TheOne

Pokud šlo o intenzivní zážitek a možná i trochu poznání sebe sama, odnesla jsem si 100 %. Pokud šlo o příběh a obsah, jsem tak na 50 %.

Když jsem vešla do prostoru, říkala jsem si, že nemám možnost zachytit celý příběh. Na imerzivních inscenacích jsem byla několikrát, ale tady byl takový zmatek, že jsem si říkala - to nedám. Nakonec jsem příběh zachytila asi nejlépe ze všech inscenací tohoto typu, na kterých jsem kdy byla a velmi mě to pohltilo. Atmosféra byla uvolněná, skoro intimní. Potkala jsem dost natěsno všechny ty typy lidí a příběhy, kterým se chcete v klubu spíš vyhnout.

Odcházela jsem mnohem spokojenější než z jiných akrobatických show cirkusového typu. Protože tady jsem byla schopná zachytit význam, který byl slibovaný v anotaci. Obvykle mi připadají anotace k těmto typům představení těžce filosofické a nakonec vidím dechberoucí show bez hlubšího kontextu. Tady byl kontext patrný naprosto. Podivuji se, že někdo nepochopil, proč by měla být queer postava jedním z "cizinců". Nic jasnějšího už být nemůže. Spoře oděné postavy byly působivé - krásné tělo v náročném pohybu, no kdo tohle má? :)

Velmi jsem ocenila jednoduchou, ale velice funkční scénografii. Ovšem měla jsem potíž se scénářem. Představení je poměrně dlouhé, ovšem dialogy se mi místy zdály vyprázdněné, někdy dokonce opakující se a nevedoucí nikam. Samozřejmě v rámci přesvědčování studenta k součinnosti, který k ní není ochoten a vyjádření patřičné frustrace se to nabízí, ale co je moc, to je moc. Kdybych mohla, dialogy seškrtám na polovinu a nahradím neverbálními projevy. Ale já jsem pouhý červ, pouhý divák. :) Jan Dlouhý v hlavní roli vynikající a typově skvěle se hodící.

Byla jsem naprosto nadšená z promyšlené a funkční scénografie. Když měla být působivá a krásná, byla. Když měla být sněhově čistá, byla. Když měla být vtipná, byla. Když měla být frustrující a nechutně špinavá, byla. Když měla poskytovat bezpečí, soukromí, poskytovala ho. Když měla být zázemím - byla. A přitom - stále vypadala stejně. :) Zasmála jsem se, poplakala, zamyslela jsem se a v šoku jsem byla taky. Herci vynikající. Nerušilo mě vůbec nic. Co více si přát?

Nebudu teď komentovat výkony tanečníků, které byly nádherné na pohled a fyzicky evidentně velice náročné. Když se ale podíváte na popis inscenace, přečtete si zajímavý až filosofický popis. Videoupoutávka je minimalistická. A když jsem byla na místě, bylo pro mě velmi těžké tam najít a zachytit význam a obsah. Možná to je mou diváckou neschopností, ale obvykle tenhle problém nemívám. Takže jsem nepochybně přišla o velkou část.

Mlčenlivé, zato velmi větrné představení.

Důkaz o tom, že snaha o popularizaci je v podání ND poněkud kostnatá a nehodící se mezi zlaté sloupy - herci jsou možná kvůli nim ve svých projevech zbytečně horliví.

Samozřejmě opět nechyběla svlíkačka. Snad poprvé se to do představení opravdu hodilo.

A pak že alternativní scéna nemůže dojmout. Podařilo se jim to dokonce dvakrát!

Ty, kdo nemáš rád činohru - hoď si krabicí! - Aneb první alterna: ROCKETS AND BOMBS - IDENTITY SERIES, která ve mně nevzbudila žádnou emoci. Bohužel. :-( (Teda až na strach o jednoho herce.)

Vynikající. Zvlášť, když je divák knihovník. :-)

Kombinace Ivy Janžurové a Kryštofa Hádka je minimálně legrační, zvlášť když Iva nečekaně nechá Kryštofa na jevišti úplně samotného - 13.9.2017 :-)

Jestliže je člověk malý v základních morálních principech, pak jeho charakter nevyhnutelně selhává v těch vyšších, ba dokonce působí směšně a drze. Nemůže tak za takové své mimořádné projevy očekávat uznání a vděk, natožpak se jimi hájit před soudem o lidství. Problém charakterní malosti je totiž ten, že ačkoliv je dobrý charakter to jediné co máme, pak upnout se pouze na něj, znamená být menší než kdy předtím, neboť pochybnosti o vlastním charakteru předpokládají schopnost dále ho rozvíjet.

Úplně skvělá Martina Krátká!

Ačkoliv se Divadla v Dlouhé vyloženě bojím, tohle mě bavilo.

Krásně zpracované Utrpení mladého Werthera v D21! Po shlédnutí toho představení jsem si uvědomila, že od té doby co jsem to v šestnácti četla, se změnila jedna věc: soucit už mám úplně s jinými postavami.