Facka

Inscenace, kterou nedostanete z hlavy. Nešťastný, v důsledku fatální okamžik je podán a rozebírán bez dokudramatického narativu, spíše, jak je pro Havelkovu tvorbu typické, v časových smyčkách a fokusem na situační momenty se skládají události. Divadelní drobnohled vydá téma těkavosti xenofobie (která nemá důvod) v nervózní společnosti. Následují emocionálně intenzivní obrazy snímající rodinu oběti i oči nešťastného útočníka. Herecký vklad do této práce je mimořádný a v typologiích přesný. Závěr „kýč jak bič“ vnímám jako katarzní opojnou tečku, která zůstává v logice odprezentované cesty překlenující bolest až k oslavě věčného dědova života.

Emocionálně nebývale silná divadelní "rekonstrukce" skutečného případu, který během třiceti sekund obrátil vzhůru nohama život aktérům pouliční potyčky a jejich nejbližším. Neomalená homofobní slovní inzultace, pár facek, nešťastný náraz ramenem a nic už nikdy nebude jako dřív... Jiří Havelka modeluje scénosled událostí s důrazem na autenticitu a vývojový oblouk, od vršících se absurdností po katarzi skrze nečekanou formu odpuštění a smíření. Empatický herecký vklad všech a skvěle sladěné akce technického ansámblu, který pečlivě pracuje s ruchy, zvukem, projekcemi i live cinema snímáním, oživuje vše atmosférou zintenzivňující divácký zážitek.

Výborné zdokumentování jedné dosti nešťastné a tragické události. Dobře uchopené jednotlivé postavy s velmi uvěřitelným vyobrazením jejich pohledů a postojů. Zdařilá práce se scénou, projekcemi a live cinema momenty. Od začátku se daří diváka vtáhnout do děje a následně nadále stupňovat intenzitu prožitku. Skvěle vystavěnou atmosféru podtrhává povedená hudba a umocňují herecké výkony všech aktérů. Za vyzdvihnutí stojí hlavně B. Lukešová a L. Krobotová. Výtečně pojatý závěr pak jen umocní celkový prožitek. Silné a citlivé. 85%