Slučitelné díly

45 %. V představení mě zaujal zejména herecký výkon J. Zapletala, jehož modlení k Bohu bylo pro mě nejvtipnějším momentem celé inscenace. Co na tom, že si občas splete jména postav. Na M. Klapilovi bylo vidět, že ho to baví, přinášel velkou energii a nadšení, což hru oživilo. Musím ocenit taktéž hezký kostým N. Holíkové, nicméně její výkon byl příliš umírněný a nebyla tak extravagantní, jako v jiných rolích, což je škoda. Bohužel T. Ráliš opakuje tmavé scénografie, které už neudivují, a natáčení se navzájem během hry je v tomto případě zbytečné a nepřináší nic nového. Při rapování nebylo hercům rozumět.

Láska, auta, čorky, drogy a rap... to jsou dnešní young adults v true crime představení Tomáše Ráliše. Má to šťávu, má to sound, má to energii a má to slovník dnešních náctiletých. Ale není to jen pro mladé. A rozhodně stojí za pozornost herecké, pěvecké a pohybové dovednosti ústřední čtveřice - Vojtěch Říha, Petr Kult, Martin Klapil a Štěpánka Todorová.

Inscenace pravděpodobně osloví víc mladší publikum, na které cílí, ale i mě naprosto dostala. Výkony hlavní trojice kluků z party (Říha, Klapil, Kult) úžasně doplňuje Jiří Zapletal, kterému bych věřil i kdyby hrál jednoho z party! Hlášky, drsné vtípky, ale postupně atmosféra houstne až do silného finále.

Bohužel na mém místě (prakticky uprostřed) nebylo přes lidi přede mnou skoro vidět, když herci seděli nebo klečeli vepředu na jevišti ? měli by být rozhodně o kousek dál. Stejně tak jim bylo občas špatně rozumět.
Natáčení se vzájemně během představení mi už přijde ohrané a tady vážně nic nepřidávalo.
Zdálo se mi, že charaktery postav a vztahy mezi nimi nejsou dostatečně dobře zpracované, aby konec mohl mít zamýšlený emocionální dopad.

Souhlasím s názorem, že hra Tomáše Ráliše na drsnost je už dost obehraná a navíc málokdy byla uvěřitelná, spíš je křečovitá. V Besedě rozhodně převládaly rozpaky.

Po Donaldu Trumpovi a fašismu představuje návrat *coolness dramatiky* asi nejhrůznější comeback roku 2025

Surové, drsné ale i vtipné.
Ráliš nám přiblížil svět plný drog, krádeží, intrik, násilí, ale i touhu po lepším životě. Svět kde často vidina lepšího světa je nedosažitelná, a proto se obracíme radši k cestě, která je nám předurčená.
Začátek mi přišel pomalý a hercům chyběl tempo-rytmus.
Ovšem po 20 minutách se stalo něco skvělého. Představení chytlo drive a nepustilo mě, až do samotného konce.
Moc mě bavil Martin Kvapil v roli Paze, dokázal ukázat surovost, ale i soucit a lítost. V to hlavně v poslední větě.
Párkrát jsem měl problém s srozumitelností v rapu, který je ale tak hudbě výborný, že to moc nevadilo.

Viděno 6.3.

Hra jejíž cílovou skupinou jsou mladí lidé, a která jako jedna z mála takových opravdu funguje! Tomáš Ráliš je talent nové generace dramatiků a dokazuje to každým svým počinem. Konkrétně zde musím ocenit práci s prostorem na téměř holé scéně, práci s časem a nelineární vyprávění a v nepolední řadě skvělý hudební doprovod a především schopnost herců rapovat. Konečná myšlenka a překročení hranice mezi divadelní fikcí a realitou jen podtrhla celou inscenaci, kterou jen doporučuji a těším se na další Rálišovu práci!

45 %. V představení mě zaujal zejména herecký výkon J. Zapletala, jehož modlení k Bohu bylo pro mě nejvtipnějším momentem celé inscenace. Co na tom, že si občas splete jména postav. Na M. Klapilovi bylo vidět, že ho to baví, přinášel velkou energii a nadšení, což hru oživilo. Musím ocenit taktéž hezký kostým N. Holíkové, nicméně její výkon byl příliš umírněný a nebyla tak extravagantní, jako v jiných rolích, což je škoda. Bohužel T. Ráliš opakuje tmavé scénografie, které už neudivují, a natáčení se navzájem během hry je v tomto případě zbytečné a nepřináší nic nového. Při rapování nebylo hercům rozumět.

Surové, drsné ale i vtipné.
Ráliš nám přiblížil svět plný drog, krádeží, intrik, násilí, ale i touhu po lepším životě. Svět kde často vidina lepšího světa je nedosažitelná, a proto se obracíme radši k cestě, která je nám předurčená.
Začátek mi přišel pomalý a hercům chyběl tempo-rytmus.
Ovšem po 20 minutách se stalo něco skvělého. Představení chytlo drive a nepustilo mě, až do samotného konce.
Moc mě bavil Martin Kvapil v roli Paze, dokázal ukázat surovost, ale i soucit a lítost. V to hlavně v poslední větě.
Párkrát jsem měl problém s srozumitelností v rapu, který je ale tak hudbě výborný, že to moc nevadilo.

Viděno 6.3.

Hra jejíž cílovou skupinou jsou mladí lidé, a která jako jedna z mála takových opravdu funguje! Tomáš Ráliš je talent nové generace dramatiků a dokazuje to každým svým počinem. Konkrétně zde musím ocenit práci s prostorem na téměř holé scéně, práci s časem a nelineární vyprávění a v nepolední řadě skvělý hudební doprovod a především schopnost herců rapovat. Konečná myšlenka a překročení hranice mezi divadelní fikcí a realitou jen podtrhla celou inscenaci, kterou jen doporučuji a těším se na další Rálišovu práci!

Láska, auta, čorky, drogy a rap... to jsou dnešní young adults v true crime představení Tomáše Ráliše. Má to šťávu, má to sound, má to energii a má to slovník dnešních náctiletých. Ale není to jen pro mladé. A rozhodně stojí za pozornost herecké, pěvecké a pohybové dovednosti ústřední čtveřice - Vojtěch Říha, Petr Kult, Martin Klapil a Štěpánka Todorová.

Inscenace pravděpodobně osloví víc mladší publikum, na které cílí, ale i mě naprosto dostala. Výkony hlavní trojice kluků z party (Říha, Klapil, Kult) úžasně doplňuje Jiří Zapletal, kterému bych věřil i kdyby hrál jednoho z party! Hlášky, drsné vtípky, ale postupně atmosféra houstne až do silného finále.

Bohužel na mém místě (prakticky uprostřed) nebylo přes lidi přede mnou skoro vidět, když herci seděli nebo klečeli vepředu na jevišti ? měli by být rozhodně o kousek dál. Stejně tak jim bylo občas špatně rozumět.
Natáčení se vzájemně během představení mi už přijde ohrané a tady vážně nic nepřidávalo.
Zdálo se mi, že charaktery postav a vztahy mezi nimi nejsou dostatečně dobře zpracované, aby konec mohl mít zamýšlený emocionální dopad.

Souhlasím s názorem, že hra Tomáše Ráliše na drsnost je už dost obehraná a navíc málokdy byla uvěřitelná, spíš je křečovitá. V Besedě rozhodně převládaly rozpaky.

Po Donaldu Trumpovi a fašismu představuje návrat *coolness dramatiky* asi nejhrůznější comeback roku 2025

Po Donaldu Trumpovi a fašismu představuje návrat *coolness dramatiky* asi nejhrůznější comeback roku 2025

Inscenace pravděpodobně osloví víc mladší publikum, na které cílí, ale i mě naprosto dostala. Výkony hlavní trojice kluků z party (Říha, Klapil, Kult) úžasně doplňuje Jiří Zapletal, kterému bych věřil i kdyby hrál jednoho z party! Hlášky, drsné vtípky, ale postupně atmosféra houstne až do silného finále.

Láska, auta, čorky, drogy a rap... to jsou dnešní young adults v true crime představení Tomáše Ráliše. Má to šťávu, má to sound, má to energii a má to slovník dnešních náctiletých. Ale není to jen pro mladé. A rozhodně stojí za pozornost herecké, pěvecké a pohybové dovednosti ústřední čtveřice - Vojtěch Říha, Petr Kult, Martin Klapil a Štěpánka Todorová.

Souhlasím s názorem, že hra Tomáše Ráliše na drsnost je už dost obehraná a navíc málokdy byla uvěřitelná, spíš je křečovitá. V Besedě rozhodně převládaly rozpaky.

45 %. V představení mě zaujal zejména herecký výkon J. Zapletala, jehož modlení k Bohu bylo pro mě nejvtipnějším momentem celé inscenace. Co na tom, že si občas splete jména postav. Na M. Klapilovi bylo vidět, že ho to baví, přinášel velkou energii a nadšení, což hru oživilo. Musím ocenit taktéž hezký kostým N. Holíkové, nicméně její výkon byl příliš umírněný a nebyla tak extravagantní, jako v jiných rolích, což je škoda. Bohužel T. Ráliš opakuje tmavé scénografie, které už neudivují, a natáčení se navzájem během hry je v tomto případě zbytečné a nepřináší nic nového. Při rapování nebylo hercům rozumět.

Bohužel na mém místě (prakticky uprostřed) nebylo přes lidi přede mnou skoro vidět, když herci seděli nebo klečeli vepředu na jevišti ? měli by být rozhodně o kousek dál. Stejně tak jim bylo občas špatně rozumět.
Natáčení se vzájemně během představení mi už přijde ohrané a tady vážně nic nepřidávalo.
Zdálo se mi, že charaktery postav a vztahy mezi nimi nejsou dostatečně dobře zpracované, aby konec mohl mít zamýšlený emocionální dopad.

Surové, drsné ale i vtipné.
Ráliš nám přiblížil svět plný drog, krádeží, intrik, násilí, ale i touhu po lepším životě. Svět kde často vidina lepšího světa je nedosažitelná, a proto se obracíme radši k cestě, která je nám předurčená.
Začátek mi přišel pomalý a hercům chyběl tempo-rytmus.
Ovšem po 20 minutách se stalo něco skvělého. Představení chytlo drive a nepustilo mě, až do samotného konce.
Moc mě bavil Martin Kvapil v roli Paze, dokázal ukázat surovost, ale i soucit a lítost. V to hlavně v poslední větě.
Párkrát jsem měl problém s srozumitelností v rapu, který je ale tak hudbě výborný, že to moc nevadilo.

Viděno 6.3.

Hra jejíž cílovou skupinou jsou mladí lidé, a která jako jedna z mála takových opravdu funguje! Tomáš Ráliš je talent nové generace dramatiků a dokazuje to každým svým počinem. Konkrétně zde musím ocenit práci s prostorem na téměř holé scéně, práci s časem a nelineární vyprávění a v nepolední řadě skvělý hudební doprovod a především schopnost herců rapovat. Konečná myšlenka a překročení hranice mezi divadelní fikcí a realitou jen podtrhla celou inscenaci, kterou jen doporučuji a těším se na další Rálišovu práci!