Marketap

Nevzdávej to Davida Harea je velice inteligentní hra určená pro specifický typ publika, které se alespoň trochu orientuje ve světě médií a politiky. Je fascinující s jakou přesností Hare dokázal zachytit současné reálie. Divákovi přitom neposkytuje žádnou úlevu, dialogy jsou dlouhé, humor je komplikovaný a pochopí jej jen hrstka (která si jej o to víc užije). A i to je obraz doby - zatímco bezduché komedie zažívají standing ovation, sofistikovaný politický příběh vlažný potlesk a nízké hodnocení. Za 50 let možná bude hra s větším úspěchem uvedena znovu - tentokrát jako kronika minulé doby.

Uchvacující počin, kdy celou dobu netušíte, o co vlastně běží, ale necháváte se unášet strhujícím výkonem Terezy Hofové. Přitom na všechny smysly působí celá řada speciálních efektů - projekce, ruční kamera, kouř - a přenáší diváka do jiného světa.

Humor a styl Okresního přeboru situovaný do prostředí jedné šatny fotbalových rozhodčích. Nenáročná hra na páteční večer, možná bez hlubší myšlenky nebo uměleckých ambic, ale pokud přistoupíte na hru s prvoplánovým situačním humorem (viz Vocas si nastříká do trenek místo deodorantu sprej na boty), budete se dobře bavit a odcházet z divadla s úsměvem. Dojem kazí snad jen pokus o dramatickou linku posledních cca 20 minut, která vyznívá ploše a do ztracena.

Radka Fišarová a Veronika Vyoralová vynikající herecky i hlasově. Peter Strenáčik skvělá práce s diváky a pohybové nadání nezpochybnitelné. Bohužel tím výrazné klady Evity pro mě končí. Karel Roden funguje jako rekvizita různě stojící vedle hlavní hrdinky a s veškerou úctou k jeho hereckému talentu - zpěv opravdu není jeho silná stránka. Příběh neplyne, de facto nám jej odvykládá vypravěč s tím, že část si přečteme na plátně. Výsledný dojem je série zpívaných vystoupení uváděných moderátorem. Druhá polovina o dost silnější, You Must Love Me pro mě jedním z vrcholů představení.

Jsem z téhle hry rozpačitá. Na jedné straně vynikající herecké výkony, zejména tolikrát zmiňované Anny Fialové. Ale na druhé straně emocionálně nepropracované, postavy se nevyvíjejí a katarze je nastolena spíš uměle. Zpracování mi přišlo stylem "diváku tady to máš, pobav se" a hlubší emoce se (alespoň u mě) neodehrály.

Už z popisu hry je jasné, o co půjde - jednoduchý přímočarý humor s postavami, které se sem tam chovají absurdně. Tento žánr vždy DNF zvládalo bravurně a očekávání tomu odpovídalo. První polovina byla proto šok - humor kostrbatý, naroubovaný a stokrát viděný jinde. Působilo to, jako by herci čekali na přestávku. Po ní jako byste se ocitli na jiné hře. Zápletky se více zamotaly, situační humor nabral na obrátkách a herci se začali skvěle bavit a perfektně reagovali na publikum. Zatímco u první půlky by nikdo z přítomných raději nebyl, za energii 2. půle bylo standing ovation zcela na místě.