Sen čarovné noci

65%. Sehraný soubor Bezručů dokáže zaujmout a bavit celé představení, což není u komedií samozřejmostí. Pokud někdo neviděl jiné zpracování, asi se bude hůře orientovat v dějových souvislostech zkrácené hry. Odvážné nastudování sváteční komedie nepotěší ani konzervativní diváky vyhledávající pietnější přístup ke klasice. Inscenace úspěšně vybízí k přemýšlení a může oslovit důsledným posunem humoru, jehož vulgární nádech není laciný ani samoúčelný. Nevadí kombinace stylů a postupů, některé nápady režiséra M. Háby se však jeví nahodile, případně mají rezervy z hlediska návaznosti; pevnější dramaturgické ukotvení by bylo ku prospěchu.

65% - Úprava a režie M.Háby mě po čase opět bavila, velmi - zpočátku. Sen efektně zkrátil, učinil z něj zábavnou pouť kouzelným lesem, která, ano, pomrkává i směrem k aktuálním tématům, zejména stran romantických a rodinných vztahů či ve vztahu k mocenským autoritám. Jenže závěrečná pointa ční v inscenaci po na začátku opuštěné myšlence náhle osamoceně, v průběhu tomuhle vyznění nic dalšího neodpovídá. Společně s neustálým zdůrazňováním sexu a sexuality nade vším mi to dost říká o pohledu na svět autora inscenace, málo o jeho pohledu na Sen čarovné noci a mě to v průběhu, přes slibný start a množství výborných nápadů, bavit zase přestalo.

65 %. Razantní režijní výklad velmi svérázně si pohrávající s iluzivností "svatojánského snění", která toho umožňuje interpretačně vskutku mnoho. Posílení nadčasovosti témat, jako jsou vztahově a společensky nerovné postavení mužů a žen, "gender-humbuk" či elitářství moci, staví příběh do zajímavých souvislostí. Opětovně oceňuji sehranost a energický drajv souboru DPB, včetně nových tváří, které ho přínosně osvěžili. Zábavná scénografická optika kýčovitého pozlátka popových klipů funkčně pracuje s kontrastem a nadsázkou. Škoda, že v rámci všech originálních úprav se přece jen poněkud vytratila elementární dějová přehlednost a srozumitelnost.

65 % Přestože mám k inscenaci spoustu výhrad, především si stále myslím, že by měl viděnému rozumět i nepoučený divák, který se jde na hru podívat poprvé, a přestože těch halucinogenních a popkulturních výstřelků bylo v inscenaci nadmíru (včetně závěrečné „řežby“), a přestože jsem popravdě spoustě z viděného nerozuměl, nastudování mě okouzlilo svojí neskutečnou energií, sehraností souboru a sledováním toho, co všechno je možné s pro mě tak notoricky známým textem provádět. Bavil jsem se velmi, ale inscenace myslím není pro člověka, který Shakespearovu hru nezná.