PRAHA
aktuální festivalyDivadlo Na zábradlí [hlavní scéna]
<< Bůh v Las Vegas | Discoland >>
Georgi Gospodinov, Dora Štědroňová, Jan Mikulášek
Časokryt
Premiéra: 6.2.2026
Překlad románu: David Bernstein. Dramaturgie: Dora Štědroňová. Výprava: Marek Cpin. Režie: Jan Mikulášek.
Kryštof Bartoš, Dita Kaplanová, Anežka Kubátová, Simona Lewandowska, Václav Vašák, Vojtěch Vondráček, Michal Bednář, David Petrželka
Autorská inscenace na půdorysu současného ceněného románu Georgije Gospodinova. Lidé obecně touží ve svých vzpomínkách utíkat do šťastné minulosti, chtějí ji znovu prožít. Ale co se stane, když do minulosti chtějí utéct celé národy? Hrdina Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít...
1:40 (bez pauzy)
Termíny představení
| 20.6. | So | 19:00 | Klicperovo divadlo Hradec Králové | Hlavní scéna | REGIONY 2026 | vstupenky | |
| 22.6. | Po | 19:00 | vstupenky |
| ||||||||||||
| ||||||||||||
Volby
Recenze / blogy
Pro přidání vlastního článku do blogu se musíte přihlásit.
Externí recenze / blogy (odkazy na články mimo portál i-divadlo.cz)
(5.3.2026, Vojtěch Voska) (19.2.2026, Marie Reslová) (7.2.2026)Fotografie
autor (vlastník) fotografií: KIVA
Pozn.: Galerii vybraných fotografií zařazujeme výhradně u inscenací doporučovaných redakcí, resp. členy redakce.
Hodnocení (33)
HODNOCENÍ REDAKCE
Jan Pařízek 70 % 
4.5.2026 | 1020 hodnocení
+ souhlasím
Téma minulosti a vzpomínek jako oblast bezpečí a jistoty, zatímco budoucnost je vždy ta nejistá a komplikovaná. Aneb jak se říká "to byl svět ještě v pořádku". Inscenace s tímto tématem velmi dobře pracuje a efektně ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby šlo žít opět v době minulé. Až na trochu natahovaný závěr má hra po celou dobu dobré tempo, drží pozornost a nijak nenudí. Pomáhá tomu jak hodně povedená scéna, tak kvalitní herecké výkony všech aktérů, zaujali zejména V. Vondráček a S. Lewandowska. Celkově opravdu velice trefné a poučné. Výstižná replika: "Přehrajme si znovu osudové chyby, abychom je již více neopakovali". 75%
Iva Bryndová 80 %
7.3.2026 | 778 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
„Já už si nevzpomínám, jestli já jsem si vymyslel Gaustina, anebo on mě,“ přiznává vypravěč v podání K.Bartoše a trefně shrnuje působivou inscenaci o odcházení paměti. Jak té osobní, k němuž se snaží Dr.Gaustin vymyslet alespoň úlevu, tak té kolektivní, která se nezřídka ztrácí záměrně, ochotně a proaktivně, jak Časokryt ukazuje, když sahají celé národy po návratu do svých domněle zlatých starých časů. S děsivou politickou rovinou a svíravou soukromou efektně kontrastuje odlehčený styl, ironie, humor, často absurdní, v němž vynikají. V sehraném souboru zaujmou vedle vypravěče V.Vondráček a S.Lewandowska či nezvykle vystavěná scéna M.Cpina.
Lukáš Dubský 80 %
25.2.2026 | 1368 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
75%. Titul, který dobře kombinuje osobní a politickou rovinu. V rovině politické dystopie, kdy se celé národy vrací do historického období, které si lidé vybrali v referendu, je Mikuláškova inscenace sžíravě ironická. Otázka osobních vzpomínek a vnímání času je zase lehce depresivní. Poutavě se pracuje s obavami z budoucnosti a únikům do nekriticky vnímaných let minulých. Průvodce tímto fikčním světem zdařile ztvárnil K.Bartoš, zaujmou také V.Vondráček a S.Lewandowska. Režisérův oblíbený princip krátkých skečů je v tomto případě využit funkčně, ke konci ovšem inscenaci trochu dochází dech, nejsilnější pointa se nenachází až v úplném závěru.
Helena Grégrová 80 %
8.2.2026 | 1865 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Tvůrčímu týmu DNz v čele s originální režijní optikou Jana Mikuláška se opětovně podařilo vytěžit ze zvolené předlohy záživnou, bytostně divadelní esenci se silnou výpovědní hodnotou. Autorovy pozoruhodné, o a ke dnešní době nelichotivě promlouvající myšlenky jsou interpretovány s adekvátní mírou ironizujícího odstupu, což umocňuje hořký, místy mrazivý podtón nastolených otázek. Skrze individuální paměť je reflektována paměť kolektivní, úskalí její selektivity až amnézie, pramenící nezřídka z chimér nostalgie, krize přítomnosti a narůstajících obav z budoucího. Precizní herecké souhře dominuje publikum magnetizující vypravěč Kryštofa Bartoše.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Braddy 80 %
11.5.2026 | 397 hodnocení
+ souhlasím
Pro mě osobně silná hra, ale obtížně na první shlédnutí uchopitelná. Divák je celou dobu stále na pochybách co je realita a co jsou nějaké možná umělé střípky historie hlavní postavy (výborný Kryštof Bartoš). Léčba pacientů trpících ztrátou paměti navozením určitého ideálního historického období má zdá se jisté výsledky. Ale je to skutečně tak? A v jakém období historie byste chtěli žít vy? Za mě velmi povedená "levitující" scénografie.
Hannibal 90 %
8.5.2026 | 45 hodnocení
+ souhlasím
Je to chytré a neklidné. Smějete se a za chvíli vás zamrazí. A vůbec nevadí, jestli jste román četli.
Eliduc 90 %
6.5.2026 | 93 hodnocení
+ souhlasím
Z téhle inscenace zase dýchne závan staršího (poléblovského) DNZ, konkr. doba kolem Požitkářů, Posedlosti. Ale pozor: I my, skalní fanoušci této epochy, jme mo prvním zhlédnutí byli otráveni - ale něco nám nesedělo, tak jsme si řekli, že inscenaci dáme druhou šanci. A napodruhé nadšení.
Radarrius 60 %
3.5.2026 | 105 hodnocení
+ souhlasím
První část představení se odvíjela velice slibně. Zamyšlení nad ztrácením paměti s postupujícím věkem bylo hodně přínosné. Metoda léčení "návratem do minulosti" byla originální, obzvláště v pojetí Vojtěcha Vondráčka. Kryštof Bartoš se role autora a vyprávěče zmocnil s bravurou. Jenže pak byla tahle individuální linka přervána druhou částí. Pouťově pojatou myšlenkou referend celých národů, chtějících se, těžko říci proč, ukotvit v nějakém okamžiku minulosti. A pak zase zlom a skok k individuální lince. OvšemAč se Kryštof Bartoš opravdu snažil, znovu už do hloubky nezaujmul. Udělat z této knihy dvě diametrálně různá představení by bylo lepší.
J.anek 90 %
27.4.2026 | 615 hodnocení
+ souhlasím
O lidské paměti se hraje v kdysi Pruhovaném sále pražského Zábradlí.
Z Gospodinova Časokrytu vyloupali Dora Štědroňová a Jan Mikulášek mnoho dobrého. Chybí sice dramatická kampaň před bulharským referendem a vypravěčův útěk ze země, která se rychle uzavřela světu, zato si můžeme naplno užít referenda v různých zemích Evropy.
Je to chytré a dobré, vtipné a mrazivé. Celé vás to rozesměje i dojme. A je fuk, jestli jste četli.
Poprvé hraje na Anenském náměstí Kryštof Bartoš, a je to debut zdařilý a šťastný.
Z Gospodinova Časokrytu vyloupali Dora Štědroňová a Jan Mikulášek mnoho dobrého. Chybí sice dramatická kampaň před bulharským referendem a vypravěčův útěk ze země, která se rychle uzavřela světu, zato si můžeme naplno užít referenda v různých zemích Evropy.
Je to chytré a dobré, vtipné a mrazivé. Celé vás to rozesměje i dojme. A je fuk, jestli jste četli.
Poprvé hraje na Anenském náměstí Kryštof Bartoš, a je to debut zdařilý a šťastný.
Ptakopysk 30 %
18.4.2026 | 11 hodnocení
+ souhlasím
Když ono se to tak slibně rozbíhá, až by se člověk neznalý literární předlohy těšil, kam až se to posune. Ale když se děj začně zaostřovat a souvislosti vyplouvat na povrch, tak se z toho začne stávat jen obrazová groteska bez hlubšího smyslu i přesahu. A potom se to náhle překlopí do jakési politické satiry, která vyzní jako celkem vtipná anekdota, ale to má vyplnit plochu téměř celé druhé poloviny? Posledních 5 minut vzniká alespoň určitá nadstavba a napětí, ale to je žalostně málo. A lešenářská konstrukce by před 40 lety mohl být celkem zajímavý vtip, ale v současnosti? A tak škoda promarněného potenciálu, protože herecké výkony zajímavé.
Borovička 100 %
8.4.2026 | 5 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt nabízí mnohovrstevnatý prostor pro myšlenky. A určitě jsem nebyl v sále sám, kdo se ponořil hluboko do sebe. Vojtěch Vondráček, Simona Lewandovská a Kryštof Bartoš působí ohromně sehraně, i přesto, že podle všeho se takto potkali poprvé na jevišti. Určitě bych byl velmi potěšen, kdyby se tato skvělá trojice špičkových herců nepotkala naposledy. Kryštof Bartoš snažící se udržet si rozum, Vojtěch Vondráček jako vždy přesný a fascinující, Simona Lewandovská jako ironizující prvek. Vše s naprostou lehkostí jim vlastní. A nakonec ještě pan Bednář. Pro tohoto člověka mám velikou slabost a opět předvedl vynikající herectví. Děkuji všem!
Svaaaca 30 %
4.3.2026 | 35 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Ropa smutku je naše nejcennější národní bohatství.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Jakub Vladimír 80 %
19.2.2026 | 88 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Scénografie, předloha, téma a Kryštof Bartoš. Tyto 4 prvky si na začátku inscenaci naloží na záda a celou dobu ji nesou. A velmi úctyhodně.Nejnovější počín DNz adaptuje román bulharského spisovatele Gospodinova, který je očividně skvěle napsaný a tak je skvělým základem celé inscneace. K mému velikému překvapení se vlastně jedná o one man show (minimálně ze dvou třein, z části o referendech zmizí) Kryštofa Bartoše. To ničemu nevadí, protože Bartoš zde předvádí snad jeden ze svých nejlepších dosavadních výkonů. To jde však na úkor pořádných hereckých akcí ostatních herců, s kterých se rázem stanou ilustrace Bartošova příběhu a ne postavy.
Fekete 80 %
16.2.2026 | 401 hodnocení
+ souhlasím
85 %. Na zabradli 16.2.2026, 100 min bez pauzy, 1 rada. Na kontakt
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu s kratkou pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem labyrintu pameti v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a v referendu hlasuji pro navrat do naivity. Stridani roli, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske.
Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, zamrazilo. Dekuji a tleskam
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu s kratkou pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem labyrintu pameti v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a v referendu hlasuji pro navrat do naivity. Stridani roli, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske.
Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, zamrazilo. Dekuji a tleskam
Nikoss 60 %
16.2.2026 | 169 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Prolínání osobní a politické roviny hlavního tématu působí občas dost účelové, bez nějaké srozumitelné provázanosti. Minulost v selektivní paměti jako útočiště před dezorientací v přítomnosti a při absenci vize budoucnosti je jistě reálným jevem a jistě je využitelná (zneužitelná) v mocenské politické soutěži. To není ovšem nic tak objevného ani v současné Evropě dominantního. Experiment zhmotnění historických etap (charakterizovaných dost povrchním žurnalistickým jazykem) je sice zábavný, ale to je vše. Literární předloha mi nepřijde myšlenkově moc originální a její dramatizace, i když nepochybně zdařilá, nemá šanci to moc vylepšit.
Jan Vorlíček 80 %
16.2.2026 | 192 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Další skvělý kus do současného repertoáru DNz. Velmi charismatický Kryštof Bartoš v roli spisovatele na vrcholu tvůrčích sil se zamýšlí nad svou minulostí a vnímáním minulosti každého z nás. Ať už té osobní, nebo té kolektivní. Inscenace velmi mistrně kombinuje hluboké monology samotného vypravěče zamýšlejícího se nad relativitou času se střípky vytvořenými z drobných i zásadních příběhů 20. století, které s lehkostí sobě vlastní skvostně sehrál celý soubor, a které jsou důvtipně vztaženy k dnešku, a extrapolovány do modelu fungování světa budoucnosti.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
BetonKind 60 %
23.3.2026 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt na Zábradlí redukuje Gospodinovovu mnohoznačnou látku na sled scén, jejichž dramaturgie působí spíše chaoticky, nikoli jako produktivní princip předlohy, ale jako známka neujasněného uchopení. Chaos se přelévá i do stylizace a herecké práce; ansámbl místy jedná, jako by postrádal jednotný klíč, možná nepřesné režijní vedení. Scéna s národy neotevírá politickou otázku paměti a identity, ale zůstává u stereotypního, zkratkovitého nahlížení. Temporytmus se napříč hrou rozpadá a významový tah slábne. Místo naléhavé výpovědi tak vzniká percepční šum. A tak se ptám: proč tuto inscenaci vidět a proč tuto látku na divadle dnes zpracovat?
Braddy 80 %
11.5.2026 | 397 hodnocení
+ souhlasím
Pro mě osobně silná hra, ale obtížně na první shlédnutí uchopitelná. Divák je celou dobu stále na pochybách co je realita a co jsou nějaké možná umělé střípky historie hlavní postavy (výborný Kryštof Bartoš). Léčba pacientů trpících ztrátou paměti navozením určitého ideálního historického období má zdá se jisté výsledky. Ale je to skutečně tak? A v jakém období historie byste chtěli žít vy? Za mě velmi povedená "levitující" scénografie.
Hannibal 90 %
8.5.2026 | 45 hodnocení
+ souhlasím
Je to chytré a neklidné. Smějete se a za chvíli vás zamrazí. A vůbec nevadí, jestli jste román četli.
Eliduc 90 %
6.5.2026 | 93 hodnocení
+ souhlasím
Z téhle inscenace zase dýchne závan staršího (poléblovského) DNZ, konkr. doba kolem Požitkářů, Posedlosti. Ale pozor: I my, skalní fanoušci této epochy, jme mo prvním zhlédnutí byli otráveni - ale něco nám nesedělo, tak jsme si řekli, že inscenaci dáme druhou šanci. A napodruhé nadšení.
Radarrius 60 %
3.5.2026 | 105 hodnocení
+ souhlasím
První část představení se odvíjela velice slibně. Zamyšlení nad ztrácením paměti s postupujícím věkem bylo hodně přínosné. Metoda léčení "návratem do minulosti" byla originální, obzvláště v pojetí Vojtěcha Vondráčka. Kryštof Bartoš se role autora a vyprávěče zmocnil s bravurou. Jenže pak byla tahle individuální linka přervána druhou částí. Pouťově pojatou myšlenkou referend celých národů, chtějících se, těžko říci proč, ukotvit v nějakém okamžiku minulosti. A pak zase zlom a skok k individuální lince. OvšemAč se Kryštof Bartoš opravdu snažil, znovu už do hloubky nezaujmul. Udělat z této knihy dvě diametrálně různá představení by bylo lepší.
J.anek 90 %
27.4.2026 | 615 hodnocení
+ souhlasím
O lidské paměti se hraje v kdysi Pruhovaném sále pražského Zábradlí.
Z Gospodinova Časokrytu vyloupali Dora Štědroňová a Jan Mikulášek mnoho dobrého. Chybí sice dramatická kampaň před bulharským referendem a vypravěčův útěk ze země, která se rychle uzavřela světu, zato si můžeme naplno užít referenda v různých zemích Evropy.
Je to chytré a dobré, vtipné a mrazivé. Celé vás to rozesměje i dojme. A je fuk, jestli jste četli.
Poprvé hraje na Anenském náměstí Kryštof Bartoš, a je to debut zdařilý a šťastný.
Z Gospodinova Časokrytu vyloupali Dora Štědroňová a Jan Mikulášek mnoho dobrého. Chybí sice dramatická kampaň před bulharským referendem a vypravěčův útěk ze země, která se rychle uzavřela světu, zato si můžeme naplno užít referenda v různých zemích Evropy.
Je to chytré a dobré, vtipné a mrazivé. Celé vás to rozesměje i dojme. A je fuk, jestli jste četli.
Poprvé hraje na Anenském náměstí Kryštof Bartoš, a je to debut zdařilý a šťastný.
Ptakopysk 30 %
18.4.2026 | 11 hodnocení
+ souhlasím
Když ono se to tak slibně rozbíhá, až by se člověk neznalý literární předlohy těšil, kam až se to posune. Ale když se děj začně zaostřovat a souvislosti vyplouvat na povrch, tak se z toho začne stávat jen obrazová groteska bez hlubšího smyslu i přesahu. A potom se to náhle překlopí do jakési politické satiry, která vyzní jako celkem vtipná anekdota, ale to má vyplnit plochu téměř celé druhé poloviny? Posledních 5 minut vzniká alespoň určitá nadstavba a napětí, ale to je žalostně málo. A lešenářská konstrukce by před 40 lety mohl být celkem zajímavý vtip, ale v současnosti? A tak škoda promarněného potenciálu, protože herecké výkony zajímavé.
Borovička 100 %
8.4.2026 | 5 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt nabízí mnohovrstevnatý prostor pro myšlenky. A určitě jsem nebyl v sále sám, kdo se ponořil hluboko do sebe. Vojtěch Vondráček, Simona Lewandovská a Kryštof Bartoš působí ohromně sehraně, i přesto, že podle všeho se takto potkali poprvé na jevišti. Určitě bych byl velmi potěšen, kdyby se tato skvělá trojice špičkových herců nepotkala naposledy. Kryštof Bartoš snažící se udržet si rozum, Vojtěch Vondráček jako vždy přesný a fascinující, Simona Lewandovská jako ironizující prvek. Vše s naprostou lehkostí jim vlastní. A nakonec ještě pan Bednář. Pro tohoto člověka mám velikou slabost a opět předvedl vynikající herectví. Děkuji všem!
BetonKind 60 %
23.3.2026 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt na Zábradlí redukuje Gospodinovovu mnohoznačnou látku na sled scén, jejichž dramaturgie působí spíše chaoticky, nikoli jako produktivní princip předlohy, ale jako známka neujasněného uchopení. Chaos se přelévá i do stylizace a herecké práce; ansámbl místy jedná, jako by postrádal jednotný klíč, možná nepřesné režijní vedení. Scéna s národy neotevírá politickou otázku paměti a identity, ale zůstává u stereotypního, zkratkovitého nahlížení. Temporytmus se napříč hrou rozpadá a významový tah slábne. Místo naléhavé výpovědi tak vzniká percepční šum. A tak se ptám: proč tuto inscenaci vidět a proč tuto látku na divadle dnes zpracovat?
Svaaaca 30 %
4.3.2026 | 35 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Ropa smutku je naše nejcennější národní bohatství.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Jakub Vladimír 80 %
19.2.2026 | 88 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Scénografie, předloha, téma a Kryštof Bartoš. Tyto 4 prvky si na začátku inscenaci naloží na záda a celou dobu ji nesou. A velmi úctyhodně.Nejnovější počín DNz adaptuje román bulharského spisovatele Gospodinova, který je očividně skvěle napsaný a tak je skvělým základem celé inscneace. K mému velikému překvapení se vlastně jedná o one man show (minimálně ze dvou třein, z části o referendech zmizí) Kryštofa Bartoše. To ničemu nevadí, protože Bartoš zde předvádí snad jeden ze svých nejlepších dosavadních výkonů. To jde však na úkor pořádných hereckých akcí ostatních herců, s kterých se rázem stanou ilustrace Bartošova příběhu a ne postavy.
Fekete 80 %
16.2.2026 | 401 hodnocení
+ souhlasím
85 %. Na zabradli 16.2.2026, 100 min bez pauzy, 1 rada. Na kontakt
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu s kratkou pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem labyrintu pameti v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a v referendu hlasuji pro navrat do naivity. Stridani roli, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske.
Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, zamrazilo. Dekuji a tleskam
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu s kratkou pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem labyrintu pameti v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a v referendu hlasuji pro navrat do naivity. Stridani roli, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske.
Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, zamrazilo. Dekuji a tleskam
Nikoss 60 %
16.2.2026 | 169 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Prolínání osobní a politické roviny hlavního tématu působí občas dost účelové, bez nějaké srozumitelné provázanosti. Minulost v selektivní paměti jako útočiště před dezorientací v přítomnosti a při absenci vize budoucnosti je jistě reálným jevem a jistě je využitelná (zneužitelná) v mocenské politické soutěži. To není ovšem nic tak objevného ani v současné Evropě dominantního. Experiment zhmotnění historických etap (charakterizovaných dost povrchním žurnalistickým jazykem) je sice zábavný, ale to je vše. Literární předloha mi nepřijde myšlenkově moc originální a její dramatizace, i když nepochybně zdařilá, nemá šanci to moc vylepšit.
Jan Vorlíček 80 %
16.2.2026 | 192 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Další skvělý kus do současného repertoáru DNz. Velmi charismatický Kryštof Bartoš v roli spisovatele na vrcholu tvůrčích sil se zamýšlí nad svou minulostí a vnímáním minulosti každého z nás. Ať už té osobní, nebo té kolektivní. Inscenace velmi mistrně kombinuje hluboké monology samotného vypravěče zamýšlejícího se nad relativitou času se střípky vytvořenými z drobných i zásadních příběhů 20. století, které s lehkostí sobě vlastní skvostně sehrál celý soubor, a které jsou důvtipně vztaženy k dnešku, a extrapolovány do modelu fungování světa budoucnosti.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
J.anek 90 %
27.4.2026 | 615 hodnocení
+ souhlasím
O lidské paměti se hraje v kdysi Pruhovaném sále pražského Zábradlí.
Z Gospodinova Časokrytu vyloupali Dora Štědroňová a Jan Mikulášek mnoho dobrého. Chybí sice dramatická kampaň před bulharským referendem a vypravěčův útěk ze země, která se rychle uzavřela světu, zato si můžeme naplno užít referenda v různých zemích Evropy.
Je to chytré a dobré, vtipné a mrazivé. Celé vás to rozesměje i dojme. A je fuk, jestli jste četli.
Poprvé hraje na Anenském náměstí Kryštof Bartoš, a je to debut zdařilý a šťastný.
Z Gospodinova Časokrytu vyloupali Dora Štědroňová a Jan Mikulášek mnoho dobrého. Chybí sice dramatická kampaň před bulharským referendem a vypravěčův útěk ze země, která se rychle uzavřela světu, zato si můžeme naplno užít referenda v různých zemích Evropy.
Je to chytré a dobré, vtipné a mrazivé. Celé vás to rozesměje i dojme. A je fuk, jestli jste četli.
Poprvé hraje na Anenském náměstí Kryštof Bartoš, a je to debut zdařilý a šťastný.
Fekete 80 %
16.2.2026 | 401 hodnocení
+ souhlasím
85 %. Na zabradli 16.2.2026, 100 min bez pauzy, 1 rada. Na kontakt
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu s kratkou pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem labyrintu pameti v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a v referendu hlasuji pro navrat do naivity. Stridani roli, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske.
Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, zamrazilo. Dekuji a tleskam
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu s kratkou pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem labyrintu pameti v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a v referendu hlasuji pro navrat do naivity. Stridani roli, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske.
Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, zamrazilo. Dekuji a tleskam
Braddy 80 %
11.5.2026 | 397 hodnocení
+ souhlasím
Pro mě osobně silná hra, ale obtížně na první shlédnutí uchopitelná. Divák je celou dobu stále na pochybách co je realita a co jsou nějaké možná umělé střípky historie hlavní postavy (výborný Kryštof Bartoš). Léčba pacientů trpících ztrátou paměti navozením určitého ideálního historického období má zdá se jisté výsledky. Ale je to skutečně tak? A v jakém období historie byste chtěli žít vy? Za mě velmi povedená "levitující" scénografie.
Jan Vorlíček 80 %
16.2.2026 | 192 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Další skvělý kus do současného repertoáru DNz. Velmi charismatický Kryštof Bartoš v roli spisovatele na vrcholu tvůrčích sil se zamýšlí nad svou minulostí a vnímáním minulosti každého z nás. Ať už té osobní, nebo té kolektivní. Inscenace velmi mistrně kombinuje hluboké monology samotného vypravěče zamýšlejícího se nad relativitou času se střípky vytvořenými z drobných i zásadních příběhů 20. století, které s lehkostí sobě vlastní skvostně sehrál celý soubor, a které jsou důvtipně vztaženy k dnešku, a extrapolovány do modelu fungování světa budoucnosti.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
Nikoss 60 %
16.2.2026 | 169 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Prolínání osobní a politické roviny hlavního tématu působí občas dost účelové, bez nějaké srozumitelné provázanosti. Minulost v selektivní paměti jako útočiště před dezorientací v přítomnosti a při absenci vize budoucnosti je jistě reálným jevem a jistě je využitelná (zneužitelná) v mocenské politické soutěži. To není ovšem nic tak objevného ani v současné Evropě dominantního. Experiment zhmotnění historických etap (charakterizovaných dost povrchním žurnalistickým jazykem) je sice zábavný, ale to je vše. Literární předloha mi nepřijde myšlenkově moc originální a její dramatizace, i když nepochybně zdařilá, nemá šanci to moc vylepšit.
Radarrius 60 %
3.5.2026 | 105 hodnocení
+ souhlasím
První část představení se odvíjela velice slibně. Zamyšlení nad ztrácením paměti s postupujícím věkem bylo hodně přínosné. Metoda léčení "návratem do minulosti" byla originální, obzvláště v pojetí Vojtěcha Vondráčka. Kryštof Bartoš se role autora a vyprávěče zmocnil s bravurou. Jenže pak byla tahle individuální linka přervána druhou částí. Pouťově pojatou myšlenkou referend celých národů, chtějících se, těžko říci proč, ukotvit v nějakém okamžiku minulosti. A pak zase zlom a skok k individuální lince. OvšemAč se Kryštof Bartoš opravdu snažil, znovu už do hloubky nezaujmul. Udělat z této knihy dvě diametrálně různá představení by bylo lepší.
Eliduc 90 %
6.5.2026 | 93 hodnocení
+ souhlasím
Z téhle inscenace zase dýchne závan staršího (poléblovského) DNZ, konkr. doba kolem Požitkářů, Posedlosti. Ale pozor: I my, skalní fanoušci této epochy, jme mo prvním zhlédnutí byli otráveni - ale něco nám nesedělo, tak jsme si řekli, že inscenaci dáme druhou šanci. A napodruhé nadšení.
Jakub Vladimír 80 %
19.2.2026 | 88 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Scénografie, předloha, téma a Kryštof Bartoš. Tyto 4 prvky si na začátku inscenaci naloží na záda a celou dobu ji nesou. A velmi úctyhodně.Nejnovější počín DNz adaptuje román bulharského spisovatele Gospodinova, který je očividně skvěle napsaný a tak je skvělým základem celé inscneace. K mému velikému překvapení se vlastně jedná o one man show (minimálně ze dvou třein, z části o referendech zmizí) Kryštofa Bartoše. To ničemu nevadí, protože Bartoš zde předvádí snad jeden ze svých nejlepších dosavadních výkonů. To jde však na úkor pořádných hereckých akcí ostatních herců, s kterých se rázem stanou ilustrace Bartošova příběhu a ne postavy.
Hannibal 90 %
8.5.2026 | 45 hodnocení
+ souhlasím
Je to chytré a neklidné. Smějete se a za chvíli vás zamrazí. A vůbec nevadí, jestli jste román četli.
Svaaaca 30 %
4.3.2026 | 35 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Ropa smutku je naše nejcennější národní bohatství.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Ptakopysk 30 %
18.4.2026 | 11 hodnocení
+ souhlasím
Když ono se to tak slibně rozbíhá, až by se člověk neznalý literární předlohy těšil, kam až se to posune. Ale když se děj začně zaostřovat a souvislosti vyplouvat na povrch, tak se z toho začne stávat jen obrazová groteska bez hlubšího smyslu i přesahu. A potom se to náhle překlopí do jakési politické satiry, která vyzní jako celkem vtipná anekdota, ale to má vyplnit plochu téměř celé druhé poloviny? Posledních 5 minut vzniká alespoň určitá nadstavba a napětí, ale to je žalostně málo. A lešenářská konstrukce by před 40 lety mohl být celkem zajímavý vtip, ale v současnosti? A tak škoda promarněného potenciálu, protože herecké výkony zajímavé.
Borovička 100 %
8.4.2026 | 5 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt nabízí mnohovrstevnatý prostor pro myšlenky. A určitě jsem nebyl v sále sám, kdo se ponořil hluboko do sebe. Vojtěch Vondráček, Simona Lewandovská a Kryštof Bartoš působí ohromně sehraně, i přesto, že podle všeho se takto potkali poprvé na jevišti. Určitě bych byl velmi potěšen, kdyby se tato skvělá trojice špičkových herců nepotkala naposledy. Kryštof Bartoš snažící se udržet si rozum, Vojtěch Vondráček jako vždy přesný a fascinující, Simona Lewandovská jako ironizující prvek. Vše s naprostou lehkostí jim vlastní. A nakonec ještě pan Bednář. Pro tohoto člověka mám velikou slabost a opět předvedl vynikající herectví. Děkuji všem!
BetonKind 60 %
23.3.2026 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt na Zábradlí redukuje Gospodinovovu mnohoznačnou látku na sled scén, jejichž dramaturgie působí spíše chaoticky, nikoli jako produktivní princip předlohy, ale jako známka neujasněného uchopení. Chaos se přelévá i do stylizace a herecké práce; ansámbl místy jedná, jako by postrádal jednotný klíč, možná nepřesné režijní vedení. Scéna s národy neotevírá politickou otázku paměti a identity, ale zůstává u stereotypního, zkratkovitého nahlížení. Temporytmus se napříč hrou rozpadá a významový tah slábne. Místo naléhavé výpovědi tak vzniká percepční šum. A tak se ptám: proč tuto inscenaci vidět a proč tuto látku na divadle dnes zpracovat?
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
Přidat hodnocení
Pro přidání vlastního hodnocení se musíte přihlásit.
Pokud zde ještě nemáte vytvořený účet, stačí se jednoduše zaregistrovat.
Zprávy
(27.1.2026)
Divadlo Na zábradlí uvede 6. února 2026 premiéru nové inscenace Časokryt, inspirované stejnojmenným románem bulharského spisovatele Georgiho Gospodinova, který byl v roce 2023 oceněn Mezinárodní Bookerovou cenou. Autorskou adaptaci připravuje režisér Jan Mikulášek spolu s dramaturgyní a uměleckou šéfkou Zábradlí Dorou Štědroňovou. Inscenace se obrací k tématu paměti, nostalgie a vztahu jednotlivce k dějinám v době, kdy se minulost stává nejen osobní vzpomínkou, ale i politickým a společenským nástrojem.
Ukázky
Oprava údajů
Jsou zde uvedené údaje o této inscenaci neaktuální? Chybí zde nějaká informace?
Budeme rádi, když nám o tom dáte vědět prostřednictvím následujícího formuláře:
Úpravy inscenace
Pro provádění úprav se musíte přihlásit jako redaktor.
