Richard III.

Text Shakespearovy tragédie byl pro inscenaci režisérské dvojice SKUTR výrazně zkrácen, čímž dostalo drama komornější a civilnější podobu. Herci mohli místo dominantního slova přispívat gesty, pohybem, do situací se mezi řádky vkrádaly rozličné významy. Ke slovu se dostal i humor, s nímž si dejvický soubor obecně rozumí. Neoriginální nápad s Richardovým přisvojováním oděvů či „doplňků“ obětí naštěstí vyvážily jiné, o poznání objevnější postupy. Přesto inscenaci schází výraznější výpovědní hodnota a těžko se v ní hledá spojitost s přítomností. Podobně jako hudba a scénografie je především líbivá a efektní, ale myšlenkově zavání povrchností.

--- Se sekáčkem na jatka --- (více v článku na blogu)

Ve stísněném prostoru jeviště Dejvického divadla se odehrává historické drama o mnoha postavách. V režii SKUTRu několik herců hraje vícero rolí, až z toho divákovi přechází zrak. Ono to nevadí, stejně všichni umřou. Scéna je jednoduchá, bílé stěny s černými cákanci. Na čumák postavená koňská hlava byla podle mě dost zbytečná, zvláště pak, když překážela hercům v pohybu. V daném černohumorném kontextu je Richardův sekáček až roztomilý, zvláště když je používán jako zrcátko nebo jako hřeben pana Kopfrkinga. Zdánlivě nenápadné kostýmy Simony Rybákové jsou velmi dobře propracované a nebojím se říci, krásné.

Výrazná hudební a v tomto případě zejména výtvarná stylizace, společně se zkráceními a zjednodušeními textu, jak je již v případě SKUTRu obvyklé, mají své nezastupitelné místo i v inscenaci Richarda III. Jejich (SKUTRů) režijní styl si navíc s Dejvickým divadlem skutečně sedl. Inscenace je tak plná symbolů a režijních nápadů (svlékání a oblékání kostýmů, šípy, sekáček atp.), objevuje se zcizení typické pro Dejvice a stejně tak výrazné herecké výkony. Za mě nejvýraznější Lukáše Příkazského, Václava Neužila, Tomáše Havlínka a všech čtyř dam.

75 %. Imaginativnost obrazu a síla akce a slov ve vyváženém poměru, vše srozumitelně funguje od prvních replik po závěrečné Richardovy snové běsy před posledním kláním. Lehká ironie a nadsázka zde účinně shazují zákeřné, plíživé a úlisné zlo tak, aby poměrně zřetelně vyzněla především komičnost nesmyslné honby za mocenským vzestupem. Lhostejno, zda při tom její strůjce třímá v ruce sofistikovanou zbraň nebo řeznický sekáček, sekáče to z něj rozhodně neudělá. A i zištní nohsledi pocítí nakonec svůj pád.

Dobře zpracovaná klasika s řadou výtečných scén a obrazů, které dokáží strhnout a silně zasáhnout. Od samého začátku inscenace dokáže zaujmout a nikterak v tom nepoleví prakticky až do konce. Napomáhají tomu i za mě výborné kostýmy a též zvolená dokreslující hudba. Líbili se mi i některé scénické prvky jako odcházení zemřelých a využití trofejí z nich či symbolika šípů. Po herecké stránce neuvěřitelně dobře sladěno a rozhodně potlesk pro všechny. Mile rád však vyzdvihnu L. Příkazkého, M. Issovou, V. Neužila, D. Barešovou a V. Polívku. Další inscenace ve zdejším repertoáru, jenž stojí jistě za vidění. 75%