Plechový bubínek

Bubínek v DNz vychází z vrstevnatého románu, v němž sledujeme osud chlapce, který se rozhodne nerůst a s ironií pozoruje svět dospělých kolem sebe. Adaptace sází na princip live cinema, který zejména před divadlem působí efektně a vytváří dynamický zážitek i pro kolemjdoucí. Převod tak bohaté předlohy na jeviště však přináší velké množství textu i dějových linií, což klade vysoké nároky na divákovu pozornost. Bez znalosti předlohy se lze snadno ztratit, protože celek otevírá více vrstev najednou, než aby se soustředil na jedno nosné téma. Odcházela jsem proto s rozporuplnými dojmy a pocitem určitého zahlcení.

Anna Kameníková vytváří Oskara Matzeratha jako jemného, nesnadno uchopitelného hrdinu, v němž se křehkost sváří se zlovolností, místy i jízlivostí a umanutostí, dokázala mu vtisknout okouzlující a věrohodnou dětskou lehkost, proti níž jeho dospělé myšlenky vyznívají v efektním kontrastu. Armin Petras svou inscenaci buduje v podstatě jako koláž jednotlivých situací, které čím dál víc prostupuje karikatura, exprese, grotesknost, až sklouzávají k výrazně psychedelickému kabaretu. Právě tyto dojmy: z vynikajícího výkonu Anny Kameníkové, a psychedeličnosti, k níž se dostává, zůstávají nejvýraznějšími z inscenace, žel zásadnější téma nevystupuje.

Musím přiznat, že jsem nečetl knižní předlohu ani neviděl filmovou verzi. Nicméně inscenace na mě rozhodně zapůsobila a zanechala patřičný dojem. Je zde výrazná audiovizuální stránka a řada výstupů působí značně energicky a expresivně. Ano, některé momenty a scény vypadají trochu samoúčelně a ne vždy je jasný jejich význam. Přesto zaujmou, nenudí a ve výsledku se z nich složí dosti poutavý a zajímavý obraz. Po herecké stránce opět velmi dobrý kolektivní výkon. A. Kameníková je jako Oskar skvělá a spolu s ní potlesk navíc pro K. Císařovou a V. Vondráčka. A nelze opomenout ani povedený živý hudební podkres na bicí. 75%

V téměř až komiksové struktuře i podobě postav nachází tato dramatizace klíč k převedení rozsáhlé předlohy. Perspektiva pohledu na zahnědlý okolní svět jde přímo přes Oskara, „který odmítl vyrůst“, jeho křehce bezprostřední i kousavé komentování absurdit malých i těch fatálních dějinných, co najednou procházejí kolem. Role byla svěřena Anně Kameníkové a iluze funguje… Stává se hlavním žalobcem a účastníkem kabaretu měnícího vědomí. A to je příležitost pro disponovaný soubor DNz vykreslovat jednotlivé obrazy, dramatizace se totiž snaží obsáhnout co nejvíce, i formou zkratek nebo zcizujících prvků. Prostoru pro přesahovou rovinu tak není mnoho.