Uživatelská hodnocení

Jak hodnotit, když hlasová vada Anny Grundmannové (sykavky - všechny!) prakticky znemožňovala soustředit se na cokoliv jiného? Naopak vyzdvihnout lze výkon Anežky Šťastné. Samotná hra místy silná, místy prvoplánová - spíš silná. Minimalistická režie také, co je nesnesitelné, je využití písní Navarové (jež jsou samy osobně ve své rádoby naivní rádoby moudrosti samy o sobě k nevydržení).

Dne 7.5. Karlovy Vary, představení /Až naprsi a uschne/,celkové zklamaní, hlavní postava Juddy- paní Želenská se mi vůbec nelíbila.

FECHO

I komorní pojetí divadlu Semafor sluší a znovu je třeba smeknout před autorem, který dokázal z mála vytvořit velmi kompaktní a dušilahodící představení, ve kterém je možno třeba český text k hitu It's a Long Way to Tipperary.

neskutečný zážitek vylepšen atmosférou změny titulu a dvěma záskoky s textem v ruce
bylo vidět, že si herci užívají představení tak nějak víc, než před 3/4 rokem v televizi

Naléhavá a potřebná inscenace, jež pojednává hned o několika aktuálních tématech zároveň. Obsahově a textově skvělé, práce s rekvizitami, kostýmy a scénou nápaditá, využití hudební složky (rapu) jakbysmet. Jen mi občas vadil snad až příliš civilní herecký projev, kdy jsem některé promluvy a hovory vnímal bezmála jako improvizaci (možná to i zčásti improvizace byla), ale v daném kontextu to celku inscenace neprospělo. Začátek představení byl méně přesvědčivý, ale postupně to získávalo spád a působivost. Nejsilnější a nejcennější byly bezpochyby reflexe osudů ukrajinských uprchlic a migrantek v ČR a našeho poměru k nim. Tam člověku úsměv hořkl.

Naprosto skvělý, nepopsatelný, silný divadelní zážitek. Nemám slov. Snad jen, že jsem moc rád, že jsem to viděl.
Viděno na derniéře(7.5.2024).

65%

Skvělá hudba, scéna, kostýmy, výkony ale o čem to sakra bylo??? Jak řekl pán ve foyer - taková blbost a stejně všichni stáli...naprosto mě toto představení minulo.

Tohle bylo skvělý, smála jsem se opravdu od plic, skvělá scéna, skvělý soubor, všechno tam padalo a já si říkala, co je vůbec záměr a co improvizace. Hra která hercům nabízí velké možnosti na vyblbnutí. I délka představení super, akorát.

Absolutní must see. Situační komedie, kde můžete každou půl minutu očekávat vtip. Barbora Kubátová v nejlepší formě.

Hezký, docela věrně se i drží Werichova textu. Trochu líp by mohly vypadat kostýmy a masky černochů.

Snad šlo jen o špatnou reprízu, ale tedy stydno mi bylo hned několikrát. Nic nebylo profi - choreo nejednotné, porty na začátku písní vypnuté, herci v hlavních rolích přehrávali, dalším nebylo rozumět a nebo neintonovali a nikdo se v hledišti moc nesmál. Jo a kostýmy doslova příšerné, jakože opravdu hnusné. Nevím, těšila jsem se a odcházela jsem vyděšená, že za tohle lidi dál platí peníze za lístky. Pokud se na repríze nestalo něco šíleného, byl to velký krok vedle, to se nepovedlo.

Snad nikdy jsem neodcházel z divadla s takovým počtem zpracovaných i nezpracovaných vjemů. Druhá půlka byla pro mě výrazně emotivnější a hlubší než půlka první, ve které mě přepadla desetiminutovka, kdy jsem nedokázal udržet pozornost, což se mi v té druhé nestalo ani na vteřinu.
Oceňuji realistickou scénu, práci se zvukem a světlem i přesné výkony herců (snad s výjimkou Samuela Tomana, který z těžké role často vypadával).
Kdo má rád hloubku, emoce a ryzí divadlo bez zbytečných experimentů, nesmí si nechat ujít.

Málo postav, nikterak složitý děj, ale naprosto psychologicky propracované představení postavené na mimořádných hereckých výkonech. Přesně tak to mám rád.