Ivo Železný

Velmi příjemné, dobré dívadlo. Pro mě zvláště díky zakladatelce Blance Zdichyncové.
Předpokládal jsem, že je to amatérské divadlo. A jako obvykle, když se nekontroluji a předpokládám, jsem byl mimo mísu.
Můj obdiv patří všem třem hercům. Nezrušili představení a hráli pro devět diváků. A dobře hráli.
Blamu už nepustím z merku, dokud si ji nezkompletuji.

No, komedie to koneckonců byla. Kouř taky.

Výborná komedie, jedna z nejlepších, které jsem za poslední rok viděl. I díky tomu, že Petr Nárožný měl spoluhráče na úrovni a Miroslava Pleštilová z nich ještě dost vyčnívala

Druhá Příbram a druhá totální pecka, smršť. A nejen Michal Dlouhý, všichni. Úžasné představení.

Další standardně dobrá či výborná - pokud je výborně zrežírovaná a zahraná - americká dramatika. V tomto případě standard.

Komedie. No komedie. Humorné pojednání vážných témat, při kterém se diváci hodně smějí. Hra o přátelství tří mužů středního věku.
Opět kompletní sbírka pé. Od výborného textu, přes samozřejmě výborný překlad Pavla Dominika, režii, herce, prostě všechno.
Potlesk vestoje. A během děkovačky, žel, v dnešní trudné době už tradiční smutnoveselé poděkování Martina Písaříka divákům, že jsme přišli. A naděje, že se budeme v dívadle potkávat zas, i když to možná bude až na letní scéně.

Sériový spotřební Cooney. Šestero dveří a v nich průvan. Postavy pobíhají podle přesného grafikonu. Humor založený na můj vkus příliš často na přehrávání a pitvoření, které vždy zabere. A dosti často i na idiot plot, idiotské zápletce. Dle definice: děj se může posunovat jen za předpokladu, kdy se všechny postavy chovají jako idioti. Ale zřejmě jsem příliš příkrý, protože srovnávám s předchozím kusem zde, V Paříži bych tě nečekala, tatínku! Jeana Barbiera.

No. První půlhodinka pantomima byla. Kdybych to měl srovnat s Fialkou a plejádou jeho originálních současníků... No. Raději ne. Kdo si pamatuje třeba úžasnou atmosféru Cirkusu Alfred ve stanu na Letné v roce 1974, ví, o čem mluvím.
Během půlhodiny třikrát opakovaný stejný nápad? Tak to by tenkrát neprošlo. No smutek. Takhle nějak to asi vypadalo v Říši římské. Na jejím sklonku.

Druhá půlhodinka zdařilá kouzelnická produkce beze slov, ale proč se to prezentuje jako pantomima?

Kouř byl. V bohatých dávkách. Být to o měsíc dřív, tipoval bych na prasklé ústřední topení. Včera nevím.

Ježíšmarjá! Nejdřív jsem litoval herce, ale autorská inscenace snad znamená, že si to napsali a způsobili sami (?).
Kromě názvu to nemá s Macchiavelliho dílem nic společného ani obsahem, natožpak kvalitou, je to klamavá reklama na neumělé ochotnické představení.
S někdejším Divadlem Komedie ovšem ano. Genius loci v Divadle Komedie funguje znamenitě.Za deset let od mé poslední návštěvy se změnila doba, soubor, pokladní. Ale vyděšená otázka té někdejší: Vy na to opravdu chcete jít? dnes rezonovala stěnami divadla s nezměněnou platností.
Kouř byl.

Autorské monodrama Nataši Burger. Standard. Přibrnkává Andraž Polič.

Pro mě třetí komedie Divadla bez hranic, a zatím nejlepší. Je to výzva. Ke kompletaci. Vedle tahouna Jana Bartošky byli výborní i všichni ostatní. Sranda převeliká. Opon vícero.

Třetí dívadlo z Příbrami, a třetí vynikající. Tři dámy ve spoustě rolí v rámci ženského údělu v rozptylu devadesáti let života.

Herci dělali, co mohli. No, moc nemohli. Na dvě hodiny protažená jediná anekdota jim nedávala šanci.

Velmi příjemný zážitek. Chytrý, hutný text, výborná režie i herci. Formálně komedie se zpěvy, ale spíše to bylo nevážně o vážných věcech. Dlouhý, nadšený a zasloužený potlesk. Dívadlo, které má divák v hlavě ještě druhý den.

Klasická komedie záměn a omylů. Přehrávání občas přesahovalo únosnou míru pro tento žánr. Zřejmě jsem měl smůlu na obsazení. Na Antonína Procházku zklamání.

Ryze ochotnické představení, po všech stránkách.Největším zážitkem večera byl pisoár po osmdesátiminutovém utrpení.

Nemám rád kusy, které nedrží logicky pohromadě. Toto byl eintopf, ne dívadlo.

Strašně milá komedie, prostřihávaná parodií. Spousta srandy, především díky suchému humoru v podání pana principála, ale samozřejmě i díky autorovi, překladatelce, režisérovi a ostatním hercům. Salvy smíchu. Více než 340 repríz. Všech 55 pé. Velká radost z dívadla. Potlesk zčásti vestoje, novodobě zčásti doprovázený halekáním. Allen bez zábradlí byl hodně dobrý, ale toto bylo o dvě úrovně výš. A Allenovi v podání Městského divadla Kladno se spíš vyhněte.

Koukatelná detektivka. Působilo to dojmem dost dobrého amatérského představení, občas i skoro profesionálního. Šok přišel doma. Skoro všichni herci prošli hereckým vzděláním.

Norbert Lichý je herec, který hraje i s tváří na neutrál - jako Jaroslav Marvan, Rudolf Hrušínský, z dam Helena Dvořáková. Postaví se na jevišti a působí dojmem, že divadlo postavili kolem něj. Tady postavili inscenaci kolem něj.
Deml nejsou mé dvě deci. Svůj rozpačitý dojem z představení jsem přičítal své nedovzdělanosti. Jenže dnes, den nato, jsem zažil Havlíčkova Neviditelného v Rokoku. Proti tomu je Zapomenuté světlo bezvýznamná zbytná řičice o několik úrovní níže, promarněné dvě hodiny života.
Bezradnost se vyrazila i v nesmyslných maskách.
Kouř byl.

Po dvanácti letech potřetí na Aqualungu. Poprvé 25/8/2008 na představení Vzducholoď LS1 na lodi TČ 1000 na Lodi tajemství bratří Fiormanů. Spolu se mnou tam byl Pavel Bém, který seznamoval venkovana Petra Gazdíka s velkoměstskou kulturou v rámci akce, kdy si prohodili starostování svých obcí.
Od té doby Aqualung dospěl do dobrého originálního dívadla, které rozhodně stojí za zhlédnutí.

One woman show Ivany Jirešové. Dobré dívadlo. Japonsky výtvarná a úsporná zadní projekce. V hledišti dvacet divaček, tři zavlečení diváci a já. Škoda. Těch, kteří to neviděli.

One woman show Hany Maciuchové pro nadšené, většinou dámské důchodcovské obecenstvo. Potlesk vestoje.

A další čiročiré potěšení. Důkaz, že co Čech. A dobrý. Vím, jsem neobjektivní. Je to moje muzika, i když jsem ročník 1950. Inu jsem zpozdilý o dvě generace nejmíň. Tím myslím jazz. Hity, co tam neuvěřitelně autenticky zazněly, jsou u mě na absolutní špičce.
Ale moc dobré dívadlo z hodně mizerné doby. Gratulací všem zúčastněným, najmě dámám, které si nezadají s Andrews Sisters.

Vrtá mi hlavou, proč herec opakuje svůj text pětkrát. Nejspíš proto, že by na desetiminutové představení nikdo nepřišel. Hrálo se pro devět diváků. To bylo až dost.