Mikika

Díky tomu, že jsem se seriálu úspěšně vyhýbala, byl pro mně příběh novinkou. Obavy, že u toho tříhodinového opusu usnu, se naštěstí nepotvrdily, bylo stále co sledovat. Ale bylo znát, kdo je fanouškem seriálu - při scéně nastupování do vlaku leckdo vzdychnul nebo se neklidně vrtěl...
Úsměvná první polovina příjemně překvapila, posmutnělá druhá půlka zanechala melancholický dojem, že účelové sňatky stojí za houby. Třebaže jsem mezi diváky patřila k nejmladším, tenhle vánoční dárek nakonec nebyl takový průšvih, jakým zpočátku zaváněl...

dosti divoké, diváci zůstávali sedět a zírat, čekaje na vtip.. ale parádní texty, které se občas ztrácely pod fistulkama.

muzikál vzdávající hold původnímu filmu, hlavní hrdinku jako by psali Berenice Kohoutové na tělo, jen Ivana Luptáka dosti zastiňoval Petr Ryšavý coby padouch (nebo to tak aspoň nám holkám připadalo...)

Komorní příběh o dvou rozdílných osobnostech, které se potkávají každý čtvrtek, patří do oblíbené kategorie tragikomedií - chvíli pobaví, chvíli dojme. Alena Mihulová řádí na jevišti v komediální poloze, Dalibor Godník naopak skvěle ztvárnil plachého introverta.
Nad závěrem člověk musí trochu hloubat, jak ho vlastně pochopil, což je úplně dokonalá tečka nad tímhle zvláštním večerem...

Tak jsem si pro sebe stěžovala, že na Fidlovačce už nehrají ty praštěné komedie, co kdysi. ale zjišťuju, že je to možná dobře. Hra Sugar už byla kapku křečovitá, zdlouhavá a sklouzávající silně do trapnosti. Možná to chtělo větší odstup než z první řady, kde je vidět a slyšet až moc všeho. Ale zato stepařská čísla donutila poklepávat botou snad každého v sále.

veselý muzikál, plný krásných melodií. Ernesto Čekan jako gorilí kápo byl výtečný, scény s gorilí tlupou mě úplně přenesly do pražské zoo, gesta typická pro opice byla naprosto přesvědčivá. M. Gemrotová jako opičí máma také parádní, scéna navozující džungli..
když sedíte dostatečně blízko, vidíte Tarzanovi pod sukni, zvlášť když vám na liáně lítá nad hlavou.

Nebudu lhát, nadpoloviční většinu publika na téhle hře tvoří ženy určitého věku - bývalé fanynky, které se přišly zasmát svému tehdejšímu poblouznění. A zavzpomínat na ty šílený devadesátky, kdy bylo možný cokoli. Skvělá profi taneční company jen podtrhuje ten propastný amatérismus kluků z Mostu. Ale co, ať se jde nějaký Ed Sheeran vycpat!

i když vlastně končí celkem smutně, stejně všichni odcházejí z divadla s úsměvem a svižnou melodií v hlavě (takovou tou, co se jí nemůžete zbavit, a ani nechcete.)

Jako absolventské představení by to možná prošlo. ale.. kdyby člověk vůbec netušil nic o předloze, jeho zmatek by se ještě prohloubil. proč důstojný doktor najednou drandí na kolečkových bruslích? jo tak, ona je to dvojrole. proč tomu člověku sypou na hlavu drť ze skartovačky? sněží, nebo to něco symbolizuje? rozpadající se rekvizity, přeřeky a nesehrané zvonění prohlubovaly dojem, že jsme přišli nevhod, že hra ještě není hotová. rozvleklý závěr se povedlo tak zabít, že jsme ani nepoznali, že už je konec. jediné, co se mi líbilo, bylo střídání Emiliiných paruk, které asi taky mělo něco značit.

příjemná letní komedie o neveselých věcech, tentokrát na letním jevišti, takže noční scény kolem stanu doplňovaly můry a komáři, jakoby to měly domluvený předem...

konečně klasická opereta s nádhernou výpravou a kostýmy!

Znamenitá detektivka ze starých časů, připomínající klasickou Agathu Christie. Až na to, že těch odhalení je nějak moc. možná by pomohlo, kdyby se hra nebrala tolik vážně. Takhle se cyničtější diváci nevěřícně pochechtávali v nevhodných okamžicích, což mě kapku rušilo.
Jinak milé komorní přestavení v komorním prostředí, které se obejde i bez Poirota.

Slyšela jsem, že v divadle Palace mají i dobré komedie. ale po kusu Rodina je základ státu jsem ani tentokrát na tu "slušnou" nenarazila. V první půlce jsem se ještě sem tam smála, druhá už byla pouze trapná.

Moje očekávání byla evidentně přehnaná. Ale když jdete na "bláznivou komedii", čekáte, že se aspoň jednou pořádně zasmějete. Ale ono nic.
Herci hráli a zpívali jako o život. ale děj mezi hudebními čísly byl fakt podivný. Z divadla jsem odcházela s přesvědčením, že muzikál Hamlet byl fakt skvělý a že si musím najít staré cd a znovu si ho poslechnout. 20 let stará písnička Dneska je naposled tu totiž převálcovala (skoro) všechny nové...

Tahle hra obhajuje existenci divadelních barů - protože za střízliva to nedáte. Střízlivý člověk nepochopí, proč vlastně zaplatil tolik peněz, aby se pak díval na humor založený na Lábusově holém zadku. Je to ten typ laciné a trapné hry, u které se možná i zasmějete, ale zároveň se za to kapku stydíte. Vlastně jsem tam vůbec nebyla a všechno popřu...

Tím, že o hře skoro nic nevím, mohla jsem se nechat překvapit, o čem to vlastně bude a jak to skončí. I když jsme ještě před začátkem brblali o zbytečné modernizaci klasiky a hned úvodní scéna jako by nám dávala za pravdu, za krátko nás příběh tak strhl, že jsme ty moderní vsuvky a vtípky ani nevnímali. Skvělý Hofmann, výborná Špalková. V závěru jsme ani nedýchali, jen se nemůžeme shodnout, jak to vlastně definitivně dopadlo, protože nám projekce odvedla pozornost...

Báječná hudební retrokomedie silně evokuje minulý trend divadla ABC, kdy každý herec musel umět hrát i na nějaký nástroj. tady dokonce i tancují!
Bylo tu taky krásně vidět, jak má režisér svůj vlastní rukopis - někdy jsem měla pocit deja vu - jako bych seděla na Saturninovi nebo V rytmu swingu buší srdce mé. Viz "zpomalené záběry." Ze Saturnina tu jsou i vypůjčení herci. M. Zbrožek řádí jako potrhlá matka, K. Krhovják srší energií. Kapela hraje jako o život, ještě to chce sladit herce s kulisami, aby do nich neustále nevráželi. Hlavně že jsme se dočkali!