Profil uživatele

Martin Kopecký

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (1)
Šárka Schmarczová: 10 % (1)
Jiří Koula: 15 % (6)
Michal Novák: 17 % (3)
Anežka Hrebiková: 20 % (1)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.2.2018)
Dánská občanská válka 2018-24 - Divadlo Na zábradlí: 70 %
Sled situací, které je vzhledem k absenci příběhu složité pochopit. První polovina je aktuálnější vzhledem k současné situaci, druhá polovina má prvky absurdního divadla. Pokud divák nemá ani ponětí o obsahu knihy, na kterou představení odkazuje, ubírá mu to zážitek a ve druhé půlce asi bude dost zmatený.
(zadáno: 13.11.2016)
Jak je důležité míti Filipa - Národní divadlo Brno: 40 %
Představení, které neurazí ani nenadchne a celkem lehce se zapomene. Režijní pojetí odpovídá spíše zájezdové holírně než první scéně na východ od Prahy. Oběma hlavním představitelům chybí více energie a zaujetí, takže celé představení se tak nějak sune dopředu jako výletní motoráček. I ta předscéna po prvním jednání je jaksi nespontánní, člověk i fandí nějaké improvizaci, ale kde nic tu nic. Představení zachraňují dámy, kterým sice režie také nic nového nenabízí, ale snaží se dostat do představení alespoň trochu energie.
(zadáno: 24.9.2017)
Kati - Činoherní klub: 100 %
Vynikající výkon všech herců na základě promyšlené režie. Žádná hluchá místa a děj, který má spád. Představení, ze kterého mrazí a nad kterým musí divák přemýšlet (ne nad tím, co tím chtěl autor/režisér/herec říci, ale nad jasně prezentovanou myšlenkou). I ti, kdo mají méně textu, jsou schopni vystřihnout přesnou figuru. Takových představení teď v Praze věru moc není.
(zadáno: 6.2.2016)
Láska a informace - Národní divadlo: 10 %
Režijně absolutně nezvládnuté představení, ve kterém vás postupně začne víc a víc bolet hlava z toho, že se snažíte porozumět jednotlivým scénám a nějak si je propojit. Nakonec z programu zjistíte, že tam mělo být několik tematických bloků a o příběh zde vůbec nejde, což ale z představení nepoznáte. Připravte se na dvě a čtvrt hodiny v celku, což si nelze vykládat jinak než obavou, aby polovina diváků o přestávce neodešla. Na druhou stranu musím ocenit výkony herců, kteří se tu bídu snažili se ctí uhrát - výborná Eva Salzmannová, standardně dobrý Saša Rašilov, nadějný Petr Vančura.
(zadáno: 5.6.2016)
Maska a tvář - Činoherní klub: 60 %
Jednoduchá oddechová hra, kterou zachraňují dobré herecké výkony hlavních představitelů (Vetchý, Nárožný, Chýlková) a snesitelná délka (2*45 min.). Ze slabého textu s malou dynamikou děje nelze vytěžit nic víc, než pár vtipných momentů hlavních postav a figurkaření u těch vedlejších. Ze hry je až příliš cítit, že už se hraje 14 let a bylo by vhodné ji trochu oživit.
(zadáno: 15.3.2016)
Řemeslníci - Švandovo divadlo: 40 %
V podání ŠD bakalářská historka sotva na hodinu a půl i s přestávkou (ve skutečnosti do hráli něco málo přes dvě). První půlka nekonečně rozvleklá, po přestávce se obrátky přece jen o něco zrychlí. Herecky ční Kamil Halbich a slušný (i když rozsahem malý) je Robert Jaškow. U Filipa Čapky člověk nepozná, zda hraje snoba, machistu nebo člověka s lehčí formou demence. Ostatní figurkáři celkem k zapomenutí. Bohužel režijně nevyužitý potenciál hry, který volá po frašce nebo crazy komedii (dobré náznaky u trablů s první mrtvolou).
(zadáno: 21.2.2016)
Romeo a Julie - Divadlo na Vinohradech: 60 %
První polovina sotva na 40%, druhá určitě přes sedmdesát. První polovině škodí násilné a prvoplánové sexuální narážky, které nejsou ani vtipné a ani neposouvají děj (nuda!). Pokud však začnou verše, tak hra začne hladit po duši a hlavně mít spád a bavit. Jako by to po částech psali dva různí lidé. Zaujala výborná hudba - i když moderna, měla význam. Také scéna je velmi zdařilá. Hlavní hrdinové herecky jistí, z ostatních zaujal Igor Bareš. Vysloveně nepříjemná afektovaná Tereza Bebarová v roli chůvy a Václav Jílek, který pojal Benvolia jako polovičního idiota (režijní záměr?).
(zadáno: 21.10.2017)
Růže pro Algernon - Divadelní spolek Kašpar: 60 %
Představení těží z hluboké myšlenky, která se ale trochu ztrácí pod zjevnou hereckou rutinou. Asi se sešly špatné okolnosti, ale pan Potměšil trochu víc přehrával a ostatní aktéry to asi dneska moc nebavilo a raději by si užívali posledního podzimního sluníčka. Takže více méně přeříkali svůj text. Představení chyběla šťáva a zaujetí celého souboru, tentokrát mě herecká práce moc nezaujala. I když chápu, že po těch letech a počtu repríz je těžké nacházet něco nového a většina herců už možná prostě chtěla vědět, jak dopadly volby.
(zadáno: 18.10.2016)
Ujetá ruka (Behanding in Spokane) - Činoherní klub: 80 %
Kvalitní černá podívaná bez hlubšího smyslu, kterou si pro sebe urval Ondřej Sokol. Marek Taclík neměl svůj den, snad ho bolely zuby, sotva mu bylo rozumět, když jen tak odříkával svůj text. Martin Finger trochu bez šťávy, ale občas světlé momenty, i když monolog o gibbonech působil tak, že si ostatní chtějí hlavně dát pauzu na cigárko. Markéta Stehlíková působila trochu zakřiknutě, což se čas od času snažila dohnat jakoby hysterií. Hra měla spád, hlavně díky dobré režii.
(zadáno: 7.1.2018)
V rytmu swingu buší srdce mé - Národní divadlo: 80 %
Představení těží ze "šťavnaté" swingové hudby s podání "plnotučného" orchestru Melody Makers a přesvědčivých výkonů Igora Orozoviče a Pavly Beretové, kteří výborně zpívají a tančí. Dech mu ovšem dochází v dialozích, které děj neposouvají dopředu a slouží jen jako oslí můstky mezi jednotlivými písněmi. Představení také trpí tím, že čas věnovaný válečnému období je neúměrně dlouhý a poválečná doba je naopak příliš krátká. I když poučený divák chápe, že po válce už toho pan Traxler moc nenapsal, tak pokud to mělo být životopisné dílo, schází mu pointa v podobě jeho kanadského života mimo hudbu.