Majdin_kulturni_svet

Strašně moc bych si přála, aby se takhle zpracovávala historie, když jsem ještě chodila do školy, protože to bych se pak na ty povinné vzdělávací akce i těšila. Nešlo jenom o ploché vyprávění o životě svatého Vojtěcha (M.Ligač). Inscenaci po celou dobu sledoval svatý Václav (Petr Mikeska), který naprosto trefně komentoval každou situaci a otevíral spoustu otázek. Moc mě potěšilo, že první diváci, kteří si na konci zahájili standing ovation byli očividně středoškoláci.

Jedna z nejlepších inscenací, kterou má v současnosti JD na programu. Jihočeské příjemně překvapilo. Psali, že je to absurdní komedie a ze začátku jsme se smály jen my dvě. Naštěstí po chvíli se chytil i zbytek. Mám ráda tyhle mladé herce a jsem ráda, že na ně můžu jít sem k nám!

V Celetné se nesnažili Macbetha vyumělkovat inovacemi - cítila jsem tu středověkou atmosféru, užívala jsem si nejdřív Macbethovo rozpolcení, jeho nenávist a nakonec i jeho uvědomění a pád. Líbila se mi ponurá scéna s minimem rekvizit a zredukování hereckého obsazení na pouhých 5 herců. Zajímavé bylo i zredukování tří čarodějnic v jednu, Irena Kristeková ale vydala za tři. Začátek byl trochu rozpačitý, ale asi po 10 minutách si to "sedlo" a až do konce nepřišlo jediné zaškobrtnutí.

Jsem nadšená. Nejvíc mě bavilo, že živá kapela nebyla jen kapela, ale všichni muzikanti byli naplno zapojeni i do děje. Václav Kopta se ukázal jako vynikající klavírista a leader kapely, o nekompromisní basu se postaral Pavel Neškudla. Vůbec jsem netušila, že tito dva herci jsou tak dobří muzikanti. Na naší repríze hrála Martu Berenika Kohoutová, která mě utvrdila v tom, že je nejen výborná zpěvačka, ale i herečka.
Nejsilnějším okamžikem bylo, když si při Motlibě pro Martu třičtvrtě hlediště otíralo slzy od pláče. Bylo to silné. Plakali mladí i staří. Já taky.
Výborný divadelní zážitek jsme zakončili potleskem vestoje.

Neskutečný zážitek. Scéna byla využita na maximum. Každá její jednotlivá část měla svou úlohu, nic tam nebylo jen tak pro nic za nic. Nejvýraznější pro mě byly herecké výkony Norberta Lichého a  Pavly Gajdošíkové. Oběma se skvěle podařilo vykreslit vztah mezi dcerou a přísným otcem, který nejdříve urputně chce, aby ho dcera poslechla a podvolila se jeho přání a později moc lituje toho, že ji nutil, aby si vzala někoho, koho nikdy nechtěla. V inscenaci je spoustu citu, nevyřčených emocí, prostě jen stačí, že se na sebe herci podívají a vy přesně víte, co si asi myslí.

Zvláštní zpracování, ne moc chytlavé. Špatně řešené ozvučení - některé písně strašně řvaly, jiné byly moc potichu. Dívka, která měla v klíně jen byliny, byla divná. (25.9.2016)

Myslím, že spoustu diváků v hledišti to moc nepochopilo. Já ano. Máme podobný smysl pro humor. nechápu, proč se po mně pořád někdo otáčel, když jsem se smála při těch "závažných" scénách. Já jsem se smála opravdu od srdce. A pochopila jsem i ty vtipy za roh.

Shakespearovská klasika od kladenského divadla netradičně situovaná do 40.-60. let 20. století. Protože text hry znám, příběh odehrávající se na jevišti pro mě nebyl žádným překvapením. Situování příběhu do 20. století vůbec ničemu neuškodilo - naopak znamenalo prostor pro nové nápady především ze scénografického hlediska, do čehož se pak naprosto nenásilně vměšovaly textové narážky. Největším překvapením večera pro mě byla Beatricie v podání Anežky Rusevové, která mě neskutečně bavila, je energická, zábavná a především neskutečně charismatická.

Mrzel mě málo vygradovaný konec. Ale jinak povedené. 10.12.2016

Z hlediska zpracování a efektů byl pro mě Muž Dvojhvězdy jednoznačně tím nejlepším, co jsem kdy na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově viděla. Děj byl trochu slabší, ale to, že jsem mohla na Otáčku opravdu letět až do oblak, byl tak neskutečný zážitek, že přebil jakékoliv jiné nedostatky.

Přiznávám se bez boje,podstatu téhle inscenace jsem nepochopila. Možná jsem neměla dobrý den nebo jsem byla v nějakém špatném rozpoložení. Hned po prvních deseti minutách mi bylo jasné,o čem to celé bude. Zbytek inscenace mi nepřinesl nic nového, nic překvapivého, nic závažného. Absurdní nebo divné věci mi nevadí a většinou mě baví víc než jakákoli normální komedie. Tady se to u mě bohužel nesetkalo s pochopením. Popravdě: Opravdu hodně jsem se divila, že na konci několik diváků tleskalo ve stoje a v ten moment jsem se začala velmi obávat, že jsem možná byla úplně jinde a na něčem úplně jiném.

Martin Doucha a Adéla Kalusová si inscenaci režírovali sami, ale to jí vůbec neubralo na kráse. Na jevišti se pořád něco děje, neobjevila jsem žádná hluchá místa. Příjemný zážitek, kdy se při některých scénách smějete nahlas, jindy jste dojati skoro až k slzám.
Inscenaci doporučuji vaší pozornosti. Komorní drama pro pěkný večer.

2.4.2016 Krásná práce s klavírem jako s rekvizitou. Ale naštval mě člověk, který pouštěl titulky, protože je pouštěl moc rychle a přeskakoval a já jsem to nestíhala číst.

13.11.2019 Návod k přežití zombie apokalypsy, Malé divadlo

Českobudějovické Malé divadlo má báječný program, který si užijete, ať je vám 10 nebo 100. Baví mě, že představení jsou tam akční a zábavná a každé je trochu jiné. Kdybych jako malá chodila do takového divadla, lásku k němu bych si vypěstovala už úplně od malinka. Škoda jen, že českobudějovická činohra oproti Malému divadlu tolik zaostává. Mrzí mě, že Malé divadlo vychovává nadšené diváky, ale když pak tihle nadšení lidé okusí českobudějovickou činohru, musí pak být strašně zklamaní.

75%

Tohle je takový nářez a tak moc aktuální, že bych zhlédnutí inscenace doporučila úplně každému! Jedna z nejlepších inscenací, co jsem viděla v téhle divadelní sezóně. :-)
Inscenace je postavena na monolozích jednotlivých žen. Scéna vůbec není důležitá. I přesto, že se celou dobu především jen mluví, před očima vidíte lidi sedící v divadle, teroristy mířící na ně zbraněmi, umírající nevinné oběti. Je to opravdu velmi silný zážitek, až vás mrazí.
Je neskutečné, jak moc je tato inscenace aktuální v kontextu války mezi Ruskem a Ukrajinou. Běžte se schválně podívat sami!

Naprosto nejlepší a neintenzivnější divadelní zážitek v mém životě. Byla jsem dvakrát a doufám, že stihnu i potřetí. Masakr. Neskutečný herecký výkon Radima Madeji a famozní výkon našeho budějovického klavíristy Jakuba Šafra. (12.4.2016)

Moc mě baví tenhle typ dokumentárního divadla, kdy je to, co se děje na jevišti, postaveno na reálných základech. Ještě když je to tak aktuální, protože se jedná o neustálý boj západu s východem, který probíhá i v naší současnosti. Inscenace přináší vhled do minulosti, která zajisté bude i naší přítomností, jen si to teď asi ještě neumíme představit.

Koláž bez smyslu a snad ani herci sami nevěděli, proč dělají to, co dělají. My jako diváci jsme tedy opravdu netušili. (13.3.2016)