Čiko

Když vidím, že si to sami napsali, zrežírovali a zahráli - klobouk dolů. Navíc silné téma a kdysi skutečně žijící postava. A výkon Jakuba Albrechta? Smekám podruhé...

55%
Tuto Čapkovu hru jsem viděl poprvé a řekl bych, že napsal zajímavější kusy. I když téma je to nosné. Jeden z problémů vidím v obsazení.
Miroslav Donutil je rozhodně přesvědčivější jako doktor Galén, než jako Maršál. Ale celkově mám pocit, že se mi v žádné inscenaci nelíbil méně než v této. Naopak velmi dobře se své postavy zhostil Milan Kačmarčík.
Bílá nemoc se hraje na českých jevištích poměrně málo, přesto doufám, že ji v budoucnu budou inscenovat i jinde, abych měl srovnání...

65%
Přečtení knihy Bílá voda mě teprve čeká a těším se na ni. Román má 688 stran a tomu odpovídá i délka divadelní dramatizace.
Téma jako takové mě velmi bavilo, samotná inscenace má ale několik slabin. Jedna z nich - "honí příliš mnoho zajíců". Já bych se více soustředil na hlavní dějovou linku. Takové té "vaty" je tam až příliš a nezbývá už čas na její rozehrání. Také mi s ubíhajícím časem přišlo stereotypní (hlavně ve druhé půli to nabouralo temporytmus) neustálé střídání dialogů a monologů (monology v téměř dokumentární formě).
L.Janíková mě bohužel nijak zvlášť nezaujala, líbila se mi M.Sedláčková, R.Coufalová a D.Hofmanová.

Ani průšvih, ani skvost, ale celkově mě to dosti míjelo. Celkem zajímavé pasáže se střídají s nudnými místy. Hra sice otevírá závažná a aktuální témata, ale mě jako diváka nestihla během těch 95 minut zasáhnout...

Chápu, že zpracovat podobné téma na jevišti je velmi obtížné. Nejvíce jsem se bavil při filmové projekci na úplném začátku, pak už bohužel jen sledováním okolo mě usínajících lidí:-)

Musím přiznat, že mě trochu vyděsil "kavárenský" začátek, kdy se děj krkolomnými oslími můstky dral k dalším songům, ale asi po třech písničkách se zdál mluvený text nápaditější. Děj se rozjel a hity H.Zagorové byly pospojovány do zajímavého příběhu. Druhá polovina se celá velmi povedla.
Místy jsem měl také problém s technickou dokonalostí interpretace některých písní, kterým H.Zagorová uměla vdýchnout duši a dala do nich kus svého Já. Ale to se dá u muzikálových hereček pochopit.
Z trojice hlavních protagonistek se mi líbila hlavně E.Ochmanová a M.Tomešová. Hvězdou večera je pro mě ale N.Halouzková a v dětské roli K.Koníček.
Doporučuji.

Zvláštní inscenace. Ve své době problematická Hugova hra Bitva o Hernaniho se prolíná s civilním hraním ve stylu "divadlo na divadle", ke kterému si soubor DD přizval právě končící absolventy DAMU. Asi dvoutřetinová stopáž celé inscenace je věnována původní hře, jejíž nastudování je (zřejmě záměrně) velmi těžkopádné, rigidní a ne příliš záživné. Zbytek času je věnován civilnímu zkoušení, odehrávajícím se v současnosti. Za sebe musím říct, že jakékoliv prolnutí tady ale prostě nefunguje. Kromě toho bych poměr hraní původní hry a civilnějších pasáží (které byly daleko zajímavější) otočil.
Zajímavý nápad s nejistým výsledkem.

"Moje hra" od téhož autora mě příliš nenadchla a to samé mohu říci o Blázinci Božím. Vlastně mě ani moc nenapadá, proč v dnešní době takovou hru uvádět.
Inscenace je rozhodně zajímavá vizuálně. Pěkná scéna Ivo Žídka i kostýmy Romana Šolce a trefná je i hudba Ondřeje Soukupa.
Co mě ale nezaujalo, byly herecké výkony a samotné téma. Kromě toho se začátek až příliš utápí ve tmě.
Taková ta inscenace, na kterou rychle zapomenete, aniž byste sami chtěli...

Dobrých komedií není mnoho, ale Blbec k večeři je jednou z nich. A na Kladně se tato inscenace v režii Petra Mikesky opravdu povedla.
Celé to stojí hlavně na excelentním výkonu Lukáše Pečenky v roli Francoise, který netuší, že se stal obětí humoru a jeho rozehraná naivita je odzbrojující. Tedy až do kýženého okamžiku, v němž všechno praskne. Dobře zahraný je také Pierre Jiřího Š. Hájka.
Účelová a jednoduchá (s jednou malou extravagancí) je scéna M.Syrového.
Vydařená komedie, která by nejednoho diváka mohla pobavit...

65%

Moje třetí Bouře, ale první, ze které si stále vybavuji scény, obrazy... Neprožili jsme snadné období. Ani v kultuře, ani v životě. A Bouře Viktorie Čermákové tuto problematiku reflektuje. Každou Bouří musíme proplout a každá Bouře jednou skončí. A až skončí, pojďme to všechno svléknout, abychom mohli začít znovu...
Herecky mě zaujal Filip Jáša.

65%
Letní shakespearovské slavnosti se v posledních letech propadly do podivné šedi a průměrnosti. Z ní ale příjemně vyčnívá Bouře v režii dua SKUTR.
Inscenace se odehrává na povedené scéně, pod kterou je podepsán J.Kopecký. Zdařilá je i choreografie J.Kodeta a zejména pak hudba, kterou složil P.Kaláb. Samotné herecké výkony jsou velmi vyrovnané, vyzdvihl bych D.Prachaře, R.Máchu, C.Kassaie. Velmi dobré jsou také společné výstupy E.Křenkové a Z.Piškuly. M.Daniel a J.Polášek příliš tlačí na pilu. Přitom by jejich obrazy mohli být pěkným kontrastem k ostatnímu dění.
Mě osobně tato Bouře nepobouřila a doporučil bych návštěvu inscenace.

55% Často tady teď čítám "neurazí, nenadchne". Tak asi tak. Já jsem velmi doufal v tandem Svěrák - Klus, ale nepříliš mě to zaujalo, stejně jako poslední Svěrákovy filmy. Určitě oceňuji spoustu menších dobrých nápadů a pěkný zpěv Tomáše Kluse (ne ten běžný ukňouraný), který byl příjemný i herecky. Nějaký otisk to ve mně nechalo, ale známým bych to doporučoval s rozpaky.

Jsou věci, které neumíme ocenit a věci, které nechceme ocenit. Možná se jich trochu bojíme, nebo je nechceme přijmout. Zvláště pak od někoho, kdo je "jiný". Ale tu promarněnost si asi nikdo neuvědomuje. Velice silné a citlivě zpracované téma.

55%
Setkal jsem se s tímto dílem poprvé, navíc jsem byl dle zdejších recenzí na režijně upravené a o něco kratší verzi. Příliš mě to nezaujalo asi právě proto, že jsem neznal předlohu, takže pro mě trochu dějový perplex. Což může zaskočit i ostatní diváky, neznalé tohoto Dostojevského díla.

85%
Velmi povedená inscenace. Představení v režii J.Holce mělo výbornou atmosféru, líbila se mi scéna.
Kvalitní po herecké stránce, zaujali zejména N.Lichý, O.Brett a J.Kučera.
Vřele doporučuji.

Pro mě trochu zklamání, čekal jsem od toho víc, paní Herfortová asi neměla svůj den, jinak si nedovedu vysvětlit zdejší nadšení z jejího výkonu. Palec nahoru dávám Petru Štěpánovi, Igoru Ondříčkovi a Zdeňku Junákovi (jeho artikulace mě nikdy nepřestane bavit)...