Profil uživatele

J.S.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 13 % (33)
Lukáš Dubský: 14 % (28)
Jan Pařízek: 15 % (39)
Helena Grégrová: 16 % (46)
Jiří Landa: 16 % (61)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 18.2.2019)
Hodinový hoteliér - Divadlo na Vinohradech: 90 %
Setkání dvou stárnoucích mužů na okraji společnosti se závanem mládí reprezentovaným párem milenců, jejichž vztah se definitivně rozpadá. Inscenace působí velmi kompaktním dojmem (z hlediska scénického ztvárnění a hereckých výkonů), udržuje si potřebné tempo i intenzitu diváckého napětí. Z herců je třeba vyzdvihnout M. Frösslovou, která dokáže v těsném kontaktu s divákem vytvořit emocionálně silnou figuru. Představení patří k tomu nejlepšímu, co je v současnosti možné na Vinohradech vidět.
(zadáno: 25.3.2017)
Hodiny jdou pozpátku - Divadlo Semafor: 100 %
Hra je jedním z vrcholů Suchého tvorby, a to nejen po stránce textové, ale také hudební. Od začátku až do konce si udržuje pevný tvar a rytmus. Osciluje v různých polohách komiky a inteligentní jazykové a hudební zábavy. Dokáže přitom zdařile zabrousit i do vážnějších poloh. Leitmotivem je imaginace a fantazie jako zdroj naděje.
(zadáno: 10.11.2017)
Holka nebo kluk - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 80 %
Hra napsaná podle filmu s A. Mandlovou a stylizovaná do podoby operety s písněmi především z repertoáru O. Nového. Jde o poctivě udělané iluzivní divadlo, kde všechno funguje (včetně orchestru, sboru a baletu). Všichni dobře hrají a zpívají, přičemž výkony některých účinkující jsou vysoké i v měřítku činoherního divadla (zejména výkon J. Průdka). Škoda, že tento typ inscenací není možné vidět v některém z pražských divadel.
(zadáno: 13.5.2018)
Hoří, má panenko! - Východočeské divadlo Pardubice: 90 %
Sled tragikomických situací, které provázejí průběh jednoho venkovského požárnického plesu. Situace propojují tři jednotící dějové linie: předání ocenění bývalému předsedovi, volba královny krásy a postupné rozkrádání tomboly. Tvůrci představení si zaslouží ocenění, vše se tu totiž podařilo sladit do kompaktního celku. Princip zalidnění scény množstvím figurek (herecké výkony jsou pozitivně vyrovnané), funkční scéna s efektním prospektem, tempo situací, jejich vyvážené střídání s emočně dobře vypointovaným závěrem. Jde o povedenou inscenaci, která příjemně překvapí svou vysokou úrovní.
(zadáno: 16.3.2019)
Hrobníkova dcera (Zjevení) - Divadlo na Vinohradech: 60 %
Hra se zdá být jakousi novozákonní parabolou zasazenou do současné slovenské reality. Fakticky však jde o groteskní všehochuť, jejíž jednotlivé dramatické situace připomínají scény z televizních sitcomů a nekonečných seriálů. Zásadní rozpor vidím mezi nízkou úrovní textu a vynikající prací inscenačního týmu (pochvala patří dramaturgii, režii, scénografii a hercům za jejich výkony). Navzdory slabému textu (včetně nevhodného překladu: knižní čeština na jevišti působí nevěrohodně) vzniklo kvalitní představení, které sice diváka nenadchne, ale na druhou stranu ho ani nezklame.
(zadáno: 11.11.2018)
Jako zázrakem / Jak dělat podobiznu ptáka - Divadlo Viola: 80 %
Recitační pásmo sestavené z básní J. Préverta. Výběr textů, střídání protagonistů a kontaktní prvky s diváky zajišťují, že představení má příjemnou atmosféru a tempo. Scénické setkání s hlasovým uměním J. Somra ukazuje, že i přes úctu k hlasovému projevu mladší generace, J. Somr přeci jen patří do úplně jiné ligy.
(zadáno: 14.4.2019)
Je úchvatná! - Divadlo Na Jezerce: 50 %
Tragikomický text vystavěný na vrtochu bohaté excentrické ženy stát se navzdory absenci talentu pěvkyní. Komorní inscenace akcentuje smířlivé tóny. Jejím zásadním režijním nedostatkem je statičnost (či přílišná strnulost), na scéně chybí pohyb a dynamika. Vše se odehrává v jakémsi mírném přátelském konverzačním poklidu, při kterém divák získává pocit, že se omílá stále totéž dokola. Tomu přispívá i netemperamentní herectví představitelů jednotlivých rolí (včetně J.Sedláčkové, jejíž hlavní silnou stránkou jsou antipěvecká čísla). Naopak velmi účinným a působivým efektem je živá hra na klavír.
(zadáno: 12.7.2017)
Její pastorkyňa - Divadlo na Vinohradech: 90 %
Klasické drama českého realismu zachycuje vraždu jako důsledek působení sociálního prostředí na jednotlivce. Text není jednoduchý jednak pro samotné téma a jednak pro své etnografické zabarvení, které se promítá i do jazykové složky. Režiséru M. Františákovi se však povedla vynikající inscenace, která je asi tím nejlepším, co je v současnosti v DnV k vidění. Přesné výkony představitelů postav (celé ústřední čtveřice - Veškrnová, Terberová, Dastlík, Lambora), stupňování napětí a hra s emocemi vtahují diváka od začátku až do konce a představují jedinečný zážitek.
(zadáno: 9.12.2018)
Jistě, pane ministře - Východočeské divadlo Pardubice: 80 %
Konverzační komedie na motivy známého seriálu je sestavena z epizod potýkání ministra britské vlády s chodem administrativního aparátu svého úřadu. Rámcovými epizodami, které hru scelují, jsou jmenování do funkce ministra a premiéra. Přestože některé situace věcně neodpovídají současné realitě, hra dosahuje kvalitního komického s satirického účinku. Jde o svižné, dobře režijně i herecky vystavěné představení s efektní scénou. Přítomnost P. Kostka evidentně motivuje členy pardubického souboru k podání vynikajícího výkonu.
(zadáno: 27.3.2017)
Jonáš a tingl tangl - Divadelní spolek Kašpar: 60 %
Původní hra je výrazně vybrána, pokrácena a upravena tak, aby příběh Jonáše končil ještě za války. To, co textově chybí ze samotné Suchého hry, je na závěr doplněno o koncertní přílepek písniček S+Š. Zas tak "uctivý remake" to tedy není. Inscenaci by pomohl uctivý návrat k původnímu textu a méně interpretační uctivosti ze strany P. Lněničky. Jinak hudební výkony všech účinkujících jsou na velmi slušné úrovni. Tato inscenace ukazuje na obecný problém nepřenositelnosti autorského divadla do interpretačního prostředí bez autora, ale jako "hra na Jonáše a tingl-tangl" je povedená.
(zadáno: 9.3.2018)
Kancl - Městská divadla pražská: 80 %
Inscenace poskládaná z komických a chvílemi i vážnějších epizod je rámovaná dvěma situacemi - nástupem nového pracovníka a rozhodováním o závažných personálních změnách ve firmě. Představení si udržuje dobré tempo, a navzdory své délce i divákovu pozornost. Scéna se dokázala slušně vypořádat s rozvržením situací do několika oddělených kanceláří. Herecké výkony jsou vyrovnané, představení vévodí V. Fridrich, jemuž role šéfa s ohledem na jeho osobnostní naturel vysloveně sedla. Nevhodně působí jen množství vulgarismů, které postrádají účelnost a postupně ztrácejí na síle.
(zadáno: 14.4.2019)
Kanibalky: Soumrak samců - Městská divadla pražská: 30 %
Těžko říci, jaký má Drábkův text smysl. Inscenace je vytvořená na principu montáže scének (situací), které těží humor ze snahy šokovat svou absurdní nepřiměřeností, nekorektností a vulgaritou. Postupně se v představení dostává více prostoru politické satiře a moralizujícímu postoji. Nápadům však chybí inteligentní humor a scénky sklouzávají jen ke stupidním klišé (jak scénickým, tak verbálním). V něčem inscenace připomíná někdejší Českou sodu, avšak pouze co do metody, nikoliv do kvality. Pozitivem inscenace je sympatické figurkaření většiny herců včele s J. Hánou.
(zadáno: 7.5.2017)
Kati - Činoherní klub: 80 %
Klíčem k textu (jehož hlavní snahou je šokovat, nikoli moralizovat, a to jak v rovině tematické, tak jazykové) se opět stalo přísně realistické, až naturalistické ztvárnění. Doslovnost, kterou nacházíme všude - od scénografie po nejmenší detail, režisér kombinuje s filmovou technikou. Jde o profesionálně zvládnuté představení, které navazuje na příkladnou tradici ČK: "inscenovat text ve shodě s autorem".
(zadáno: 4.5.2017)
Kdo se bojí Virginie Woolfové? - Městská divadla pražská: 90 %
Ztotožňuji se s většinou názorů, které příznivě hodnotí inscenaci. K nim pouze doplňuji, že hra byla uvedena o patnáct let dříve ve výtečném nastudování Divadla na Vinohradech s H. Maciuchovou a J. Frejem. Inscenace v Rokoku není ani lepší ani horší než ta vinohradská. Je jednoduše jiná: jiný překlad, jiné herecké osobnosti, jinak vytvořené dramatické postavy. A funguje stejně skvěle.
(zadáno: 18.2.2019)
Kdokoli může dělat cokoli - Divadlo Ungelt: 60 %
Adaptace populárního románu je poskládána ze situací vycházejících ze vzdorování nedostatku v době hospodářské krize. Situace se odvíjejí v poklidném lineárním sledu bez výraznějších dramatických zvratů nebo stupňování napětí. To vede k určitému pocitu monotónnosti a místy i nudě. Kvalitě inscenace nepřispívá ani ochotnická scéna (pro letní venkovní představení přijatelná, v tradičních divadelních prostorách však nikoliv). Představení zachraňují profesionální herecké výkony všech účinkujících. Rozpor mezi vynikajícím herectvím a ochotnickým scénickým rámcem je až příliš markantní.
(zadáno: 8.3.2019)
Když ptáčka lapají... - Divadlo na Vinohradech: 30 %
Text jinak výborně napsané situační komedie, kde hlavního hrdinu pronásleduje kolotoč situací, jejichž prostřednictvím se stále více zaplétá do neřešitelných lží, se zcela minul s inscenační složkou. Fakticky došlo k nepochopení žánru situační komedie. Inscenačním principem se stalo karikaturní pitvoření herců, které je však pro tento typ her zcela nevhodné. Humor vystavěný na situacích (nikoli na klauniádě) to neunese, herci musí naopak vytvářet zdání serióznosti a vážnosti. Namísto mechanismu gradace situací se divák ve vinohradské inscenaci stává svědkem bezduché a nevěrohodné estrády.
(zadáno: 27.1.2019)
Konec masopustu - Divadlo na Vinohradech: 30 %
Topolův mnohovrstevnatý text lze interpretovat různými způsoby. Klíčem vinohradské inscenace se stal rej maškar. Zdůrazněním chóru (symbolistní roviny) zůstala realistická složka výrazně upozaděna, což ve výsledku vede k nejasnosti a povrchnosti vztahů mezi postavami, nesrozumitelnosti a nezáživnosti představení. Původní Topolova dramatičnost se vytratila a málokdo z diváků tuší, co a proč se vlastně na jevišti odehrává. Navíc se vyloženě nepovedlo typové obsazení některých postav (např. Král T.Pavelky nebo Věra Z.Vejvodové). Dobře obsazení R.Rázlová, I.Bareš a D.Bambas inscenaci nezachrání.
(zadáno: 22.6.2017)
Konkurz - Městská divadla pražská: 50 %
Hra navazuje na linii absurdního divadla. Postavy po Godotovsku čekají na zázrak (pozitivní výsledek konkurzu); v průběhu hry se ukazuje, že smysl života dává postavám samotné čekání, ne jeho výsledek. Současně dochází k stereotypnímu opakování situací a ke znejistění reality a reálnosti světa. Inscenovat text absurdního divadla je velmi obtížné. Tvůrcům se nepodařilo vyvarovat únavné monotónnosti představení a nezáživnosti, která je čas od času prolomená další dramatickou situací. Zajímavě se pracuje se zcizovacími efekty. Opticky velmi nepříjemná je pro diváka scéna tvořená svítícími pruhy.
(zadáno: 11.11.2018)
Kytice - Divadlo Semafor: 90 %
Suchého autorská variace nad Erbenovou Kyticí položila základ muzikálu tvořenému šesti "povídkami". Po hudební i scénické stránce jde o vydařené nastudování, které umocňuje sehranost souboru. J. Suchému coby protagonistovi autorského divadla spíše sedí glosátorská poloha, v níž si udržuje jemně ironický distanc od vlastního textu. Určitý nedostatek představuje jen scénická střídmost divadla. Většího účinku by představení dosáhlo náročnější scénickou výpravou a početnějším sborem.
(zadáno: 16.3.2019)
Laskavé bohyně - Divadlo pod Palmovkou: 90 %
Klíčové scény monumentálního francouzského románu jsou kompaktním zachycením obrazu zrůdnosti jedince i chování celé společnosti. Dramaturgické a režijní uchopení akcentuje sílu (naštěstí méně už emocionální popisy hrůz) literární předlohy a nabízí výjimečně silný divadelní zážitek, který v divákovi rezonuje ještě dlouho po skončení představení. Účinnost vyznění zesiluje závěrečný monolog oslovující svědomí každého. Silnou stránkou inscenace je též scénografie (efektní práce s kolmými světelnými zdroji, posuvnou zadní stěnou a realistickými hostinami) a výrazově přesný herecký výkon J.Teplého.
(zadáno: 29.9.2018)
Lev v zimě - Divadlo na Vinohradech: 80 %
Hra představuje historické podobenství zcela současných lidských problémů. Síla textu nespočívá ani v zápletce ani ve výstavbě jednotlivých situací, ale v dialozích postav. Inscenace je proto logicky vystavěná na individuálním stylu hereckých osobností, bez nichž by nebylo možné dosáhnout žádoucího dramatického efektu. Od začátku až do konce herecky vyniká T. Töpfer. Celkově jde o zdařilou dobře dramaturgicky i režijně uchopenou inscenaci.
(zadáno: 16.4.2017)
Listopad - Městská divadla pražská: 80 %
Groteska z Bílého domu v předvečer prezidentských voleb demaskuje nejen pokryteckou morálku, ale zároveň tragickou neodpovědnost, nekompetentnost a egoismus: v současném světě se politika redukuje jen na marketingovou iluzi. To je v závěru vyjádřeno symbolickým proražením malovaných kulis (zdánlivě realistického prospektu oválné pracovny). Inscenace, která si po celou dobu udržuje solidní tempo a humor, sází především na herecký temperament M. Dlouhého; velmi dobrý výkon podává dále J. Vlach.
(zadáno: 2.6.2019)
Lucerna - Divadlo v Dlouhé: 80 %
Nastudování Jiráskovy hry je bezesporu výborné. Režijní výklad se v souladu s autorem drží klasického pohádkového rámce a vhodně využívá všech silných motivů, které text nabízí (komediální vítací scéna, strašidelná scéna v lese atd.). Drobné ironické vsuvky (směrem k "českému mýtu") paradoxně spíš účinnost situací snižují, než aby je umocňovaly (např. závěrečná galerie osobností českých dějin nivelizuje sílu předchozího klíčového monologu kněžny). Scénografie funkčně evokuje tradiční pohádkový prospekt. Z hereckého souboru, který bohužel není vyrovnaný, vyniká M. Hanuš a J. Vondráček.
(zadáno: 16.12.2017)
Mam´zelle Nitouche aneb Mam´zelle Nitouche - Divadlo Semafor: 80 %
Bylo by chybou poměřovat variaci na slavnou operetu s originální verzí. J. Suchý ponechal jen základní dějovou kostru a použil některé melodie, jinak vytvořil novou hru zcela zapadající do semaforské poetiky (jíž vévodí zápletka nešťastně zamilovaného majora Gibuse - bratra matky představené). Představení je zábavné od samotného počátku a po celou dobu si udržuje tempo a nasazení, závěr je korunován organicky včleněnou finálovou písní. Typově originální postava zdůrazňující groteskní nadsázku je zejména Fernand de Champlatreux v podání V. Kopty.
(zadáno: 25.3.2017)
Manon Lescaut - Národní divadlo: 40 %
Nejde o průšvih činohry ND jako např. u Strakonického dudáka. Představení alespoň drží jako celek pohromadě a na rozdíl od Strakonického dudáka se představitelé hlavních rolí nemusejí za inscenaci stydět. Nezvalův text prošel výrazným zkrácením (nejen co do rozsahu, ale i počtu scén a postav). Z romantizujícího poetického dramatu se stala expresionistická přehlídka bizarních scén a pitvořivých gest. Inscenátorům v ND by obecně prospělo ubrat na aktualizujících konotacích, které jdou proti textu, a soustředit se více na to, jak inscenaci vést ve shodě s textem (doporučuji např. Smočkovu školu).

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 > >>