Osiřelý západ

Komorní scéna Klubovny sluší i závěrečnému dílu této trilogie, který vedle vlastního příběhu působivě dotahuje a zapracovává oba díly předchozí a jejich postavy. Doporučuji tedy zhlédnutí všech ideálně co nejblíž sobě (byť nejlepší v DvC - Kráska - je bohužel již začátkem). Samotný Osiřelý západ pak opět efektně buduje atmosféru podivného zapomenutého místa a zobrazuje stejně podivný, bolestný vztah - sourozenecký. Pánové Ruml i Lněnička jsou výborní, černý humor dokonalý, stejně jako finální výměna přiznání a zlomyslností. Bohužel L.Jůza mě podáním kněze příliš nepřesvědčil a obávám se, že to pak ovlivnilo i mé vnímání celé inscenace.

Dobře udělaný McDonagh, během let jsem změnil svůj kdysi nepříliš lichotivý názor na tuto hru do té míry, že asi nejsem schopen rozlišovat jednotlivé její inscenace, leda by snad tvůrci něco vyloženě zkazili, což se nestalo.

První část inscenace postrádala razantnější tempo a co se hlavních postav týče i větší sourozenecké (ne)propojení. Vlastně až po pauze dochází k intenzivnějšímu vykreslení vztahu obou bratrů, který posléze oba mladí herci P. Lněnička a M. Ruml dokáží s přehledem vygradovat až do působivého finále. Drsno-křehkou dívku trefně a s citem pro míru ztvárnila T. Rumlová. Snad jen otec Welsh v podání L. Jůzy působil dost nevýrazně a z tragické postavy jakoby se stal spíš věčný nespokojenec. Jedna z nejsilnějších scén hry, čtení dopisu, tak vyznívá do ztracena. Inscenaci prospívá úsporná scéna.

Svým způsobem jistě povedené zpracování. Inscenace nijak nenudí, zaujme a vtáhne diváka do příběhu, což není málo. Ale přesto nelze se zbavit dojmu, že tato hra má přeci jen potenciál ještě větší. Z mého pohledu se jedná o jednu z nejlepších McDonaghových her, která je opravdu výborně napsaná. Proto mi zde přišla trochu slabší, konec neměl potřebnou sílu, monolog faráře též postrádal na dramatičnosti. I tak se však herci snaží a nehrají nijak špatně. Nejvíce zaujala, trochu nečekaně v nejmenší roli, T. Rumlová, která ve svých scénách jasně dominovala. 65%