MMK

Zpočátku to vypadá na svěží konverzační komedii okořeněnou pravou britskou ironií. Hlavně po přestávce se však komedie mění v tragédii. Prostředí Klubovny umožňuje sledovat výrazy ve tvářích postav a opravdu to má cenu. I postavy, které momentálně nehovoří, hrají svojí mimikou.

Hra popisuje problémy stáří. Je koncipovaná jako sled scének, které ale nikam neposunují děj. Zůstala napůl cesty mezi vtipem a nadhledem (cimrmanovská Švestka) a tragikou (Otec v Rokoku).

Hra je vtipná a nedodržuje pravidla politické korektnosti.

Na pozadí "duchařského" příběhu se odehrává zajímavé setkání typově velmi odlišných lidí. Závěr pak spíš klade otázku, zda je příčina vysvětlitelná, či se jedná o ducha. Proč jedině na Sama nereaguje Siri?

Je to humorné, ale sděluje i mnoho více či méně vážných témat. Kdo chce jenom vtipy, přijde si na své, kdo chce sarkasmus, ironii a satiru, si také přijde na své.

Povídání jedné paní o svém životě. Nenudí, ale ani nezaujme. Už teď vlastně nevím, co se půlku představení odehrávalo.

První část zábavná, druhá "ze života", ale poněkud rozvláčná. J. Burýšek vynikající.

Představení mě nějak minulo.

Na pozadí golfového hřiště čtyři ženy odhalují svůj dosavadní život. Všechny zažily prohry i krásné okamžiky.

90 minut žvanění o ničem. Pravidelně se opakuje totéž, ale smysl to nedává.

Opravdu silný zážitek. Příběh tří žen, jejichž osudy se protly při útoku na divadlo na Dubrovce. Dvě z nich byly poznamenané válkou.

Zábavná oddychová konverzačka bez hlubší myšlenky, ale i bez ubohých "vtipů" ražení Tele tele. Stejně jako R.JELEN patrně brzy zapomenu.

Příjemný inteligentní humor. Některé postavy se mi zdály jako parodie na filmové postavy.

První část je černým humorem popsaný stav ruské společnosti (ale mnoho prvků má společných s českou). V druhé části není po humoru ani stopa. Otázka zní - může se šmejd po silném emocionálním zážitku (a s přispěním dobroty slušného člověka) polepšit?

Hra začíná jako humorná konverzačka, ale postupně přechází v napínavé drama. Samozřejmě obsahuje dnešní povinné klišé, že spouštěčem všech problémů jsou muži, a pokud ženy "uklouznou", je to důsledek záporného mužského chování.

Je to veselé i vážné přemítání o interakci umělců a médií. Průběh zajímavý, ale chyběl mi závěr. Hra (asi kvůli kladným recenzím ;-) ) obsahuje módní klišé - silné, obětavé a v podstatě morálně bezchybné ženy, vs. slabošští egoističtí muži.

Začátek je poněkud rozvláčný, ale pro další děj a postupné dávkování škraloupů z minulosti dává smysl. Předlohu neznám, a proto mi případné odchylky nevadí.

Vtipně podané problémy dnešní doby, které dokonale vygradovaly závěrečným monologem Marty (M. Šplechtová).

Začátek se zdá být humornou satirou, ale postupně přechází v děsivou vizi ponuré budoucnosti. Bohužel to vypadá, že česká společnost k těmto zítřkům kráčí nadšeně a s úsměvem na rtech :-(

Inscenace je poněkud zkrácená, ale to podstatné zůstalo zachované. Bohužel herečky své role spíš odrecitovaly než odehrály. Emoce chyběly. Srovnání s inscenací ve Stavovském je nefér, ale i výkony mladých hereček (J. Pidrmanová, P. Beretová) byly výrazně přesvědčivější než v této interpretaci. Možná si Debut jenom ukousl velké sousto, ale i ve srovnání s DISKem jsou jeho výkony spíš ochotnické.

Inscenace je nezvyklá v tom, že jeviště je ze 2 stran obklopené hledištěm, ale funguje to. Obsahově popisuje stav i v české politice. Lze jí vytknout jen 2 věci. Některé pasáže jsou poněkud rozvláčné a postava p. Carpa příliš idealizovaná (asi aby hra nevyzněla nihilisticky). Osobně by pro mě p. Carp byl věrohodný, kdyby byl zobrazený jako D. Rath.

V inscenaci se do děje z doby před 100 lety vkládají vsuvky upozorňující na paralely se současností. Sice je to pravda, ale nejsem tak hloupý, abych na to nedokázal přijít sám. Některé pasáže jsou příliš rozvláčné a ztrácí se tak působivost děje. Na mě nejvíc zapůsobil kontrast mezi procesem a trestem pro Krügera a Kutznera.
Jako obvykle na českém divadle chyběl jakýkoli náznak snahy o správnou německou výslovnost - hlavní postava se jmenuje Krüger, ne Krieger. Reichswehr se nepřekládá, tedy pokus o puč nepotlačovala říšská obrana.

Na malém prostoru (časově i prostorově) se poutavě a přitom ne povrchně probere vícero závažných témat. Neschopnost (nejen Leni) přiznat si, že sloužila zlu. (Srv. s Traudl Jungeovou, která přiznala, že když režim prohlídla Sophie Schollová, mohla i ona.) Talk show, která opravdu jde k jádru věci a nenechá exhibovat "tázaného". (Srv. všechno od Všechnopárty po Oprah Winfrey.) Odpovědnost novinářů za to, co řeknou.
Vzhledem k hodnotovým veletočům nebylo možné věřit tomu, co Leni myslela vážně a co byla jen póza.

Výborná parodie na akční a sci-fi filmy a ani major Zeman nezůstal ušetřený. Dokonce si dělají legraci i z V. Havla. Dobré je vědět, co byly jarmilky :-)
První část nemá chybu, druhá občas ztrácí tempo.
Kouření je tentokrát opravdu součástí hry, ne reklamou na kouření.

Vlastní text je zajímavý, ale sráží ho interpretace. Za celou inscenaci účinkující neřeknou jediné slovo bez mikrofonu s kvalitou reprodukce na úrovni tranzistoráku z 80. let. Kdyby tímto "efektem" upravili některé Tchořovy repliky, umocnila by se tak jeho démoničnost. S tím se pojí i neskutečně hlasitý hudební doprovod, který je asi 100 dB nad hranicí snesitelnosti. Nechápu, co je uměleckého na tom, že doprovodný rámus pode mnou rozvibruje sedadlo. Za těchto podmínek si nejsem jistý, že A. Kalertová nezpívala z playbacku.
Kladně hodnotím, že v dnešní době neúměrného vlivu církve byla zachovaná role chlípného misionáře.