Profil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 39 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (171)
Helena Grégrová: 17 % (201)
Iva Bryndová: 17 % (155)
Jiří Landa: 18 % (159)
Lukáš Dubský: 18 % (163)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.12.2025)
Kurt Cobain a (jeho halucinace?) Sid Vicious ve fiktivním dialogu. Ten je mistrným dramatickým úkazem, jemuž dodává na síle nejen naléhavost okamžiku, ale především skvělé herecké výkony. Na komorním prostoru si každou vteřinu mé pozornosti ukradli dva mladí a ve všech směrech a především ve svých rolích dokonalí herci, kteří mě donutili téměř bez hnutí, nikoliv však bez vnitřního pohnutí sledovat boj, jenž nelze vyhrát, a dojít tak k neskonale silné divadelní katarzi. Byl to vpravdě intenzivní a nezapomenutelný divadelní večer, který hrozivě překračoval hranice divadla a byl až příliš realistický. Děkuji! /9.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 15.12.2025)
Vcelku civilní obyčejná vztahová jednohubka, která má z mého pohledu podobné kvality jako vztahové TV seriály typu Ulice, akorát co by v seriálu bylo roztaženo do desítek dílů se tu sfoukne ve snesitelné délce cca 80 minut. Příliš mě to nepobavilo, stejně jako mě nebavila dějová linka s K. Rodenem. Naopak části se Š. Benonim byly příjemně snesitelné. Chválím jednoduchou a přesto originální scénu, herecky to bylo obstojné, divácky asi vděčné, ale přesto to za mě nevybočilo z průměru. Což je vlastně ale asi pozitivní zjištění. /8.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.12.2025)
Velice slabé provedení naprosto slabého textu, jenž nemá divákovi příliš co nabídnout. Pak už zbývá jen doufat, že alespoň herecká stránka bude dobrá, ale jediný, kdo zde aspoň trochu vyniká je Ady Hajdu. Ivana Chýlková nepřesvědčila, zbylí herci jsou pak jen "komparsem", byť M. Pechlát trochu výraznějším. Zápletka byla tak jednoduchá, že jsem jí zvládl vnímat i v polospánku, do kterého mě nudnost představení dostala. Lituji, že už jsem zapomněl, že jsem tento text viděl před šesti lety v podání Divadla Verze, kde mě to nudilo úplně stejně. Komedie, u níž se ani jednou nezasměju, není ničím jiným než ztrátou času. /4.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.12.2025)
Klasika modernizována především kostýmní složkou inscenace, u níž mám pocit, že to postrádá správně dávkovanou tragikomiku. Moji první Hráči, jež jsem viděl v Rokoku s Michalem Dlouhým, byli živější, vtipnější a zároveň v závěru více smutnější. Tito Hráči mi přijdou jakoby odtažití a svým způsobem nudní. Přitom na nich neshledávám nic moc špatného, nápaditá scénografie, herecké výkony dobré, nápady jako břichomluvectví osvěžující. Jen by mi asi více sedělo přesné určení dobovosti, z mého pohledu nepomáhá pokud se inscenace odehrává v původní době, ale např. kvůli kostýmům divák tápe. Chvílemi byla inscenace až únavná. /2.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 30.11.2025)
Dokonalé zpracování zvráceného tématu. Svůdně zvrácené, krásně odporné, silné v hereckých a především v pěveckých výkonech. Jednoduchá scéna, komorní pojetí, morálně velmi problematický příběh podle skutečnosti, a přesto jsem nemohl odtrhnout zrak a užíval si to. Což je zajisté zásluha obou pánů, kteří jsou dokonale sehraní a je mezi nimi ta správná chemie. Určitě mi pomohlo i to, že jsem tento příběh neznal, takže jsem byl v napětí, co mě čeká dál a jak vše dopadne. S uspokojením se řadím k nadšeným divákům a je to pro mě překvapivé o to více, že nejsem muzikálovým divákem. Poklona, respekt, aplaus. Děkuji. /24.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 16.11.2025)
Inscenace, jež by dle názvu měla být primárně o Jaroslavu Ježkovi, pojednává dle mého názoru spíše o Voskovcovi a Werichovi. Když už je v popředí Ježek v podání přesně dokonalého R. Melši, jsou to, spolu s příběhem K. Ančerla v podání přesného H. Bora, nejsilnější části inscenace. V+W zde na můj vkus a navzdory názvu inscenace dostávají příliš mnoho prostoru a mnohdy to není zajímavé, vtipné a v rámci inscenace ani nijak nosné. Škoda, pokud by inscenace byla primárně o Ježkovi, mohlo to být mnohem lepší. Chválím také orchestr složený z mladých hudebníků a T. Pavelku. Určitě zajímavá inscenace, jež překvapila. /10.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 8.11.2025)
Peníze a rodinné vztahy. To je vděčné téma, z něhož může být fajn komedie i mrazivé drama. Zde se jedná kombinaci komedie i dramatu, přičemž komedie převažuje, což je asi ve výsledku dobře. Pětice herců své party zvládá vcelku obstojně, byť se nedá hovořit o nějakých náročných rolích, ale každý z herců svou roli hraje odpovídajícím způsobem. Rodiče jsou po většinu doby nejednoznační, u jejich potomků je zase uvěřitelný vývoj, jímž si projdou. V zásadě jednoduchý, ale funkční divadelní kus s vyrovnanými hereckými výkony, jenž nenudí a docela rychle uteče. Taková fajn zájezdovka patřící k těm zajímavějším. /3.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 8.11.2025)
1 britská hospoda, 2 herci a 14 postav. Nic víc, nic míň. Více či méně zajímavé minipříběhy, k tomu částečná interakce s diváky v publiku. Fajn nápad, ale bohužel mi text nepřišel nikterak zajímavý. Respektive přemýšlel jsem, co si z toho mám já jako divák vzít, jelikož nic nového mi to nedalo. Dvojice J. Dulava a B. Hrzánová to hrají asi nejlépe, jak je to možné, ale já mám celkově problém s tím, když v divadle herci hrají více postav. Chvílemi jsem se nudil, před přestávkou jsem i usínal. Asi bych více ocenil soustředit se výhradně na ústřední pár provozovatelů hospody. Tam byl potenciál na tragikomický silný příběh. /2.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Několikrát vylouhovaný Moliére dochucený vším, co dům dal. Je to Moliére, ale připomíná ho to jen vzdáleně. A nutno dodat, že tahle inscenace zcela podlezla hranici mého vkusu i divácké tolerance. Kdybych neviděl před pár lety Školu žen v klasické verzi, nechápal bych, o co tam jde. Můj mozek to asi po 20 minutách vzdal a začal usínat, a když už jsem byl vzhůru, nechápavě jsem kroutil očima a vrtěl hlavou. Je to uřvané a hlasité, je to vulgární, v určitých chvílích i nechutné. V jednu chvíli mi z toho dokonce bylo fyzicky nevolno a zvedl se mi žaludek. Mít to přestávku, poprvé v životě bych během ní odešel. Tohle ne! /20.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Tři ženy, tři charaktery, tři různé životní postoje. Tento původní text jsem vnímal jako určitou metaforu současné české společnosti, kdy každý má nějaký svůj pohled na život a žije nějakým způsobem. Trefný byl především pohled na mladou generaci, kdy ovšem nelze paušalizovat, že každý mladý člověk rezignoval na vlastní názory a myšlení. Jako karikatura to ovšem bavilo, byť celkově tato inscenace nastoluje otázky, jež jsem si po jejím skončení kladl, a jež nejsou úplně jednoduché na zodpovězení. Což vypovídá o jejích nesporných kvalitách. Chválím hereckou souhru i výkony a vlastně je to celé pro mě příjemným překvapením. /19.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Dialog, v němž se hraje o to, nakolik být upřímný sám k sobě a nakolik se chovat a mluvit tak, abych se zavděčil svému okolí. Dialog, v němž se zbabělost střetává s vlastním odhodláním odehrávající se na komorním prostoru s minimem rekvizit, ale s o to více naléhavějším vyzněním. Text divákovi klade otázky a nutí k zamyšlení, jak těžké někdy může být chovat se tak, abych si sám sebe vážil. M. Táborský a F. Cíl jsou po těch letech již absolutně sehraní a na výsledku je to znát. Nečekal jsem to, ale inscenace mě dokázala vtáhnout a já jen fascinovaně sledoval, co se přede mnou odehrává. Opravdu silný zážitek. /16.10.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.10.2025)
Čtyři postavy, minulost, kterou divák postupně odhaluje a přítomnost zatížená právě onou minulostí. Bohužel ani po skončení inscenace jsem si nebyl jistý, že jsem pochopil, co se tehdy stalo, a už vůbec jsem nechápal, proč se postavy chovají právě tak, jak se chovají. Za celou dobu jsem se nebyl nějak schopný napojit na dění na jevišti a nejasný děj mě bohužel před přestávkou i uspával. Tohle je k divákovi absolutně nevstřícný text, takže tuto inscenaci v mých očích zachraňují herecké výkony. Jan Jankovský skvěle ztvárňuje svou postavu jak v té agresivní, tak i v umírněné poloze, ostatní za ním pak nezaostávají. /8.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 11.10.2025)
Na jednoduché, ale maximálně a především velmi chytře využité scéně se odehrává životní bilancování ženy, jež přinášela oběti na oltář úspěchu svého muže, ale uměla si i vydobýt střípky obyčejného štěstí. Obě herečky perfektně spolupracují, dokonale střídají ztvárnění různých postav a zvládají bravurně pracovat se svým hlasem a jeho intonací. A jelikož jsem o Eleanor před návštěvou představení nic nevěděl, tak jsem si užíval objevování jejího životního příběhu. Tohle divadlo mě dokázalo zaujmout a po celou hodinu udržet mou pozornost. Bylo to silné, bylo to skvělé, bylo to příjemné překvapení. /6.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 29.9.2025)
Výjimečná umělkyně na sklonku života uzavřená ve svém světě promlouvá k divákům velmi intenzivně a nabízí setkání, které dokáže proniknout až někam do hloubi lidského nitra. Ve spolupráci s Iris Kristekovou nabízí Milena Steinmasslová vpravdě kvalitní zážitek. Její Toyen v sobě snoubí tu správnou tajuplnost, křehkost, ale i sílu a odhodlání. Souhra obou hereček je pak dokonalá a k pochopení nějakého vidění světa optikou hlavní hrdinky pomáhá i výrazně barevná scénografie. Drobná odbočka, kdy se ke slovu dostává i publikum, je pak vítaným ozvláštněním. Tohle divadlo mě dokázalo obejmout vší myslitelnou silou. /23.9.2025 v Táboře/
(zadáno: 29.9.2025)
Tři umělci, tři osobnosti na malé ploše prožívají katarzi svého vzájemného vztahu. Po k divákovi vcelku vstřícném začátku přichází na řadu poetično, imaginace, představy a sny, které není úplně snadné pochopit či se orientovat, pokud si divák o této trojici dopředu nezjistí nějaké informace. To ale nevadí, protože je to celé tak nějak zvláštně silné a smutné zároveň, takže to na mě dokázalo zapůsobit. Silné a skvělé herecké výkony všech tří herců, krásná práce s prostorem a celkově jsem odcházel tak nějak zvláštně rozpolcen a rozněžněn. Nečekal jsem toho příliš a dostalo se mi navýsost kvalitního zážitku. /22.9.2025 v Táboře/
(zadáno: 29.9.2025)
Zákulisí bulváru jakožto nosné téma pro inscenaci o Beckhamovi bez Beckhama je zajisté zajímavý nápad, avšak přišlo mi to nezajímavé a celkově mě to nijak více nevtáhlo, což může být dáno mými antipatiemi k bulváru. Fakt je ten, že žádná z postav mě nezaujala a jejich osud mi byl lhostejný. Humor, jež se zde nachází, je pak takový povětšinou příliš na sílu a nepříliš inteligentní. Kladem inscenace jsou především herecké výkony J. Plesla, E. Maximové a R. Štabrňáka, kteří to celé povyšují alespoň na průměrnou a snesitelnou úroveň. Obdiv si zaslouží též nápaditá scénografie, kdy pracovníci v zákulisí se evidentně nenudí. /19.9.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2025)
Neokoukané, originální, jednoduché a přitom takové milé a vtipné. A byť po přestávce inscenace již trochu ztrácí dech a je to již trochu natahované, můj výsledný dojem je pozitivní. Perfektně jsem se bavil, skoro nenudil a konec je vlastně uspokojivý. Kladně hodnotím především herecké výkony a jednotlivé charaktery postav, kdy se všichni chovají tak nějak sympaticky originálně po svém, takže každý herec má co hrát a každá ta postava mě tak hodně bavila. Samozřejmě M. Isteník v hlavní roli byl skvěle neohrabaný a jeho přerod v milovníka velmi zajímavý. Za mě příjemné překvapení, kdy jsem nic nečekal a pobavil se. /6.6.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2025)
Komedie, při které jsem se ani jednou nezasmál. Protivné postavy, z nichž mi všechny byly nesympatické až odporné a v duchu jsem vzýval autora, aby je všechny nechal zemřít. Situace, v nichž jsem neviděl ani zlomek reality. Neúměrně natahované trapné scény s fiktivní nemocí babičky a s vykonáním velké potřeby na toaletě. Pro mě bylo celé představení jedním velkým utrpením, kdy jsem nenašel ani jednu pozitivní věc. Zíval jsem, díval se na hodinky a nechápavě vrtěl hlavou, zda je toto myšleno vážně. Ani paní Medvecká tohle nedokázala zachránit. Buď jsem to celé nepochopil, nebo nejsem ta správná cílovka pro takové divadlo. /4.6.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2025)
Velmi popisné, překvapivě mnohdy velmi komorní, a hlavně hodně depresivní divadlo, které z hlavy jen tak nedostanu. Nikdy jsem na Vinohradech neměl pocit komornosti, jako právě zde, kde se na scéně nachází jen to nejnutnější a herci si to musí primárně uhrát sami, což se všem zúčastněným daří na výbornou, především tedy A. Elsnerová v hlavní roli je strhující a velice přesná. Knižní předlohu neznám, žádnou divadelní verzi jsem zatím neviděl, takže jsem opravdu nevěděl, jak to skončí a těch tři a čtvrt hodiny uběhlo velmi rychle. Možná by nezaškodilo trochu krácení, ale jinak nemám co vytknout. Takhle má vypadat poctivé divadlo! /24.5.2025/
(zadáno: 24.5.2025)
S touto inscenací jsem se zcela minul. Měl jsem problém napojit se na dění na jevišti či chápat, kdo je kdo a oč tam vlastně jde. Zcela zmatečné bylo především nerozlišení postav mezi lidmi a zvířaty, což možná byl záměr, ale já se zoufale ztrácel a i přes příznivou délku cca 95 minut bez přestávky jsem hlídal čas a čekal, kdy to skončí. Nechci tuto inscenaci zbytečně kritizovat, své diváky si určitě najde a i v sále se našli diváci, kteří byli nadšení. Ač nápad udělat lišku Bystroušku jako činohru s písničkami navíc v režii a dramatizaci M. Krobota zněl zajímavě, minulo mě to opravu velkým obloukem. /23.5.2025 v Táboře/
(zadáno: 24.5.2025)
Zrovna když se člověk na něco těší a potřebuje aspoň hodinku klidu se všechno zvrtne a každý něco chce. Jednoduchá zápletka pro vcelku zajímavou situační komedii, v níž dochází k několika překvapivým zvratům, kdy autor dovádí situace až do absurdna. O. Veselý v hlavní roli se snaží vše uhrát co nejpřirozeněji bez pitvoření a přehrávání, což se mu ne vždy daří, ale oproti většině zájezdových komedií je zde tato forma herectví používána v mnohem menší a snesitelné míře. Ostatní postavy mu zdatně přihrávají, a tak jsem se skvěle bavil, aniž by mi bylo za herce stydno a aniž bych se nudil. Milý komediální zážitek. /21.5.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.5.2025)
Každý důvod, proč se nezabít, respektive proč žít, je dobrý a důležitý, pokud člověk nemá nejlepší dny a o sebevraždě přemýšlí. Seznam milionu báječných věcí proložený osobním příběhem hlavního hrdiny této inscenace je velice prospěšnou terapií, ať už má divák dobré či špatné dny, ale především může pomoct, pokud má divák osobní zkušenost s bipolární poruchou či sebevraždou. Richard Krajčo nemá problém se žádnou z poloh či životních údobí svého hrdiny, hraje to velice zkušeně, skvěle to umí s diváky, jež si vybere ke spoluhře, a dokázal jsem v něm vidět nikoliv jeho, ale jen jeho postavu. Velice vyspělé a skvělé! /19.5.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.5.2025)
Tahle jednoduchá romantická story o slečně, jejím prvním samostatném bydlení a nové lásce mi neskutečně sedla a dokázala si udržet mou pozornost po celou dobu. Autor se vhodně zaměřil na prostředí, která známe všichni, ať už to je veřejná doprava, restaurace, kino či bytový dům s větším množstvím sousedů. Někdy prostě v divadle stačí jednoduchý, ale neokoukaný nápad, kterým zde byly zlozvyky českého národa. Akrobatické vsuvky občas byly příliš na sílu, ale někdy působily velice originálně a vtipně, obzvláště mi v hlavě utkví slečna, ze které se jednou stal živý batoh na zádech a jindy živé švihadlo. Za mě fajn zážitek. /12.5.2025 v Táboře/
(zadáno: 5.5.2025)
Inscenace, která mě bohužel nedokázala vtáhnout do děje a nějak více zaujmout. Postavy mě nebavily a vlastně ani nezajímaly, jedno téma se tam omílalo pořád dokola, a hlavně to je strašně dlouhé. Ta látka prostě nemá na to, aby utáhla tři hodiny, posledních cca 20 minut jsem si dokonce přál, ať už to proboha skončí. Bylo mi vlastně i jedno, jak se to bude vyvíjet a jak to dopadne. Takže jediné, co mohu chválit, jsou herecké výkony. Oba pánové jsou skvěle sehraní a předvádí svůj standard na vysoké úrovni. V mé repríze pak měla premiéru K. Suchá, které nemohu nic vytknout a byla skvělá, ale raději bych viděl V. Kubařovou. /30.4.2025 v Táboře/
(zadáno: 5.5.2025)
Dva výjimeční herci ve velmi statické inscenaci s ubíjejícím tempem a sáhodlouhými monology pana Huby, u nichž by mi ani tak nevadilo, že jsou ve slovenštině, jelikož jsem všemu rozuměl, ale je to vše v jednom tempu a měl jsem tak chvílemi problém udržet pozornost. Jiří Dvořák vlastně jen většinu času naslouchá. Hraje se o minulosti a nevyřčených otázkách, které dost možná budou konečně zodpovězeny. Klobouk dolů před Martinem Hubou, který má obrovské množství textu, jak to bravurně zvládá, ale bohužel inscenace samotná mě příliš nenadchla. Zážitkem tak pro mě zůstane především to, že jsem viděl naživo pány Dvořáka a Hubu. /23.4.2025 v Táboře/



PRAHA
aktuální festivaly





