Divadlo X10

Dokumentární inscenace o otravě krajiny a řádném hospodáři vytvořená z rozhovorů s entomology, filosofy, včelaři a bojovníky v kůrovcové kauze. Sugestivní příběhy lidí i krajiny, která ztratila kontinuální péči. Řádný hospodář se legislativně zodpovídá pouze ekonomice dostatečného výnosu. Tragičnost čmeláků je téměř antická, ale bát bychom se měli především o sebe. Kdy jste naposledy čistili hmyzem olepené přední sklo svého auta? Překračujeme míru, jsme obklopeni metaforickým i velmi reálným jedem, každý den fatálně volíme mezi dvěma cestami. Naše krajina: řepkové pole, smrkový les. Zelená a žlutá. Jednoduché jako princip počítačové duše...

Původní česká hra kombinující konverzační humor, poetické obrazy, šílené songy i dystopické vize. Mladému manželskému páru dochází benzín, a tak zastaví kdesi ve vyprahlém vnitrozemí na benzínové stanici. Stanou se obětí místních nevypočitatelných obyvatel nebo dokážou zachránit svůj holý život? Zůstanou uvězněni v temném podzemním bunkru nebo spíše v klaustrofobické temnotě vlastního vztahu? Stejně jako v mušli slyšíme jen zvuk připomínající šumění dávného moře, v životě s druhým člověkem zakoušíme jen otisk druhého člověka. Realita se vždy míjí s našimi sny a očekávaná apokalypsa vypadá jinak než v devadesátkovém katastrofickém filmu...

Autorská inscenace zkoumající prostřednictvím slov a zvuků způsoby komunikace člověka s člověkem, člověka se zvířetem, herce s divákem. Kdy slovo vzniká, ke komu je směřováno a kdy zaniká? Která slova mají být slyšet, která musí být vykřičena, zašeptána, která jsou zkreslena, poničena, ironizována? A kdy se z komunikace stane pseudokomunikace? Slova nedoznívají, odráží se, ztrácejí veškerý smysl...

Narcistní alegorie s prvky absurdní grotesky. Autorská variace na původní text jako jevištní obraz o hledání smyslu tradiční rodiny daleko za bezpečným koncem dějin. Kde leží hranice mezi bezpodmínečnou osobní a tvůrčí svobodou a rodinnými pouty? A co se nachází za touto hranicí? Rodina jako útočiště, jako zdroj společenského násilí nebo jako obyčejný ekonomický subjekt? Scénické hledání odpovědi na otázku, zda lze rodinu nahradit a čím...

Kryptogramy jsou zábavné hlavolamy, ve kterých písmena nikdy neznamenají písmena. Když uvidíte X, v žádném případě to není X. Je pozdě večer a John čeká na tátu. Nemůže spát. Máma rozbije konvičku na čaj a táta pořád nikde. Kdo a kdy roztrhl tu deku? Rozbitá konvička, roztržená deka. Neštěstí chodí ve trojici, říkával Čaroděj, vzpomene si John. A co když se to třetí neštěstí stalo už dávno? Co když jsme selhávali každý den a nebyli to schopni vidět? Záblesky minulosti se vyjevují jako nerozluštitelné šifry, hádanky a nedořečenosti jsou obrazem tísně, dialog se stává marným bojem...

„Aristokratická komedie! V zámku na Loiře žije milostpaní a její novodobé služebnictvo. Milostpaní je ženou českého ministra, co má peníze nazbyt, aby manželce zámek na Loiře dopřál. Takový normální, z východní Evropy, ministr oligarcha. A práce, je to prostě práce, pro novodobé lokaje. Jak si ale se zvyklostmi na zámku poradí nový kuchař, kterému je práce stále ještě života náplní? Těžko říct. Uvidíme....“

Hra současné francouzské prozaičky, v níž se setkáváme na velmi ohraničeném a přesně vypočítaném prostoru s tématy manipulace, vydírání, psychopatického uplatňování moci, citové deprivace, vnucování svého obrazu světa druhému člověku. Paní Lemarchandová potřebuje služebnou, aby se necítila tak sama. Opravář Frank Meyer má ženu jménem Hilda a potřebuje peníze. Paní Lemarchandová dá Frankovi peníze, on se ocitá v dluhové pasti. Hilda už ani nechodí domů. Frank nemá práci, děti pláčou a všechno je to těžký. Vypukne revoluce...?

„Příběh opravdového neurotika. Noční můra z Rakousko-Uherska se vznáší nad idylickou stověžatou. Kolektivně potlačené neurózy, psychózy i hysterie nabývají vrch. Meziválečné přízraky se drápou z hlubin nevědomí. Něco se přihodilo. Už neexistuje žádná hráz proti šířícímu se zmatku. V koutě cosi je a vyčkává. Snad vrah s holí. A všechno je takové trápení...“

Divadelní podoba knihy německého autora. Všichni po něčem toužíme. Nikdo není spokojený. A tak se rozhodneme změnit svůj osud. Jak chceme vypadat? Kým chceme být? Kdo jsme doopravdy? Co víme o snech a pohnutkách druhých lidí? Jeden touží po čistotě, druhý po propasti. Jednotlivé fragmentárně nahlížené osudy se protínají, odráží jeden v druhém, vstupují do kontrapozic a tvoří tak komplexní a bohatou kompozici o hledání osudového momentu, který by ospravedlnil lidský život...

Performativní instalace, taneční inscenace a zvuková performance, která je primárně komponována pro nevidomé a zrakově handicapované publikum, je ale určena i dětem a dospělým a všem, kteří touží „vidět“ tanec jinak. Ponořte se do světa, kde čas proudí jinak. Do světa, kde vy nemusíte naplňovat čas, ale čas začne naplňovat vás. Zkuste chvíli poslouchat ticho, nechte se unášet měkkou tmou. Můžete se změnit v někoho anebo v něco jiného a nikdo z vás se to nedozví...

Básnické podobenství o cestě a zanechávání stop. Neustálé bloudění jednotlivců i dvojic se stává blouděním mocných davů, hmyzu, pavouků, ptáků. Všechno začalo banálním sousedským sporem, běžnou manželskou hádkou a končí příletem komety, bezradnou migrací globálního charakteru, apokalyptickým koncem času...

Autorská debutová inscenace z dramatických obrazů, básní Kultu hanby. „Přežíváme s útěchou oázy. V zemi vytoužené zeje. Prahneme. Hory smrti. Na živé mrskají drolené věty, na mrtvé už jen sutinu. Srdce už nebije samo sebe. Nikdo se nedívá. Koukám na pláň. A dýchám čerstvý Vzduch...“

Hra vystavěná na půdorysu antické tragédie „Agamemnón“. Vivisekce dědičné viny a osobní i společenské zodpovědnosti. Mezi ostrými dialogy se vynořují stíny těch, které jsme chtěli vytěsnit a kteří nám věští stoleté kurvení duše...

„Specifická prohlídka DUP39 se zasvěceným výkladem žijící Makropulos. Přejete si to strašidelný? Nezapomeňte doma říct, ať vás nehledají. Nemá to smysl...“

Naprosto nekorektní propagace sexistického šovinismu. Svět, kde hranice mezi fikcí a realitou nezadržitelně mizí a kde je politika neoddělitelně spojena s entertaimentem. Postavy se pohybují světem prošpikovaným technologiemi, které původně měly sloužit, nyní jej však ovládají, šíří paranoidní představy, narušují identitu. Anebo je to nějaká fikce? Seriál? Reality show? Kdo sleduje ty, kteří sledují? Kdo sleduje nás...?

Scénická úvaha. Dvě postavy pohybující se prostorem (bloudící X a meziprostor ◊) představují dvojitou spirálu symbolu a znaku. Představují dvě existující formy, které jsou neustále v opozici, jsou vzájemnými protipóly, pro což ale není žádné přesné vysvětlení. Jednou se zdálo X, že je motýl, jenž jen tak poletuje. Motýl se cítil motýlem a byl sám se sebou spokojený – dělal, co se mu zlíbilo, nevěděl, že je X. Existuje polarita, opozice mezi produkcí a sváděním, politickou ekonomií a smrtí, fatálním a banálním. Nelze však říci, že v tom všem je obsažena existence pokroku. X, ◊ se navzájem překřižují, sklouzávají jeden do druhého, mísí se. Všechno je dáno na začátku, pak nastává jen modulace...

Snově surrealistický příběh, v němž se realita mísí s fikcí, v níž jsou lidé ze světa popkultury a politici stejně skuteční jako kolegové z workshopů. V pozadí živá hudba, Orban, Kaczyński, Kotleba i čeští radikálové. „Jak získat peníze na projekt snů? Jak během pěti minut přesvědčit producenty, že film Dívka v rakvi je to nejlepší, do čeho investovat? Prostředí středoevropských workshopů a pitchingových setkání v přímém přenosu. Může člověk mluvit svým skutečným jazykem? Co říkáme a co si skutečně myslíme? Jak najít svou vlastní osobní řeč? Jak je řeč propojena s erotikou?“

Hra inspirovaná osudem vršovického podnikatele, majitele továrny Koh-i-noor a mecenáše umění Jindřicha Waldese. Sledujeme jeho poslední životní cestu parníkem na Kubu poté, co byl svým bratrem vykoupen z koncentračního tábora.

Poezie Ivana Martina Jirouse, která čelí světu. Provokace a záměrná primitivita se střetává s religiózní zkušeností, přetéká v permanentní rozhovor s Bohem, v reflexi mizérie, kterou zakouší zkoušená duše napříč dějinami...

Adaptace slavného sci-fi románu. Ikonický příběh, který stále fascinuje nezodpověditelnými otázkami. Nekonečný oceán inteligence, nekonečná hmota, nekonečná neschopnost porozumění. Hranice, za kterou člověk potká své nejhlubší noční můry. Kolikrát je třeba zabít vzpomínku? Jak se ze shluku neutronů stane myslící a cítící bytost? Kolikrát je třeba se provinit, aby si člověk sám odpustil? Kde jsem? Co jsem...?

Inscenace vycházející z textů a událostí stejnojmenné knihy dokumentující autorovo dětství a dospívání v komunitě sibiřských zločinců – urků, kteří byli ve 30. letech násilně deportováni ze Sibiře do Podněstří. Ti se potýkají s nelehkými úkoly, stejně jako každá klučičí parta. Jenže tahle parta je trochu jiná: nože, pistole, tetování, pravoslavné ikony a pohanské rituály...

Inscenace vycházející z motivů knihy „Tobiáš Lolness“. Tobiáš měří sotva půl druhého milimetru, což na jeho věk není nic moc. Ale i přes to jde proti němu celý svět. Tedy téměř celý. Dokáže Tobiáš zjistit, kdo ve skutečnosti je? Zachránit sebe? Své rodiče? A především, uvidí ještě někdy Elíšu? Mikrosvět jednoho Stromu. Malý vesmír je také vesmír, vesmír se vším všudy...

Společenské drama, v němž není nevinných, podle příběhu skutečného sériového vraha Fritze Haarmanna. Křivými ulicemi hroutícího se města bloudí smrt. Náhodná a nekompromisní. Meziválečné Německo se otvírá fašismu. Odkud se bere zlo a jaké jsou jeho podoby? Co uděláme pro to, aby historie zůstala historií? Středoevpropský prostor zamořený duchovní chudobou. Tehdy nebo dnes...?

Inscenace věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna a Else Lasker-Schülerové. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí bylo krátké, ale poznamenalo je oba na celý život a nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo-židovské symbiózy a akcentuje paradox vztahu dvou velmi rozdílných osobností – oheň v jejím srdci a led v jeho...

Divadelní podoba novely proslavené oscarovým filmem, která zachycuje proces arizace na Slovensku a v hutné zkratce ukazuje, jak mikrosvět drobných lidí začínají ovládat Hlinkovské gardy, jak se do člověka plíživě vkrádá strach, nenávist, zlo. Slunce praží na špičku jehlanu, krajinou projíždějí vlaky s lesknoucími se zbraněmi, na které štěkají psi. Maloměstský svět sžíraný plíživým nástupem fašismu. Jak daleko je od závisti k ideologii, jakou cenu má jeden už končící lidský život...?

Site specific projekt inspirovaný návratem úspěšného zápasníka Jozefa Herdy z olympiády v Berlíně roku 1936. Jaká je zodpovědnost umělce, dokumentaristy, sportovce v době, kdy se připravuje další válka? Lze zůstat apolitický tváří v tvář popírání demokratických principů? Mezi vršovickým nádražím a parkem Jindřicha Chalupeckého se aktualizuje zdánlivě zapomenutý zápas mezi přiznáním a popíráním vlastní viny.

Originální česká hra. Pohřebnická firma krachuje a přesto, nebo právě proto, nabízí nejmodernější, bizarní typy pohřbů. Majitel firmy ovšem netuší, že podivný klient sleduje vlastní cíle. A navíc se v útrobách domu skrývá samozvaný spasitel. Dvě dějové linie se protnou v osudovém okamžiku. Nebo to byla náhoda? Je naše společnost odsouzena k fatálnímu kolapsu...?

Další ze série unikátních site-specific projektů, které ohledávají a nalézají specifický genius loci Strašnic. Tentokrát inspirováno životem a dílem sochaře Valeriána Karouška, který je mj. autorem plastiky na budově Strašnického divadla.

Hra čerpající z motivů života Rivy Kriegelové. V zimě roku 1999 se stará žena ve svém bytě pokouší rozptýlit samotu uspořádáváním fotografií a vzpomínek na svého dvacet let mrtvého muže. Na lavičce pod domem muž cynicky bilancuje svůj život a stále častěji se dívá k k oknu ženy. Na podzim roku 1969 Riva Krieglová a její muž František, který před krátkým časem odmítl jako jediný člen československé delegace podepsat tzv. Moskevský protokol a posléze hlasoval proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR, ve svém bytě mluví s několika přáteli o možnostech dalšího vývoje událostí a vyslovené myšlenky si někdo za jistým účelem zapisuje...

„One woman show za účasti Hitlera, slona, Mefista a zlotřilého zubaře.“ Groteskní kabaret, sladkobolný nacistický kýč, životní role krásné herečky. Původně rozhlasová hra vychází z pamětí, které napsala v roce 1967 Emma Göringová, v podstatě první dáma Třetí říše. Na příběhu herečky, která slavila úspěch v roli Markétky, je demonstrována věčná faustovská sázka o nesmrtelnost duše. Inscenace akcentuje motivy přijetí a odmítnutí zodpovědnosti. Do jaké míry jsme vláčeni událostmi a do jaké míry je sami určujeme? Historické pozadí ustupuje archetypálním vzorcům chování...

Genderově zcela nekorektní monodrama britské autorky, v němž je a zápas pohlaví zcela absurdní. Jak se z krásné třicetileté modrooké blondýny stane chlap? Jak se smířit s tím, že jí náhle rostou chlupy, kouří jednu od druhé a ženy oslovuje „zlato“? A proč má tak velké ruce? Má to nějaký důvod? A co na to kamarádky...? „Nejsem šváb, jsem chlap!“

„Postdramatické plátno“, které vzniklo v polovině 80. let jako reakce na neschopnost mírových hnutí a západní politiky obecně hledat účinná řešení v době, kdy svět stojí na hranici. U piva se vzpomíná na staré dobré časy, nadává na současnost, oslavuje se pragmatičnost, logika a optimální nabídka spotřebitelům. Inscenace aktualizuje a vyostřuje motivy strachu, které vyvolávají všeobecné tendence k násilí i u řadových občanů (tzv. normálních lidí), dále reaguje na nejaktuálnější souvislosti s narůstající agresí islámského terorismu nebo uprchlickou krizí, kterou využívají někteří politici k prosazování opatření typických pro totalitní systémy...

Rozverná fantasmagorie o jedné zkrachovalé benzínce, všudezdejším Lesním muži, který nikdy nespí, o samorostech, královně karmy, motorkáři bez motorky, překupnících drog, ujetejch snech a nezaplacený kabelovce... „Ještě zrekonstruujume zbytky poslední noci, nastoupíme do autobusu a odjedeme na Balkán.“

Lidská blbost tu byla vždycky... Inscenace nás zavede do základní školy poblíž Strašnického divadla. Pan učitel Wenig zde seznámí žáky s principy fungování svého města. K základům lidského poznání, jež se ve škole vyučují, pan učitel Wenig přidá jeden podstatných pilíř - umění smát se blbosti, a tím ji odhalovat.

Ironický, ostrý, temný, vtipný a hlavně věcně upřímný pohled německo-švýcarské autorky na ženy, které do věku komunikačních technologií vstoupily tak emancipované, až nevědí, co by s nabytou svobodou počaly. A tak nabíjejí pletací jehlice, baseballové pálky i vlastní ostrý jazyk a neschopné početí se uzavírají ve vlastním světě. Jenom tam mohou být tak dokonalé, jak se samy rozhodly. A toužit – po mužích, po rodině, po řádu, který se utopil v možnostech...

Divadelní adaptace výjimečného kontroverzního románu „Červená a bílá“ uznávané polské autorky. Sonda do nitra mladého člověka, který ve světě bez hodnot jen těžko hledá hodnotu sebe sama. Generační výpověď o dnešních mladých lidech, zbavených hodnot, kteří tápající v bludišti laciných drog, konzumního světa, sexuálních dobrodružství, hospodské nudy a nicnedělání, což stojí v kontrastu ke zdánlivě absolutní svobodě skýtané okolním světem...

Dobrodružná pohádka podle známé knížky o tom, jak lidé málem přišli o všechen svůj čas. Nebýt děvčátka Momo, které umí naslouchat, mohlo vše skončit v šedivé, mrazivé mlze...

Dobrodružný eastern inspirovaný historkami „hříšných lidí“ první republiky a atmosférou staré pražské periferie i současných Strašnic.

Poetická hra současné německé autorky a režisérky, která se ve svém textu snaží analyzovat životní osudy sebe, své matky a babičky – tří generací žen. Jednoduchá otázka – „Mami, mám mít děti?“ – je impulsem k dobrodružné cestě archívy fotoalb a rodinných anekdot, napříč vrstvami vzpomínek a snů o minulosti.

Poetická bojovka. Žena, život, umění, hudba, průmysl. Inscenace je svéráznou instalací sestavenou z poetických obrazů básnířky, jejích novinářských textů a překladů a také výpovědí jejích generačních souputníků a spolupracovníků. Mapuje základní body života ženy žijící v mužském světě, která se rozhodla věnovat svůj život umění.

Obyčejný příběh mladého muže, obyčejný příběh mladé ženy. Jak se ze snů stane průšvih. Anebo jak se z ničeho zrodí velký sen. Všichni jsme někdy stáli na nástupišti, každý z nás někdy vystoupil, nebo nastoupil...

Site specific performance v unikátním urbanistickém celku pražských Strašnic vychází z rozhovorů s pamětníky, dobových časopisů a příběhů současných obyvatel. A jak je to s tou solidaritou dnes?

Severské drama s antickými rozměry. Osamělý dům rodu Alvingů skrývá nákazu. Společnost pokrytectví a maloměšťácké přetvářky dusí každý záchvěv radosti ze života. Paní Alvingová marně zápasí s přízraky minulosti, které vyvstávají ze zdí a ubíjejí přítomnost. Přichází její syn Osvald odvrátit temnotu, nebo je neodvolatelně zasažen hříchy svého otce...?

Drsná sonda do života exmanažerů. „Upadli jsme a už se nezvednem. Cesta na dno je výsledkem našich životních úspěchů...“

Veselé groteskní tablo se zpěvy, ženami, Vídeňáky a císařem, který popřel Evropu. Noc z 3. na 4. listopadu 1914. Básník a lékárník, c.k. vojenský akcesorista Georg Trakl již dva měsíce dlí ve vojenském blázinci nedaleko polského Krakova. Je mu 27 let, ale v míru i ve válce zažil peklo. Vnější svět se mu ale již vzdaluje. Umírá totiž na předávkování kokainem...

Komedie o neuvěřitelném putování bavlněného trička napříč kontinenty (z pěstitelské Afriky přes zpracovatelskou Asii do konzumentské Evropy a zase zpět) a jeho zážitcích a setkáních. Divné chování lidí, propojenost všeho se vším, pěstování bio bavlny, způsob práce v Číně, manželská krize v Evropě, láska přes internet, pašování zbraní a další atrakce. „Naše tričko není jen tak obyčejné tričko!“

Dva staří lidé na konci života. Dva staří lidé na konci světa. Pronásledování vzpomínkami, pronásledující vzpomínky. Touha vypovědět všechno, dát věcem jméno i za cenu vlastní bolesti. Štěstí spočívá v maličkostech.

Když nastane konec světa, je láska tím, co nás zachrání, nebo naopak zničí? A kde vlastně je hranice mezi snem a skutečnosti...?

Archetypální příběh ženy mezi dvěma muži. Mladá žena na vesnici (ve společenství, kde vládnou pověry a kde se na otázky odpovídá kamením) má za manžela oráče. Silného, živočišného muže, jehož zájmy nepřesahují ukájení základních potřeb. Naproti němu stojí nenáviděný mlynář, vyvrhel, který celé dny jen vysedává, čte a mluví. Vyrovnaný souboj dvou silných principů. Žena je postavena před volbu mezi dvěma postoji, dvěma cestami...