Hospoda Na mýtince

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

Jak plyne čas, stává se tato hra mou nejoblíbenější. Možná proto, že v ní zatím nezasáhly žádné větší alternace (Svěrák s Čepelkou hrají nyní vždy a Petr Brukner jako Kulhánek tak ve třetině repríz). Je to takový etalon toho, že kouzlo divadla je už 58 sezón stejné (za prvních 30 let osobně neručím, ale myslím si to).

Edit únor 26: Je vážně k nevíře, že tři pánové, kterým bude letos 90+90+83 dokáží odehrát představení ve stejném tempu jako před lety (např. od TV nahrávky uplyne brzy 30 let). Hostinský stále tancuje na pařezu, Zeppelin stále vystřelí nohy na stůl, Kulhánek stále leze po čtyřech.

Videno asi pred 10-15 lety v ZDJC nejmene dvakrat nazivo s klasickym starym obsazenim a nejmene jednou i ze zaznamu. Miluji tuto ceskou usmevnou poetiku v podani Sverak - Smoljak.
Dekuji, smekam, a preji zijicim ze stare gardy hodne zdravi i do dalsich let

Nestárnoucí cimrmanovská klasika na prknech Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava. Všechny hlášky, operetní popěvky i lehké tanečky vyvolaly u diváků značné ovace, leč musím kriticky napsat, že věk pánů Svěráka a Čepelky už opravdu nezastavíš a občas je to bohužel i slyšet/vidět. Jinak diváci spokojeni a pro ty se to přeci hraje.

Tuhle hru mám spojenou se silvestrem a koncem roku, protože to často dávali v televizi, nebo jsem si Cimrmana sama pouštěla. Když už se na konci roku bavit a slavit, tak kulturně a inteligentně, Cimrman to jistí. 10% přihazuju za herce, tohle je moje oblíbená sestava (chybí jen Jaroslav Weigel).

85%

Ze záznamu

Klasická Cimrmanova exkurze do světa operety. Pro laika překvapivé souvislosti v novém hávu. Pro diváka obeznámeného minimálně se základními pojmy žánru je to příjemná hravá koláž, ve které se neztratí nic, co se k operetě váže. I Cimrman sám začínal s tímto fenoménem ve Vídni. A i my jsme dnes konfrontováni s tím, jak bylo s touto lehkonohou múzou naloženo po roce 1945. Je to stále aktuální hra, po roce 2000 stejně jako v době premiéry v roce 1969. A samozřejmě referát dálkového posluchače katedry cimrmanologie je naprostý bonbónek. (více v článku na blogu)

Když herci hrají s radostí a diváci slzí od smíchu je to radost. Když je to ještě plné nápadů a krásné češtiny, je to divadelní skvost.

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

Jak plyne čas, stává se tato hra mou nejoblíbenější. Možná proto, že v ní zatím nezasáhly žádné větší alternace (Svěrák s Čepelkou hrají nyní vždy a Petr Brukner jako Kulhánek tak ve třetině repríz). Je to takový etalon toho, že kouzlo divadla je už 58 sezón stejné (za prvních 30 let osobně neručím, ale myslím si to).

Edit únor 26: Je vážně k nevíře, že tři pánové, kterým bude letos 90+90+83 dokáží odehrát představení ve stejném tempu jako před lety (např. od TV nahrávky uplyne brzy 30 let). Hostinský stále tancuje na pařezu, Zeppelin stále vystřelí nohy na stůl, Kulhánek stále leze po čtyřech.

Videno asi pred 10-15 lety v ZDJC nejmene dvakrat nazivo s klasickym starym obsazenim a nejmene jednou i ze zaznamu. Miluji tuto ceskou usmevnou poetiku v podani Sverak - Smoljak.
Dekuji, smekam, a preji zijicim ze stare gardy hodne zdravi i do dalsich let

Nestárnoucí cimrmanovská klasika na prknech Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava. Všechny hlášky, operetní popěvky i lehké tanečky vyvolaly u diváků značné ovace, leč musím kriticky napsat, že věk pánů Svěráka a Čepelky už opravdu nezastavíš a občas je to bohužel i slyšet/vidět. Jinak diváci spokojeni a pro ty se to přeci hraje.

Tuhle hru mám spojenou se silvestrem a koncem roku, protože to často dávali v televizi, nebo jsem si Cimrmana sama pouštěla. Když už se na konci roku bavit a slavit, tak kulturně a inteligentně, Cimrman to jistí. 10% přihazuju za herce, tohle je moje oblíbená sestava (chybí jen Jaroslav Weigel).

85%

Ze záznamu

Klasická Cimrmanova exkurze do světa operety. Pro laika překvapivé souvislosti v novém hávu. Pro diváka obeznámeného minimálně se základními pojmy žánru je to příjemná hravá koláž, ve které se neztratí nic, co se k operetě váže. I Cimrman sám začínal s tímto fenoménem ve Vídni. A i my jsme dnes konfrontováni s tím, jak bylo s touto lehkonohou múzou naloženo po roce 1945. Je to stále aktuální hra, po roce 2000 stejně jako v době premiéry v roce 1969. A samozřejmě referát dálkového posluchače katedry cimrmanologie je naprostý bonbónek. (více v článku na blogu)

Když herci hrají s radostí a diváci slzí od smíchu je to radost. Když je to ještě plné nápadů a krásné češtiny, je to divadelní skvost.

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

Videno asi pred 10-15 lety v ZDJC nejmene dvakrat nazivo s klasickym starym obsazenim a nejmene jednou i ze zaznamu. Miluji tuto ceskou usmevnou poetiku v podani Sverak - Smoljak.
Dekuji, smekam, a preji zijicim ze stare gardy hodne zdravi i do dalsich let

85%

Nestárnoucí cimrmanovská klasika na prknech Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava. Všechny hlášky, operetní popěvky i lehké tanečky vyvolaly u diváků značné ovace, leč musím kriticky napsat, že věk pánů Svěráka a Čepelky už opravdu nezastavíš a občas je to bohužel i slyšet/vidět. Jinak diváci spokojeni a pro ty se to přeci hraje.

Ze záznamu

Jak plyne čas, stává se tato hra mou nejoblíbenější. Možná proto, že v ní zatím nezasáhly žádné větší alternace (Svěrák s Čepelkou hrají nyní vždy a Petr Brukner jako Kulhánek tak ve třetině repríz). Je to takový etalon toho, že kouzlo divadla je už 58 sezón stejné (za prvních 30 let osobně neručím, ale myslím si to).

Edit únor 26: Je vážně k nevíře, že tři pánové, kterým bude letos 90+90+83 dokáží odehrát představení ve stejném tempu jako před lety (např. od TV nahrávky uplyne brzy 30 let). Hostinský stále tancuje na pařezu, Zeppelin stále vystřelí nohy na stůl, Kulhánek stále leze po čtyřech.

Klasická Cimrmanova exkurze do světa operety. Pro laika překvapivé souvislosti v novém hávu. Pro diváka obeznámeného minimálně se základními pojmy žánru je to příjemná hravá koláž, ve které se neztratí nic, co se k operetě váže. I Cimrman sám začínal s tímto fenoménem ve Vídni. A i my jsme dnes konfrontováni s tím, jak bylo s touto lehkonohou múzou naloženo po roce 1945. Je to stále aktuální hra, po roce 2000 stejně jako v době premiéry v roce 1969. A samozřejmě referát dálkového posluchače katedry cimrmanologie je naprostý bonbónek. (více v článku na blogu)

Tuhle hru mám spojenou se silvestrem a koncem roku, protože to často dávali v televizi, nebo jsem si Cimrmana sama pouštěla. Když už se na konci roku bavit a slavit, tak kulturně a inteligentně, Cimrman to jistí. 10% přihazuju za herce, tohle je moje oblíbená sestava (chybí jen Jaroslav Weigel).

Když herci hrají s radostí a diváci slzí od smíchu je to radost. Když je to ještě plné nápadů a krásné češtiny, je to divadelní skvost.