V džungli měst

55%. Režisér D. Šiktanc Brechtovu hru před lety inscenoval jako absolventskou inscenaci v Divadle Disk, pro nynější nastudování se uchýlil k výraznějším škrtům a zcela jiné koncepci, z níž bylo mnohem zřetelnější, co se snaží předat. Výrazným kladem jsou scénografie, hudba a mnoho drobných nápadů. Důslednější měla být práce s herci, mísení stylizace a jiných přístupů vede k tomu, že ansámbl působí nesourodě. Dílčí motivy zaujmou, přínosné myšlenky lze nalézt. Na Brechtově textu se však z hlediska použitelnosti formy čas značně podepsal a na jevišti i tentokrát obstál pouze částečně.

55%. Neuchopitelnost děje i nezřetelné vnitřní motivace postav bych dokázal přejít, kdyby se mi povedlo najít tam opravdu silné aktuální téma. Snažil jsem se, zúčastnil se dramaturgického úvodu, přečetl si program a režisérem D.Šiktancem nastíněné téma sociálního vyloučení a existenciálního strachu mi přijde nosné, leč v inscenaci téměř neznatelné. Brechtův poetický text rozvíjí i další problémy jako rasismus nebo generační střet, ale vše je jen tak naťuknuto, aniž by se mi to nějak dostalo pod kůži nebo to přineslo nový pohled. Nicméně vizuální stránka je povedená a líbilo se mi i herecké pojetí, dobrým nápadem je angažmá asijské muzikantky.

55 %. Intelektuálně-sociální duel dvou mužů rozdílné generace se dotýká poměrně nepříjemných, stále aktuálních společenských témat. Brecht myšlenky v rámci něj předkládá velmi specifickým jazykem plným metaforických obrazů, náročných na koncentraci a do jisté míry znesnadňujících komfortní orientaci v textu hry, což se odráží i v inscenaci DvD, které se děj zpřehlednit až tak zcela a do detailu nepodařilo. Velmi dobře se zde ale pracuje s vykreslením houstnoucí atmosféry a potlesk zasluhují i soustředěné herecké výkony. Nejvíce mě oslovil Jan Sklenář, záhadnému Shlinkovi propůjčil šmrncovní punc tajemství a až faustovsky pokušitelskou auru.

55% Nevím, zda boxerský zápas; za mě boj hlavních hrdinů tohoto příběhu výrazně připomínal spíš tanec, který střídavě tančí spolu a proti sobě, tedy víc v úvodu slibovanou báseň, než ring, byť odehrávající se v tak závratném tempu a s takovou kadencí všech promluv, jimž bylo přizpůsobeno i tempo jevištní akce, že zachytit nejen všechny významy, ale i všechny zvraty a dramatické situace považuji za značně složité, ne-li nemožné. Oceňuji nesmírně herecké výkony v čele se S. Tomanem, a okouzlily mě i otočné dveře, nepoužité v rámci scénografie (bohaté a za mě podobně bohaté až přeplácané jako text) pouze jako ilustrace v pozadí.

45 % Předchozí potkání s Brechtem (Hovory na útěku) vedlo v Dlouhé, která se „nehratelným“ titulům věnuje programově, k inscenování živoucího a originálně pojatého spektáklu. Houštiny měst jsou podobně „nehratelná“ věc, jen z rané tvorby, ale rovněž s konfrontačním základem. Dřívější inscenace této linie uměly nacházet v nouzi ctnost, tato drží čáru neprostupnosti. Přičemž děj nelogické stavby, dialogy nepřirozené, postavy bez motivů, zatížení literární odkazy k tomu. Inscenace bez proměn rytmu, bez klíče. No sakra. Odtušíme přesahy do současnosti (iracionální svět bez hodnot) a vnímáme skvělý výkon Jana Sklenáře (postava záhadného Shlinka).

S hrami, kde vás míjí jejich vyznění, účel a obsah, to není úplně jednoduché. Příliš si z daného představení pak neodnesete. Netvrdím, že není chyba u mě, dost možná jsem jen špatně četl mezi řádky, nebo si měl více přečíst program či jít na besedu s tvůrci. Určitě platí, že hry B. Brechta nejsou často úplně lehce stravitelné, ale musím přiznat, že jsem již viděl o dost lepší zpracování jeho děl. A to třeba i zde v Dlouhé, kde šlo o Hovory na útěku. Z této inscenace chválím hlavně výbornou hudbu a pak herecké výkony J. Sklenáře a S. Tomana. Jinak ale mnoho jiných důvodů pro návštěvu nevidím.