Mikika

kdo už viděl Cavemana, ten bude mít silný pocit deja-vu. vtipy na téma Muži vs. ženy jsou prostě věčné. líbil se mi nápad na čekárnu, na zapojení skutečných autorů knižní předlohy. jen některé písně byly až moc dlouhé, diváci čekali, netrpělivě podupávali, ať už to proboha dozvívají... ale celkový dojem spokojenost.

i když jsou všichni zvědaví hlavně na Dyka, jeho alternace Janota příjemně překvapil. Daňhelová se v hromadných scénách ztrácí, Dulava opět jako směšná postava, v Karlíně asi nutnost... Ale jinak spousta dobrých nápadů, vtipných odkazů, dvě úžasné hlášky, nejakčnější postavou byl japonský dirigent. mají opravdu Moriartyho pomocníci připomínat Mimoně? Hudba skvělá, častokrát si podupáváte. i když některé písničky by mohli být i kratší...

veselý muzikál, plný krásných melodií. Ernesto Čekan jako gorilí kápo byl výtečný, scény s gorilí tlupou mě úplně přenesly do pražské zoo, gesta typická pro opice byla naprosto přesvědčivá. M. Gemrotová jako opičí máma také parádní, scéna navozující džungli..
když sedíte dostatečně blízko, vidíte Tarzanovi pod sukni, zvlášť když vám na liáně lítá nad hlavou.

Díky tomu, že jsem se seriálu úspěšně vyhýbala, byl pro mně příběh novinkou. Obavy, že u toho tříhodinového opusu usnu, se naštěstí nepotvrdily, bylo stále co sledovat. Ale bylo znát, kdo je fanouškem seriálu - při scéně nastupování do vlaku leckdo vzdychnul nebo se neklidně vrtěl...
Úsměvná první polovina příjemně překvapila, posmutnělá druhá půlka zanechala melancholický dojem, že účelové sňatky stojí za houby. Třebaže jsem mezi diváky patřila k nejmladším, tenhle vánoční dárek nakonec nebyl takový průšvih, jakým zpočátku zaváněl...

krásné prostředí nádvoří Kuksu muzikálu sedlo, diváci si užili zakomponování oken, slunečních hodin, netopýr asi nebyl součástí plánu. ale nějak si nevzpomínám, že by filmový muzikál byl až tak fraškovitý, tlačený na pilu, sranda za každou cenu. nicméně po takové době uzavření divadel byli návštěvníci tak vyhládlí po kultuře, že lehké sklouznutí do trapnosti přešli s úsměvem. přidaným nečekaným zážitkem byla zpáteční cesta potmě k parkovišti, ta bojovka jak z tábora zajistila, že si tohle představení budou pamatovat všichni...

letní oddechovka, kde všechnu pozornost na sebe strhla Máša Málková v roli sebevědomé Mary, až je udivující, že není hlavní postavou. Moc se mi líbil i vtipný nápad využít jediných dvou mužských herců ke ztvárnění veškerých mužských rolí: šéfů, nápadníků, poldů, pojišťováků, pánů domácích... Nakonec si řeknete, že holt s úsměvem a bláznivou rodinou jde všechno líp, i když to tak z počátku nevypadá.

Historické drama na nádvoří Průhonického parku prostě patří, to je jasná věc. Lehce matoucí proto byly moderní prvky a kostýmy (zvlášť ty tatérské rukávy?) Občas byl hudební podkres tak hlasitý, že jsme si Roxanin monolog museli domýšlet, akustika nádvoří nestačila. Ani jsem moc nevěřila Michaelu Vykusovi, že je takový blbeček, co by nedal dohromady větu. Ale všechny výtky převálcoval Daniel Bambas a jeho nevyčerpatelná energie.

Velmi zvláštní komponovaný večer, kdy diváci sedí po obvodu, aby uprostřed půdy Werichovy vily vznikl prostor pro tanec (Martin Dvořák) a přecházení (Kateřina Macháčková.) Nemusíte znát podrobnosti vztahu Sandové a Chopina, i z těch střípků leccos pochopíte a domyslíte si. Chopin tu je představován hlavně pohybem, a pro někoho, kdo výrazový tanec zrovna cíleně nevyhledává, je tohle setkání o to zajímavější. Dostane tu i koncert Preludií. Na K. Macháčkové leží dramatická úloha, o to těžší, že půlku času hraje klavír, a ona přesto musí zahrát zamyšlenou Sandovou. Uspávající, ale zajímavé.

hru ocení především ti, kdo kdy pracovali v podobném korporátu - ale takového blba by za šéfa nechtěli. Na derniéře V. Fridrichovi sekundoval Petr Konáš, taky výborně zahráno, i když na konci nejvíc zamrazí z postavy Z. Kaliny a jeho transformace..

totálně depresivní látka, šílená doba, až je z toho divákovi fyzicky zle a nejradši by utekl ze sálu. Písňové vsuvky jsme moc nepochopili. Toník Kracík svým přirozeným projevem převálcoval i zkušené kumštýře.

bláznivá komedie sází na střelené texty G. Osvaldové, takže děj nemůže být moc umírněný. spousta dobrých nápadů, horší už je to s některými oslími můstky k písničkám. Písařík tradičně dobrý, překvapila Tereza Hálová, jejíž hlasivky si nezadají s Lucií. Patrně se scénář aktualizoval o nové písničky, ta poslední už ale byla zbytečná, hra měla skončit tou, kterou i začínala. I přes výhrady pobavilo, nemůžu dostat z hlavy Novambu...(předpremiéra 6.4.)

Kdo čekal, že se setká s dalším Dejdarovým klaďasem jak ze seriálu, byl mírně zaskočen. Kalinu znám z potrhlých komedií ABC, takže tahle vážná poloha kapitána Millera mě dost překvapila. (stejně jako fakt, jak dobře Dejdar zpívá.)
I když jsem omylem věděla totožnost vraha, tady je zápletka tak zamotaná a všichni lžou, že mi ta informace vlastně zážitek vůbec nezkazila, jak jsem se bála.
Jediným mínusem byly archivní tvrdé lavice a možná nadbytečný dovětek, který diváky v poslední chvilce totálně rozhodil. (více v článku na blogu)

Já coby neznalec filmové předlohy jsem si představení užila. Vtipné kostýmy, dvojčata v jednom herci, skvělý hudební doprovod. V jednu chvíli spontánní potlesk, protože tyhle panelákové situace každý Pražák zná z vlastní zkušenosti. Jen jsem na konci z páté řady vpravo přes hlavy ostatních neviděla, co tam vlevo na zemi "dvojčata" provádí tomu ležícímu pánovi a proč u toho vidí Řízek. Ale jde to domyslet...

nová verze se staronovým obsazením potěší všechny ty, co hru znají z ABC, hlavně protože zůstala slavná scéna "kde je to máslo?" odpočinková hudební revue pobaví po náročném týdnu, smějí se ale hlavně ženy.. a opět je nebezpečné sedět v první řadě.. výborně jsem se bavila.

tolik mi to připomnělo tátovy vodácké kumpány, až z toho kapku mrazilo. skvělé herecké výkony, jen škoda, že závěrečná scéna úplně spláchla jakýkoli dopad té předchozí...

Komorní příběh o dvou rozdílných osobnostech, které se potkávají každý čtvrtek, patří do oblíbené kategorie tragikomedií - chvíli pobaví, chvíli dojme. Alena Mihulová řádí na jevišti v komediální poloze, Dalibor Godník naopak skvěle ztvárnil plachého introverta.
Nad závěrem člověk musí trochu hloubat, jak ho vlastně pochopil, což je úplně dokonalá tečka nad tímhle zvláštním večerem...

milé rodinné představení, kde musíte přijmout divadelní nadsázku a odkývat leccos. Kouzelnické triky jsou někdy úsměvné, někdy vám fakt vrtají hlavou, hudební složka si hodně půjčila titulní písničku, ale naštěstí přidala i pár nových melodií. Druhá půlka byla už slabší, asi i vinou inovované "moderní" scény. mladší publikum jde na příběh, starší si zavzpomínat.

úsměvná komedie začíná jako prezentace, ale mění se v přehrávání scének odkoukaných ze života, kde se asi kdekdo pozná. bavily mě interakce s publikem a všechny ty chlapské sportovní narážky, plus těch dvacet různých postav, které Roman Vojtek zahrál vedle své hlavní. zpívání už pak ale bylo malinko navíc. ale pobavili jsme se, a to je hlavní.

za velmi drahé vstupné jsme se z páté řady stali místo "díváků" spíš "posluchači". z toho, co jsme slyšeli, se dá složit jakýsi obrázek, ale určitě si raději přečtu knihu. Jediné pozitivum je lokace, hra mě přiměla k závazku, že se do Sovových mlýnů podívám někdy za světla a pořádně.

Prazvláštní drama, plné smutných existencí, navozuje opravdu tu správnou náladu pustit si doma CD Hegerové. Příjemně překvapila Erika Stárková a její zpěv. zajímavý nápad dát diváky na pódium, pak ale byl slyšet každý krok té baby, co uprostřed hry odešla.. oproti tomu my v horních řadách jsme téměř neslyšeli šeptající Zuzanu Mauréry.

leckomu může připadat, že téma Domova důchodců se na komedii nehodí - viz asi lidé vedle nás, kteří po přestávce už nepřišli. Ale hra vás přesvědčí, že sranda se dá udělat ze všeho. Byť někdy dost na hraně. Bylo sice trošku znát, že se hraje poprvé po půl roce a ještě se všichni nesehráli a občas vypadl text, ale jinak, klobouk dolů. Takovou čůzu, jakou zahrála paní Vančurová, bych potkat nechtěla....

co si matně pamatuji z verze divadla ABC, čekala jsem větší srandu. Už je to asi 20 let a možná mi kdysi chyběl rozhled, že jsem se smála čemukoli, ale u včerejší inscenace jsem měla chvílemi dojem, že snad sleduji existenciální drama. navrch tomu dodal korunu typicky fidlovačský ansámbl (Maryška, Pečenka, Rous, Molínová...) který v minulé sezoně hrál snad ve všem, a tak ty hry dost splývají - například s nedávnou Famílií, tam bylo obsazení (i herecké výkony) naprosto totožné.