Braddy

Vizuálně působivé, postavu Krysaře se podařilo udělat tajemnou a neuchopitelnou, i díky "zvukům" na mikrofon. Dějově ale příběh Krysaře na 90 minut nestačil a vizuální vjem postupně aspoň u mě vystřídala nuda. Přidávám 10% za interakci s publikem.

Další hra v divadle Komedie, kterou budou diváci buď milovat nebo odsuzovat (jak je vidět i z dosavadních hodnocení). Beáta Kaňoková i když nemá hlavní roli, jednoznačně kraluje celé hře. Tomáš Dalecký dostal po delší době konečně víc prostoru a skvěle ho využil. Za mě by hra mohla být o něco kratší.

Tohle budu muset vidět ještě jednou. Je to opět klasický neveselý, temný, téměř místy až skoro hororový Mayenburg. Ve smyslu vztahů mezi postavami a celé katarze ke které to neodbytně spěje. Ale je to bez debat výborně zahrané a stísněný dusný prostor Eliadovy knihovny tomu ještě napomáhá.

Lucie Žáčková opět potvrdila, že dokáže i s minimem dialogů vystihnout postupnou psychologickou proměnu své hrdinky Anny. Viktor Zavadil zase vtipně vystihl postavu cizince Virgila, bez zbytečného parodování.A nesmím zapomenout na Václava Šandu a jeho asi nejvtipnější postavu:)Předlohu jsem neznal, takže nemůžu srovnávat. Některé postavy mohly dostat víc prostoru, ale chápu že se do stopáže hry nedá nacpat všechno. Postupně děj z převážně komedie v druhé půli přechází do dramatu které se zarývá pod kůži. Jediné co mi vadilo spíš technicky je když herci hrají za plexi stěnou a hlasy snímají mikrofony, není občas moc rozumět.

Aktuální 3. ročník ČH DAMU se ujal této poměrně komplikované hry dle mého názoru velmi dobře. Celý dej táhne zejména Marie Anna Myšičková (a v roli její dcery Barbora Vašíčková). Hned v závěsu musím zmínit Prokopa Košaře, který zde sice má menší role, ale o to je v nich výraznější. Navíc jak se potvrdilo už v Noci Tribádek, když Prokop hraje s Mariíí Annou partnery/manžele, je to koncert! Ostatní herci i když třeba mají malou roli (Marek Nagl), tak si dokáží pro sebe ten kousek skvěle "ukrást". Za mě tedy velmi povedené!

Ač nejsem věkově úplně cílovka a knížku jsem nečetl, tak i přesto jsem myslím dostal co jsem očekával. Napínavý, akční, dobrodružný, vtipný, svižný divadelní zážitek. Navíc technicky skvěle zpracovaný (zajímavě vyřešená scéna, která řeší problém s tolika různými scénami bez nutnosti složitě měnit kulisy).

Tohle bylo Trošku ... ne, hoodně ulítlý! :)) Určitě ne pro každého, ale kdo zná Ductus družinu tak si to rozhodně užije! Všichni byli úžasní.

Už druhá hra od G.Clua na malé scéně Studia Dva, opět trochu proti klasickému proudu repertoáru tohoto divadla. Je vidět, že se i v komerčním divadle dá inscenovat hra s gay tématikou a nemusí to být prvoplánová řachanda. Příjemně překvapil Daniel Bambas v komediální roli, kdy se hlavně v druhé polovině vyřádil v sérii různých figurek na rande. Daniel s Jiřím k sobě dobře sedli, hra krásně svižně plyne a mírná interakce s publikem tomu jen pomáhá.

Tomáš Petřík táhne celé představení a jeho Hjalmar je vtipný, bouřlivý i dojemný zároveň. Příjemně mě překvapila i Barbora Křupková v roli jeho dcery, které jsem celou dobu věřil, že jí je jen čtrnáct let. Jacob Erftemeijer se svým sametovým hlasem vás zase v některých scénách úplně hýčká, ale pak si uvědomíte, že právě v těchto scénách jeho Gregers pronáší ty nejhorší věty. Oceňuji taky jednoduchou "severskou" scénu, které bych možná jen vytknul jednu věc a sice když se v jedné části stěny "zhroutí", naruší akustiku a herce pak není moc slyšet.
A ano, tři hodiny s Ibsenem se někdy pocitově táhnou.

Za mě opravdu vydatná a skvělá hostina. Každý "chod" má své silné i slabší stránky, ale ty pozitivní převažují. Za mě byla zřejmě nejlepší poslední část s degustační papriček, ve které exceluje Václav Lupač a hned v závěsu pak rodinný oběd. Jsem rád, že jsme stihli derniéru a doufám, že se podaří případně hru nasadit i třeba někdy jindy a jinde.

Za mě velmi povedená adaptace, kterou táhne ústřední hrdina v podání Vojty Franců a skvělý nápad s "živou hudbou" kterou vlastně tvoří jen vokály a jedno ukulele. Druhá polovina je podstatně svižnější. V první části trochu vázne válečná pasáž, ale chápu že pro celý kus je podstatná.

Už samotný půdní prostor v podkroví Malostranské besedy má své kouzlo, které je ještě umocněné výkony obou herců. Prostě máte pocit, že jste se skutečně ocitli přímo v bytě Kurta Cobaina. Díky naturelu postavy Sid Vicious má výhodu Daniel Kadlec, protože toho drzýho, sprostýho a vtipnýho týpka prostě musíte milovat. Tomáš Dalecký ale v žádném případě se ztvárněním Kurta nezaostává a i v menším prostoru vás dokáže dojmout.

Máte rádi štrůdl? Nejlíp takhle o polednách, kdy se nemůže nikdo před ničím schovat a vyjdou na něj pak najevo všechny jeho tajemství. Jakub Čermák mi opět potvrdil, že jeho hry jsou prostě z jiného světa, ale pro mě skvělé. Skvělý výkon Zuzany Bydžovské, kterou byste vlastně chtěli litovat, kdyby nehrála takovou s... A již tradičně vtipní Ivana Uhlířová s Miloslavem Königem rozehráli vtipnou ale mrazivou podívanou.

Inscenovat Krakatit na divadle není určitě jednoduché (taky jde zřejmě o teprve druhé nastudování po Švandově divadle ?, když nepočítám operu). Tvůrci šli cestou velmi jednoduché scény (ohraničené posuvnými závěsy) a spolehli se hlavně na výkony herců. Hlavně musím zmínit výbornou Týnu Průchovou a Marka Frňku, kteří inscenaci táhnou kupředu. Pro někoho, kdo nezná předlohu, budou možná trochu nejasné přechody mezi scénami/lokacemi, to je asi menší výtka.

Naprosto skvělý Goran Maiello, který si dokáže urvat velkou část pozornosti na sebe. I Matěj Převrátil se se svojí složitou postavou popral výborně. Celkově to není úplně lehká inscenace, ale podařilo se myslím výborně vybalancovat komediální a tragickou linku.

Těsný prostor Rubínu ještě umocňuje tísnivou atmosféru prostředí, ze kterého není úniku. Skvěle se tak během děje propadnete přímo mezi titulní fakany. Epizodky z jejich marného? života...často vulgární, obscéní, tělesné. Dá se říct typický Pasolini. Ondřej Pavelka skvěle zapadl mezi své mladší kolegy a věkový rozdíl v tomto případě vůbec nevadí.

Ivana Uhlířová - 100%!

Předně musím zmínit Pavlu Gajdošíkovou, která dokázala Lízu vystihnout skvěle i včetně ostravského dialektu. Výborný je i Igor Bareš (coby Mr. Doolittle) a Marie Málková s Ivanou Wojtylovou. Jinak jsem od Palmovky čekal trochu víc, resp. víc aktualizace. Avizovaný steampunk je tady spíš náznakově (pokud nepočítám robota Boba, který je zde jen jako "rekvizita"). V druhé části se děj trochu zpomalí a zejména poslední část konfrontace Lízy a profesora Higginse se neúnosně vleče a ve výsledku úplně ztrácí nějaký emocionální náboj. A souhlasím, že chemie mezi hlavními postavami moc nefunguje.

75% Peer Gynt v podání Vojty Franců je milý naivní floutek, který vlastně neví kým je, nebo kým by rád byl. Nikdy není spokojený a tak se dostává postupně do čím dál větších potíží. Vizuálně velmi zajímavě zpracovaná inscenace, líbilo se mi například zpracování trollů a hlavně scéna s děckem byla hodně vtipná (Štěpán Gajdošík!). Při druhém shlédnutí po cca měsíci si to dobře sedlo a užíval jsem si i drobnější detaily, které mi poprvé unikly.

V první části se vám představí čtveřice maďarských vědců, každý podivín trochu jiným způsobem. V druhé části pak přichází Robert Oppenheimer. Inscenace je v té první části víc svižnější, komediálnější, právě díky čtyřem vědcům kteří spolu musí nějakým způsobem komunikovat a spolupracovat. Vtipně sem zapadá i postava Tomáše Kobra, který si zde mimo jiné střihne "cameo" ze své Draculovské role. V druhé části je inscenace už trochu pomalejší (možná by mohla být i kratší) a soustředí se prakticky výhradně na Oppenheimera (opět skvělý Kobr). Jakub Čermák i tak zvládá nenudit přemírou odborných výrazů a vtipně zapojuje i různé fyzikální experimenty

Jak můžete vědět co do toho gothaje dneska dávají? Složení na etiketě? Nenechte se vysmát, papír snese všechno! Další výborný počin Ductusáků. Inscenace o tom, že každý má tu svoji pravdu. Ale je otázka, která pravda je ta pravdivá a která pravdivější? Dědova, dceřina, vnuččina?
Vemte na to děti i (pra)rodiče! Dřív než to zakážou!!!