Ej Áj

J. Mikulášek rozehrává téma, které stále více rezonuje ve společnosti. Ačkoli obdobnou inscenaci kdysi nabídlo Švandovo divadlo, přece jen jsme o pár let dál a pozitiva či negativa AI dokáže identifikovat už daleko víc lidí. Kolektivní souhra celého souboru je velkou předností projektu, jemuž dominují výkony V. Vašáka a A. Kubátové. Tvůrčí tým sice nepřichází s převratnými objevy ani informacemi, nicméně kultivovaným způsobem upozorňuje na limity i rizika umělé inteligence. Po zhlédnutí představení však přece jen odcházíte s pocitem, že některé lidské dovednosti (jako je např. napsání smysluplné divadelní hry) ani sebelepší robot nenahradí.

Téma AI je hodně aktuální, ale Mikuláškova inscenace s žádným zásadním sdělením nepřichází, pokud za něj nepovažujeme ukázku toho, že ChatGPT zatím ještě neumí napsat dobrou divadelní hru. Moderní variace na Oidipa má banální dialogy, kterým ale herci dokáží vtisknout zvláštně vykloubenou atmosféru, především disonancí mezi tím, co je řečeno a jak je to vyřčeno. Druhá část, kdy zhroucený Oidipus žádá AI (skvělá A.Kubátová) o radu, nejvíce vystihuje problémy chatbotů a jejich zřetelné limity. Přišlo mi ovšem, že se zde člověk, který někdy s jazykovými modely pracoval, nedozvěděl nic nového. Jako experiment je to ale zajímavé.

Nemůžu tvrdit, že by mě tento počin nějak více zasáhl nebo jsem v tom nalezl nějaký větší smysl. Nicméně jako experiment určitě zajímavé a jsou pasáže, kdy to dokáže zaujmout i překvapit. Jako povedenou hodnotím hlavně druhou část, kde je výtečná souhra V. Vašáka s A. Kubátovou a celá tato scéna má moc pěknou atmosféru. Líbila se mi i doprovodná hudba složená pomocí AI. V součtu tedy výsledek, jenž určitě neurazí a přinese další pohled na tvorbu s umělou inteligencí. 55%

65 %. Inscenace nabízí k fenoménu umělé inteligence zajímavý úhlel pohledu, její text byl záměrně vytvořen za vydatné pomoci softwaru ChatGPT. Zkoumá se zde mj. hranice vlivu inovativních technologií na dramatickou tvorbu, v širším kontextu se hraje o potřebě hledání lidské identity, paralela na oidipovský mýtus leccos napoví. Otevírá se i zásadní otázka, kde pramení skutečná příčina všeho zla. Je nasnadě, že odpověď na ni nepotěší. PS formou varováníčka stran AI: Sebevražedné pocity vám konverzačně zapoví, ale text o tom, jak správně uvázat uzel, utáhnout a zajistit smyčku, kterou venkoncem můžete obtočit i kolem vlastního hrdla, vygeneruje.