoduchý lidský příběh, který tak nějak pohladí na duši a v němž se leckdo aspoň trochu pozná. Obě části pak staví na výborných hereckých výkonech všech aktérů. Potlesk navíc pro L. Žáčkovou, M. Fingera a J. Stejskalovou. Jasně ukotvená hra do dnešní rychle se měnící doby. 85%

Důvtipně, a především nebývale citlivě režijně vystavěná a herecky výtečně uchopená inscenace. Promyšleně se zde pracuje opravdu s každým detailem, od slova vypravěče a režijních poznámek ze záznamu, až po úvod děkovačky. Náznakovost s přiznanými ingrediencemi divadelní chemie dobře fungují, i díky nim publikum přirozeně pohltí magie okamžiku. Sympatický humor účinně vyvažuje jímavé pasáže, obě aktovky se v jistých momentech nečekaně propojí. Něžně, křehce, dojemně. Jako každá prostá, radostná chvíle v životě, jíž by bylo škoda si nevšimnout i jako vzpomínka na ty, kteří už tady s námi nejsou, neboť čas utíká tak rychle. Tak zatraceně rychle.