Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (179)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.10.2014)
10.10. 2014 - Spíše než představení čekejte party :-). Je to improvizační jízda, ale velký kus na tom má složení publika. Ne každý je komunikativní a nechá se vtáhnout do hry, že je součástí děje. K tomu se přizpůsobuje spád a asi tak trochu i délka inscenace. Včera se to, myslím, hodně povedlo, pro mne velmi zajímavé setkání z divadlem. Zase trochu něco jiného.
(zadáno: 12.12.2013)
12.12. 2013: Nečekal jsem, že se budu tolik bavit! Nasmál jsem se jako dlouho v divadle ne. Je vidět, že si to obě herečky užívají a M. Issová je živel. Nedočkáte se nějaké velké dějové katarze, ale příjemného večera plného zdařilého a laskavého (ač se to místy nezdá) humoru. To vše podtrhuje pěkná hudba a velmi zdařilé animace. Zatím co se obě herečky maximálně vydají, tak Vás to naplní hodně pozitivní energií. Více takových inscenací, když se chce člověk bavit a neunavit se :-).
(zadáno: 13.11.2017)
10.11. 2017 - Divadlo v Celetné: Oblíbená divadelní hra se zajímavými hereckými výkony obou protagonistek. Přesto Kateřina Krejčí má v sobě něco více poutavého. Scéna s olejem byla velmi silná a dramatická, reakce publika byla divadelně "milá". Neměl jsem text v ruce, takže nevím, co autor k tomu předepisuje a čeho se opravdu režisér drží, ale výprava zde není moc vydařená a trochu ruší. Její jednoduchost nepomáhá ani hereckým výkonům. Otázkou je, zda tomu trochu neublížilo přenesení do jiného divadelního prostoru. To se někdy také stane.
(zadáno: 15.1.2018)
14.1. 2019 (75%): Toto je kus, kde můžete obdivovat energii populárních (velkých) hereček Národního divadla. Kabaret. Fikce. Hříčka. Kdy se stane, že mohou takto společně hrát? Příjemný večer, kde je tak trochu prostor i pro improvizaci a práci s publikem. Bavila mne také forma a výtvarná stránka. Doplnění o tanec je příjemné zpestření, ale místy jsem měl pocit, že se to vzájemně neprolíná a jsou to jednotlivé výstupy vedle sebe (mimochodem začátek dosti zdlouhavý). To platí i o výstupech Davida Prachaře. Fungující je ten poslední, ostatní jsou navíc. (Povedl se program k inscenaci).
(zadáno: 23.4.2016)
20.4. 2016 (Dejvické divadlo): Jak nápaditě zpracována předloha. S jakou lehkostí, humorem, ale rozhodně ne bulvárně nebo podbízivě. Další (a více oblíbené) dokudivadlo. Bylo to velmi příjemné. Jsou tam momenty velké souhry a pánům to funguje.
(zadáno: 21.10.2011)
21.10. 2011: To není špatná inscenace. Výtvarné pojetí trochu nedotažené, ale kuchyň považuji za dobrý jevištní nápad. Herecky dobré. I. část inscenace dost popisuje a snaží se být maximálně realistická. II. už více využívá metafor a je více divadelní, líbila se mi. Ovšem nevím, zda publikum bude mít o Hrubína zájem. Závěr: nejsem nadšený, ani otrávený, má to i podařené momenty. Potenciál inscenace má. (Neplést si název inscenace s válečným děním, jako dnes někteří diváci, prosím.)
19.3. 2010: Díky živosti textů autora jsem v inscenaci postrádal silnější vášeň. První část je čistě, až klasicky divadelní s moderním jazykem bez verše v krásné a bohaté scéně. Druhá polovina je chladnější, moderní scéna, kytara je vyměněna za basovou kytaru a veršovaný text. Přestávka je jen kvůli přestavbě. Pokud by scénicky představení našlo jiné řešení, pak by se dalo hrát bez přestávky. Opomenout nesmím velice příjemný zpěv T. Nekudové.
(zadáno: 1.5.2017)
30.4.2017, 18.9. 2017: Podařený Skutrovský kousek. Výtvarné a hudební pojetí má prim. Velmi zajímavě pracují s folklorikou (španělskou nebo tou nám bližší). Užíval jsem si, jak celá skládačka funguje. Je to kolektivní práce, nikdo nevyčnívá a všichni mají prostor. Můžeme vést debatu o tom, do jaké míry byl Lorca zachován. Někteří asi mají problém s tím, že je to činohra a moc se tam nemluví (alespoň tak to znělo o přestávce a po představení). Proč se zahlcovat slovy, ty nám ve velké míře dávají seriály v TV. Užijte si tu poezii na jevišti, je to zážitek a jeden z velmi podařených kousků v ND.
(zadáno: 12.2.2017)
10.2. 2017: Tento styl inscenací souboru Švandova divadla mi sedí nejvíce a byla radost po delším čase takový kousek vidět. Několik herců se ukázalo i v jiných rolích, než je zvykem. Rozhodně za zmínění stojí Klára Cibulková a její precizní práce. Výprava se též povedla. Pravda, že první část více popisuje a v druhé se toho více děje, ovšem vše se dobře sledovalo a bavilo mne to.
(zadáno: 4.5.2015)
3.5. 2015: Příjemná dobová romantická oddechovka. Už dlouho jsem tak "sladký" příběh neviděl. Ovšem nekončí to jako kýč, což je dobře. Je to jedna z inscenací, na kterou jdete na herce, takže: Igor Orozovič Vás překvapí svou přirozeností na jevišti. Chantal Poullain se na začátku trochu drží, aby se pak před přestávkou a v druhé půlce předvedla v plné parádě. Regina Rázlová překvapí svým temperamentem a humorem. Dámy na sebe asi hodně slyší a občas se i před diváky pozlobí, což v tak komorním prostředí nevadí. Jen mám pocit, že se právě v tom komorním prostředí někdy hraje až moc.
(zadáno: 10.10.2014)
85%: Práce Lenky Vágnorové mne zajímá a baví od představení k představení víc. Mé obavy, zda 50 minut jedna tanečnice utáhne, jsou velmi milné. Utáhne a s jakou energií! Měl jsem na konci pocit, že jsem ošizený, jestli to nebylo mnohem kratší, ale nebylo. Práce obou interpretek byla přesná a velmi působivá. Především v začátku, kde se setkávají. Jejich preciznost se sešla s výbornou přesností světel, takže všechna jevištní kouzla fungují. Pak už to jde jen za divákem a je na něm co v tom vidí. To, jak to mám já, bych si nechal pro sebe ;-).
(zadáno: 7.6.2012)
6.6. 2012: Fandím celému projektu. Všichni mají můj velký obdiv. Ovšem co se týče této prvotiny, tak ano, vtipné, hravé, bavil jsem se, ale jejich druhý kousek mám rád více. Možná je to tím, že je více dějový. Tady trochu trvalo, než to nabralo obrátky, aby se tajil dech. Ovšem trampolína nebo tanec s kabelkou jsou výborná čísla. Těším se na další inscenaci ;-).
(zadáno: 15.3.2015)
14.3. 2015: Banální příběh v jiném pohledu, který zaujme svou vizuálností, křehkostí a baladičností. Žádný velký dramatický zvrat a spousta křiku. Poměrně tiché, koncentrované, ale vypovídající. Na pomoc si tvůrci berou (ne náhodně) slova Radúze od J. Zeyra, něco z folkloru... Hodně tomu pomáhá hudba a výtvarná stránka. Třešní toho dortu s černou šlehačkou je Pavlína Štorková, která Vás dojme ve chvíli, kdy nemůže princi uletět jako labuť. Je Vám ji líto, když ji Rudovous vrací podobu labutě a vyrazí dech, když ji prvně spatříte jako Odilii pobýhající za zrcadlem. Takové divadlo mne baví!
To se povedlo po všech stránkách...
(zadáno: 24.10.2010)
23.10.2010 -(výlet z Prahy). Scénografii text nabízí velký prostor. Harpagon schovává vše ve kříních na zámek (televize, kde běží Strýček Skrblík, oblečení, nádobí...). Vše střeží el. ohradník a el. pes. Spousta vtipných (ne trapných) nápadů vycházející z textu či situace. Z toho nejznámějšího monologu jsem měl husinu. Herecky perfektní. Publikum se bavilo. Děkovačka dlouhá. Zajímavé, jak Špinar boduje na oblasti výrazněji než v Praze.
(zadáno: 12.12.2011)
12.12. 2011: Drsné, parodické, ironické, pravdivé, směšné, trefné, šokující, kruté, překvapující, zvláštní, fungující. Komzumní společnost, peníze a média, jak vděčné. Trochu mne volba Divadla v Dlouhé překvapila, takový druh textu bych zde nečekal. Jedna z nejlepších Mikuláškových režií (opět s dokonalou vizuální stránkou). Herci hrají hezky, ale zmíním M. Turkovou - pro mne vždy jedna hereček "z davu", ale dnes mne hodně zaujala. Mne se líbilo, ale prvně se mi v Dlouhé stalo, že několik diváků odešlo během představení...
(zadáno: 18.9.2012)
18.9. 2012: Body za tu perfektní (nejenom výtvarnou) nápaditost. Tak málo a udělalo to tolik. Řada vtipných nápadů - některé založené na slovní hříčce, jiné na akci, další na satiře. To vše podrhuje hudební a zvukový doprovod. Není malých rolí, každý z herců má zde místo, kdy se ukáže. Když jsem viděl ten gejzír nápadů, bál jsem se, aby se to do hodiny neohrálo a nebyla to potom nuda, nestalo se tak. Kdo se rád baví (a má rád vitamíny), měl by zajít ;-).
(zadáno: 11.11.2015)
11.11. 2015: První dějství ucházející, s výbornými narážkami na Čechova, na které publikum moc nereagovalo. Druhé trochu otravující taškařice, v tu chvíli pro mne hra ztrácela význam (nosné téma), po přestávce se dostavila příjemná změna. Ale pořád se nemohu zbavit pocitu, že text je nápaditý a má navíc, než na pouhou ilustraci. Přes výtky mne ale inscenace mile překvapila (v rámci repoertoáru divadla). Jednalo se o derniéru a kolik diváků si všimlo "derniérového forku" alternujících hereček A. Elsnerové a A. Černé?
(zadáno: 9.10.2016)
8.10. 2016: V této inscenaci se sešlo několik faktů, které ji vyzdvihují do kategorie opravdových divadelních zážitků. Od výběru tématu, které je možná pro mnohé diváky šokující. Zdařilá dramatizace a režijní koncepce. M. Lang už si několikrát hrál s časovými posuny v obraze, nápaditě pracuje s herci, kteří hrají několik postav. Dále je to scéna J. Duška a vše to podtrhují herecké výkony. J. Teplý ml. mne velmi mile překvapoval! Nejsem vášnivým příznivcem cen, protože herectví není disciplína, která se dá měřit, ale tento výkon si pozornost zasluhuje.
Chválím scénografii. Chválím nápaditost tvůrčího týmu, je to další z vyjímečních inscenací DVD.
(zadáno: 1.11.2015)
30.10. 2015: Na začátku jsem si říkal, jestli se dá porovnávat herecký výkon na velkém a malém jevišti a udělit mu cenu. Každé herectví a prostor má svá specifika. Dá se to, Vilma Cibulková mne o tom přesvědčila. Vlastně jsem ani chvilku nepomyslel na to, že to Vilma Cibulková je, což u dalších tolik nešlo. Příjemné narušení inscenace (a zároveň punc) je Dana Syslová. V té hře je i řada zajímavých myšlenek. Ano, toto stojí za vidění a chápu, že už před 19 hodinou před divadlem stojí nervózní dav diváků a chce už být vpuštěn do prostor divadla.
(zadáno: 11.12.2011)
10.12. 2011: (Divadlo Archa) Tak tady se Morávek asi nejvíce vyřádil ze všech jeho inscenací, které jsem viděl. Hrozně se mi líbí řešení prostoru, o to více jsou některé výstupy intenzivní. Janáčkovsky laděné. Morávek řadu výstupů emočně opět vyhrotil, což mne nevadí (ale někdo to rád nemá). Místy se toho dělo tolik, že jsem se trošku ztrácel. Soubor si zašlouží pochvalu za hlasovou výbavu (především E. Vrbková, I. Hloužková, G. Vermelho j.h. a T. David). Dojem na mne udělal Martin Havelka, skvělý výkon.
(zadáno: 6.4.2014)
5.4. 2014: Myslím, že je to velmi slušná inscenace. Mne se (až na nějaké drobnosti) líbila. Začátek je trochu pomalejší, ale pak se to rozjede. Rozhodně velmi příjemná herecká práce, protože text by mohl svádět ke groteskním karikaturám s přehnanou intonací a gesty a to se tu neděje. Iva Janžurová v ND po pauze dostala větší příležitost a je vidět, že ji na postavě hodně záleží, její práce je soustředěná a promyšlená. V inscenaci je řada nápadů a narážek, které jsou vtipné. M. Dočekal poslední dobou nachází oblibu v písních v podání hereckého souboru. Závěr se opravdu povedl. (75%)
(zadáno: 2.11.2012)
1.11. 2012: Cesta, která byla ukončena v polovině. Rozhodně to chce něco udělat se zvukem. Výprava (včetně projekcí) je neuvěřitelný kýč "s doslovným popisem". Tvůrci se musí rozhodnout, zda je to kostýmový koncert nebo divadlo. Některé výkony po herecké stránce špatné. (A pokud spadnu mrtvý z barikády, neohlížím se ještě, zda ležím na točně.) Svou roli zvládá K. Brožová, F. Čapka a T. Ringel. Hlasově navíc zaujme J. Vágner, Vl. Skálová. Je fajn, že se u nás najde vhodně velká scéna, je fajn že je to s živou hudbou, ale ještě si to nějakou práci a soustředění zaslouží.
(zadáno: 22.1.2017)
22.1. 2017, 5.5. 2017: Inscenace, která mne pohltila od samého začátku, nedala mi vydechnout a jediné na co jsem myslel byl fakt, aby to neskončilo. Díky předloze jsem se přesvědčil o tom, že Lenka Vagnerová netvoří pohyb pro pohyb, ale vše dává smysl a promlouvá. Viděl jsem všechny její současné inscenace a stejně mne některé nápady překvapují a fascinují. Vše maximálně propojeno s jednoduchou výpravou a velmi povedenou hudbou. O výkonech nemluvě, ale přeci jen Andrea Opavská mne tentokrát uhranula. Pro mne taneční inscenace roku a těším se, až zajdu znova.