Matěj Konečný

Tak jsem byl. Byl tam a představení viděl. Viděl jsem. Pan B. smůlu. Smůlu měl. Nebo snad mohl? Mohl za to si? ...
My stejní nejsme jako? Jako on stejní? Stát se nám nemůže? Chováme jinak? Jinak se nechováme. Stát se může to? I mě se to stát může? Proč divně koukám na lidi ty? Na lidi ty, co třeba ani nemůžou za to? ...
S tím jsem domů. Domů s tím šel a od té doby víc si všímám si. Kdo z nich asi pan B. je?

Inscenací jsem byl mile překvapen, představení bylo naplněno emocemi a to nejen ze strany skvělého D. Bambase, ale i od všech ostatních herců. Inscenace mě přenesla do časů Shakespearových a to nejen svou atmosférou.

Jeden si mockrát myslel že už ho nic nepřekvapí a překvapilo. A pak znova. A ještě. A zas. Scéna. Hudba. Zvuk. Pohyb. Barva. Kouř. Světlo.

Hodinová masáž bránice plná loutkařských kouzel, ale i jiných vtipných momentů. Příběh sice složitý ale dobře touto formou stravitelný.

Vyvážené herecké výkony, které se doplňují, velmi vyvedený temporytmus, který nedovolil odtrhnout od scény oči, přesné načasování, humor ať slovní, tak situační a mnohé další.

Neskutečně skvěle seskupené slovní a hudební hříčky, které vedou a baví diváka celou inscenaci.

Z

Ze začátku mě zaskočily hned dva fakty- slovenština a zatažená opona. To ale nebylo, jak se velmi rychle ukázalo, nikterak na škodu. Představení bylo herecky vyvážené a poutavé, herci byli plně vžití do svých jedinečných charakterů a místy v nich i evidentně improvizovali - skvěle. Již jsem sice tvrdil, že cizí jazyk nebyl na škodu, bohužel některé výrazy v důsledku toho nebylo možno rozluštit.