Mikika

po šílené komedii Hra, která se zvrtla jsem čekala podobnou ujetost, kde se budou diváci řezat smíchy, ale Berlín tohle moc nenaplnil. Asi jsem byla příliš střízlivá. nebo jsem se nedokázala povznést a vidět srandu na stanici gestapa. pořád jsem viděla ty černé scénáře, jak moc by se to mohlo zvrtnout - a ono se to obvykle zvrtlo, ale totálně groteskním a potrhlým směrem. Hána byl mrazivě skvělý, Heřmánek jr. prokázal komediální talent.

Prazvláštní drama, plné smutných existencí, navozuje opravdu tu správnou náladu pustit si doma CD Hegerové. Příjemně překvapila Erika Stárková a její zpěv. zajímavý nápad dát diváky na pódium, pak ale byl slyšet každý krok té baby, co uprostřed hry odešla.. oproti tomu my v horních řadách jsme téměř neslyšeli šeptající Zuzanu Mauréry.

Škoda, že takovéhle skvělé, bláznivé, ale ne trapné komedie už se moc nehrají, divák je musí poctivě hledat a někdy se skutečně trefí. Třeba jako tady. Určitě zajdu minimálně ještě jednou a budu doporučovat.

tolik mi to připomnělo tátovy vodácké kumpány, až z toho kapku mrazilo. skvělé herecké výkony, jen škoda, že závěrečná scéna úplně spláchla jakýkoli dopad té předchozí...

Velmi zvláštní komponovaný večer, kdy diváci sedí po obvodu, aby uprostřed půdy Werichovy vily vznikl prostor pro tanec (Martin Dvořák) a přecházení (Kateřina Macháčková.) Nemusíte znát podrobnosti vztahu Sandové a Chopina, i z těch střípků leccos pochopíte a domyslíte si. Chopin tu je představován hlavně pohybem, a pro někoho, kdo výrazový tanec zrovna cíleně nevyhledává, je tohle setkání o to zajímavější. Dostane tu i koncert Preludií. Na K. Macháčkové leží dramatická úloha, o to těžší, že půlku času hraje klavír, a ona přesto musí zahrát zamyšlenou Sandovou. Uspávající, ale zajímavé.

co si matně pamatuji z verze divadla ABC, čekala jsem větší srandu. Už je to asi 20 let a možná mi kdysi chyběl rozhled, že jsem se smála čemukoli, ale u včerejší inscenace jsem měla chvílemi dojem, že snad sleduji existenciální drama. navrch tomu dodal korunu typicky fidlovačský ansámbl (Maryška, Pečenka, Rous, Molínová...) který v minulé sezoně hrál snad ve všem, a tak ty hry dost splývají - například s nedávnou Famílií, tam bylo obsazení (i herecké výkony) naprosto totožné.

Historické drama na nádvoří Průhonického parku prostě patří, to je jasná věc. Lehce matoucí proto byly moderní prvky a kostýmy (zvlášť ty tatérské rukávy?) Občas byl hudební podkres tak hlasitý, že jsme si Roxanin monolog museli domýšlet, akustika nádvoří nestačila. Ani jsem moc nevěřila Michaelu Vykusovi, že je takový blbeček, co by nedal dohromady větu. Ale všechny výtky převálcoval Daniel Bambas a jeho nevyčerpatelná energie.

je těžké převést nesmírně ukecaný text na divadlo, a pro ty, kdo znají předlohu, to bude náročné sledovat, jak se s tím herci popasovali. Nutno říci, že se ctí, nicméně pro mne největší kouzlo zůstává na papíře. Wodehouse prostě na divadle ztrácí šmrnc.

Já coby neznalec filmové předlohy jsem si představení užila. Vtipné kostýmy, dvojčata v jednom herci, skvělý hudební doprovod. V jednu chvíli spontánní potlesk, protože tyhle panelákové situace každý Pražák zná z vlastní zkušenosti. Jen jsem na konci z páté řady vpravo přes hlavy ostatních neviděla, co tam vlevo na zemi "dvojčata" provádí tomu ležícímu pánovi a proč u toho vidí Řízek. Ale jde to domyslet...

moje první seznámení s novým cirkusem nemohlo proběhnout líp - trochu legrace, trochu úžas, k tomu obrovský prostor na Jatkách... super.

Herecký koncert pro Karla Heřmánka a Josefa Cardu. Když Heřmánek vylezl na jeviště jako blekotající troska, naprosto jsem mu to věřila. Obzvlášť když včerejší představení bylo přesunuto z jara kvůli jeho zdravotní indispozici, člověk se až lekl, jestli si rekonvalescenci neměl ještě prodloužit. úplně jsem zapomněla, že je to jen role - starého unaveného hereckého barda, ale přesto jen role. i když sedne jako facka...

Mě se to líbilo. asi i tím, že nemám s čím srovnávat a Hamleta znám pouze od Ledeckého muzikálu. Tady jsem konečně zjistila, co všechno ve zpěvohře usekli. Jednoduchá scéna s tribunou, spousta nových nebo inovativních nápadů, které posouvají původní význam. Král Claudius o dost mladší než vdova? hustý. Hamletův odpor k novému "tatínkovi" tak dostává úplně nový rozměr. Nové pojetí princových spolužáků? A proč vlastně ne? (Mrazivé využití kufříků!)
I když byla hra brutálně dlouhá a pořád někdo pokašlával a vzdychal, v druhé polovině už by byl slyšet spadnout špendlík, nebo pípnout mobil, jak všichni tajili dech...

totálně depresivní látka, šílená doba, až je z toho divákovi fyzicky zle a nejradši by utekl ze sálu. Písňové vsuvky jsme moc nepochopili. Toník Kracík svým přirozeným projevem převálcoval i zkušené kumštýře.

Hodně povedená fraška, kde brečíte smíchy. Evidentně jsou i diváci, kteří na ni chodí opakovaně a smějí se ještě předtím, než ke gagu dojde. Občas tam kupodivu probleskl i Jára Cimrman - nevím, jestli záměrně, nebo jsou jeho myšlenky tak mezinárodní.
Možná se mi ale líbila víc podobná hra Bez roucha - taky divadlo na divadle, ale ne až tak zběsilé a tlačící na pilu.

hodně zajímavý mix moderního prostředí a klasického textu, když v kšiltovce a slunečních brýlích hrdina hlásí, že "drožka je již přistavena" působí to fakt zvláštně...

Kolegyně byla na hře už 10x, a tak jsem byla zvědavá. Sice mě zaskočil vysoký počet mrňat v hledišti (a dvě třídy devítek), hra je evidentně rodinná - nejen pro pamětníky. Písničky taky skoro všechny známe aspoň z rádia Blaník, ale v provedení místního ansáblu dostávají úplně nový šmrnc (zvlášť Neckář!) Nečekala jsem to, ale báječně jsme se pobavili. Líbil se mi nápad lidí na chůdách, aby se zdůraznil dětský úhel pohledu. Vytleskali jsme si dva přídavky. mít vánoční náladu v půlce března je sice zvláštní, ale budou už za devět měsíců, takže Purpura zní...

S ypsilonkou nemám moc zkušeností, viděla jsem jen Freda Astaira. Ale kde Fred působil jako vtipné zjevení, tam Jezinky vyvolávaly rozpačité ticho.
Vážně bych chtěla naspat něco pozitivního. Vlastně druhá polovina byla vtipnější, a určitě za to nemůže jen divadelní vínko, i ostatní diváci se smáli častěji. Bylo to prostě naprosto praštěné a asi jsme nepochopili umělecký záměr - ale kdyby to celé byla skupinová terapie v blázinci, leccos by se tím vysvětlilo...

Tak to bylo dle očekávání velmi bizarní. Nakonec jsme ale setrvali až do konce a možná i trochu litovali, že šlo o derniéru. Takhle už nemůžeme poslat přátele do první řady, aby nepřišli o možnost podrbat si otroka v kůži a zažít tu show na vlastní kůži...

Téhle hry jsem se dost bála, ale v rouškovém červnu moc na výběr nebylo, takže jsme to riskli. A byli jsme naprosto uhranutí. Skvělé herecké výkony, mrazivá témata dobře odlehčená. Výtečná hra, pokud hledáte něco, co vás donutí i trošičku přemýšlet, aniž by to bolelo a nemuseli se cítit psychicky vyždímaně.

Silný příběh v originálním podání. Ze začátku možná trošku uječeném a hysterickém, ale to bude tím Silvestrem. Vše se vlastně točí kolem malé Ester a snaze zachovat zdání, že je vše v pořádku, i když v roce 1939 už rozhodně ne pro židovskou rodinou Weissových. Winton je tu vlastně jen vedlejší postava, i když důležitá. Po shlédnutí ve vás bude hlodat otázka, jaké to pro Ester muselo být a co všechno si zažila, že se z ní stala ta zapšklá baba z druhé části. Znepokojivé, smutné představení. Kapesníky povinné.

hru ocení především ti, kdo kdy pracovali v podobném korporátu - ale takového blba by za šéfa nechtěli. Na derniéře V. Fridrichovi sekundoval Petr Konáš, taky výborně zahráno, i když na konci nejvíc zamrazí z postavy Z. Kaliny a jeho transformace..

Pokud má být Absurdní komedie bez vtipu a bez pointy, pak tahle hra kritéria splňuje. šla jsem na ni v domnění, že uvidím klasickou potřeštěnou komedii, jaké Fidlovačka uváděla dřív, takže Pan Schmitt mě totálně zmátl, prostě jsem jen nechápavě zírala...

letní oddechovka, kde všechnu pozornost na sebe strhla Máša Málková v roli sebevědomé Mary, až je udivující, že není hlavní postavou. Moc se mi líbil i vtipný nápad využít jediných dvou mužských herců ke ztvárnění veškerých mužských rolí: šéfů, nápadníků, poldů, pojišťováků, pánů domácích... Nakonec si řeknete, že holt s úsměvem a bláznivou rodinou jde všechno líp, i když to tak z počátku nevypadá.