Guildenstern

Neokázalá pocta M. Volkovi mě zaujala spíše v hudebních pasážích: skvěle šlapající kapela, velmi dobrý J. Krafka, snad jen doprovodné andělské trio by ve vokálech zasloužilo větší jistotu. Činoherní pasáže trpěly jistou repetitivností a také jim scházel přesnější timing, M. Hanuš na mě působil poněkud unaveně a měl potíže s artikulací. Mnou viděná repríza na Letní scéně Vyšehrad už měla jen 1:50 včetně přestávky a závěrečného medley, které bylo povedenou tečkou.

Zelenkův počin "Amatéři" vytvořený pro Studio Dva je určitě zručně napsaná konverzačka, přesto jsem asi na základě zdejších komentářů a hodnocení čekal něco trochu víc. Dramatický tvar mi hodně připomínal hru "Jméno". Dobře se na to kouká, poklidně to plyne, chytře to pracuje s aktuálními tématy, ale příliš přesahu jsem v tom neshledal. Herecky velmi solidní, nejvíce se mi líbila L. Pernetová. Myslím, že by si produkční letních scén měli umět zajistit, že vedle nebude hrát hlasitá disco hudba, která kazí divácký zážitek.

Přiznám se, že toto představení jsem měl spíše jako ukrácení čekání na operu Werther v centru města, jinak bych si ho asi nevybral. Je to milé, sympatické, ale asi jsem už pozbyl notnou část dětské fantazie a hravosti. Přijde mi, že tomu chyběla nějaká linka, která by diváka provedla těmito papírovými kratochvílemi. Několik hezkých obrazů, ale přijde mi, že by bylo možné vymyslet i zajímavější a efektnější variace na zvolené téma. Překvapily mě spontánní a hlasité reakce dětských diváků, takže představení zřejmě svůj účel plní.

Režijní koncepce Willyho Deckera oslavila v roce pražské derniéry 30 let. V době svého vzniku muselo jít o zjevení a za mě tedy funguje stále dobře. Hvězdou derniéry pro mě byla Arnhei?ur Eiríksdóttir, která předvedla ve druhém dějství velice soustředěné niterné herectví. Alejandro Del Angel má silný, zdravý hlas, ale byl více v kontaktu s dirigentem, svému Wertherovi zůstal herecky leccos dlužen. Dobře připraven byl orchestr pod taktovkou Sébastiena Roulanda.

Viděna derniéra v obsazení: Del Angel, Eiríksdóttir, Krovatěva, Kubáň, Plech, Hnyk, Hasymau.

Je to dravé, je to sexy, je to zábavné, doporučuji! Myslím, že to v pohodě mohou usledovat i ti, kteří knižní předlohy neznají. Dalecký i Salzmannová výborní, ale mě osobně nejvíce dostal výkon Ivany Uhlířové. Rozhodně budu práci Dávida Pašky do budoucna dál sledovat.

Humperdinckova opera nepatří zrovna mezi mé oblíbené kusy. V Plzni jí nepomohli ani J. Štrunc, pod nímž orchestr hrál celou dobu ve forte bez jakékoli dynamiky, ani Š. Pácl, který sice nahradil perník cukrovou vatou, ale jinak připravil statickou podívanou s otravně se pohupujícími sólisty na středu jeviště čelem k publiku bez hereckých interakcí. O čem se hrálo? Vytratila se pohádkovost a zůstala jen nuda. Ústřední dvojice pěvecky v pořádku, Hajnová a Šípová podaly hodně matný výkon. Převládal u mě dojem školní besídky.

Viděna večerní repríza 17.6.26 v obsazení: Cambraia, Pavlovič, Kfelíř, Hajnová, Šípová, Tetourová

Liberecká Figarka má v sobě onu mozartovskou lehkost a šmrnc, které tolik postrádá aktuální brněnská inscenace. Je vidět, že se zde sešla dobrá parta a pohoda na jevišti se přenáší i na diváka. Režisérka si za téma vybrala ženskou soudržnost a pospolitost, což je legitimní. Pěvecky zde není slabší článek, obzvláště dámy tomu kralují, konkrétně mě svým výkonem odzbrojila Jolana Slavíková.

Viděna repríza 9.6.26 v obsazení: Kovačič, Brückler, Rovenská, Levková, Slavíková, Vondrová, Hnyk, Kácal

Opulentní pastva pro oči i uši divákovy. Magické podobenství sehrané v atraktivním prostředí kláštera minoritů v Jindřichově Hradci v typické "pilařovské" estetice. Dala by se tomu vytknout malá srozumitelnost textu, což je logická daň za imerzivní pojetí inscenace. Není tedy od věci si Loutnu přečíst a nejlépe i poslechnout dopředu. Když se ale necháte unášet proudem dění a proudem hudby, budete jistě spokojeni. Díky celému tvůrčímu týmu a interpretům za to, že jsem mohl být u toho.

Viděna repríza 14.6.26 v obsazení: Klaudová, Zajícová, Žihla, Hliněnský, Nosek, Hint, Janovská, Randák, Michl.

Vizuálně působivá inscenace (i když závěrečná scéna by mohla být pojata i efektněji a mrazivěji), kterou sráží především banální a nedůsledné připodobnění k pronásledování řeholnic (Akce Ř) v ČSR. Nebylo by špatné zpřehlednit množství ženských postav a více ozřejmit jejich motivace. Pěvecky výborné, zazářila Markéta Cukrová, Jana Sibera, Michael Skalický i Dan Matoušek, krásným zvonivým sopránem mě okouzlila J. Krovatěva.

Viděna repríza 13.6.26 v obsazení: Sibera, Cukrová, Morozová, Kummervold, Krovatěva, Hilscherová, Stričević, Matoušek, Gay, Skalický

Zajímavá a originální britská hra (2015), tedy alespoň cca do poloviny, pak se přeci jen trochu vyčerpá a zacyklí. Ač jí závěr už nedokázal dodat nějakou výraznější pointu, bavilo mě to sledovat a je to rozhodně kus, který stojí za pozornost a za uvádění. Měl jsem pocit, že režisérka spolu s herci sledovala hodně tu komickou linku, dokázal bych si představit i temnější a tísnivější vyznění.

Viděna předpremiéra a pak repríza o rok později. Z výkonu M. Peškové mě mrazilo, K. Chrenková také nezklame, ale nemá to ty "koule". Oba Maxové jsou výborní, ovšem mimořádně slizcí a nechápu, jak by se do nich "Já" mohla zamilovat. L. Pragerová herecky super, pěvecky některé momenty nadchnou, jiné tahají za uši. Nepovedli se Fawellové, oba herecky prkenní. U Venuše Dvořákové si přejete, aby její role měla více prostoru, Klimenda ve své klasické vděčné poloze. Celkově podařená sestra původně ostravské inscenace, pro mě už ale (kromě objevení M. Peškové) bez výraznější přidané hodnoty.

Viděno 31.5. na hostování v Semaforu. Sympatická retro koláž si získala ovace publika, ve kterém evidentně sedělo spousta fanoušků této zpěvačky. Nekoná se žádná velká divadelní magie, tento kus se dosti drží v intencích podobných životopisných her. Petra Králová svou roli (i zpěv) zvládá se ctí, ještě vděčnější prostor má ale Radovan Král, který představení dává obdivuhodnou energii. Pauzy a ztišení mezi čísly mi vůbec nevadily. Celkově rozhodně zdařilý špíl.

Zajímavá dramatická etuda v romantickém hávu. Hudba zde nehraje prim a spíše dokresluje atmosféru v šansonovém duchu, převážně jde o činohru. Libreto je až na některé banálnější zpívané texty kvalitní. Ačkoliv v K. M. Fialové dřímá evidentně obrovský potenciál, režisérka bohužel úplně neuhlídala intenzitu jejího projevu, měl jsem pocit, že se chce na jevišti rozkrájet, pro mě osobně to bylo místy až nekoukatelné. To je v kontrastu s prkenným projevem P. Režného, škoda, že Herr Vogela nehraje nějaký činoherec. J. Hruškocimu podobné postavy jdou. Zaujme vkusná scéna a pohybová stránka inscenace. I přes výtky jistě hodnotný autorský počin.

Radokova koncepce je i přes svůj minimalismus velmi působivá, čistá a srozumitelná. Osobně mi tato úprava sedla a provedené škrty vůbec nevadily. L. Ballová přes vyšší věk působí křehce a zranitelně, herecky v pořádku, její unavený soprán je ovšem zatížen nepříjemným vibratem. I P. Berger už má bohužel svá nejlepší léta za sebou a jeho tenor ztrácí příjemnou barvu a lehkost. Nejlepší výkon bezkonkurenčně V. Housková, ale celkově bohužel pod standardem NDB.

Viděna repríza 20.5.26 v obsazení: Ballová, Berger, Šťáva, Gattringerová, Housková, Novotná, Pavlů, Jägerová, Nosek

Nemám sice absolutně tušení, co jsem to sakra viděl, ale moc mě to bavilo.

Renáta Matějíčková je pro mě osobně naprostým zjevením, ale celé obsazení je k pomilování. D. Špinar bych klidně rád viděl na jevišti i častěji.
Asi na to budu muset zajít vícekrát.

Na Danielu Špinar poměrně zkrotlá a klasicky vyložená Tosca. Nevím, jestli už se nad olomouckým konzervativním publikem na konci éry působení V. Kos Loulové smilovala a nechtěla je "dodělat" dalším experimentem, či zda sama takto Toscu opravdu vidí. Výsledek je ovšem i tak působivý. Radoslava Müller předvádí v hlavní roli kvalitní vrstevnatý výkon, Martin Šrejma je ve vynikající hlasové formě. Roman Vlkovič se na Scarpiu hodí typově, herecky výborný, pěvecky vedle kolegů trochu ztrácel.

Viděna repríza 17.5.26 v obsazení Müller, Šrejma, Vlkovič, Kfelíř, Charlamov.

G. Petráková má jistě lví podíl na tom, že za 15 let své existence se muzikálový soubor NDM stal jedním z TOP3 v ČR. Je proto škoda, že se s ním loučí právě tímto nepříliš povedeným kusem. Na obranu T. Vůjtka - v tom libretu je také spousta velmi dobrých obratů, chytrých obrazů a hříček se slovy. Bohužel opravdu nebyla uhlídána délka, mělo se (hodně) škrtat, spolu s absencí dějového oblouku je to dost ubíjející záležitost. Při opakovaném poslechu písní ovšem vynikne jejich potenciál. Klobouk dolů před souborem - ustáli to s maximální profesionalitou, především Horká, Vlček a Krpec vynikající. Škoda, nestahoval bych to hned z repertoáru.

Agrippina is the new Alcina! Přechozí Händelovo dílo mě více oslovilo hudebně, Agrippina má zase super libreto, které přináší množství vděčných zvratů a zajímavých poloh, které interpreti skvěle využívají. Důmyslná scéna, pestré kostýmy a nápaditá režie přináší pastvu pro oči i uši, vše zarámované perfektním výkonem Collegia 1704.
Viděna repríza 10.5.26 v obsazení Vykopalová, Novotná, Zimmermann, Pelka, Gierlach, Hoza, Jägerová, Nykl

Rebelové na Kladně jsou fajn. Sympatická K. Bínová, J. Brožek nemá bohužel tolik prostoru a trochu ho zastiňuje talentovaný M. Kocek, M. Večerka a S. Matula jsou výborní a dobře intonující představitelé malých rolí. Je trochu ironií osudu, že jeden soubor vystřídal kvůli "drahému" muzikálu Šumař na střeše jiný tým, který má prakticky stejné směřování, dramaturgii a uvádí nyní tento muzikál s mnoha hosty. No, tak aspoň se ušetřilo na živé muzice. Doufám, že toto už bude vkusu pana primátora Volfa konvenovat více, než nějaká židovská tematika a aspoň na dva tři roky se tam tento (jinak vcelku sympatický) soubor ohřeje. Držíme palečky.

Není to věru jednoduchá věc ani pro interprety ani pro posluchače. Atmosféru této expresivní opery tvoří zejména členitý prostor půdy JD a dále výborná práce se svícením, jak je u T.O.P. zvykem. Hraje a zpívá se doslova ve všech koutech a ve všech možných polohách, což je jistě velmi zajímavé, logickou daní za to je menší srozumitelnost textu, ke které se bohužel přidává další divácký diskomfort jako (na můj vkus) přílišná hlasitost, těžký vzduch v nevětraném sále, dým, který mnohé rozkašle, a nepohodlné sezení. Obdivuji skvělou M. Šimůnkovou a komorní orchestr, že to v těchto podmínkách zvládají s takovou bravurou.

Viděna repríza 3.5.26.

Hlavní devizou je v tomto případě prostor, kde se hraje. Ten sice není zcela autentický (budova se tehdy teprve stavěla), ale velmi dobře evokuje atmosféru. Inscenace je hodně rozpohybované a herecky naplněná, úplně se nepodařilo uhlídat míru patosu (zejména u postavy hlasatele T. Drápely). Samozřejmě že samotná ta událost, o které se hraje, je dramatická velmi, nicméně textu bohužel nějaká rafinovanější podoba chybí, je dosti přímočaře napsaný a uhlazený - celý rozhlasový tým jsou "správňáci", až na naznačený střet mladické horlivosti a pragmatičnosti staršího tam nedojde k žádným konfliktům. I přesto má hra potenciál diváka zasáhnout.

Režisér Rocc se snažil v inscenaci Myslivečkova Tamerlána postavy vyložit, budovat vztahy mezi nimi, rozpohybovat je. Myslím, že všichni zúčastnění v tomto ohledu odvedli dobrou práci, nejvíce se tomuto pokusu o psychologizaci brání sama opera - zdobná klasicistní hudba a trochu jednoduché libreto. Některé momenty i v kontextu věku a vzhledu účinkujících vyznívají až úsměvně. Hvězdou představení byla Nunes-Cambraia, v kontratenora evropských měřítek dospěl V. Pelka. Myslím, že změna závěru nepříliš uváděné opery by měla být zmíněna v programu.

Viděna repríza 28.4.26 v obsazení Pelka, Benett, Kovačič, Šimůnková, Cambraia, Charlamov, Jansa.

Příjemná havlovská hříčka se skvělými výkony O. Nováka a D. Toníkové. Bavilo mě to, režijně dobře vystavěné. Zarazila mě výše vstupného, což ale není výtka Divadlu v Celetné, spíše důsledek smutné reality financování divadel v ČR. Držím palce, aby se divadlo i nadále udrželo, viz www.divadlovceletne.cz/skonci-divadlo-v-celetne-jako-nezavisla-scena/ .

Nevím, jestli tento titul je pro studenty na začátku jejich kariéry zrovna vhodný. Pro divadelní ztvárnění bible ruských alkoholiků by to chtělo přece jen trochu více životních (i hereckých) zkušeností. Valentýn Pokorný i tak prokázal, že v něm leccos zajímavého dřímá, a i v záplavě textu působil suverénně, dobře si vedli také David Majdl a Otto Dušek. Jinak si každý hraje tak trochu jak chce a sahá do různých rejstříků, režisér mohl toto pohlídat víc. Hudební vsuvky ve stylu bodyvoicebandu dodaly jinak repetitivní hře větší náboj.

Tohle Pilařovo pojetí Nabucca mi příliš nesedlo, původní příběh opery příliš čitelný nebyl a to dodané, domyšlené jsem neměl nějak sílu luštit a brzy jsem upadl do apatie. Ani po pěvecké stránce na mě pozvaní sólisté příliš nezapůsobili. S odstupem si vybavím hlavně okřídlené tanečníky s ptačími zobany.

Viděna repríza 7.9.25 v obsazení Lagvilava, Schillaci, Chelidze, Jirků, Moravec, Horák, Bragagnolo, Kaiserová.