Petr Buriánek

Premiéra mě zklamala a inscenaci vnímám jako další ostřesný kus repertoáru ND s hvězdným obsazením, která se nebojí přisvojit si název antického skvostu. Kromě narážky, že k večeři bude jelen jsem žádný přesah nezaznamenal.
Autor používá jednoduchý a absolutně neoriginální trik podobající se konci povídek studentů základní školy - "a pak se probudil(a)". Jediný silný moment je, že to, co o co předkládá děj divákovi se ke konci vyjeví, jako něco, co se musí opravdu řešit, i když v jiné sféře (a realitě).

Scénografie působí hezky, herecké výkony silné, jen obsah chybí a přečtení shrnutí Aischylovi Oresteii by, dle mého, dalo divákovi víc.

Kšeft na racka si pohrává jak s Bachovým Johnatanem L. Rackem, tak Rackem Čechovovým v inscenaci, při jejíž realizaci se autor a režisér perfektně sladili na hranici niche díla a přehnaně lehké intertextuality (reference typu být či nebýt). Hra funguje i bez znalosti těchto dvou textů. Autor pracuje s kšeftařstvím jako něčím za co nemáme odsuzovat jedince, ale spíš upozorňuje na jeho efekt na divadlo jako formu umění. Divák sleduje generace herců a jejich konflitky komentované duchem divadla. Žádná z těchto generací nemá pravdu, ale objektivně špatné umění poznají všichni.