Othello

Inscenace B.Holička srozumitelně tlumočí příběh o žárlivosti a síle pomluv, přináší někdy celkem neobvyklý výklad postav, ale také dost sporných inscenačních řešení. Pochmurné drama je odlehčováno drobnými gagy, které ovšem mají proměnlivou úroveň. R.Mikluš hraje Othella tlumeně, nepředvádí ho jako divocha a vášněmi zmítaného člověka. Jago je v podání V.Vodochodského charismatickým manipulátorem, úplně mi ale nesedělo, že je výrazně potlačen racionální základ Jagova chování a působí tedy spíše jako zlo bez příčiny. H.Kusnjerová ztvárnila Desdemonu jako oddanou i lehce koketní ženu. Z vedlejších rolí zaujme hlavně B.Bočková.

Zpracování Othella, které mě určitě nijak neurazilo a spíše potěšilo. V rámci LSS opět dobrý standard, jenž nejspíše nezanechá výrazně hlubší stopu, ale věřím že ani nezklame. V první polovině pro mě řada scén, které nevyvolají jakékoli větší emoce a fungují hlavně jako pouhý posun děje. Druhá část již zaujme více, lepší práce s hudbou i využitím scény. Povedlo se i několik momentů ze kterých hezky zamrazí. Světelné meče a neonové prvky nijak nevadily, ba naopak dobře oživily prostor. Herecky zaujal hlavně V. Vodochodský jako Jago a vedle něj pak B. Bočková v roli jeho ženy. Jednu z menších rolí pak využila naplno výtečná B. Kaňoková. 65%

55 %. Z inscenace je patrný sympatický záměr promluvit civilnější a moderní formou, obracející a přibližující děj více k dnešku. Místy jako by ale tuto snahu brzdila určitá míra zdrženlivosti, o něco radikálnější interpretaci by příběh, myslím, unesl. Ne zcela zřetelně a důsledně se zde také pracuje s motivacemi jednání některých postav. Efektně kontrastní kostýmy a líčení účelně dotváří charaktery. Jevištní akce energicky rozsvěcují poťouchlý manipulátor Jago Jana Ciny, nejednoznačně povahově ukotvená Emílie Barbory Bočkové a nespoutaně živočišná Bianca Beáty Kaňokové, ostatní role mě ale výrazněji neoslovily, bohužel včetně ústředního páru.

Režijní směr letošní premiéry LSS se ztrácí na půli cesty. Váhá mezi klasikou a modernou, ale nerozvine naplno ani jedno. Tempo je vláčné, zvraty se rozplývají. Scénografie v podobě statického lešení zůstává nevyužitá, stejně jako skromná hudební složka. Othello postrádá více machovské síly a žáru, které si s postavou spojuji. Desdemoně chybí větší vnitřní opora a herecká jistota. Naproti tomu J. Cina jako Jago vládne jevišti – hraje hravě, s chutí, inteligencí a sarkasmem. Oceňuji volbu kostýmů, Othellovo výrazné tetování i bílou stylizaci ostatních postav, jež vytváří efektní kontrast. Ale přetrvává silný pocit, že z látky šlo vytěžit více.

Režisér B. Holiček se pokusil o civilnější uchopení Shakespearovy tragédie, jeho vize kráčí správným, smysluplným a ve své podstatě sympatickým směrem. Moderní prvky v situacích, domyšlená gesta a mnoho nápadů se však dramatickému textu částečně vzpírají, jejich přemíra je kontraproduktivní, vyznění se někdy pohybuje na hraně trapnosti. Koncentrovaný a zajímavě vymyšlený závěr ztrácí sílu násilným a nahodile se jevícím užitím nadpřirozených elementů nemajících oporu v předchozím dění. Herci koncepci obstojně dotvářejí, ale ještě se s ní dost nesžili a všichni s ní zatím viditelně více či méně zápolí (reprízy pravděpodobně přinesou zlepšení).