Soused

Dva muži se setkají v baru a postupně se odhalují okolnosti ze života obou z nich. Hra o tom, že skutečnost je mnohdy jiná, než se zdá, o lhaní, klamání okolí, ale také o právu na soukromí, o respektu k němu a především o hranicích svobody a morálky. Jak zde již zaznělo, úvod je poměrně zdlouhavý. Přestože inscenace M. Dočekala nakonec nabere obrátky a dospěje k pointě, není po režijní i dramaturgické stránce správně vyvážená. Partneření M. Donutila a M. Hanuše funguje, ale hlavně Hanuš se svým projevem občas odchýlí od nastaveného směru a položí důraz na situační komiku nevhodným způsobem vedoucímu k zastínění podstatných myšlenek.

Neodbytný soused viděl a ví… Duel, při němž čekáte, kam se to překlopí. Pohnutky, motivace a skutečný stav věcí autor dlouho drží zastřené. Dialogy, co slyší zapadlé zařízení pro štamgasty, jsou dobře vystavěné, poutají divákovu pozornost i díky přesnému hereckému projevu Miroslava Hanuše a Martina Donutila nebo zdánlivě komparsní účasti dalších přítomných. Do černé komedie vstupují stíny berlínské minulosti, ale začne se zejména odhalovat Danielův aktuální „problém“, nebo vůbec další nálady současnosti. I na ukázkového voliče tuposti a populismu dojde. S určením žánru si nakonec nejste jisti ani na konci, ale hořkost bude jasnou konstantou.

Inscenace má až příliš pomalý rozjezd a i když postupně graduje a dochází k očekávanému střetu, tak to není tak silné, aby to ve mě zanechalo nějaký hlubší zážitek. I závěrečná katarze či vyústění vyznělo tak trochu do ztracena. Celá ta zápletka na mě místy působila dosti nereálným dojmem a až příliš uměle vystavěna. Přesto ústřední dvojice M. Hanuš a M. Donutil má řadu povedených momentů a jejich vzájemná slovní přestřelka drží divákovu pozornost docela spolehlivě. Většina vedlejších postav však působila lehce nadbytečně. Jako komorní hra pro dva na malé scéně typu Ungelt by to mohlo mít přeci jen silnější dopad. 55%

55% - Od první scény Kehlmannovy hry je jasné, že tihle dva se nepotkali jen tak a soused sousedovi musí nějak změnit jeho dosavadní život. Bohužel přes veškerou snahu obsazených a sympatické herecké výkony Miroslava Hanuše, Martina Donutila i Dany Batulkové značnou dobu trvá, než osudy postav nebo i vývoj toho jednoho dne vůbec začne diváka zajímat. Alespoň mně tedy více než polovinu inscenace trvalo, než k tomu došlo; dramatickou stavbu této hry tedy nepovažuji za dobrou. Závěrečná třetina byla zajímavá, místy i s poměrně děsivými momenty, ale výsledný dojem už zachránit nedokázala.

Nejvíce se mi při hodnocení této české premiéry hry, která se poprvé hrála ve vídeňském Burgtheatru, dere na mysl sousloví "neurazí, nenadchne". Předností hry jsou slušně vystavěné dialogy, ale hlavně ve své první části je inscenace zdlouhavá a člověk moc nemá potřebu řešit, kam se celý děj vyvine. Místy tahle černá komedie dokáže pobavit, hercům se celkem daří vystihnout charaktery postav, ale není to kus, který by nějak výrazněji utkvěl v hlavě.