Teufel

Téma drsného tlaku na ženění a vdavky už je sice přežité a singlovství celkově už zdaleka nepředstavuje takové stigma jako v době vzniku hry, ale to vůbec neznamená, že nemá co říci. Přebásnění do češtiny je v daném případě těžké a moc nepomáhá. Hana Holišová byla skvělá a zbytek ansámblu víc než slušný. Hudba šlapala, zpívalo se kvalitně, témata byla sdělena a toho, kdo dával pozor, inscenace určitě šlehla nejedním ironickým komentářem. Muzikál to není prvoplánově líbivý, dějový ani jednoduchý a jeho plzeňská inscenace mi přijde zdařilá.

Určitě se tam najde pár dobrých nápadů, ale to neospravedlní délku ani první půlky inscenace. Nikoli nevýznamná část použitého humoru fyzicky bolí, ale publikum s ním celkem šlo.

Soustředěná, obyčejně působící ale neobyčejně zasahující inscenace. Vůbec bych nepodceňoval um, který je potřeba vynaložit, aby byla právě takováhle. Dost na ni myslím i s odstupem.

Dává smysl jít na inscenovaný koncert slovenských popových odrhovaček? K mému velkému překvapení nejen dává, ale v podání Husy na provázku to byl i nečekaně dojemný zážitek. Trochu střelený vizuál, skvostné svícení i zvuk, velmi dobré pěvecké výkony a obrazy, které jsou na jednu stranu hluboce kritické a na druhou stranu láskyplné ke Slovensku i k Čechám. Právě v tom společném tanci a bezuzdném blbnutí, jako by se nenápadněji (bez moralizace a agitky) ale o to opravdověji dalo prožít zoufalství ze slovenské současnosti. Velmi očistné.

Interpreti, skladatel a všichni, kdo se vynasnažili z velmi slabého libreta vytvořit koukatelný muzikál zaslouží veliké uznání. Kdybyste zadali umělé inteligenci, aby vám shromáždila všechna klišé na téma Židé v počátcích protektorátu a obalila je do textů, jimiž se za normalizace "překládaly" cizí písně, výsledek by byl podobný. Hloupé dialogy, bezmezná plytkost písňových textů, ze kterých když vyškrtáte rým "snů" a "dnů" bude to celé o 15 minut kratší. Díky příjemné muzice a slušné režii se v sále dá zůstat, ale udělat z tak úctyhodného a vlastně aktuálního příběhu Tlapkovou patrolu je medvědí služba.

Kafka a Bečva jdou bohužel velice dobře dohromady. 70 minut uteče jako voda. Chytré a zábavné zpracování důležitého tématu. Přijdu znova.

brutální a chvílemi naprosto k uchechtání, zlé, špinavé, lidské

Asi je logické, že mi přijde, že tuhle palbu do vlastních odskákali spíš Češi než Slováci, ale to bude zřejmě tím, že šťouchání do vlastních mýtů člověk nese hůř. Propracovaná inscenace se spoustou netuctových fórků (třeba změna krajiny mě rozplakala smíchy). Smích chvílemi trochu natrpklý, ale dobře nám tak :-)

Šikmá plocha světa, dokonalé výkony titulních představitelů, fyzično, trochu se vypráví ale hodně prožívá aniž by se tlačilo na pilu. Petr Šmíd má na pomoc stylizaci a Vojtěch Franců prostě je Simply. Mrtvoly padají, zem pohlcuje... jednou dole a jednou nahoře. Bez znalosti předlohy jsou některé části příběhu nedosloveny, ale nevadí to. Na přestávku škoda chodit a dvě hodiny utečou jako nic, hluboký dojem zůstane.

Fenomenální výkon v hlavní roli, nádherný zpěv, velmi silné pasáže. Ale ne vždy na mě všechny ty masky a metafory zřejmě dopadly, jak měly.

Levicová agitka? Ale kdeže, tahle ironická hra pálí nakonec doleva i doprava a na obou stranách si mohou zakejhat potrefené husy. Takového divadla je nám třeba jako praseti drbání. Bez poučování a patosu, ale hodně k zamyšlení.

To je tak názorné a poučné, že už to snad musejí pochopit i slušní lidé.

Sympatická inscenace, zejména Máša byla skvělá.

Některé nápady a výkony byly povedené, celkově se však inscenace spíš táhne a nepomáhají. Až na nablblé texty písní ale celkový tvar neuráží.

Jak může obyčejný lidský soucit lapit člověka a čím dál těsněji ho obtáčet, to je vlastně stále aktuální téma. První půle se mi ale hodně táhla, vlastně se mi nepodařilo si najít k postavám vztah. Zůstalo to všechno tak nějak "jenom jako", jako trochu odtržená historka z dávných časů.

Rozverná věc se spoustou drobných gagů. S nasazením, skvělou muzikou a neuvěřitelně dobrou náladou. Všichni zúčastnění umí v nejlepším slova smyslu nekomplikovaně potěšit a pobavit, což má rozhodně svoji cenu.

Kamera a projekce jako dokonale organický prvek, to se tedy povede málokdy a tady to fungovalo na výbornou. Jsem dítě, úplně jsem v tom zmizel a šel s tím celou dobu. Krásně odvyprávěný příběh.

Celkový smysl mi utekl, ale ten proces byl hodně fascinující.

Na začátku mi trochu trvalo, než mi docvaklo oč přesně jde. Celkově je to však obrovsky silná inscenace. Jana Plodková úžasná.

Krásně švihlá záležitost. Lední revue bez ledu. Jako by se Hry bez hranic protnuly s barokní operou a antikou a zaklaply do sebe jako v posledku poměrně syrový obraz současného společenského stavu. Bavil jsem se od začátku do konce a místy měl problém usledovat všechny ty absurdní detaily.

Herecké výkony vlastně super a určitě by byly ještě lepší, kdyby je bylo víc oč opřít, kdyby se dalo vžít do postav. Na to byly ale moc zastřené, moc nekonkrétní, jaksi tajuplně podivné. Leccos nám o sobě řeknou, leccos se na nich i v průběhu času změní, ale potřebovaly by ještě zaostřit, aby opravdu probudily emoce.

Herecky velmi sympatické, nekomplikované, lehké. Text hry asi nenabízí víc, než bylo možné na prknech vidět... inscenačně je to myslím dost zdařilá věc. Příjemná oddychovka, řeklo by se.

Zlatého draka chcete vidět. Kvůli tomu s jakou samozřejmostí podává velmi silná témata, kvůli atmosféře, kterou vytváří kolektivní herecký výkon. Kvůli propojení aktuálnosti, humoru, magičnosti a určité tísně a stesku. Kvůli tomu způsobu vyprávění.

Hlavní otázkou je, proč vlastně dnes takovouhle látku dělat, má dnešku co říct? Tak jak je podaná v této inscenaci podle mého názoru nemá. Jakub Svojanovský zapáleného snílka začne tak, že mu to hned uvěříte, ale z té polohy už se nepokusí vybočit, snad ani není kam. Zuzana Černá je prostě Nastěnka od začátku do konce. Text je barvotisk, režie a herectví tomu vychází úplně vážně vstříc a výsledek je tím pádem placatý. Divadelní obdoba něžně kýčovitého obrázku z obchůdku s levandulí.