Čiko

Čapkovu dramatizaci Hordubala jsem viděl poprvé, do té doby jsem ji neznal. O to více jsem se těšil. Její velkou slabinou je ale zoufale pomalé tempo, které diváka uspává. Přesto jsem sledoval děj se zájmem.
Na poměrně zdařilé scéně se mi líbily výkony Z.Stivínové, R.Máchy a F.Kaňkovského. Naopak svým špatným hereckým výkonem M.Znamenáčková pohřbila roli Tulačky (je diskutabilní, zda by nebylo lepší ji zcela vyškrtnout). V početném obsazení jsem také občas na jevišti chvíli tápal, kdo zrovna mluví.
Druhá polovina představení byla o dost záživnější a vydařil se samotný závěr inscenace...

65%
Mně teda nepřijde, že by nebylo dle některých reakcí jasné, komu je tato inscenace určena. V hledišti mnoho náctiletých a dospělých a velmi dobře se bavili. Malé děti nikoliv, ale divadlo uvádí "D11+", takže to je spíše o rodičích. Já bych to rodinným představením nazval. Pak je samozřejmě otázka, jestli tam patří heroin a vulgarismy (ty se opravdu většinou daly nahradit).
Herecky velmi vydařené, líbili se mi J.Vondráček, S.Toman, J.Sklenář a O.Rychlý.
Inscenace celkem zajímavá, pěkné kostýmy, interakce s divákem.

Nemůžu říct, že bych byl nějak uchvácen textem, ani formou. Sezení na jevišti tady kvituji, jste toho tak trochu součástí. Velmi povedený je nápad s videoprojekcí v přímém přenosu.
Každý účinkující se veze na tak trochu jiné vlně a nejsem si jistý, jestli to funguje jako celek. Spíše rozpaky, hlavně T.Medvecká mi do té mozaiky nějak nezapadala.
Asi bych to ocenil více jako rozhlasovou hru, než divadelní.

65%
S Furianty se na českých jevištích v poslední době roztrhl pytel. A není divu, nabízí semknutí a pohlazení po duši v nelehké době. Já mám v živé paměti nedávné Naše furianty v režii J.A.Pitínského a nemůžu si pomoci. M.Františák na tuto metu nedosáhl.
Přesto je to poctivá inscenace s pěknými hereckými výkony D.Matáska, O.Pavelky, M.Preissové a R.Máchy.

Já si myslím, že se s tímto tématem inscenační tým nepotkal tak, jak by si zasloužilo. Je to silný příběh, inspirovaný skutečnou událostí, ale na jevišti to příliš nevyznělo. První polovina se trochu ztrácí v kabaretním stylu a ve druhé části bych zase trochu kabaretu klidně přidal. A přitom M.Františák právě tato témata umí...
Herecky se mi velmi líbil "všeuměl" Miroslav Hanuš.
Trochu bez atmosféry...

Takový (zřejmě) neúmyslný návrat DBZ k dobám minulým v podobě oddychové komedie.
Přiznám se, že mi úplně nesedl ten extrém, kdy se dva velmi bohatí lidé dobrovolně dočasně zařadí mezi naprostou chudinu. Chvílemi jsem měl také pocit, že kdyby tam bylo více dveří, je to klasická zájezdovka některých hereckých společností, zaměřujících se na bulvární komedii.
Herecky vydařené. Prokop Zach mě mile překvapil. Lucie Žáčková opět výborná, dobře frázuje a pointuje a v první polovině mě opravdu odbourala. Bavilo mě ji sledovat.
I přes zakolísání tempa jsem se nenudil, ale dovedu si představit tuto inscenaci v kratší podobě a bez pauzy.

Už samotná formulace "hororová muzikálová komedie" je dost zvláštní. Ona je to totiž kupodivu místy taky sladkobolná romance. A tahle žánrová nevyhraněnost mi činila velký problém. Skvělé sarkasticky humorné scény střídají romantické pasáže plné zamilování jak v seriálech na komerčních kanálech.
Herecky průměrné, A.Kaňákovi snad chyběla jistá noblesa, nad všemi absolutně vyčnívala A.Zelová - bavila mě herecky i pěvecky v každém okamžiku.
Povedla se scéna i kostýmy.
Celkově mírné zklamání.

Jde bezesporu o zajímavý, leč problematický text. Hra "honí" příliš mnoho témat (některá dominují a některá jsou upozadněna) a celé to potom působí poněkud nekoncepčně. Rozhodně zde chybí citelnější zásah dramaturgyně a rezervu bych viděl i v režii.
Líbí se mi výkony Márie Ševčíkové (jen na začátku ji bylo málo slyšet) a Michala Krause (zejména jeho střídání poloh) a kontrast, který herci vytvořili mezi oběma postavami.

65%
Je až neuvěřitelné, kolik toho Jiří Orten stihl za svůj krátký život. Byl neobyčejně zajímavou osobností.
Ondřej Kolín se s vervou pouští na 70 minut do monodramatu plného dochované korespondence J.Ortena. Jeho projev je navíc plný pohybu a energie.
Jenom si myslím, že mohl být osud J.Ortena pojat trochu obšírněji...

55%

Téměř 100 let starý text a stále aktuální. Téma manipulace (mám na tyto hry teď obecně v divadle štěstí) je nevyčerpatelné. Trochu mi to připomnělo Návštěvu staré dámy, nebo v Besedě právě uváděnou Podobu věcí, která také stojí za návštěvu.
Viděno na derniéře.

65%
Prostředí Werichovy vily je nasáklé dobou, ve které v ní Jan Werich žil. Nastudovat činohru spojenou s tancem v jeho nevelkém prvním poschodí by mě nenapadlo, ale musím uznat, že to výborně funguje a to místo má své kouzlo. Přestože nevidíte vždy všechno, umělci si s prostorem dobře poradili.
Není to nijak výrazný umělecký počin (přesto se hodí spíše pro náročnějšího diváka), ale nápad kvituji. Příjemnější zakončení procházky na Kampě si lze těžko představit...

Oním posledním zápasem je účast na semifinále tenisového turnaje US open, které se dá chápat i jako paralela k životním příběhům obou tenistů. Hraje se v podstatě v ringu, který je ze všech stran obklopen diváky. Bílé lajny na kurtu jsou podsvícené a často svítí jen v místech, kde zrovna probíhá děj.
Herecké výkony všech čtyř protagonistů jsou (jak už bývá v DPB zvykem) na výborné úrovni, dobře působí na většině míst i živé bicí.
Mě osobně ale nezasáhlo téma a nebudilo to ve mně žádné silnější emoce. Škoda také, že v programu se dočteme vše o grand slamu a US open, ale pramálo o autorce, o hře samotné dokonce vůbec nic.

I přes celkově jen lehký nadprůměr patří Marie Antoinetta k tomu lepšímu, co jsem za poslední roky v NDM viděl. Nutno říci, že první polovina mi přijde poněkud slabší, než ta druhá. Trochu jsem si musel zvykat na připsané role T.Jirmana a A.Klimešové, ale zvlášť ve druhé polovině se mi podařilo na tento styl napojit. Určitě oceňuji pěkné kostýmy a zajímavou a funkční scénu, nicméně ten pelmel před přestávkou (po pauze je inscenace mnohem herecky "čistší" a umírněnější) mi celkový dojem trochu pokazil.
Nejde sice o žádný klenot, ale návštěvy divadla rozhodně nelituji.

65%
Část první - Jidáš. Nejen proto, že jsem ateista, není Variace na Jidáše můj šálek kávy. Vlastně mě to docela bavilo sledovat (příjemná stopáž) a Robert Finta byl jistě dobrý, ale nijak mě to nezasáhlo.
Část druhá - S vyloučením veřejnosti. Toto posmrtné setkání třech bídných postav se mi líbilo. Každý hraje s kartami, které má, přičemž trumfy už dávno nejsou ve hře. Zajímavě rozehraný příběh - pro všechny možná ten definitivně poslední. Velmi mě zaujala hlavně Magdaléna Holcová.

65%
Přiznám se, že kdybych neviděl v loňském roce Yermu v Rokoku, hodnotil bych asi výš. Vidím tam dva zásadní rozdíly. Kamila Janovičová hraje Yermu velmi sólově, spíše jako One woman show... což ale evidentně není její chyba, nicméně inscenaci to ubírá body. Johna, jejího manžela, hraje Michal Čapka. Je ale velmi nevýrazný, jeho projev je příliš monotónní a z jeho postavy se dá vytěžit mnohem více.
Proměna Yermy je sice celkem uvěřitelná, ale nedařilo se mi s ní jakkoliv soucítit.
Myslím, že mnohem zajímavěji šla vymyslet i scéna.

Zvláštní inscenace. Ve své době problematická Hugova hra Bitva o Hernaniho se prolíná s civilním hraním ve stylu "divadlo na divadle", ke kterému si soubor DD přizval právě končící absolventy DAMU. Asi dvoutřetinová stopáž celé inscenace je věnována původní hře, jejíž nastudování je (zřejmě záměrně) velmi těžkopádné, rigidní a ne příliš záživné. Zbytek času je věnován civilnímu zkoušení, odehrávajícím se v současnosti. Za sebe musím říct, že jakékoliv prolnutí tady ale prostě nefunguje. Kromě toho bych poměr hraní původní hry a civilnějších pasáží (které byly daleko zajímavější) otočil.
Zajímavý nápad s nejistým výsledkem.

55%
Kulový blesk je největší akce v dějinách stěhování. Inscenace začíná (stejně jako filmová verze) setkáním všech účastníků "devítisměny". A je to poměrně vtipné. Film si dál drží atmosféru, ale divadelní adaptaci se to už daří o něco hůře. Mně osobně se stalo, že jsem nechal děj plynout a už jsem jenom čekal na další slavné hlášky (kterých je nemálo), ale z celkového vyznění jsem byl trochu rozpačitý.
V každém případě vím, že když někdo v budoucnu řekne "Kulový blesk", vybavím si film a někde v mlze možná i tuto inscenaci.
Herecky se mi nejvíce líbil František Maňák.

55%
Tak nějak jsem čekal od Ledňáčka víc. Inscenace se trochu táhne. Také by mohla více zatlačit na komediální žánr. Vtipný byl vlastně jen Jaromír Dulava (a pohyb postav a kočky na schodišti). Miroslav Hanuš také herecky obstál, jeho umíněná touha dohnat všechna ta ztracená léta je poměrně uvěřitelná. Eliška Balzerová mě bohužel bavila nejméně, mám pocit, že posledních několik let hraje vše úplně stejně.
Očekávání byla rozhodně větší.

Vítejte na Návštěvě, která akcentuje stav současné společnosti. Antidepresiva s sebou. Protože až tady si uvědomíte realitu...
Kvituji odvahu dramaturgie ND uvést toto (poměrně abstraktní) Haklovo dílo. Chápu nadšence této inscenace (někteří diváci se výtečně bavili) i ty, jež ji zatracují (paní vedle mě se soustředila na tyčinky a chlebíčky a jiný divačka ostentativně předstoupila, rozloučila se s herci - i oni s ní - a odešla). Já jsem někde na pomezí. Nemyslím si, že je to směr, kterým by se NS měla vydat (za mě spíše představení typu Poe), ale takovýto výlet (či exkurze s diváky) - proč ne. Skvělé herecké obsazení.

65%
Marius von Mayenburg je poměrně plodný autor, který je na českých jevištích velmi oblíbený. Noční krajina je pátá hra, kterou jsem od něj viděl. Asi se mi líbila o něco méně než hry předchozí, ale sám autor si nasadil hned zpočátku velmi vysokou laťku. Režijně obstojné a herecky vyrovnané, přesto mi tam chybí něco, pro co bych inscenaci doporučil navštívit.

65%
Přečtení knihy Bílá voda mě teprve čeká a těším se na ni. Román má 688 stran a tomu odpovídá i délka divadelní dramatizace.
Téma jako takové mě velmi bavilo, samotná inscenace má ale několik slabin. Jedna z nich - "honí příliš mnoho zajíců". Já bych se více soustředil na hlavní dějovou linku. Takové té "vaty" je tam až příliš a nezbývá už čas na její rozehrání. Také mi s ubíhajícím časem přišlo stereotypní (hlavně ve druhé půli to nabouralo temporytmus) neustálé střídání dialogů a monologů (monology v téměř dokumentární formě).
L.Janíková mě bohužel nijak zvlášť nezaujala, líbila se mi M.Sedláčková, R.Coufalová a D.Hofmanová.

65%
Pokud se chcete jen pobavit a nechat se vézt na vlně příjemného, ale ne hloupého humoru, je komedie Mě nezadusíš právě pro vás. Nejde o žádný brilantní text, ale z inscenace, kde nikdo herecky příliš nevyčnívá, čiší kolektivní pohoda a ta správná energie. Druhá polovina je pak ještě o něco zajímavější (s nástupem P.Čtvrtníčka), než ta první.
Po náročném dni nebo týdnu ideální odpočinek.

Zajímavé, i když pro mě už trochu okoukané téma.
Na jedné straně až zoufale manipulující bulvární novinář, na straně druhé Hitlerova blízká spolupracovnice v poválečném období. A jejich konfrontace.
V.Hlaváčková dobře rozehrává svou osobní zpověď a obhajobu. Je z ní cítit, že sama tápe v tom, jestli její jednání bylo nebo nebylo amorální. Proto také z podobných rozhovorů často ani jeden nevyjde jako vítěz. Navíc vás obvykle zpovídá někdo, kdo danou dobu nezažil.
Znal jsem téma a čekal jsem na nějakou přidanou hodnotu, ale ta se nedostavila. Samotná hra i herecké výkony mi přišly lehce nadprůměrné, potenciál je větší.

65%
Poněkud mrazivé téma, obstojně zapracované do žánru komedie.
Dobrý je Karel Heřmánek ml., výborný je Jiří Hána.
Je to vlastně i poučné, hlavní výtkou by asi bylo na některých místech pokulhávající tempo.