Ala

Bezkonkurenčně nejlepší pasáže mají na svědomí "nezaměstnaní" v čele s neodolatelnými Radimem Kalvodou a Zbigniewem Kalinou :-).

Intelektuálně skutečně nenáročná, ryze oddechová komedie. Nicméně pro mě příjemně strávený čas s příbramským divadlem.

Tenhle titul opravdu není žádná řachanda, ale člověk by řekl, že to diváci, kteří na něj vyrazí, přinejmenším tuší. O to zábavnější bylo poslouchat komentáře kamarádů představitele jedné vedlejší role, kteří nejvíc řešili, jak zmizet o pauze, aniž by to kámoš na jevišti při následném "výslechu" zjistil, protože taková nuda podle nich nebyla k přežití. Já mám příbramský soubor velmi ráda už léta a potěšilo mě vidět v jejich podání i tenhle nesporně náročnější kousek.

Kdybych měla hodnotit děj, tak by to bylo něco mezi 0 a 20 procenty, ale naštěstí hudební složka a výkony účinkujících (za všechny M. Doubravová, T. Savka, Z. Fric v hlavních rolích, ale i perfektně sehraná company) z tohohle titulu dělají poměrně milý zážitek.

Taky bych radši viděla divadelní adaptaci filmu než uměle připlácnutý příběh ve stylu "oslí můstek jako sviňa", ale písničky dua Svěrák a Uhlíř jednoznačně fungují a představení díky nim skvěle odsejpá. A herci, zpěváci, tanečníci a akrobaté předvádějí moc hezké výkony.

Představení jako takové pro mě až tak zajímavé nebylo, ale hodně mi vyšlo obsazení podle mých představ a hlavně Peter Strenáčik a Dita Hořínková předvedli perfektní výkony, takže díky tomu jsem si to užila. Vidím to celkově někde mezi padesáti a šedesáti procenty. :-)

Je to opravdu ptákovina, ale člověk se celkem dobře pobaví :-).

Představení stojí hlavně na skvělých výkonech všech zúčastněných.

Kupodivu to vůbec nevidím tak černě jako většina lidí tady. Ano není to Hamlet, ale když je vám jasné, na jaký typ produkce jdete, je to prostě slušná oddechovka s vtipnými hudebními čísly.

Bohužel mi to fakt nesedlo. Herecké výkony skvělé, ale jak někdo dokázal vytvořit takhle nudné dílo, kde mě za celou dobu bavilo možná 10 minut, to je mi poněkud záhadou. Jediné štěstí účinkujících podle mě bylo, že se autoři drželi Cimrmanova hesla "nedělat přestávku, jinak utečou". Dle výrazů ve tváři už tak nepočetného publika se dalo číst, že kdyby přestávka byla, neměl by jim už na konci kdo zatleskat ani ze slušnosti.