Profil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 38 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (166)
Helena Grégrová: 17 % (197)
Iva Bryndová: 18 % (148)
Jiří Landa: 18 % (158)
Lukáš Dubský: 18 % (158)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.10.2025)
Tři ženy, tři charaktery, tři různé životní postoje. Tento původní text jsem vnímal jako určitou metaforu současné české společnosti, kdy každý má nějaký svůj pohled na život a žije nějakým způsobem. Trefný byl především pohled na mladou generaci, kdy ovšem nelze paušalizovat, že každý mladý člověk rezignoval na vlastní názory a myšlení. Jako karikatura to ovšem bavilo, byť celkově tato inscenace nastoluje otázky, jež jsem si po jejím skončení kladl, a jež nejsou úplně jednoduché na zodpovězení. Což vypovídá o jejích nesporných kvalitách. Chválím hereckou souhru i výkony a vlastně je to celé pro mě příjemným překvapením. /19.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Dialog, v němž se hraje o to, nakolik být upřímný sám k sobě a nakolik se chovat a mluvit tak, abych se zavděčil svému okolí. Dialog, v němž se zbabělost střetává s vlastním odhodláním odehrávající se na komorním prostoru s minimem rekvizit, ale s o to více naléhavějším vyzněním. Text divákovi klade otázky a nutí k zamyšlení, jak těžké někdy může být chovat se tak, abych si sám sebe vážil. M. Táborský a F. Cíl jsou po těch letech již absolutně sehraní a na výsledku je to znát. Nečekal jsem to, ale inscenace mě dokázala vtáhnout a já jen fascinovaně sledoval, co se přede mnou odehrává. Opravdu silný zážitek. /16.10.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.10.2025)
Čtyři postavy, minulost, kterou divák postupně odhaluje a přítomnost zatížená právě onou minulostí. Bohužel ani po skončení inscenace jsem si nebyl jistý, že jsem pochopil, co se tehdy stalo, a už vůbec jsem nechápal, proč se postavy chovají právě tak, jak se chovají. Za celou dobu jsem se nebyl nějak schopný napojit na dění na jevišti a nejasný děj mě bohužel před přestávkou i uspával. Tohle je k divákovi absolutně nevstřícný text, takže tuto inscenaci v mých očích zachraňují herecké výkony. Jan Jankovský skvěle ztvárňuje svou postavu jak v té agresivní, tak i v umírněné poloze, ostatní za ním pak nezaostávají. /8.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 11.10.2025)
Na jednoduché, ale maximálně a především velmi chytře využité scéně se odehrává životní bilancování ženy, jež přinášela oběti na oltář úspěchu svého muže, ale uměla si i vydobýt střípky obyčejného štěstí. Obě herečky perfektně spolupracují, dokonale střídají ztvárnění různých postav a zvládají bravurně pracovat se svým hlasem a jeho intonací. A jelikož jsem o Eleanor před návštěvou představení nic nevěděl, tak jsem si užíval objevování jejího životního příběhu. Tohle divadlo mě dokázalo zaujmout a po celou hodinu udržet mou pozornost. Bylo to silné, bylo to skvělé, bylo to příjemné překvapení. /6.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 29.9.2025)
Výjimečná umělkyně na sklonku života uzavřená ve svém světě promlouvá k divákům velmi intenzivně a nabízí setkání, které dokáže proniknout až někam do hloubi lidského nitra. Ve spolupráci s Iris Kristekovou nabízí Milena Steinmasslová vpravdě kvalitní zážitek. Její Toyen v sobě snoubí tu správnou tajuplnost, křehkost, ale i sílu a odhodlání. Souhra obou hereček je pak dokonalá a k pochopení nějakého vidění světa optikou hlavní hrdinky pomáhá i výrazně barevná scénografie. Drobná odbočka, kdy se ke slovu dostává i publikum, je pak vítaným ozvláštněním. Tohle divadlo mě dokázalo obejmout vší myslitelnou silou. /23.9.2025 v Táboře/
(zadáno: 29.9.2025)
Tři umělci, tři osobnosti na malé ploše prožívají katarzi svého vzájemného vztahu. Po k divákovi vcelku vstřícném začátku přichází na řadu poetično, imaginace, představy a sny, které není úplně snadné pochopit či se orientovat, pokud si divák o této trojici dopředu nezjistí nějaké informace. To ale nevadí, protože je to celé tak nějak zvláštně silné a smutné zároveň, takže to na mě dokázalo zapůsobit. Silné a skvělé herecké výkony všech tří herců, krásná práce s prostorem a celkově jsem odcházel tak nějak zvláštně rozpolcen a rozněžněn. Nečekal jsem toho příliš a dostalo se mi navýsost kvalitního zážitku. /22.9.2025 v Táboře/
(zadáno: 29.9.2025)
Zákulisí bulváru jakožto nosné téma pro inscenaci o Beckhamovi bez Beckhama je zajisté zajímavý nápad, avšak přišlo mi to nezajímavé a celkově mě to nijak více nevtáhlo, což může být dáno mými antipatiemi k bulváru. Fakt je ten, že žádná z postav mě nezaujala a jejich osud mi byl lhostejný. Humor, jež se zde nachází, je pak takový povětšinou příliš na sílu a nepříliš inteligentní. Kladem inscenace jsou především herecké výkony J. Plesla, E. Maximové a R. Štabrňáka, kteří to celé povyšují alespoň na průměrnou a snesitelnou úroveň. Obdiv si zaslouží též nápaditá scénografie, kdy pracovníci v zákulisí se evidentně nenudí. /19.9.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2025)
Neokoukané, originální, jednoduché a přitom takové milé a vtipné. A byť po přestávce inscenace již trochu ztrácí dech a je to již trochu natahované, můj výsledný dojem je pozitivní. Perfektně jsem se bavil, skoro nenudil a konec je vlastně uspokojivý. Kladně hodnotím především herecké výkony a jednotlivé charaktery postav, kdy se všichni chovají tak nějak sympaticky originálně po svém, takže každý herec má co hrát a každá ta postava mě tak hodně bavila. Samozřejmě M. Isteník v hlavní roli byl skvěle neohrabaný a jeho přerod v milovníka velmi zajímavý. Za mě příjemné překvapení, kdy jsem nic nečekal a pobavil se. /6.6.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2025)
Komedie, při které jsem se ani jednou nezasmál. Protivné postavy, z nichž mi všechny byly nesympatické až odporné a v duchu jsem vzýval autora, aby je všechny nechal zemřít. Situace, v nichž jsem neviděl ani zlomek reality. Neúměrně natahované trapné scény s fiktivní nemocí babičky a s vykonáním velké potřeby na toaletě. Pro mě bylo celé představení jedním velkým utrpením, kdy jsem nenašel ani jednu pozitivní věc. Zíval jsem, díval se na hodinky a nechápavě vrtěl hlavou, zda je toto myšleno vážně. Ani paní Medvecká tohle nedokázala zachránit. Buď jsem to celé nepochopil, nebo nejsem ta správná cílovka pro takové divadlo. /4.6.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2025)
Velmi popisné, překvapivě mnohdy velmi komorní, a hlavně hodně depresivní divadlo, které z hlavy jen tak nedostanu. Nikdy jsem na Vinohradech neměl pocit komornosti, jako právě zde, kde se na scéně nachází jen to nejnutnější a herci si to musí primárně uhrát sami, což se všem zúčastněným daří na výbornou, především tedy A. Elsnerová v hlavní roli je strhující a velice přesná. Knižní předlohu neznám, žádnou divadelní verzi jsem zatím neviděl, takže jsem opravdu nevěděl, jak to skončí a těch tři a čtvrt hodiny uběhlo velmi rychle. Možná by nezaškodilo trochu krácení, ale jinak nemám co vytknout. Takhle má vypadat poctivé divadlo! /24.5.2025/
(zadáno: 24.5.2025)
S touto inscenací jsem se zcela minul. Měl jsem problém napojit se na dění na jevišti či chápat, kdo je kdo a oč tam vlastně jde. Zcela zmatečné bylo především nerozlišení postav mezi lidmi a zvířaty, což možná byl záměr, ale já se zoufale ztrácel a i přes příznivou délku cca 95 minut bez přestávky jsem hlídal čas a čekal, kdy to skončí. Nechci tuto inscenaci zbytečně kritizovat, své diváky si určitě najde a i v sále se našli diváci, kteří byli nadšení. Ač nápad udělat lišku Bystroušku jako činohru s písničkami navíc v režii a dramatizaci M. Krobota zněl zajímavě, minulo mě to opravu velkým obloukem. /23.5.2025 v Táboře/
(zadáno: 24.5.2025)
Zrovna když se člověk na něco těší a potřebuje aspoň hodinku klidu se všechno zvrtne a každý něco chce. Jednoduchá zápletka pro vcelku zajímavou situační komedii, v níž dochází k několika překvapivým zvratům, kdy autor dovádí situace až do absurdna. O. Veselý v hlavní roli se snaží vše uhrát co nejpřirozeněji bez pitvoření a přehrávání, což se mu ne vždy daří, ale oproti většině zájezdových komedií je zde tato forma herectví používána v mnohem menší a snesitelné míře. Ostatní postavy mu zdatně přihrávají, a tak jsem se skvěle bavil, aniž by mi bylo za herce stydno a aniž bych se nudil. Milý komediální zážitek. /21.5.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.5.2025)
Každý důvod, proč se nezabít, respektive proč žít, je dobrý a důležitý, pokud člověk nemá nejlepší dny a o sebevraždě přemýšlí. Seznam milionu báječných věcí proložený osobním příběhem hlavního hrdiny této inscenace je velice prospěšnou terapií, ať už má divák dobré či špatné dny, ale především může pomoct, pokud má divák osobní zkušenost s bipolární poruchou či sebevraždou. Richard Krajčo nemá problém se žádnou z poloh či životních údobí svého hrdiny, hraje to velice zkušeně, skvěle to umí s diváky, jež si vybere ke spoluhře, a dokázal jsem v něm vidět nikoliv jeho, ale jen jeho postavu. Velice vyspělé a skvělé! /19.5.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.5.2025)
Tahle jednoduchá romantická story o slečně, jejím prvním samostatném bydlení a nové lásce mi neskutečně sedla a dokázala si udržet mou pozornost po celou dobu. Autor se vhodně zaměřil na prostředí, která známe všichni, ať už to je veřejná doprava, restaurace, kino či bytový dům s větším množstvím sousedů. Někdy prostě v divadle stačí jednoduchý, ale neokoukaný nápad, kterým zde byly zlozvyky českého národa. Akrobatické vsuvky občas byly příliš na sílu, ale někdy působily velice originálně a vtipně, obzvláště mi v hlavě utkví slečna, ze které se jednou stal živý batoh na zádech a jindy živé švihadlo. Za mě fajn zážitek. /12.5.2025 v Táboře/
(zadáno: 5.5.2025)
Inscenace, která mě bohužel nedokázala vtáhnout do děje a nějak více zaujmout. Postavy mě nebavily a vlastně ani nezajímaly, jedno téma se tam omílalo pořád dokola, a hlavně to je strašně dlouhé. Ta látka prostě nemá na to, aby utáhla tři hodiny, posledních cca 20 minut jsem si dokonce přál, ať už to proboha skončí. Bylo mi vlastně i jedno, jak se to bude vyvíjet a jak to dopadne. Takže jediné, co mohu chválit, jsou herecké výkony. Oba pánové jsou skvěle sehraní a předvádí svůj standard na vysoké úrovni. V mé repríze pak měla premiéru K. Suchá, které nemohu nic vytknout a byla skvělá, ale raději bych viděl V. Kubařovou. /30.4.2025 v Táboře/
(zadáno: 5.5.2025)
Dva výjimeční herci ve velmi statické inscenaci s ubíjejícím tempem a sáhodlouhými monology pana Huby, u nichž by mi ani tak nevadilo, že jsou ve slovenštině, jelikož jsem všemu rozuměl, ale je to vše v jednom tempu a měl jsem tak chvílemi problém udržet pozornost. Jiří Dvořák vlastně jen většinu času naslouchá. Hraje se o minulosti a nevyřčených otázkách, které dost možná budou konečně zodpovězeny. Klobouk dolů před Martinem Hubou, který má obrovské množství textu, jak to bravurně zvládá, ale bohužel inscenace samotná mě příliš nenadchla. Zážitkem tak pro mě zůstane především to, že jsem viděl naživo pány Dvořáka a Hubu. /23.4.2025 v Táboře/
(zadáno: 17.4.2025)
V rámci divadelních inscenací neokoukané prostředí pečovatelek o seniory, kdy se jedno obyčejné pondělí a touha po přilepšení díky nastalé situaci může změnit v nečekané drama. To vše na půdorysu komedie, kdy obě aktérky v rolích nepříliš inteligentních žen metají po publiku jednu vtipnou etudu za druhou a působí přitom vlastně velmi přirozeně. I. Pazderková jako ta umírněnější a P. Nesvačilová jako ta více dohrávající každý gag se vlastně velmi vhodně doplňují a já se překvapivě bavil a byl zvědavý, zda to dospěje k nějakému konci. Chvílemi už mi to sice přišlo natahované, ale ve výsledku jsem si to užil. /16.4.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.4.2025)
Komedie, která baví navzdory svému mrazivému tématu. Myslím, že na poměry Dejvického divadla je toto velmi netypická látka, ale o to příjemněji jsem byl překvapen, že to na mě funguje a skvěle se bavím. Jen škoda, že to nebylo místy trochu mrazivější. Ve scénách, kde se trochu ubralo na humoru a šlo to do vážnějších odstínů to totiž začínalo být hodně zajímavé. Zkušená dvojice Vajdička a Majling se u mě po Konci rudého člověka znovu trefila do černého a za pomoci skvělých hereckých výkonů, kdy mě bavil především J. Plesl, T. Jeřábek, L. Příkazký či P. Vršek upoutali mou pozornost a znovu mě dokázali nadchnout. /14.4.2025 v Táboře/
(zadáno: 4.4.2025)
Neznalý životopisu Judy Garland jsem se prostě jen nechal unášet závěrečnou epizodou jejího života. A bylo to hodně silné, především díky absolutně skvělé a uvěřitelné Monice Absolonové, které jsem to všechno věřil. Je sice pravdou, že během zpívání jsem v ní neviděl Judy Garland, ale přímo M. Absolonovou, což ale není nutně na škodu. Chválím také absolutně skvělého M. Němce, který absolutně skvěle ztvárnil vlastně takového smutného hrdinu a v závěru mi ho bylo až líto. J. Nedbal byl oproti tomu skvělý ve své roli muže jdoucího si za všech okolností za svým cílem. Celkově opravdu velmi silný a skvělý zážitek. /26.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 4.4.2025)
Známý text, který na jevišti nijak zásadně nezklame, ale ani nenadchne. Vlastně sledujeme jen sled scének, který postupně vygraduje až ke tragickému konci. Celé mě to nechávalo nějak chladným a vlastně jsem se nedokázal na jednotlivé herce napojit, takže mi ve výsledku bylo lhostejné, jak to dopadne. V porovnání s verzí příbramského divadla, kde hrál hlavní roli Michal Dlouhý, mi to navíc přišlo mnohem slabší. Bohužel mé hodnocení je ovlivněno i tím, že z kraje první řady jsem v první půlce neviděl většinu dění na jevišti kvůli židli vystrčené na forbínu, jež mi zakrývala výhled. Byl to vcelku průměrný zážitek. /24.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 24.3.2025)
Žádné divadlo, ale realita zabalená do jevištního ztvárnění. Stand-up, který si plyne z pohody až někam, kam se divák nechce dostávat. Tvrdá realita, jež je naštěstí většině lidí odepřena, ale to neznamená, že neexistuje. Aktérka, jež si prošla peklem, předstupuje před diváka připravena jít až na dřeň a obnažit svou duši. Síla výpovědi je natolik šokující, že zůstávám rozechvěn a tíha viděného na mě dopadá i několik dní po absolvování této psychoterapie. To vše v autentickém projevu Iris Kristekové, jíž jsem dosud znal jen jako divadelní herečku s krásným výrazným hlasem. Díky za tohle odhalení dalších divadelních sfér. /21.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 24.3.2025)
Na komerční komedii jednoznačně příjemné překvapení! Text má hlavu i patu, je zde nějaký vývoj a gradace, a klidně by se to mohlo odehrát i v reálu. Navíc zde není žádné přehrávání či trapné podbízení, byť některé scény by k tomu mohly svádět. Hra si plyne v příjemném tempu, je to vlastně milé, vtipné a je vidět, že to aktéry baví. V určitých chvílích došlo i na improvizaci, což je příjemný bonus. Soužití pěti mužů různého věku a profesí mi zkrátka nečekaně skvěle sedlo a jednotliví herci mi ve svých rolích vykouzlili úsměv na tváři. Tohle je jedna z těch lepších divadelních komedií, kdy mi nebylo za herce stydno. /20.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 24.3.2025)
Velice zvláštní monodrama, které mi asi úplně nesedlo. Text mi nepřijde nijak zajímavý, vlastně jsem se v něm ztrácel, a byť asi nakonec chápu, oč tam šlo, prostě mě to nudilo a v jednu chvíli i uspalo, což je u představení trvajícího 75 minut prostě špatně. A chyba nebude jen na straně textu. Byť si pana Rodena vážím, nemyslím, že by zvládal měnit hlasy a obsáhnout inscenaci natolik skvěle, aby byl vhodným interpretem pro tento text. Ano, dokáže do svého projevu vložit dostatek gest, mimiky i rozechvění či smutku, já jako divák se v tom však ztrácel. Zážitek to byl určitě zajímavý, ale převládá zklamání. /18.3.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.3.2025)
Hořká komedie, která hraje s jasně rozdanými kartami a směruje své postavy vcelku přímočaře vstříc jejich (ne)štěstí. Hra o osamělosti a o tom, že někdy stačí ten jeden jediný člověk, který ví, jak na to. Zkušená matadorka divadelní režie L. Engelová skvěle obsadila rodinné trio Holub-Hrzánová-Holub ml., mezi nimiž to krásně jiskří a odsýpá, takže jsem byl svědkem dokonalé souhry, která mě bavila. Byt mám raději inscenace, jež mě dovedou k nějakému zamyšlení a katarzi, občas potěší vidět obyčejnou komedii jen tak pro radost, a pokud má své kvality, je to příjemně strávený čas. A tohle je přesně jedna z nich. /6.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 15.3.2025)
Životopis o skladateli vážné hudby. Pro mě velmi neatraktivní téma, na kterém jsem neuměl najít nic, co by mě zajímalo. A přesto jsem příjemně překvapen tím, že zde lze najít i určité paralely se současností, především tedy v tom, že rodiče vyžadují dokonalost od dětí a děti bojují s očekáváními, jež jsou na ně kladena. Vlastně mě to pohltilo, snad jen první polovina by mohla být kratší. Herecky naprosto skvělé, nikdy bych nečekal, že R. Holub by mohl být skvělým Bachem, ale jeho herectví, gesta i mimika bylo dokonalé. Stejně tak jeho synové byli skvěle ztvárněni a celkově se jedná o velmi příjemný zajímavý počin. /4.3.2025 v Táboře/



PRAHA
aktuální festivaly





