Vladimír Rogalewicz

Staří dobří B&L. Velmi hravé, působivé. Tentokrát chci zdůraznit úžasné vytváření nálady a atmosféry a její změny během okamžiku s minimálními prostředky. A jako vždy nás nechají nahlédnout do své kuchyně. Je radost to vše sledovat.

Poctivě a kvalitně připravená a provedená klasická inscenace Racka, kde nebylo nic zvláštního (snad jen půvab Niny Zarečné). (Záznam ze streamu.)

Povedené představení. V první polovině vadí schválnosti v kostýmech a občasné přílišné groteskní přehrávání. Druhá polovina - po zcivilnění - je výrazně lepší.

Vše už za mne napsala Tereza Szkatulová.
Snad bych jen chtěl výslovně podtrhnout úžasnou scénu.

Duševně rozervané, zdlouhavé a "rozmazané" jako všechny Páclovy režie, avšak výsledek je pouhá ilustrace, ani jedna postava nedokáže přesvědčit, že to skutečně prožívá, tady a teď. Scéna jakoby z úplně jiné hry, a navíc nenápaditá a nepodporující hereckou akci. V řadě inscenací Racka, které jsem viděl, ta nejnudnější. (online premiéra v červnu 2021)

Tak tohle se nepovedlo. Ten muzikál zjevně vznikl bez špetky inspirace, jen pro odškrtnutí další položky na seznamu. Nepůvodní, ničím nepřekvapivý, stokrát vyvařený čajíček. Ani inscenace tomu nepomohla - je to spíš kýč než umění (i když se Vinnetou a Nšoči snažili). (Záznam ze streamu, 18.5.2020)

Představení pro staromilce. Páclovy postavy jsou nereálně, všechny jsou spíš mlhavé, snové - a ano, pohádkové, ale já bych tam raději viděl současné postavy z masa a kostí. K jejich neuchopitelnosti přispívají nepovedené kostýmy, které jakoby patřily do nějakého slovenského amatérského lidoveckého souboru. Myslím, že by to má vnoučata nezaujalo. Naopak představení silně posiluje využití Sukovy scénické hudby, prvky melodramatu a bezchybný výkon orchestru opery DJKT pod vedením pana Petrdlíka. Tak spíše 65 %.

Pustá groteska. Je to právoplatný výklad, jen já s ním mám problémy. Jak Kačerova inscenace v Činoherním klubu, tak Léblova v Divadle Na zábradlí byly mnohem silnější. Pokud však přistoupíte na Františákovo vidění, není už co kritizovat: herci jsou znamenití, kostýmy a hudba dobře dokreslují inscenaci, živá hudba v podání herců nemá chybu. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.2.2014)

Inscenace pravděpodobně mnohem více rezonuje v domácí Ostravě, kde si publikum dobře pamatuje Josefa Janíka, na jehož počest celé představení vzniklo. V Praze, kde se jedná o neznámou historii, bylo mnohem těžší ponořit se do představení. Rozjezd byl mimořádně nudný a zdlouhavý, ale od poloviny (rozhovor redaktorky s režisérem), to byla parádní jízda. (Švandovo divadlo, Praha, 10.4.2024)

Velmi slušně provedená inscenace ze strany herců (s výjimkou D.H.) i režie. Není však jasné, proč se vůbec tento kus v dnešní době hraje. Řeší nezajímavé problémy, působí fádně a závěr přináší pouze nudné monology bez jakékoli katarze. Portrét rodiny velkokapitalisty jak vystřižený z učebnice marxismu. Přehrávání Dagmar Havlové k nevydržení.

Skvělý kolektivní výkon slibného souboru DpP. Tak si představuju velice dobrý standard pražských divadel.

Hold patří především Miroslavu Krobotovi. Jeho dramatizace je mimořádně životná a nestárnoucí (již třetí inscenace v Praze, každá jiná a všechny skvělé). V Celetné se jedná o úchvatnou kolektivní hereckou inscenaci, kterou skvělá (i když minimalistická, jak zde někdo uvedl) scéna i zdařilé kostýmy posouvají do současnosti. Opravdu mimořádné představení.

Pozitivní překvapení. Všechny složky jsou v rovnováze - úprava textu, režie, lighting, hudba, výprava, herecké provedení. Mimořádně poetické představení.

Generační výpověď. Punk. Přitom tam nic ze Shakespeara nechybělo. Skvělí Tereza Marečková a Zdeněk Piškula a také Jiří Štrébl. Mimořádně fyzicky náročné divadlo zvládl mladý soubor MDP výborně. (Skvělá režie Michala Dočekala; pro mě milé překvapení, že M.D. udělal takto mladé generační představení.)