Jirkan

11.9. 2013: Nemohu srovnávat s literární předlohou a ani bych nechtěl. To co jsem viděl bylo silné. Karel Dobrý se během večera hodně mění. Chvilku Vás baví, pak z něho mrazí a bojíte se. Navíc má dar, že dokáže s publikem navazovat (až pichlavý) oční kontakt, takže máte pocit, že opravdu mluví s Vámi (a vy se na něj ale nechcete dívat). Prostředí to vše navíc podtrhuje a to, co prožijete v několika momentech v hledišti... No, opravdu totální divadlo.

22.10. 2015 (DvD): Mimořádnost v této inscenaci spočívá především v práci s rekvizitami (např.: metry) a promyšlenou loutkou, se kterou se daří herečkám verohodně pracovat a doslova ji v některých momentech oživit. Pak stojí za zmínku světelný design. Režie Zoji Mikotové: smutný příběh podává věrohodně s určitým dětským pohledem, narosto hravě, napínavě, bez náznaku patosu a tíživosti situace nebo konce, který A. Frankovou potkal, o to více Vás to dostihne. Před herečkami smekám, protože to byl koncert! Shrnu to do jedné věty: Páni, tahle inscenace mne hodně překvapila!

27.2. 2013: Text je zajímavě postavený, obsahově je to na můj vkus moc velký "americký" příběh, ovšem co se z toho podařilo dostat je "diamantem herectví". Výkonům obou protagonistů nemám co vytknout a líbí se mi, jak se jejich role postupně obrací. Jejich práce je přesná, úpřímná, neošizená a procítěná. Vše podtrhuje (téměř) "nulová" výprava. I režie si s textem pohrává. Mám rád, když není doslovná a podporuje tak diváka k přemýšlení. Zdařilý je i překlad, který působí (na použitou mluvu) přirozeně. Já si večer užil! Jen mi přijde, že přestávka v tomto případě není třeba.

Divák se zasměje, ale autor to psal asi hodně rychle, že diváka ničím nepřekvapí a je jasné od začátku jak to dopadne...

18.1. 2011: K začátku inscenace mám výhrady. Líbí se mi jednoduchost výpravy a využití světel, proti tomu jsou některé textové pasáže až moc popisné a nezáživné. Oživení přináší až proměna postele v loď a Hrbáč s Kulhavcem. Pak přichází razantní změna, která inscenaci posouvá. Skvělá práce p. Němce, Máchy, Mrkvičky. Baví mne moc jednoduché jevištní triky. (Vnímám jako "rodinné" představení, kde cílem není "velká" umělecká ambice, ale možnost strávit čas s rodinou ve společnosti = přivírám oči).

1.12. 2013: Inscenace je prázdná, z mého pohledu se jedná jen o aranžmá v prostoru, který je zaplněn dost velkou (a doslovně popisnou) výpravou. Štěstěna a Anděl - proč jsou v této inscenaci? Do příběhu v tomto podání zapadl jen Mráz. Ostatní jsou jen něco navíc se snahou o humor a řízení děje. Chybí zde nějaký základní motiv a cíl. Ani cílová skupina mi není jasná. Pro dospělé kýč, pro děti neatraktivní ilustrace. Na druhou stranu chválím hudbu, trik s holubicí, J. Strykovou a P. Strenáčika (jejich společné výstupy a "Ledový motýl" jsou světlem inscenace).

20.11. 2013: Inscenace, kde je humor, několik míst je opravdu vydařených, jiné tak trochu váznou. Jeviště "Na Zábradlí" je asi malé na takový projekt. Co do výkonů, tak musím zmínit Petra Jeništu. Moje první divadelní setkání s ním a ten něco umí. Co do obsahu, tak je to jen taková hříčka. Pobaví se publikum uznávající Nebeského, pobaví se publikum složené z kolegů architektů (jako dnes). U mne to nezanechalo něco víc, rád jsem to viděl, byl to příjemný večer, ale to je vše.

28.9. 2016: V poslední době vznikla řada tanečních inscenací, které se věnují tématům podobenství člověka a zvířete. Možná toto téma dává více možností prezentace, ale i tak je asi těžké být v tom originální. Tady se to celkem daří. Krátká, svěží, humorná inscenace. Originální pohybový slovník. Velmi dobrý výběr interpretů. Dokáží mnohem více než jen tančit! Velmi dobrá práce se světlem. Část od zápasu jelenů po folklórní tanec je vymyšlená do posledního detailu a je to pro mne nosný moment celé inscenace.

6.2.2010: Jan Mikulášek a celý soubor zase ukazuje ojedinělý cit pro divadlo. Opět tu máme vážné téma s trochou nadsázky. Kompozičně a pohybově zajímavě řešené divadlo. Zaujal mne Norbert Lichý, naprosto perfektně hraje Sylvie Krupanská a Tereza Vilišová. (Divadlo v Celetné, 6.2. 2010)

Fidlovačka muzikál umí, proti jiným produkcím snažící se o muzikál...

18.11. 2017 - Dejvické divadlo: Humor. Groteska. Ironoje. Parodie. Směšnost. Mrazivost. Společenská trapnost. Vulgárnost. Morbidita. Rozklad společnosti. Anna Petrželková se projevuje jako mistr nástupů. Už několikrát se mi stalo, že hned v prvních vteřinách odhanete celou inscenaci. Obdiv všem hercům. Dovoluji si napsat, že je tato inscenace baví. Když máte k ruce herce, co tak dobře ovládají své hlasy a pohyb (a to i na menším prostoru, než je inscenace uváděna)... Ano, několikrát již zpracované téma, ale asi je to třeba. Bavil jsem se! Za vrcholnou scénu považuji "galerii".

8.11. 2011: Tak nevím. Mne se samotná hra líbila. Chvílemi předvídatelný děj, ale po dějové lince dobře napsaná. Snad jen překlad byl trochu (místy) krkolomný a nepřesvědčivý. Chtělo by to přirozenější jazyk. Herecké výkony dobré, ovšem pan Vízner hrál moc do publika a chyběl mi tak kontakt s aktéry děje (a o tom podle mne ta inscenace hodně je). Druhá část mnohem lepší. Zajímavý je hudební doprovod. Ovšem pozor, můj doprovod se prý v I. části v několika okamžicích dost nudil. Máme na inscenaci rozdílný názor.

1.7. 2018: Méně známá hra. Najdeme v ní kousky či podobné motivy z jiných WS komedií. Co takové množství diváků vede na takový titul jít a ještě venku (a přiznejme si, že ne všichni jsou "divadlomani")? Velký prostor ubírá možnostem rozehrát některé detaily. Podařil se zvuk.

Krotký Pitínský ve své expresivnosti. Velmi zajímavé obsazení, které funguje (především Fialová, Durnová, Janošek). Podařená scéna, hudba. Mělo to spád, s chutí jsem celý děj sledoval a myšlenkami neodbíhal pryč. Nepodbízelo se to. Za mne to byl příjemný večer.

27.6. 2010: Něco tam chybělo, výhodou je krátká doba inscenace, ale nějak pokulhává na emocích a publikum je dost chladné. Nemá se srovnávat, ale viditelná je snaha naprostého odlišení se od filmu (jeviště je zaplněné výpravou, která není podle mne moc povedená)... herecky dobré...čekal jsem víc.

28.12. 2014 a 24.3. 2015: Nic jsem nečekal, první ohlasy nejsou moc pěkné a koluje řada historek ze zkoušek. O práci Vl. Morávka jsem tu napsal mnoho a stále to platí. V této inscenaci uvidíte budovu ND tak trochu v jiném světle a divák je tak trochu součástí děje. Kdo pozorně poslouchá, něco se dozví navíc, ale... Paralela s 1989 se trochu utápí a místy se možná moc popisuje, ale neubralo to mé zaujetí tím "hemžením kolem". M. Preissová, E. Salzmannová, R. Mácha, Vl. Polívka, V. Postránecký a F. Rajmont = tahouni inscenace (u některých paradoxně). Uvidíme co na to další diváci.

15.4. 2012 (Divadlo Archa): Začíná se mi práce J. Mikuláška poslední dobou líbit více. Líbí se mi jeho nápady, přístup k hercům a látce. Více ve svých inscenacích si hraje se symboly a využívá multimediální techniku (pro smysl detailu). Opět ve skvělé výpravě M. Cpina připravil řadu velmi zdrařilých obrazů. Celou tuto práci tentokrát podtrhuje i skvělá hudba P. Hromádky. Herecky vyrovnané, ale nejvíce mne zaujala P. Bučková. Celé "víkendové" hostování považuji za velmi zdařilé :-). Těším se na další!

29.7. 2015: Líbí se mi, že se R. Novák snaží v rámci své práce přijít s něčím novým. Proti naplněnému a košatému Risku je tu něco komorního, sevřeného, více koncetrovaného. Výtvarně a hudebně moc vydařené, pomáhá tomu u surové prostředí Jatek 78. Pravdou je, že některé výstupy nejsou tak intenzivní a podmanité, ale nenudí tolik, aby Vás to "vykoplo zpět do reality". Rozhodně kousek, který něco říká a není to jen show a stojí za vidění, ač jsem čekal něco více niternějšího a mezi aktéry dravějšího, vzhledem k tématu a anotaci.

5.8. 2014 (Divadlo v Celetné): Pochválit musím práci obou protagonistů a především hudební část inscenace, texty písní jsou i vtipné. Celkově je ale hra velmi průměrná (i přes snahu z ní humornou formou udělat něco lepšího). O vztahu, jeho krachu a schopnosti či neschopnosti spolu vycházet dál bylo napsáno mnoho her a řada z nich má výraznější výpovědní hodnotu.

22.2.2017: Zajímavé herecké výkony O. Veselého, R. Valenty a T. Dočkalové. Nápadité řešení scény a dotáček (včetně práce s nimi). Ovšem je to pro mne velmi nesourodá inscenace, která je složená z jednotlivých obrazů a nefunguje jako celek - příběh. Postrádal jsem motivaci postav. Kladl jsem si otázku "proč" (a to především v druhé části inscenace).

4.9. 2015 - Divadlo v Celetné: Vyprávění příběhu z herecké šatny s živou hudbou a nápaditou filmovou dotáčkou. Každý z nás je tak trochu Don Quijote. Každý tak nějak bojuje s větrnými mlýny. Proč ne. Pro soubor má tento kus ještě trochu jiný vnitřní význam. Rozhodně to není inscenace plna patosu, ale plna nadsázky a nadhledu. Velký podíl na tom má Kryštof Rímský. A z těch všech Quijotů překvapí nejvíce ten Jana Plouhara, protože ukázal, že má i jinou polohu herectví, než je u něj zvykem.

16.2.2010: Podařené představení plné super režijních nápadů a fórů, které nejsou trapné. Někteří herci mile překvapují. Líbí se mi inscenace, které herce baví, mají vtip. Raději zajdu na takové předatavení než na muzikál plný "hvězd" alá tvorba M. Davida, kde to není o herectví, ale o penězích. Je to jiné představení než je na Vinohradech zvykem a je to vidět i u publika. Na tuto inscenaci chodí hodně "nedivadelníci", takže během představení sem tam zazvoní mobil, někdo šustí nebo komentuje kdo v jakém seriálu hraje.

16.11. 2016 (75%): Poměrně zvláštní text se na NS setkává s nápaditým režijním pojetím (vč. scény a hudby). I herecky je to velmi zajímavé, až na příliš karikaturní novinářku. Uchopení této role se moc nepovedlo. Inscenace se nepodbízí a je tak trochu čapkovská, faustovská... Sice jsem trochu o přestávce přemýšlel proč, ale zaslouží si více plné hlediště než tomu bylo na této repríze.

12.3. 2013: Na jednu stranu jsem se bavil, bylo to zahrané perfektně a myslím, že se podařilo i zakomponování Zeyerova textu. Měl jsem z toho pocit, že celý projekt (jako Kauzy a Zakázané uvolnění) vznikl pro radost z tvorby a pro pobavení diváků. Na druhou stranu tomu něco chybělo, ale pořád nemohu přijít na to, co to bylo. O Špinarově práci v hodnocení dalších jeho inscenací jsem řekl už hodně. Teď je na čase si zajít na nějaký jeho vážnější kus, (povedené) srandy už bylo dost.

15.3. 2017: Poměrně komplikovaný text komplikuje trochu ještě režijní pojetí a pak chápu, že s některými diváky se to nesetká. Chvilku mi trvalo, než jsem se orientoval a pochopil jsem o čem to je. Práce obou protagonistů je o to více obdivuhodná. V tak malém prostoru to ošívání musí vnímat a neztratit se v textu dá asi také práci. Oba jsou velmi dobří, ale neodpustím si poznámku, že Jakub Gottwald v některých momentech překvapil. Chtěl jsem hodnotit nižšími %, ale nějak se mi to rozleželo v hlavě... inscenace s přesahem? :-)

23.11. 2011: Scénicky (výprava, hudba, světlo) dobré. Veronika Kubařová hraje s obrovským nasazením, neuvěřitelně střídá polohy herectví, ale drobek bych ubral. Martin Písařík ji skvěle sekunduje, tvoří "uvěřitelný" pár. Jen jsem trochu měl problém na začátku, než se to rozjelo, ale jako celek: inscenace, kterou mohu doporučit. V divadle bylo několik diváků, co znají film moc dobře, tak byl občas rušivý srovnávací komentář. Divadlo by mělo ale obsahově zapracovat na programech. Poslední dobou nic moc, přitom grafiku mají propracovanou.