PRAHA
aktuální festivalyDivadlo v Dlouhé
<< Vegetariánka
Ödon von Horváth, Ivan Buraj
Zlaté město
Premiéra: 15.11.2025
Překlad: Jiří Stach, Valeria Sochorovská. Dramaturgie: Tereza Marečková. Scéna: Matěj Sýkora. Kostýmy: Katarína Hollá. Hudba: Jakub Kudláč a citace. Choreografie: Markéta Vajdová. Režie: Ivan Buraj.
Kristýna Jedličková, Veronika Lazorčáková, Magdalena Zimová, Pavel Neškudla, Pavel Tesař, Matyáš Řezníček, Jan Staněk, Samuel Toman, Jan Vondráček, Martin Matejka, Miroslav Zavičár, Klára Oltová, Marie Turková, Eva Hacurová, Tomáš Turek, Jan Sklenář, Martina Vašáková, Slávek Brabec, Emílie Páclová / Josefína Jirsová, Alice Silná / Anna Benháková / Michaela Dzurovčínová / Simona Dejmková, Zuzana Kolomazníková...
Prolnutí dvou her dramatika z meziválečné éry Ödöna von Horvátha „Povídky z Vídeňského lesa“ a „Víra, naděje, láska“. Příběh dvou mladých žen toužících po budoucnosti ve světě, který se vrací do starých zlatých časů. Píše se rok 2039. Po válkách se svět pokouší vrátit se do starých zlatých časů. Lidé mění svůj jazyk, gesta i oblékání podle představ o době, kdy svět byl ještě normální. Ideálem se stala Vídeň před sto lety. Pěstuje se sousedství, vzkvétají řemesla, procházky a dostihy. Muži chrání ženy. Rodina prožívá zlatý věk. Každý zná svoje místo. Najdou Marianna a Alžběta pravou lásku a odpuštění? Najdou ve Zlatém městě svůj pravý život...?
2:40
Hodnocení inscenace
Redakce
56 %
Uživatelé
62 %
62391000
Hodnocení redakce
Kateřina Vodáková 50 %
Pavel Širmer 50 %
Iva Bryndová 50 %
Jan Pařízek 70 %
Michal Novák 60 %
Kateřina Vodáková 50 %
Pavel Širmer 50 %
Iva Bryndová 50 %
Jan Pařízek 70 %
Michal Novák 60 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
| 25.5. | Po | 19:00 | beseda; poslední uvedení v sezoně; novinka sezony; English surtitles; 18:15 dramaturgický úvod | vstupenky |
| ||||||||||||
Recenze / blogy
Pro přidání vlastního článku do blogu se musíte přihlásit.
Externí recenze / blogy (odkazy na články mimo portál i-divadlo.cz)
(21.11.2025, Marie Reslová)Fotografie
autor (vlastník) fotografií:
Pozn.: Galerii vybraných fotografií zařazujeme výhradně u inscenací doporučovaných redakcí, resp. členy redakce.
Hodnocení (42)
HODNOCENÍ REDAKCE
Kateřina Vodáková 50 %
7.3.2026 | 104 hodnocení
45 %. Zlaté město bohužel nedosahuje plného vyznění, které by příběh i herci mohli nabídnout. Překombinované vizuální prvky a nadbytečné live cinema místy působí neúčelně a stopáž se vleče. Herci předvádějí silné výkony a některé momenty opravdu zaujmou – zejména v bytě V. Lazorčáková s M. Řezníčkem. Přesto hra nedokáže úplně vtáhnout diváka do světa, který staví. Tempo a smysl některých situací zůstávají nejasné a celkový dojem je unavený. Titul nenaplnil svůj potenciál, který jsem očekávala od režie I. Buraje. Odcházela jsem s pocitem, že zlato města se nakonec jen mihlo a neuchytilo. Rozplynulo se dřív, než mělo šanci skutečně zaskvít.
Pavel Širmer 50 %
25.11.2025 | 2196 hodnocení
+ souhlasím
Režisér I. Buraj spojil dvě hry Ö. von Horvátha a zároveň se pokusil situováním do roku 2039 o vytržení z konkrétní doby. K tomu vedl herce ke stylizaci a kombinování různých přístupů, s nimiž se někdy dále nepracovalo a objevovaly se jednorázově. Je těžké hledat spojnice mezi nadsazenými scénami a realističtějším ztvárněním s častým užíváním live cinema, zmíněné časové „posuny“ vnesly ještě větší chaos. Smysluplné nápady se ocitly v promyšlené, ale nešťastně překombinované koncepci.
Iva Bryndová 50 %
22.11.2025 | 776 hodnocení
+ souhlasím
55% - Ve výrazné výtvarné a místy i pohybové a herecké stylizaci spojuje Ivan Buraj dvě Horváthova dramata a jejich postavy (proč?) do svého jednoho dystopického světa tušeného na pozadí. Standardně využívá konceptu live cinema, který mu pomáhá zdůraznit některé hyperrealistické momenty ve scénách, jež z manýry nechává odehrávat mimo zrak diváků, i výrazné expresivity. Zatímco v první části se ještě daří skloubit všechny prvky do snad roztodivného, ale stále víceméně zajímavého a slibného celku, ta druhá dodává nejbanálnější a nejprvoplánovitější závěr, jaký si možno představit, který navíc celý koncept propojení obou děl nedokázal obhájit.
Jan Pařízek 70 %
20.11.2025 | 1018 hodnocení
+ souhlasím
Inscenace co rozhodně zanechá dojem, byť věřím, že mnohdy nemálo rozporuplný. Na jedné straně taková trochu absurdní groteska v jednom bizarním světě připomínající Vídeň přelomu minulého století. Na straně druhé skvěle vykreslené charaktery a znamenitá atmosféra, jenž dokáže naplno vtáhnout a udržet pozornost. Nemohu sice říct, že by mě to nějak silněji zasáhlo a našel jsem v tom něco nečekaného, přesto je to dílo co mi zůstane v hlavě. Co si zaslouží pochválit je výtečná práce s kamerou a okamžitou projekcí obrazu. Též kvalitní herecké výkony celého souboru, vynikající především ústřední dvojice K. Jedličková a V. Lazorčáková. 65%
Michal Novák 60 %
19.11.2025 | 1247 hodnocení
+ souhlasím
Převyprávění kánonické hry „Víra, naděje, láska“ a před tím výjevy z „Povídek z Vídeňského lesa“ klasika meziválečné éry posloužily tvůrcům z Dlouhé k vytvoření velkoformátového kaleidoskopu. Třeba o tom, jak pod povrchem idylické společnosti začíná probublávat hnědé myšlení. Potud je dramaturgická volba signifikantní trefou. Vstupní rozkošná dobová hyperstylizace se postupně vytratí, míříme k individuálním situacím a sociálně-psychologickému dramatu. V plynutí témata procházejí spíše jen na pozadí, řada herců v této celosouborovce nemá moc co hrát a pak už je jen soustředění na live cinema (působivé detaily, ale ta haprující synchronizace…).
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
TomAka 100 %
31.3.2026 | 55 hodnocení
+ souhlasím
Nesmírně ambiciózní představení. Ivan Buraj se jako umělecký šéf očividně chtěl uvést velkým gestem. Jak naznačuje mé hodnocení, podle mne se mu to podařilo. Představení je mimořádně originální, plné nápadů a kulturních narážek. Až natolik, že je někdy těžké všechno usledovat. Tím si vysvětluji zdejší nízké hodnocení. Přitom komické drama má velkou sílu a herci jsou skvělí (přičemž někteří musí, díky nezvyklé koncepci rozsynchronizovaného kina na divadle, kombinovat divadelní a filmové herectví). Třeba pimprlová herecká kreace Jana Vondráčka v úvodní části představení je obdivuhodná a úžasně dotažená do detailu.
Vladimír Rogalewicz 20 %
30.3.2026 | 917 hodnocení
+ souhlasím
První část do přestávky trvá přes 90 minut, druhá po přestávce 45 minut. Začátek je slibný, velice pomalu budovaná atmosféra předválečné Vídně. Nicméně nejpozději po 60 minutách začíná být inscenace nudná a mnoho událostí na jevišti jsem nechápal. Nebyl jsem si jist, jestli už inscenace přepnula do druhé hry (Víra, naděje, láska) a nenacházel jsem smysl ani ve spojení s předchozím dějem, ani samostatně. To se ještě prohloubilo po přestávce, kdy podle titulků skutečně přišla druhá hra. Celá část po přestávce byla nepochopitelná, zmatená a uřvaná. Kvůli kontroverznímu ztvárnění zde nikdo nechválí scénu, ta byla krásná, propracovaná a funkční.
Tommyg 60 %
15.3.2026 | 23 hodnocení
+ souhlasím
Tak, jak se postupně rozpadají ideály postav v této hře, tak se i v ní postupně divák ztrácí. Občas jsem se přistihl, že se místo ději věnuji efektům. Projekce live cinema tady bere diváka o to víc, o co víc je "imersivní" - kamery se pohybují po podiu, koukáme do zákulisí a za kulisy s pečlivě zvolenou kompozicí a filmovou kvalitou. Postava se ve hře kouká na živou projekci a boří až jakousi 5. zeď. Celkově jsem z toho měl úplně nový, nepopsaný pocit. Ale ne ve zlém. Možná budu hodnotit výš, až si přečtu Horvátha a zkouknu inscenaci znovu. Výkony, scéna, světla na vysoké úrovni Dlouhé.
Jaroslavz 70 %
16.1.2026 | 119 hodnocení
+ souhlasím
Určitě stojí za zhlédnutí, i když poněkud dlouhé, i když poněkud nevyvážené, i když trochu vadí nedůsledná pohybová stylizace. Herecky zajímavé dvojice Lazorčáková se Řezníčkem a Jedličková se Staňkem. Chtělo to asi pevnější dramaturgickou ruku.
Frankovka 80 %
10.1.2026 | 334 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Užíval jsem si herecké umění tzv. Starých bardů DvD a to byl vlastně i důvod proč jsem na tuto hru šel. A byli opět úžasní.
Jerman 60 %
15.12.2025 | 197 hodnocení
+ souhlasím
Zlaté město je zahajovací inscenací, kterým vstoupilo do této sezony nové umělecké vedení Divadla. Režisér I. Buraj ambiciozním propojením dvou her vytvořil "velkopředstavení" pro celý soubor divadla (plus několik posil) s četnými filmovými projekcemi (live cinema s dvěma kameramany na scéně). Jedná se o sled sofistikovaně zaranžovaných scén, kde herci především plní režisérovo zadání, a pro vlastní hraní moc prostoru nemají. Burajův nápad s přenesením hry do blízké budoucnosti, kdy všichni se chtějí chovat stylem meziválečné Vidně nefunguje. Ukřičený závěr je dost nepovedený. Snad v průběhu repríz s tím tvůrci ještě budou moci něco udělat.
Národosolsobě 50 %
15.12.2025 | 368 hodnocení
+ souhlasím
za mě fungují v podstatě jen live-cinema pasáže
Braddy 50 %
13.12.2025 | 388 hodnocení
+ souhlasím
Na začátku když se hra celkem vtipně rozjíždí jako retro automaton, jsem si to docela příjemně užíval. Pak se ale děj stává čím dál méně srozumitelnějším a po pauze už jsem se ztratil úplně. Nedokázal jsem se asi správně naladit na vlnu představení. Možná to bylo i těmi dvěma různými příběhy. Za zmínku stojí výkony Kristýny Jedličkové a Veroniky Lazorčákové. Matyáš Řezníček také potěšil v roli zbabělého policajta.
Suzana 50 %
13.12.2025 | 385 hodnocení
+ souhlasím
herci výborní, kameramani pohotoví, ale co tím chtěl básník říci dnešku, mi uniklo. Snímání viděného jevištního dění a jeho střihovou prezentaci beru jako nepříjemný manipulativní prostředek.
Jakub Vladimír 70 %
27.11.2025 | 87 hodnocení
+ souhlasím
75%
Výborně zrežírovaná inscenace, ať už jde o stylizované herectví (které se tedy ne vždy povede ale převážně ano), nebo jedno z nejlepších využití live cinema, které jsem kdy viděl a s tím spojenou působivou scénografií interiéru, se setkává s na mě až moc složitým, až nepochopitelným textem, se kterým si rady nebude vědět ani zkušenější divák. Mám z toho vlastně hodně podobný pocit jako z Plechové bubínku v Dnz, akorát zde vnímám zručnější režíjní práci a větší vztah herců k inscenaci. Tedy dobře se na to kouká a divák se ani chvíli nenudí, ale ve finále z toho vlastně moc moudrý není.
Výborně zrežírovaná inscenace, ať už jde o stylizované herectví (které se tedy ne vždy povede ale převážně ano), nebo jedno z nejlepších využití live cinema, které jsem kdy viděl a s tím spojenou působivou scénografií interiéru, se setkává s na mě až moc složitým, až nepochopitelným textem, se kterým si rady nebude vědět ani zkušenější divák. Mám z toho vlastně hodně podobný pocit jako z Plechové bubínku v Dnz, akorát zde vnímám zručnější režíjní práci a větší vztah herců k inscenaci. Tedy dobře se na to kouká a divák se ani chvíli nenudí, ale ve finále z toho vlastně moc moudrý není.
Birter 50 %
21.11.2025 | 232 hodnocení
+ souhlasím
(+2)
Apelativní divadlo mě rozhodně zajímá, ale i od něj očekávám formální a obsahovou hloubku. A ta mi v inscenaci Zlaté město chyběla. Technicky jde o velice pěkné představení, herecké výkony jsou velmi nadsazené a třeba Veronika Lazorčáková nebo Tomáš Turek se tohoto úkolu zhostili skvěle. Atmosféra noční dystopické Vídně rovněž není k zahození. Jinak jde však o inscenaci plnou naprosto triviálních myšlenek a otravné doslovnosti. I groteskní satira tohoto typu má chtít nabídnout víc.
Jan Vorlíček 50 %
21.11.2025 | 187 hodnocení
+ souhlasím
Nemohu říci, že i v první polovině nebyly scény, kdy se ve mně trochu vařila krev, ale na přestávku jsem odcházel nadšený z toho, jak se celému souboru díky režijní koncepci podařilo k divákovi přenést komplexní atmosféru tajemného města plného osudů lidí žijících někde ne přelomu budoucnosti a minulosti.
Jenže prostředky, které na mě před přestávkou vyváženě působily, byly v druhé půli vyhnány do ukřičeného extrému, který nasměřoval atmosféru jen jedním směrem a dovedl inscenaci k finální scéně, ve které její celkové vyznění zpečetila příšerným výkonem Klára Oltová. Z představení jsem odcházel s pocitem, že o něm vůbec nechci přemýšlet.
Jenže prostředky, které na mě před přestávkou vyváženě působily, byly v druhé půli vyhnány do ukřičeného extrému, který nasměřoval atmosféru jen jedním směrem a dovedl inscenaci k finální scéně, ve které její celkové vyznění zpečetila příšerným výkonem Klára Oltová. Z představení jsem odcházel s pocitem, že o něm vůbec nechci přemýšlet.
Karolina Such 10 %
17.11.2025 | 42 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Propojení dvou her i skákání mezi časovými rovinami je dost zbytečné a nepřináší žádný nový rozměr, žádný nový pohled. Rozhodně přínosnější by bylo inscenovat jednu hru a více do hloubky. Únavné jsou projekce a kameramani, kteří se motají na jevišti, ruší. Herci hlavně ve druhé části hrají naprosto příšerně, uřvaná opilecká scéna rozhodně nepatří do profesionálního divadla. Režisér Ivan Buraj si s většinou herců zásadně neporozuměl. Nebo je vede do iritující křeče, o které si rozhodně nemyslím, že je stylizace. Neúnosné to je především u Jana Sklenáře a Kláry Oltové. Spousta řevu pro nic.
Snekac 70 %
16.11.2025 | 441 hodnocení
+ souhlasím
O něco zajímavější byla první část představení. To je i důvod, proč nedávám vyšší hodnocení, protože mi na konci "něco" chybělo. V inscenaci je mnoho zajímavých motivů a myšlenek, často jen trochu naznačených, já bych se nebál některé motivy rozehrát i více. Ale musím velmi pochválit celkovou koncepci, smysluplné použití kamer a promítání, velmi pěkné navození atmosféry, skvělou stylizaci...
BetonKind 70 %
19.11.2025 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Zlaté město se jeví jako ambivalentní Burajovo gesto. Užité herecké roviny: výrazná stylizace v kontrapunktu k civilnímu realismu, generují zajímavé napětí, nicméně inscenace pro tuto dichotomii nenalézá dostatečně ukotvený režijní klíč. Narativ dvou protagonistek zasazený do vídeňského modelu budoucnosti působí místy překvapivě inertně. Ačkoliv inscenace načrtává témata fašizace či sociální exkluze, nedochází k jejich hlubší artikulaci, spíše ústí v táhlý tok bez rezonance. Vyzdvihuji live-cinema, které argumentuje některé jevištní obrazy a obdobně jako v Kosmu funguje jako svébytná vrstva v dialogu se scénografií, hudbou a hereckými výkony.
TomAka 100 %
31.3.2026 | 55 hodnocení
+ souhlasím
Nesmírně ambiciózní představení. Ivan Buraj se jako umělecký šéf očividně chtěl uvést velkým gestem. Jak naznačuje mé hodnocení, podle mne se mu to podařilo. Představení je mimořádně originální, plné nápadů a kulturních narážek. Až natolik, že je někdy těžké všechno usledovat. Tím si vysvětluji zdejší nízké hodnocení. Přitom komické drama má velkou sílu a herci jsou skvělí (přičemž někteří musí, díky nezvyklé koncepci rozsynchronizovaného kina na divadle, kombinovat divadelní a filmové herectví). Třeba pimprlová herecká kreace Jana Vondráčka v úvodní části představení je obdivuhodná a úžasně dotažená do detailu.
Vladimír Rogalewicz 20 %
30.3.2026 | 917 hodnocení
+ souhlasím
První část do přestávky trvá přes 90 minut, druhá po přestávce 45 minut. Začátek je slibný, velice pomalu budovaná atmosféra předválečné Vídně. Nicméně nejpozději po 60 minutách začíná být inscenace nudná a mnoho událostí na jevišti jsem nechápal. Nebyl jsem si jist, jestli už inscenace přepnula do druhé hry (Víra, naděje, láska) a nenacházel jsem smysl ani ve spojení s předchozím dějem, ani samostatně. To se ještě prohloubilo po přestávce, kdy podle titulků skutečně přišla druhá hra. Celá část po přestávce byla nepochopitelná, zmatená a uřvaná. Kvůli kontroverznímu ztvárnění zde nikdo nechválí scénu, ta byla krásná, propracovaná a funkční.
Tommyg 60 %
15.3.2026 | 23 hodnocení
+ souhlasím
Tak, jak se postupně rozpadají ideály postav v této hře, tak se i v ní postupně divák ztrácí. Občas jsem se přistihl, že se místo ději věnuji efektům. Projekce live cinema tady bere diváka o to víc, o co víc je "imersivní" - kamery se pohybují po podiu, koukáme do zákulisí a za kulisy s pečlivě zvolenou kompozicí a filmovou kvalitou. Postava se ve hře kouká na živou projekci a boří až jakousi 5. zeď. Celkově jsem z toho měl úplně nový, nepopsaný pocit. Ale ne ve zlém. Možná budu hodnotit výš, až si přečtu Horvátha a zkouknu inscenaci znovu. Výkony, scéna, světla na vysoké úrovni Dlouhé.
Jaroslavz 70 %
16.1.2026 | 119 hodnocení
+ souhlasím
Určitě stojí za zhlédnutí, i když poněkud dlouhé, i když poněkud nevyvážené, i když trochu vadí nedůsledná pohybová stylizace. Herecky zajímavé dvojice Lazorčáková se Řezníčkem a Jedličková se Staňkem. Chtělo to asi pevnější dramaturgickou ruku.
Frankovka 80 %
10.1.2026 | 334 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Užíval jsem si herecké umění tzv. Starých bardů DvD a to byl vlastně i důvod proč jsem na tuto hru šel. A byli opět úžasní.
Jerman 60 %
15.12.2025 | 197 hodnocení
+ souhlasím
Zlaté město je zahajovací inscenací, kterým vstoupilo do této sezony nové umělecké vedení Divadla. Režisér I. Buraj ambiciozním propojením dvou her vytvořil "velkopředstavení" pro celý soubor divadla (plus několik posil) s četnými filmovými projekcemi (live cinema s dvěma kameramany na scéně). Jedná se o sled sofistikovaně zaranžovaných scén, kde herci především plní režisérovo zadání, a pro vlastní hraní moc prostoru nemají. Burajův nápad s přenesením hry do blízké budoucnosti, kdy všichni se chtějí chovat stylem meziválečné Vidně nefunguje. Ukřičený závěr je dost nepovedený. Snad v průběhu repríz s tím tvůrci ještě budou moci něco udělat.
Národosolsobě 50 %
15.12.2025 | 368 hodnocení
+ souhlasím
za mě fungují v podstatě jen live-cinema pasáže
Braddy 50 %
13.12.2025 | 388 hodnocení
+ souhlasím
Na začátku když se hra celkem vtipně rozjíždí jako retro automaton, jsem si to docela příjemně užíval. Pak se ale děj stává čím dál méně srozumitelnějším a po pauze už jsem se ztratil úplně. Nedokázal jsem se asi správně naladit na vlnu představení. Možná to bylo i těmi dvěma různými příběhy. Za zmínku stojí výkony Kristýny Jedličkové a Veroniky Lazorčákové. Matyáš Řezníček také potěšil v roli zbabělého policajta.
Suzana 50 %
13.12.2025 | 385 hodnocení
+ souhlasím
herci výborní, kameramani pohotoví, ale co tím chtěl básník říci dnešku, mi uniklo. Snímání viděného jevištního dění a jeho střihovou prezentaci beru jako nepříjemný manipulativní prostředek.
Jakub Vladimír 70 %
27.11.2025 | 87 hodnocení
+ souhlasím
75%
Výborně zrežírovaná inscenace, ať už jde o stylizované herectví (které se tedy ne vždy povede ale převážně ano), nebo jedno z nejlepších využití live cinema, které jsem kdy viděl a s tím spojenou působivou scénografií interiéru, se setkává s na mě až moc složitým, až nepochopitelným textem, se kterým si rady nebude vědět ani zkušenější divák. Mám z toho vlastně hodně podobný pocit jako z Plechové bubínku v Dnz, akorát zde vnímám zručnější režíjní práci a větší vztah herců k inscenaci. Tedy dobře se na to kouká a divák se ani chvíli nenudí, ale ve finále z toho vlastně moc moudrý není.
Výborně zrežírovaná inscenace, ať už jde o stylizované herectví (které se tedy ne vždy povede ale převážně ano), nebo jedno z nejlepších využití live cinema, které jsem kdy viděl a s tím spojenou působivou scénografií interiéru, se setkává s na mě až moc složitým, až nepochopitelným textem, se kterým si rady nebude vědět ani zkušenější divák. Mám z toho vlastně hodně podobný pocit jako z Plechové bubínku v Dnz, akorát zde vnímám zručnější režíjní práci a větší vztah herců k inscenaci. Tedy dobře se na to kouká a divák se ani chvíli nenudí, ale ve finále z toho vlastně moc moudrý není.
Birter 50 %
21.11.2025 | 232 hodnocení
+ souhlasím
(+2)
Apelativní divadlo mě rozhodně zajímá, ale i od něj očekávám formální a obsahovou hloubku. A ta mi v inscenaci Zlaté město chyběla. Technicky jde o velice pěkné představení, herecké výkony jsou velmi nadsazené a třeba Veronika Lazorčáková nebo Tomáš Turek se tohoto úkolu zhostili skvěle. Atmosféra noční dystopické Vídně rovněž není k zahození. Jinak jde však o inscenaci plnou naprosto triviálních myšlenek a otravné doslovnosti. I groteskní satira tohoto typu má chtít nabídnout víc.
Jan Vorlíček 50 %
21.11.2025 | 187 hodnocení
+ souhlasím
Nemohu říci, že i v první polovině nebyly scény, kdy se ve mně trochu vařila krev, ale na přestávku jsem odcházel nadšený z toho, jak se celému souboru díky režijní koncepci podařilo k divákovi přenést komplexní atmosféru tajemného města plného osudů lidí žijících někde ne přelomu budoucnosti a minulosti.
Jenže prostředky, které na mě před přestávkou vyváženě působily, byly v druhé půli vyhnány do ukřičeného extrému, který nasměřoval atmosféru jen jedním směrem a dovedl inscenaci k finální scéně, ve které její celkové vyznění zpečetila příšerným výkonem Klára Oltová. Z představení jsem odcházel s pocitem, že o něm vůbec nechci přemýšlet.
Jenže prostředky, které na mě před přestávkou vyváženě působily, byly v druhé půli vyhnány do ukřičeného extrému, který nasměřoval atmosféru jen jedním směrem a dovedl inscenaci k finální scéně, ve které její celkové vyznění zpečetila příšerným výkonem Klára Oltová. Z představení jsem odcházel s pocitem, že o něm vůbec nechci přemýšlet.
BetonKind 70 %
19.11.2025 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Zlaté město se jeví jako ambivalentní Burajovo gesto. Užité herecké roviny: výrazná stylizace v kontrapunktu k civilnímu realismu, generují zajímavé napětí, nicméně inscenace pro tuto dichotomii nenalézá dostatečně ukotvený režijní klíč. Narativ dvou protagonistek zasazený do vídeňského modelu budoucnosti působí místy překvapivě inertně. Ačkoliv inscenace načrtává témata fašizace či sociální exkluze, nedochází k jejich hlubší artikulaci, spíše ústí v táhlý tok bez rezonance. Vyzdvihuji live-cinema, které argumentuje některé jevištní obrazy a obdobně jako v Kosmu funguje jako svébytná vrstva v dialogu se scénografií, hudbou a hereckými výkony.
Karolina Such 10 %
17.11.2025 | 42 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Propojení dvou her i skákání mezi časovými rovinami je dost zbytečné a nepřináší žádný nový rozměr, žádný nový pohled. Rozhodně přínosnější by bylo inscenovat jednu hru a více do hloubky. Únavné jsou projekce a kameramani, kteří se motají na jevišti, ruší. Herci hlavně ve druhé části hrají naprosto příšerně, uřvaná opilecká scéna rozhodně nepatří do profesionálního divadla. Režisér Ivan Buraj si s většinou herců zásadně neporozuměl. Nebo je vede do iritující křeče, o které si rozhodně nemyslím, že je stylizace. Neúnosné to je především u Jana Sklenáře a Kláry Oltové. Spousta řevu pro nic.
Snekac 70 %
16.11.2025 | 441 hodnocení
+ souhlasím
O něco zajímavější byla první část představení. To je i důvod, proč nedávám vyšší hodnocení, protože mi na konci "něco" chybělo. V inscenaci je mnoho zajímavých motivů a myšlenek, často jen trochu naznačených, já bych se nebál některé motivy rozehrát i více. Ale musím velmi pochválit celkovou koncepci, smysluplné použití kamer a promítání, velmi pěkné navození atmosféry, skvělou stylizaci...
Vladimír Rogalewicz 20 %
30.3.2026 | 917 hodnocení
+ souhlasím
První část do přestávky trvá přes 90 minut, druhá po přestávce 45 minut. Začátek je slibný, velice pomalu budovaná atmosféra předválečné Vídně. Nicméně nejpozději po 60 minutách začíná být inscenace nudná a mnoho událostí na jevišti jsem nechápal. Nebyl jsem si jist, jestli už inscenace přepnula do druhé hry (Víra, naděje, láska) a nenacházel jsem smysl ani ve spojení s předchozím dějem, ani samostatně. To se ještě prohloubilo po přestávce, kdy podle titulků skutečně přišla druhá hra. Celá část po přestávce byla nepochopitelná, zmatená a uřvaná. Kvůli kontroverznímu ztvárnění zde nikdo nechválí scénu, ta byla krásná, propracovaná a funkční.
Snekac 70 %
16.11.2025 | 441 hodnocení
+ souhlasím
O něco zajímavější byla první část představení. To je i důvod, proč nedávám vyšší hodnocení, protože mi na konci "něco" chybělo. V inscenaci je mnoho zajímavých motivů a myšlenek, často jen trochu naznačených, já bych se nebál některé motivy rozehrát i více. Ale musím velmi pochválit celkovou koncepci, smysluplné použití kamer a promítání, velmi pěkné navození atmosféry, skvělou stylizaci...
Braddy 50 %
13.12.2025 | 388 hodnocení
+ souhlasím
Na začátku když se hra celkem vtipně rozjíždí jako retro automaton, jsem si to docela příjemně užíval. Pak se ale děj stává čím dál méně srozumitelnějším a po pauze už jsem se ztratil úplně. Nedokázal jsem se asi správně naladit na vlnu představení. Možná to bylo i těmi dvěma různými příběhy. Za zmínku stojí výkony Kristýny Jedličkové a Veroniky Lazorčákové. Matyáš Řezníček také potěšil v roli zbabělého policajta.
Suzana 50 %
13.12.2025 | 385 hodnocení
+ souhlasím
herci výborní, kameramani pohotoví, ale co tím chtěl básník říci dnešku, mi uniklo. Snímání viděného jevištního dění a jeho střihovou prezentaci beru jako nepříjemný manipulativní prostředek.
Národosolsobě 50 %
15.12.2025 | 368 hodnocení
+ souhlasím
za mě fungují v podstatě jen live-cinema pasáže
Frankovka 80 %
10.1.2026 | 334 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Užíval jsem si herecké umění tzv. Starých bardů DvD a to byl vlastně i důvod proč jsem na tuto hru šel. A byli opět úžasní.
Birter 50 %
21.11.2025 | 232 hodnocení
+ souhlasím
(+2)
Apelativní divadlo mě rozhodně zajímá, ale i od něj očekávám formální a obsahovou hloubku. A ta mi v inscenaci Zlaté město chyběla. Technicky jde o velice pěkné představení, herecké výkony jsou velmi nadsazené a třeba Veronika Lazorčáková nebo Tomáš Turek se tohoto úkolu zhostili skvěle. Atmosféra noční dystopické Vídně rovněž není k zahození. Jinak jde však o inscenaci plnou naprosto triviálních myšlenek a otravné doslovnosti. I groteskní satira tohoto typu má chtít nabídnout víc.
Jerman 60 %
15.12.2025 | 197 hodnocení
+ souhlasím
Zlaté město je zahajovací inscenací, kterým vstoupilo do této sezony nové umělecké vedení Divadla. Režisér I. Buraj ambiciozním propojením dvou her vytvořil "velkopředstavení" pro celý soubor divadla (plus několik posil) s četnými filmovými projekcemi (live cinema s dvěma kameramany na scéně). Jedná se o sled sofistikovaně zaranžovaných scén, kde herci především plní režisérovo zadání, a pro vlastní hraní moc prostoru nemají. Burajův nápad s přenesením hry do blízké budoucnosti, kdy všichni se chtějí chovat stylem meziválečné Vidně nefunguje. Ukřičený závěr je dost nepovedený. Snad v průběhu repríz s tím tvůrci ještě budou moci něco udělat.
Jan Vorlíček 50 %
21.11.2025 | 187 hodnocení
+ souhlasím
Nemohu říci, že i v první polovině nebyly scény, kdy se ve mně trochu vařila krev, ale na přestávku jsem odcházel nadšený z toho, jak se celému souboru díky režijní koncepci podařilo k divákovi přenést komplexní atmosféru tajemného města plného osudů lidí žijících někde ne přelomu budoucnosti a minulosti.
Jenže prostředky, které na mě před přestávkou vyváženě působily, byly v druhé půli vyhnány do ukřičeného extrému, který nasměřoval atmosféru jen jedním směrem a dovedl inscenaci k finální scéně, ve které její celkové vyznění zpečetila příšerným výkonem Klára Oltová. Z představení jsem odcházel s pocitem, že o něm vůbec nechci přemýšlet.
Jenže prostředky, které na mě před přestávkou vyváženě působily, byly v druhé půli vyhnány do ukřičeného extrému, který nasměřoval atmosféru jen jedním směrem a dovedl inscenaci k finální scéně, ve které její celkové vyznění zpečetila příšerným výkonem Klára Oltová. Z představení jsem odcházel s pocitem, že o něm vůbec nechci přemýšlet.
Jaroslavz 70 %
16.1.2026 | 119 hodnocení
+ souhlasím
Určitě stojí za zhlédnutí, i když poněkud dlouhé, i když poněkud nevyvážené, i když trochu vadí nedůsledná pohybová stylizace. Herecky zajímavé dvojice Lazorčáková se Řezníčkem a Jedličková se Staňkem. Chtělo to asi pevnější dramaturgickou ruku.
Jakub Vladimír 70 %
27.11.2025 | 87 hodnocení
+ souhlasím
75%
Výborně zrežírovaná inscenace, ať už jde o stylizované herectví (které se tedy ne vždy povede ale převážně ano), nebo jedno z nejlepších využití live cinema, které jsem kdy viděl a s tím spojenou působivou scénografií interiéru, se setkává s na mě až moc složitým, až nepochopitelným textem, se kterým si rady nebude vědět ani zkušenější divák. Mám z toho vlastně hodně podobný pocit jako z Plechové bubínku v Dnz, akorát zde vnímám zručnější režíjní práci a větší vztah herců k inscenaci. Tedy dobře se na to kouká a divák se ani chvíli nenudí, ale ve finále z toho vlastně moc moudrý není.
Výborně zrežírovaná inscenace, ať už jde o stylizované herectví (které se tedy ne vždy povede ale převážně ano), nebo jedno z nejlepších využití live cinema, které jsem kdy viděl a s tím spojenou působivou scénografií interiéru, se setkává s na mě až moc složitým, až nepochopitelným textem, se kterým si rady nebude vědět ani zkušenější divák. Mám z toho vlastně hodně podobný pocit jako z Plechové bubínku v Dnz, akorát zde vnímám zručnější režíjní práci a větší vztah herců k inscenaci. Tedy dobře se na to kouká a divák se ani chvíli nenudí, ale ve finále z toho vlastně moc moudrý není.
TomAka 100 %
31.3.2026 | 55 hodnocení
+ souhlasím
Nesmírně ambiciózní představení. Ivan Buraj se jako umělecký šéf očividně chtěl uvést velkým gestem. Jak naznačuje mé hodnocení, podle mne se mu to podařilo. Představení je mimořádně originální, plné nápadů a kulturních narážek. Až natolik, že je někdy těžké všechno usledovat. Tím si vysvětluji zdejší nízké hodnocení. Přitom komické drama má velkou sílu a herci jsou skvělí (přičemž někteří musí, díky nezvyklé koncepci rozsynchronizovaného kina na divadle, kombinovat divadelní a filmové herectví). Třeba pimprlová herecká kreace Jana Vondráčka v úvodní části představení je obdivuhodná a úžasně dotažená do detailu.
Karolina Such 10 %
17.11.2025 | 42 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Propojení dvou her i skákání mezi časovými rovinami je dost zbytečné a nepřináší žádný nový rozměr, žádný nový pohled. Rozhodně přínosnější by bylo inscenovat jednu hru a více do hloubky. Únavné jsou projekce a kameramani, kteří se motají na jevišti, ruší. Herci hlavně ve druhé části hrají naprosto příšerně, uřvaná opilecká scéna rozhodně nepatří do profesionálního divadla. Režisér Ivan Buraj si s většinou herců zásadně neporozuměl. Nebo je vede do iritující křeče, o které si rozhodně nemyslím, že je stylizace. Neúnosné to je především u Jana Sklenáře a Kláry Oltové. Spousta řevu pro nic.
Tommyg 60 %
15.3.2026 | 23 hodnocení
+ souhlasím
Tak, jak se postupně rozpadají ideály postav v této hře, tak se i v ní postupně divák ztrácí. Občas jsem se přistihl, že se místo ději věnuji efektům. Projekce live cinema tady bere diváka o to víc, o co víc je "imersivní" - kamery se pohybují po podiu, koukáme do zákulisí a za kulisy s pečlivě zvolenou kompozicí a filmovou kvalitou. Postava se ve hře kouká na živou projekci a boří až jakousi 5. zeď. Celkově jsem z toho měl úplně nový, nepopsaný pocit. Ale ne ve zlém. Možná budu hodnotit výš, až si přečtu Horvátha a zkouknu inscenaci znovu. Výkony, scéna, světla na vysoké úrovni Dlouhé.
BetonKind 70 %
19.11.2025 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Zlaté město se jeví jako ambivalentní Burajovo gesto. Užité herecké roviny: výrazná stylizace v kontrapunktu k civilnímu realismu, generují zajímavé napětí, nicméně inscenace pro tuto dichotomii nenalézá dostatečně ukotvený režijní klíč. Narativ dvou protagonistek zasazený do vídeňského modelu budoucnosti působí místy překvapivě inertně. Ačkoliv inscenace načrtává témata fašizace či sociální exkluze, nedochází k jejich hlubší artikulaci, spíše ústí v táhlý tok bez rezonance. Vyzdvihuji live-cinema, které argumentuje některé jevištní obrazy a obdobně jako v Kosmu funguje jako svébytná vrstva v dialogu se scénografií, hudbou a hereckými výkony.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
Přidat hodnocení
Pro přidání vlastního hodnocení se musíte přihlásit.
Pokud zde ještě nemáte vytvořený účet, stačí se jednoduše zaregistrovat.
Zprávy
(13.11.2025)
První inscenací Ivana Buraje jako nového uměleckého šéfa Divadla v Dlouhé je koláž dvou textů vídeňského dramatika Ödöna von Horvátha Povídky z vídeňského lesa a Víra, naděje, láska uváděná pod souhrnným názvem Zlaté město. Na scéně Matěje Sýkory, v kostýmech Kataríny Hollé, s hudbou Jakuba Kudláče a v choreografii Markéty Vajdové hraje celý soubor Divadla v Dlouhé a několik hostů.
Ukázky
Oprava údajů
Jsou zde uvedené údaje o této inscenaci neaktuální? Chybí zde nějaká informace?
Budeme rádi, když nám o tom dáte vědět prostřednictvím následujícího formuláře:
Úpravy inscenace
Pro provádění úprav se musíte přihlásit jako redaktor.
