Čiko

Milá konverzačka. Zajímavé téma, dobře vystavěné situace.
Sekundárně to lze vnímat i jako poukázání na osamocenost stárnoucích a zapomenutých celebrit. Petr Kostka a Carmen Mayerová zahráli velmi dobře takovou tu počínající stařeckou zmatenost. Oba bojují s ostrým zubem času všemi dostupnými prostředky i proto, aby se z nich nestali "běžní" důchodci. Václav Jílek je skvěle doplňuje.

75% Když se Čechov nepovede, tak nudí. A bohužel se to občas stává. Ne však v ústeckém Činoheráku. Zárukou kvality Višňového sadu v Ústí nad Labem je dobrý inscenační tým a pěkné herecké výkony. Jen Raněvská Marty Vítů je v některých situacích tak nějak příliš sama za sebe a ne úplně přesvědčivá. Celkově ale povedená klasika...

Byť si teď Divadlo na Vinohradech v dlouhých inscenacích libuje, tato mi ubíhala poměrně dobře. Ondřej Kraus je Miláčkem, který si se svou postavou pěkně pohrává. Jen jeho proměna ve druhé půli inscenace by mohla být trochu výraznější. Když už je to tu porovnáváno, mně se to naopak líbilo o něco více, než Špinarova kladenská inscenace...

Dlouho jsem tento muzikál odkládal, ale nakonec je to docela milé překvapení, vyčnívající z pražského muzikálového průměru. Po trochu těžkopádném začátku se děj krásně rozjede s příchodem Petera Pechy, který je opravdu dobrým a uvěřitelným Tarzanem. Vyloženě bavit jsem se začal s prvním obrazem pro mě dosud neznámé Kláry Jelínkové, která mě ve své roli naprosto uchvátila.
Líbily se mi kostýmy, scéna, choreografie i akrobatické kousky.
Jediný, kdo mě nebavil a kazil mi celkový dojem, byl Marian Vojtko.

Dobrých komedií postavených na vážném tématu je pomálu. Tohle je jedna z nich a myslím si, že je dobře cílená jak na náročnějšího diváka, tak na diváka, který se chce jen pobavit. Navíc je v tom vidět ta naše česká povaha a občasné komplexy z ní plynoucí.
Herecky mě bavili především Martin Sitta a Nela Boudová. Naopak trochu dopilovat svoji roli by měl představitel hlavní role, Daniel Šváb..

Velmi silné představení. Zajímavé, v současné době rezonující téma, které nutí k zamyšlení. Jsem rád, že 3.ročník DAMU předvádí tak pěkné herecké výkony. Bude to dobrý ročník:-))

Pohádkový muzikál pro celou rodinu. Asi tak 10 pohádek v 1. Setkáte se zde s Červenou Karkulkou, Pinocchiem, kocourem Mikešem, Sněhurkou... Takže se může zdát, že je to dost slátanina, ale na dětského diváka to velmi dobře funguje. Přes stopáž 2:55 děti vydržely do konce a ani nedutaly. Vlastně v několika interaktivních částech ano. Komunikace herců s dětským obecenstvem byla úžasná. Takže účel splněn a výhrady tentokrát odsouvám na druhou kolej.
Příliš mě nezaujal Libor Matouš jako Florián, naopak výborní byli Aleš Slanina a Andrea Zelová.

75% Utrpení mladého Werthera je náročnější, ale velmi dobrá inscenace. (to se samozřejmě nevylučuje) Tahounem inscenace je představitel hlavní role, Michal Kraus. A je výborný. Na malém prostoru dokáže s nevelkým množstvím rekvizit rozehrát úžasný koktejl emocí, jemuž dominuje nešťastná láska a utrpení. Režisér Jakub čermák navíc posunul hru do současnosti, čímž ji divákovi ještě více přiblížil. Výlet do Jihlavy, který se vyplatil..

Zuzana Stivínová se snaží jako Vassa Železnovová udržet firmu a rodinu za každou cenu. Je distingovaná, až komisní, vše probíhá ve velké křeči... a to právě proto, že ví, že kdyby ukázala svoje slabiny, vše by se zhroutilo jako domeček z karet. Drží si svou fazónu a ostatní se často snaží o totéž. Ale ona je ta nejsilnější...
Jde evidentně o kus pro náročnějšího diváka. První polovina je dosti statická, ale potom začne být inscenace živější a herci postupně přecházejí od stylizací do civilnějších poloh.
Výborní jsou hlavně Z.Stivínová a P.Vančura. Doporučuji navštívit Stavovské divadlo.

U autora Srpnu v zemi indiánů mě poněkud překvapil místy až fádní humor a sexistické dialogy. Jinak celkem pěkný profil muže s krizí středního věku. Herecký výkon Vasila Fridricha sice chvílemi na hraně, ale za mě celkově obstál. V menší roli se mi velmi líbila Lucie Žáčková. Pak tu máme nekonečný nešvar ČK, D.Gondíka (který opravdu skoro šeptá) a O.Malý mluví tak potichu, že musíte chytat každé jejich slovo (pán vedle mě s rukou u ucha), a když náhodou zakašle divák, přijdete o celou větu. Mně to bohužel pokazilo celkový dojem. Některé scény by snesly zkrácení.

65% Je to poměrně dobře čitelná inscenace a příjemná zábava. Jiří Š. Hájek by se snad na postavu Hercula Poirota i hodil (má patřičnou vizáž a charisma), kdyby ji neničil častými přeřeky, výpadky textu a skákáním do replik ostatním hercům. Z nich se mi nejvíce líbil Ondřej Lechnýř.
Znám finanční možnosti některých oblastních divadel, proto mi přišlo zajímavé i nápadité řešení scény. Viděno na kladenské derniéře.

Zajímavá hra, jejíž téma je stále aktuální. Čekal jsem trochu velkolepější zpracování (s lepší scénou), ale o zklamání rozhodně nejde. Velmi dobrá volba obsadit do hlavní role Miroslava Donutila. Jeho dobré a ukázněné herectví dává inscenaci punc nadprůměrnosti. Líbil se mi také Viktor Dvořák. Martin Donutil mě svým výkonem úplně nepřesvědčil...

Nejde o komedii ve smyslu prvoplánové řachandy. Zasmějete se, ale jde o poměrně závažné téma. Divadlo Verze si vybírá kvalitní a osvědčené hry, i Šťastný vyvolený je sázka na jistotu. Hereckému obsazení není co vytknout. Bylo příjemné vidět Matouše Rumla v trochu jiné roli, než jsme u něj zvyklí.

Myslím, že už od začátku bylo záměrem zaujmout nejen tématem a hereckými výkony, ale i naturalismem, syrovostí a expresí. Jak už je ostatně v X10 zvykem. V každé rodině je alfa samec. A postavit se mu - to chce odvahu a taky odhad míry únosnosti. Velmi se mi líbí, jak střídá Vojtěch Hrabák agresi se submisivitou. Zajímavé inscenaci s pěknými hereckými výkony by slušel menší prostor, nebo přepažení toho stávajícího.

Zajímavé téma a pěkná hra i inscenace, i když mi postava Jessie přijde napsaná trochu kostrbatě.
Velmi se mi líbila hlavně první polovina, která je poklidná a plyne přirozeně. Oproti tomu ve druhé půli je Taťjana Medvecká místy už příliš afektovaná a hysterická, což mi nakonec trochu pokazilo celkový dojem.
Velmi dobrá scéna a režie Víta Vencla.

65%
Letní shakespearovské slavnosti se v posledních letech propadly do podivné šedi a průměrnosti. Z ní ale příjemně vyčnívá Bouře v režii dua SKUTR.
Inscenace se odehrává na povedené scéně, pod kterou je podepsán J.Kopecký. Zdařilá je i choreografie J.Kodeta a zejména pak hudba, kterou složil P.Kaláb. Samotné herecké výkony jsou velmi vyrovnané, vyzdvihl bych D.Prachaře, R.Máchu, C.Kassaie. Velmi dobré jsou také společné výstupy E.Křenkové a Z.Piškuly. M.Daniel a J.Polášek příliš tlačí na pilu. Přitom by jejich obrazy mohli být pěkným kontrastem k ostatnímu dění.
Mě osobně tato Bouře nepobouřila a doporučil bych návštěvu inscenace.

75%
Asi nejlepší a "nejčistší" shakespearova inscenace, kterou jsem za poslední roky na slavnostech viděl. Oceňuji zejména minimální modernizaci, k jejímuž kontrastu patří pojetí zajímavé čarodějnic.
Zaujaly mě herecké výkony Marka Němce, Lenky Krobotové a Filipa Kaňkovského. Výborně, leč zbytečně izolovaně, působila Klára Issová.
Inscenace, kterou bych s klidným svědomím doporučil...

75%
Velmi zdařilá adaptace románu.
Michalem Zetelem výborně zpracovaná a vystavěná inscenace. Je to napínavá podívaná, která zejména ve druhé půli dobře graduje.
Vít Hofmann je talentovaný herec a skvělý představitel Viktora. Celou inscenaci táhne s neuvěřitelnou energií. Za zmínku stojí i Adam Joura coby Monstrum, jehož postava prochází zajímavým vývojem.
Toto téměř horrorové téma snadno zaujme a vtáhne diváka. Jsem rád, že se dělá na oblasti tak dobré divadlo...

75%
Jedna z nejlepších rolí, ve které jsem viděl Jiřího Langmajera. Pro mě dosud neznámá Anežka Šťastná mu byla dobrou partnerkou.
Myslím, že spolu s režisérem Michalem Dočekalem vyždímali z tak trochu kostrbatě napsané hry (jejíž námět se mi ale líbí), co se dalo.
Myslím, že to bude divácký hit, který si pozornost publika zaslouží.

Musím přiznat, že mě trochu vyděsil "kavárenský" začátek, kdy se děj krkolomnými oslími můstky dral k dalším songům, ale asi po třech písničkách se zdál mluvený text nápaditější. Děj se rozjel a hity H.Zagorové byly pospojovány do zajímavého příběhu. Druhá polovina se celá velmi povedla.
Místy jsem měl také problém s technickou dokonalostí interpretace některých písní, kterým H.Zagorová uměla vdýchnout duši a dala do nich kus svého Já. Ale to se dá u muzikálových hereček pochopit.
Z trojice hlavních protagonistek se mi líbila hlavně E.Ochmanová a M.Tomešová. Hvězdou večera je pro mě ale N.Halouzková a v dětské roli K.Koníček.
Doporučuji.

Silné a citlivé téma, umocněno komorním prostorem malého jeviště.
Zvláštní je, že inscenace začíná jako konverzačka a postupně odkrývá kumulující se problémy.
Herci tak dostávají zajímavý prostor ve velmi vypjatých situacích a dění na jevišti graduje. Svých postav se zmocnili výtečně, jde o herecky silnou inscenaci. J.Ondrušková je od začátku do konce velmi přesvědčivá a uvěřitelná. K.Kuchinková je jí tak trochu protipólem, její poloha je civilnější, působí rozvážně a uklidňujícím dojmem. Mile překvapil i M.Stránský, zejména v emočně vypjatých scénách.
Je to poctivá činoherní inscenace, která stojí za vidění.

65%
První setkání s Čapkovou Továrnou na absolutno. Mě to většinou bavilo a to i přes stopáž 1:45 bez přestávky. Je to inscenováno zábavnou kabaretní formou a místy je to velmi vtipné. Herce to evidentně baví a užívají si to. Líbí se mi výprava E.Jiřikovské i hudba I.Achera. Zajímavá sonda Dejvického divadla do světa absolutní utopie...

Repertoár Divadla v Dlouhé je trochu specifický. Konec rudého člověka je přesně typ inscenace, kterým se tu daří a které na zdejším jevišti rád vídám.
Kromě výtečné režie M.Vajdičky a hudby M.Novinskiho se mi představení líbilo hlavně vizuálně. Velmi výrazná a povedená je scéna Andraška a kostýmy K.Hollé.
Hercky těžko někoho vypíchnout, líbili se mi hlavně Johanna Tesařová, Jan Vondráček a Jan Sklenář. Výborní jsou ale i všichni ostatní.

Moje první setkání s Cabaretem Calembour. Vypadá to na nové generační divadlo, které má co nabídnout. Zejména velmi originální humor a práci s českým jazykem. Doslova to srší vtipem a nápady. Jen mi to přišlo celé zbytečně uspěchané, ze zde avizovaných 90 minut jsme dosáhli jen na 1:15.
Herecky se mi líbili hlavně Ivan Lupták a Jiří Suchý z Tábora.

Příjemně strávený večer v Řeznické s Kateřinou Macháčkovou v monodramatu podruhé. Jakoby si na rozdíl od předchozí inscenace o to více užívala celý prostor.
Přehledně zpracovaný životopis zajímavé osobnosti Dr.Ruth. Mám pocit, že jí Kateřina Macháčková velmi dobře rozumí a soucítí s ní. Velmi se mi líbilo jemné, ale zřetelné pointování jednotlivých obrazů.