Proces

Představení oproti Kafkově předloze akcentuje K.-ho vzdor a nesmíření se se svou vinou namísto vylíčení absurdity instituce zvané Svět. V mnohých pasážích jsem si také připadal spíše jako v odsouzenec v čekárně, ale inscenace nakonec dokázala vyeskalovat do vynikajícího odsouzení všech nereflektivních životních postojů a zanechala ve mně skvělý dojem.

Absurdní fantasmagorický svět Kafkova Procesu, přenesený na jeviště v nové dramatizaci románu režisérem inscenace J. Holcem. Působivá scénografie a výprava, počínaje originální částečně průhlednou oponou. Minimalistická bílá scéna oživovaná záblesky barevných světel v kontrastu s černými kostýmy herců. Výrazné expresionistické líčení postav a především Josefa K., který se marně vzpírá pro něj nepochopitelnému obvinění. Moderní postupy s využitím mikrofónů a snímání pohyblivou kamerou na scéně. To vše ale uměřeně bez samoúčelných efektů. Moderní divadlo svědčící o vysoké kvalitě celého tvůrčího kolektivu ostravského divadla.

Sdílím výhrady Jana Pařízka, přes povedený vizuál a hudbu jsem bohužel viděl mimořádně nudné představení, potácející se od jednoho uspávacího monologu ke druhému. Oproti ústeckému Čarodějovu učni jsem se tentokrát s režijním (a asi i dramatizačním) pojetím Jana Holce vůbec nepotkal.

Zajímavá scénografie, která umocnila odlidštěnou a absurdní atmosféru. Stejně tak hudba. Zatím nejlepší výkon Jáchyma Kučery, jaký jsem v DPB viděl. Proces jsem vícekrát četl, poslouchal výborné rozhlasové zpracování, viděl film od O. Wellese, takže jsem šel na divadelní zpracování trochu s obavami. A byl jsem pozitivně překvapen.

S příběhem jsem se setkala poprvé, knižní předlohu jsem nečetla, tudíž jsem byla zvědavá na tuto činohru. Ačkoliv byl text občas maličko náročný, herci se s ním poprali skvěle. Od začátku mě děj chytl a nepustil až do konce. Moc se mi líbilo využití rekvizit, především kamery. Obrovský klobouk dolů před Jáchymem Kučerou, který předvedl výborný výkon. Moc se mi líbila také Kateřina Krejčí. Všichni ostatní herci byli rovněž moc dobří.

Představení oproti Kafkově předloze akcentuje K.-ho vzdor a nesmíření se se svou vinou namísto vylíčení absurdity instituce zvané Svět. V mnohých pasážích jsem si také připadal spíše jako v odsouzenec v čekárně, ale inscenace nakonec dokázala vyeskalovat do vynikajícího odsouzení všech nereflektivních životních postojů a zanechala ve mně skvělý dojem.

Absurdní fantasmagorický svět Kafkova Procesu, přenesený na jeviště v nové dramatizaci románu režisérem inscenace J. Holcem. Působivá scénografie a výprava, počínaje originální částečně průhlednou oponou. Minimalistická bílá scéna oživovaná záblesky barevných světel v kontrastu s černými kostýmy herců. Výrazné expresionistické líčení postav a především Josefa K., který se marně vzpírá pro něj nepochopitelnému obvinění. Moderní postupy s využitím mikrofónů a snímání pohyblivou kamerou na scéně. To vše ale uměřeně bez samoúčelných efektů. Moderní divadlo svědčící o vysoké kvalitě celého tvůrčího kolektivu ostravského divadla.

Sdílím výhrady Jana Pařízka, přes povedený vizuál a hudbu jsem bohužel viděl mimořádně nudné představení, potácející se od jednoho uspávacího monologu ke druhému. Oproti ústeckému Čarodějovu učni jsem se tentokrát s režijním (a asi i dramatizačním) pojetím Jana Holce vůbec nepotkal.

Zajímavá scénografie, která umocnila odlidštěnou a absurdní atmosféru. Stejně tak hudba. Zatím nejlepší výkon Jáchyma Kučery, jaký jsem v DPB viděl. Proces jsem vícekrát četl, poslouchal výborné rozhlasové zpracování, viděl film od O. Wellese, takže jsem šel na divadelní zpracování trochu s obavami. A byl jsem pozitivně překvapen.

S příběhem jsem se setkala poprvé, knižní předlohu jsem nečetla, tudíž jsem byla zvědavá na tuto činohru. Ačkoliv byl text občas maličko náročný, herci se s ním poprali skvěle. Od začátku mě děj chytl a nepustil až do konce. Moc se mi líbilo využití rekvizit, především kamery. Obrovský klobouk dolů před Jáchymem Kučerou, který předvedl výborný výkon. Moc se mi líbila také Kateřina Krejčí. Všichni ostatní herci byli rovněž moc dobří.

Sdílím výhrady Jana Pařízka, přes povedený vizuál a hudbu jsem bohužel viděl mimořádně nudné představení, potácející se od jednoho uspávacího monologu ke druhému. Oproti ústeckému Čarodějovu učni jsem se tentokrát s režijním (a asi i dramatizačním) pojetím Jana Holce vůbec nepotkal.

Představení oproti Kafkově předloze akcentuje K.-ho vzdor a nesmíření se se svou vinou namísto vylíčení absurdity instituce zvané Svět. V mnohých pasážích jsem si také připadal spíše jako v odsouzenec v čekárně, ale inscenace nakonec dokázala vyeskalovat do vynikajícího odsouzení všech nereflektivních životních postojů a zanechala ve mně skvělý dojem.

Absurdní fantasmagorický svět Kafkova Procesu, přenesený na jeviště v nové dramatizaci románu režisérem inscenace J. Holcem. Působivá scénografie a výprava, počínaje originální částečně průhlednou oponou. Minimalistická bílá scéna oživovaná záblesky barevných světel v kontrastu s černými kostýmy herců. Výrazné expresionistické líčení postav a především Josefa K., který se marně vzpírá pro něj nepochopitelnému obvinění. Moderní postupy s využitím mikrofónů a snímání pohyblivou kamerou na scéně. To vše ale uměřeně bez samoúčelných efektů. Moderní divadlo svědčící o vysoké kvalitě celého tvůrčího kolektivu ostravského divadla.

S příběhem jsem se setkala poprvé, knižní předlohu jsem nečetla, tudíž jsem byla zvědavá na tuto činohru. Ačkoliv byl text občas maličko náročný, herci se s ním poprali skvěle. Od začátku mě děj chytl a nepustil až do konce. Moc se mi líbilo využití rekvizit, především kamery. Obrovský klobouk dolů před Jáchymem Kučerou, který předvedl výborný výkon. Moc se mi líbila také Kateřina Krejčí. Všichni ostatní herci byli rovněž moc dobří.

Zajímavá scénografie, která umocnila odlidštěnou a absurdní atmosféru. Stejně tak hudba. Zatím nejlepší výkon Jáchyma Kučery, jaký jsem v DPB viděl. Proces jsem vícekrát četl, poslouchal výborné rozhlasové zpracování, viděl film od O. Wellese, takže jsem šel na divadelní zpracování trochu s obavami. A byl jsem pozitivně překvapen.